Od čtvrtka jsem osiřel, Drahoš se musel vrátit do víru všedních dní. Parta vpravo ode mne zůstala do neděle, takže jsem se mohl spolehnout, že v případě nouze je někdo po ruce. Pravým prutem, který se moc nepředvedl, jsem se posunul vlevo, do míst, kde chytal Drahoš. Rozfoukalo se a dala se do pohybu volná tráva a to jak na hladině, tak částečně ve sloupci, což mi komplikovalo lov, stahovalo mi to šňůry i přes použití předšpičkových olov.
Čas u vody jsem trávil pozorováním vody, focením všeho, co souviselo s výpravou, dělal online report na web Mivardi.cz, točil videa a krátké šoty a v neposlední řadě ladil focení dálkovou spouští, což byla pro mne na této výpravě novinka, s kterou jsem se musel vypořádat. Občas se za mnou přijela povídat má partnerka Gabča, její otec Leo a navštěvoval mne i Pepa s Kikinou a Čendou. Málem jsem zapomněl – na dva dny nás přijel podpořit kamarád a kolega z Mivardi teamu, Tomáš Kablásek a to i přes to, že sám měl před závody. Všem návštěvám děkuju, že mi zpestřili čas u vody a díky nim jsem nezapomněl mluvit.
Mne samotného až překvapilo, že se mi hlavou nehonila spousta věcí, nápadů co změnit, kam to položit jinak a byl jsem naprosto v klidu i v situaci, kdy koncem týdne a přes víkend utichala aktivita ryb, alespoň na mém místě a závodníci na lize docela chytali. Prostě jsem věřil tomu, co dělám, osvědčené návazce měly mou absolutní důvěru a nástrahy taky. Nejen tento víkend jsem měl dojem, že s blížícím se víkendem záběry, které sice až tak časté nebyly, ale přinášely velké ryby, jako by ustávaly. Zkoušel jsem zjemnit na 2× 15mm játra s polovinou popky česnek-chilli, ale výsledkem byly menší ryby, ačkoliv jsem je dosud z toho místa chytal jen minimálně. Takže jsem se opět vrátil k osvědčené kombinaci 24mm jater s 14mm popkou česnek-chilli na vzdálenější bojce a přes menší ryby se snažil do průběhu výpravy nechat promluvit i druhý prut. Koncem víkendu se mi za tmy podařil další kapr přes 90cm, tentokrát 13,7kg, opět z daleké vyvážky. Pondělí bylo ve znamení atraktivní kombinace malé kuličky boilies Sea v pastě s umělými kukuřičkami různých barev za použití PVA válečku se 4mm peletkami Devil Squid nemacerovanými v liquidu Sea. Výsledkem byl šupináč 80cm, který se po záběru pěkně rozjel do bláznivé jízdy. Tentokrát jsem byl už připraven a z jeho zdolávání je i video. Fajn, rozjel se i druhý prut! Další, hodně zvláštní kapr se ulakomil na játra s česnekem za tmy a tohoto jsem zdolal poměrně daleko od položení montáže. Tato ryba byla na pravém boku ve spodní části bez šupin, její levý bok vypadal normálně. Měla velmi širokou a hlubokou hrudní část a poté přecházela velmi rychle do ocasu, vypadalo to, jako by spolkla menší míč. Každopádně po nějakém zranění, osobně se domnívám, že ji mohl pocuchat sumec.
Osudová změna
Během úterka se rozhoduju pro změnu pozice svého prutu, který dosud nepřinášel výsledky, s kterými bych byl spokojen. Ne, že by mi nestačily ryby, které se mi dosud podařilo nachytat, ale zajímalo mne, v čem je problém. Takže jsem poslechl svůj vnitřní hlas (který občas mluví dost pravdivě) a vrátil se na původní místo, kde jsem bojku ponechal. Dosud jsem kolem montáží krmil velmi střídmě, takže logické mi přišlo zkusit rozkmit větší plochu směsí peletek 4mm, pelet různých průměrů a boilies různých průměrů včetně maxi halibut pelet. Vše bylo zalito směsí liquidu Sea a Devil Squid. Tuto směs jsem lopatkou rozházel na ploše cca 15 –20m na 15 –20m a čekal, jestli to přinese zlom.
Posila teamu
Pepča byl od začátku mé výpravy informován o tom, co a jak chytám, takže k vodě se těšil a v práci podle svých slov dost trpěl, takže za mnou dorazil spolu s Kikinou a Čendou ve středu během dopoledne, stejně jako kamarád Jarek, který se rozhodl strávit sváteční den se mnou lovem na odhoz. Pepa se okamžitě přepnul do rybářského modu a byl spokojen už tím, že je u vody a manželce se snažil zpříjemnit pobyt u vody pronajmutím karavanu. Mé pruty od rána mlčely, docela foukalo a tak jsem se nebránil vyjet s Pepou na vodu a pomoct mu s usazením bójek. Bylo dohodnuto, že své dva pruty bude vozit a Kristýna bude chytat z odhozu. Na vodě jsme stihli najít jedno místo, vyhodit z lodi dočasnou H bójku a sešroubovat téměř celou tyčovku, když na mě volal Jarek ze břehu, že mi jede pravý prut, že si máme pohnout. V tom zmatku jsem si nevzal z bivaku příposlech. Takže i s bojkami ve člunu zpět ke břehu, zvednout pravý (!) prut z vidliček, brzda stále příjemně řinčela, což byla naděje velké ryby. Má zkušenost nejen z této výpravy je, že pomalé, opatrné záběry a padáčky znamenají spíš menší ryby, ale brutální jízdy z drtivé většiny jsou od velkých ryb. Zajímavé je, že dost kolegů má na této lokalitě opačnou zkušenost, koneckonců i záběr onoho šupináče 24,8kg byl prý v podobě jen několikerého lehkého přizvednutí swingeru… Je možné, že je to volbou zátěže – zatímco já používám v 99% kameny na gumičku, kolegové, co mají opačné zkušenosti se záběry, chytají na olova.
Úlovek na levoboku
Vraťme se zpět k jedoucímu prutu, kde z navijáku mizela šňůra rychlostí blesku, a byly chvilky, kdy ani motor na V. stupeň neznamenal možnost navíjení šňůry, naopak, párkrát se špička prutu pěkně ohnula vpravo, směrem k bójce a brzda si také cvrkla…. Vítr sílil, vlny jako na moři, takže jsem raději dřepěl ve špici člunu, abych neskončil ve vodě, tlak na maximu a adrenalin jsem doslova cítil v žilách. Naprosto nepopsatelné pocity, kdy je člověk vybičován na maximum, neví, co za úlovek je (snad) na druhé straně udice. Po cestě k bójce několikrát šňůru vytrhávám ze spárů podvodní vegetace a po několika pro mne nekonečných minutách jsme u bojky, kam jsem pokládal montáž do prokrmené oblasti a vidíme, že šňůra pokračuje šikmo k mé zadní bójce. Není divu, jízda to byla neskutečná! Parťák zkušeně najíždí šikmo proti vlnám a jedeme na jistotu, aniž bychom si museli něco říkat. To je fajn, děláme dost věcí úplně automaticky, aniž by byla třeba se dlouze instruovat – sehraná dvojka, ideální stav. Najednou mi už šokový silon vázne, byť pomalé a silné pohyby ryby cítím. „Je v trávě, natvrdo“. Víc není třeba říkat a Pepča okamžitě stáčí člun do kruhu kolem místa, kudy vede silon pod hladinu. Mockrát se nám tato jednoduchá taktika podařila a vyřešila celou situaci. Jsem moc rád, že nám to pomohlo i tentokrát! Vlasec najednou povoluje a ryba jede zpět na hlubší vodu. Krátce zahlédnu jeho tělo v hloubce a mám pocit, že je to lysec! Ten lysec, v kterého jsem celou dobu věřil, že přijde! Píšu tyhle řádky a husí kůže mi běhá po zádech… Boj ještě není u konce a tak si pro sebe říkám „ toho nesmím ztratit, pane Bože, ať o něj nepřijdu“. Pepa v dobré náladě kontruje a zabíjí mne větou „ neboj, už jsem tady s tebou, toho dostaneme!“. Přes napětí souboje a nervozitu a snahu soustředit se plně na zdolávání vybuchuju v záchvatu smíchu. Několik výpadů, koupel pro očka špičky prutu (bohužel, kamerka zůstala v bivaku na břehu) a objevuje se dost velký trs trávy na silonu. Mám strach, aby díky své velikosti nevyrazil osmičku háček z tlamky ryby, a tak Pepča na první pokus trávu sundává z vlasce. Super, hned je to lepší. Po pár minutách závěrečného přetahování je jasné, že je to tak, LYSEC a navíc LYSEC jako POLENO! Podebrání navzdory vlnám proběhlo, jak říká parťák, „ na první dobrou“ a konečně mám možnost si svou vysněnou rybu prohlédnout v podběráku. Registruju jen velkou hlavu a uctivou šířku celého těla. „ Jooooooo, je to tam!!“ nese se z mých úst nad vodní hladinou. Kapra zbavujeme ještě v podběráku háčku a při tom si uvědomuju stavbu jejího těla. Pepa hlásí „ ty vole, máš další dvacku! “ a je rozesmátej od ucha k uchu. Vzápětí dodává „ ty vole, co jsi to zas dal pod háček?“ No jo, mé experimentování s nástrahami… V první chvíli si to moc nechci připouštět, ale cestou na břeh ještě sleduju rybu už bezpečně uloženou v bazénkové podložce a pomalu mi to začíná docházet…
Metr ukazuje 95cm a digitální váha, kterou ani nechci vidět, na trojnožce. Jen sleduju výrazy Pepy a Jarka, ukazuje nějaké hodnoty. Chvilka napětí a Pepa hlásí 21,40! Myslel jsem, že včetně podložky, ale opravuje mne, že čistá!!! Na podložku odečítáme 1,4kg. . JOOOOO! Neskutečná radost, euforie, stav podobající se požití požití alkoholu „ do nálady“, v kterém obvolávám všechny blízké, kamarády a samozřejmě Mohelnickou centrálu navzdory státnímu svátku a tedy volnu. Co naplat, nový osobáček je na světě a ještě navíc lysec, má oblíbená forma! Až s odstupem pár minut, kdy se uklidňuju, mi dochází, že sebral 2× 24mm kuličkovou peletu Devil Squid, přičemž jedna z nich byla obalena v pastě stejné příchuti a k tomu jsem pod háček našil ještě 14mm popku Devil Squid, v místě, které jsem předchozí den prokrmil a z kterého jsem prvních asi 5dní nedostal žádný záběr a na popud svého vnitřního hlasu jsem se sem vrátil… I tato ryba si zaslouží ochranu, takže jí byl aplikován čip a prvně jsem využil možnosti rybu pojmenovat. V euforii mne první napadlo jméno mé partnerky, které si nesmírně vážím za toleranci a podporu v mém tolik časově náročném koníčku a dostává tedy jméno „Gabča“.
Závěr výpravy
Po nezbytném symbolickém zapití tohoto krásného úlovku konečně doděláváme výběr míst pro vývoz i odhoz a Pepa s Kristýnou začínají úřadovat. Po prokrmení místa na odhoz si poměrně dost zachytali. U mých bójek je do konce výpravy víceméně klid, což opět potvrzuje slábnoucí tendenci záběrů o minulém víkendu. Nijak mi to nevadí, mám nachytané pěkné ryby, ale snažím se dál…Dvě poslední rána jsou sevřena do mlhových kleští. V sobotu se mlha drží až do oběda, spíš ještě déle a sluníčko vysvitlo pouze na 2hod, než začalo zapadat. V neděli se mlha naštěstí rozpouští o dost dřív a tak bivak a další věci balím za sucha. Upřímně jsem ale rád, že jsem neměl v mlze záběr. Nějakou vzdálenost od břehu stačila ještě prosvítit tlumená a mlhová světla Pepova auta, ale na delší vzdálenost nepomáhalo ani toto a člověk se ocitl doslova v bílé pasti. Nejvyšší čas pořídit si GPSku, která by nás spolehlivě navigovala na uložený bod, tedy místo vyplutí.
Všem slušným rybářům přeju krásné chvilky u vody v podzimní přírodě a ohlé pruty!
Za Mivardi team David DejvL Lužný
