Tovačovské tažení II.

Zpět na Praxe
15. 3. 2016 - Od čtvrtka jsem osiřel, Drahoš se musel vrátit do víru všedních dní. Parta vpravo ode mne zůstala do neděle, takže jsem se mohl spolehnout, že v případě nouze je někdo po ruce. Pravým prutem, který se moc nepředvedl, jsem se posunul vlevo, do míst, kde chytal Drahoš. Rozfoukalo se a dala se do pohybu volná tráva a to jak na hladině, tak částečně ve sloupci, což mi komplikovalo lov, stahovalo mi to šňůry i přes použití předšpičkových olov.
dsc_8120.jpg

Od čtvrtka jsem osiřel, Drahoš se musel vrátit do víru všedních dní. Parta vpravo ode mne zůstala do neděle, takže jsem se mohl spolehnout, že v případě nouze je někdo po ruce. Pravým prutem, který se moc nepředvedl, jsem se posunul vlevo, do míst, kde chytal Drahoš. Rozfoukalo se a dala se do pohybu volná tráva a to jak na hladině, tak částečně ve sloupci, což mi komplikovalo lov, stahovalo mi to šňůry i přes použití předšpičkových olov.

Čas u vody jsem trávil pozorováním vody, focením všeho, co souviselo s výpravou, dělal online report na web Mivardi.cz, točil videa a krátké šoty a v neposlední řadě ladil focení dálkovou spouští, což byla pro mne na této výpravě novinka, s kterou jsem se musel vypořádat.  Občas se za mnou přijela povídat má partnerka Gabča, její otec Leo a navštěvoval mne i Pepa s Kikinou a Čendou. Málem jsem zapomněl  – na dva dny nás přijel podpořit kamarád a kolega z Mivardi teamu, Tomáš Kablásek a to i přes to, že sám měl před závody. Všem návštěvám děkuju, že mi zpestřili čas u vody a díky nim jsem nezapomněl mluvit.

dsc_8344.jpg
dsc_8309.jpg
dsc_8341.jpg

Mne samotného až překvapilo, že se mi hlavou nehonila spousta věcí, nápadů co změnit, kam to položit jinak a byl jsem naprosto v klidu i v situaci, kdy koncem týdne a přes víkend utichala aktivita ryb, alespoň na mém místě a závodníci na lize docela chytali. Prostě jsem věřil tomu, co dělám, osvědčené návazce měly mou absolutní důvěru a nástrahy taky.  Nejen tento víkend jsem měl dojem, že s blížícím se víkendem záběry, které sice až tak časté nebyly, ale přinášely velké ryby, jako by ustávaly. Zkoušel jsem zjemnit na 2× 15mm játra s polovinou popky česnek-chilli, ale výsledkem byly menší ryby, ačkoliv jsem je dosud z toho místa chytal jen minimálně. Takže jsem se opět vrátil k osvědčené kombinaci 24mm jater s 14mm popkou česnek-chilli na vzdálenější bojce a přes menší ryby se snažil do průběhu výpravy nechat promluvit i druhý prut. Koncem víkendu se mi za tmy podařil další kapr přes 90cm, tentokrát 13,7kg, opět z daleké vyvážky.  Pondělí bylo ve znamení atraktivní kombinace malé kuličky boilies Sea  v pastě s umělými kukuřičkami různých barev za použití PVA válečku se 4mm peletkami  Devil Squid nemacerovanými v liquidu Sea.  Výsledkem byl šupináč 80cm, který se po záběru pěkně rozjel do bláznivé jízdy. Tentokrát jsem byl už připraven a z jeho zdolávání je  i video. Fajn, rozjel se i druhý prut! Další, hodně zvláštní kapr se ulakomil na játra s česnekem za tmy a tohoto jsem zdolal poměrně daleko od položení montáže. Tato ryba byla na pravém boku ve spodní části bez šupin, její levý bok vypadal normálně. Měla velmi širokou a hlubokou hrudní část a poté přecházela velmi rychle do ocasu, vypadalo to, jako by spolkla menší míč. Každopádně po nějakém zranění, osobně se domnívám, že ji mohl pocuchat sumec.

dsc_8196.jpg
pa290083.jpg
pa290085.jpg

Osudová změna

Během úterka se rozhoduju pro změnu pozice svého prutu, který dosud nepřinášel výsledky, s kterými bych byl spokojen. Ne, že by mi nestačily ryby, které se mi dosud podařilo nachytat, ale zajímalo mne, v čem je problém. Takže jsem poslechl svůj vnitřní hlas (který občas mluví dost pravdivě) a vrátil se na původní místo, kde jsem bojku ponechal. Dosud jsem kolem montáží krmil velmi střídmě, takže logické mi přišlo zkusit rozkmit větší plochu směsí peletek 4mm, pelet různých průměrů a boilies různých průměrů včetně maxi halibut pelet. Vše bylo zalito směsí  liquidu Sea a Devil Squid. Tuto směs jsem lopatkou rozházel na ploše cca 15 –20m  na 15 –20m a čekal, jestli to přinese zlom.

dsc_8192.jpg

Posila teamu

Pepča byl od začátku mé výpravy informován o tom, co a jak chytám, takže k vodě se těšil a v práci podle svých slov dost trpěl, takže za mnou dorazil spolu s Kikinou a Čendou ve středu během dopoledne, stejně jako kamarád Jarek, který se rozhodl strávit sváteční den se mnou lovem na odhoz.  Pepa se okamžitě přepnul do rybářského modu a byl spokojen už tím, že je u vody a manželce se snažil zpříjemnit pobyt u vody pronajmutím karavanu. Mé pruty od rána mlčely, docela foukalo a tak jsem se nebránil vyjet s Pepou na vodu a pomoct mu s usazením bójek. Bylo dohodnuto, že své dva pruty bude vozit a Kristýna bude chytat z odhozu. Na vodě jsme stihli najít jedno místo, vyhodit z lodi dočasnou H bójku a sešroubovat téměř celou tyčovku, když na mě volal Jarek ze břehu, že mi jede pravý prut, že si máme pohnout. V tom zmatku jsem si nevzal z bivaku příposlech. Takže i s bojkami ve člunu zpět ke břehu, zvednout pravý (!) prut z vidliček, brzda stále příjemně řinčela, což byla naděje velké ryby.  Má zkušenost nejen z této výpravy je, že pomalé, opatrné záběry a padáčky znamenají spíš menší ryby, ale brutální jízdy z drtivé většiny jsou od velkých ryb. Zajímavé je, že dost kolegů má na této lokalitě opačnou zkušenost, koneckonců i záběr onoho šupináče 24,8kg  byl prý v podobě jen několikerého lehkého přizvednutí swingeru… Je možné, že je to volbou zátěže – zatímco já používám v 99% kameny na gumičku, kolegové, co mají opačné zkušenosti se záběry, chytají na olova.

dsc_8298.jpg
dsc_8296.jpg
dsc_8354.jpg

Úlovek na levoboku

Vraťme se zpět k jedoucímu prutu, kde z navijáku mizela šňůra rychlostí blesku, a byly chvilky, kdy ani motor na V. stupeň neznamenal možnost navíjení šňůry, naopak, párkrát se špička prutu pěkně ohnula vpravo, směrem k bójce a brzda si také cvrkla…. Vítr sílil, vlny jako na moři, takže jsem raději dřepěl ve špici člunu, abych neskončil ve vodě, tlak na maximu a adrenalin jsem doslova cítil v žilách. Naprosto nepopsatelné pocity, kdy je člověk vybičován na maximum, neví, co za úlovek je  (snad) na druhé straně udice. Po cestě k bójce několikrát šňůru vytrhávám ze spárů podvodní vegetace a po několika pro mne nekonečných minutách jsme u bojky, kam jsem pokládal montáž do prokrmené oblasti a vidíme, že šňůra pokračuje šikmo k mé zadní bójce. Není divu, jízda to byla neskutečná!   Parťák zkušeně najíždí šikmo proti vlnám a jedeme na jistotu, aniž bychom si museli něco říkat. To je fajn, děláme dost věcí úplně automaticky, aniž by byla třeba se dlouze instruovat – sehraná dvojka, ideální stav.  Najednou mi už šokový silon vázne, byť pomalé a silné pohyby ryby cítím. „Je v trávě, natvrdo“. Víc není třeba říkat a Pepča okamžitě stáčí člun do kruhu kolem místa, kudy vede silon pod hladinu. Mockrát se nám tato jednoduchá taktika podařila a vyřešila celou situaci. Jsem moc rád, že nám to pomohlo i tentokrát! Vlasec najednou povoluje a ryba jede zpět na hlubší vodu. Krátce zahlédnu jeho tělo v hloubce a mám pocit, že je to lysec! Ten lysec, v kterého jsem celou dobu věřil, že přijde! Píšu tyhle řádky a husí kůže mi běhá po zádech… Boj ještě není u konce a tak si pro sebe říkám „ toho nesmím ztratit, pane Bože, ať o něj nepřijdu“. Pepa v dobré náladě kontruje a zabíjí mne větou „ neboj, už jsem tady s tebou, toho dostaneme!“. Přes napětí souboje a nervozitu a snahu soustředit se plně na zdolávání vybuchuju v záchvatu smíchu. Několik výpadů, koupel pro očka špičky prutu (bohužel, kamerka zůstala v bivaku na břehu)  a objevuje se dost velký trs trávy na silonu. Mám strach, aby díky své velikosti nevyrazil osmičku háček z tlamky ryby, a tak Pepča na první pokus trávu sundává z vlasce. Super, hned je to lepší. Po pár minutách závěrečného přetahování je jasné, že je to tak, LYSEC a navíc LYSEC jako POLENO! Podebrání navzdory vlnám proběhlo, jak říká parťák, „ na první dobrou“ a konečně mám možnost si svou vysněnou rybu prohlédnout v podběráku. Registruju jen velkou hlavu a uctivou šířku celého těla. „ Jooooooo, je to tam!!“ nese se z mých úst nad vodní hladinou. Kapra zbavujeme ještě v podběráku háčku a při tom si uvědomuju stavbu jejího těla. Pepa hlásí „ ty vole, máš další dvacku!  “   a  je rozesmátej od ucha k uchu.  Vzápětí dodává „ ty vole, co jsi to zas dal pod háček?“  No jo, mé experimentování s nástrahami… V první chvíli si to moc nechci připouštět, ale cestou na břeh ještě sleduju rybu už bezpečně uloženou v bazénkové podložce a pomalu mi to začíná docházet…

dsc_8108.jpg

Metr ukazuje 95cm a digitální váha, kterou ani nechci vidět, na trojnožce. Jen sleduju výrazy Pepy a Jarka, ukazuje nějaké hodnoty. Chvilka napětí a Pepa hlásí 21,40! Myslel jsem, že včetně podložky, ale opravuje mne, že čistá!!! Na podložku odečítáme 1,4kg. . JOOOOO! Neskutečná radost, euforie, stav podobající se požití požití alkoholu „ do nálady“, v kterém obvolávám všechny blízké, kamarády a samozřejmě Mohelnickou centrálu navzdory státnímu svátku a tedy volnu. Co naplat, nový osobáček je na světě a ještě navíc lysec, má oblíbená forma! Až s odstupem pár minut, kdy se uklidňuju, mi dochází, že sebral 2× 24mm kuličkovou peletu Devil Squid, přičemž jedna z nich byla obalena v pastě stejné příchuti a k tomu jsem pod háček našil ještě 14mm popku Devil Squid, v místě, které jsem předchozí den prokrmil a z kterého jsem prvních asi  5dní nedostal žádný záběr a na popud svého vnitřního hlasu jsem se sem vrátil… I tato ryba si zaslouží ochranu, takže jí byl aplikován čip a  prvně jsem využil možnosti rybu pojmenovat. V euforii mne první napadlo jméno mé partnerky, které si nesmírně vážím za toleranci a podporu v mém tolik časově náročném koníčku a dostává tedy jméno „Gabča“.

dsc_8113.jpg
dsc_8130.jpg
dsc_8146ret.jpg

Závěr výpravy

Po nezbytném symbolickém zapití tohoto krásného úlovku konečně doděláváme výběr míst pro vývoz i odhoz a Pepa s Kristýnou začínají úřadovat.  Po prokrmení místa na odhoz si poměrně dost zachytali. U mých bójek je do konce výpravy víceméně klid, což opět potvrzuje slábnoucí tendenci záběrů o minulém víkendu. Nijak mi to nevadí, mám nachytané pěkné ryby, ale snažím se dál…Dvě poslední rána jsou sevřena do mlhových kleští. V sobotu se mlha drží až do oběda, spíš ještě déle a sluníčko vysvitlo pouze na 2hod,  než začalo zapadat. V neděli se mlha naštěstí rozpouští o dost dřív a tak bivak a další věci balím za sucha. Upřímně jsem ale rád, že jsem neměl v mlze záběr. Nějakou vzdálenost od břehu stačila ještě prosvítit tlumená a mlhová světla Pepova auta, ale na delší vzdálenost nepomáhalo ani toto a člověk se ocitl doslova v bílé pasti. Nejvyšší čas pořídit si GPSku, která by nás spolehlivě navigovala na uložený bod, tedy místo vyplutí.

Všem slušným rybářům přeju krásné chvilky u vody v podzimní přírodě a ohlé pruty!
Za Mivardi team David DejvL Lužný

pa280074.jpg
pa280079.jpg
pa240008.jpg

Diskuze k článku

Pro přidání příspěvku do diskuze je třeba být přihlášen.