Čas pozorování
Kdykoliv jsem měl volno, když jsem syna dovezl do školy, vyrazil jsem na vycházky. Procházel jsem potichu kolem revírů, co mě zajímají a za pomoci polarizačních brýlí započal zkoumat terén. Vždy kolem vázek nejtěžšího kalibru jsem našel, co jsem hledal, kapry. Dá se říci zapomenuté, skryté před světem kolem vody. Stačilo být jen trochu neopatrný, slyšitelný a viditelný a na pár hodin opět splynuli kapři s revírem. Sám jsem byl překvapen, co jsem našel, nejsou to pouze prcci, ale i ryby co mě hodně zaujali. Byl tam i král. Krásný dlouhý šupináč k metru, jako-by v doprovodu dvou osobních strážců, krásných mohutných amurů. Ti mu vždy dali znamení, když jsem byl neopatrný a chvilku viditelný.
První vycházky
Nebylo vůbec jednoduché se zorientovat a najít to správné místo. Začátek byl spíš o chození s velmi lehkou výbavou na zádech a matchkou, kdy jsem testoval dno. Ramínka byla poseta obrovským množstvím vázek a přírodních překážek. Musel jsem nejprve najít místo, kde vůbec půjde kapra přimět k záběru a zároveň, kde jej vůbec půjde ulovit, tedy zdolat. S lehkou výbavou najdete to, co ze břehu nevidíte. Našel jsem dvě místa, kde byla reálná šance na úlovek, kterým jsem se hodlal věnovat. Snaha být součástí přírody nesla svoje ovoce nejen po stránce rybářské, každý, kdo má rád přírodu, by si to užíval. Seděl jsem nehnutě na místě pod vysokou převislou větví a ze stran obstoupený vysokou travou a z pole osetou řepkou olejnou. Místo prvního záběru hejno srnek, dojde až dá se říci na dosah k mému místu. To samé zajíci, koroptve, bažanti. Místní ptačí kolonie na mě doslova čekala a hodovala ze zbytků rybářského krmení. Zde se musím zastavit a napsat to důležité, nikdy jsem neodešel zklamaný.
Doba karasová
Pokoušel jsem se rybu přimět opustit bezpečí v úkrytu velkého padlého stromu, který přeťal celý revírek. Nejprve jsem samozřejmě měl za cíl zjistit více o obsádce a tak jsem krmil klasicky dvě hodiny před lovem hodně uvařenou kukuřicí, směsí pelet Sweet Corn a Turbo 8mm. S Match prutem jsem trpělivě vysílal na lovné místo nastražené jednu, či dvě zrna Bonduelky. První moji strávníci, krásní karasové, zcela tmavý, jako z pekla samotného. Tmavou barvu bych přisuzoval podloží, na němž jsem lovil, dno bylo plné černého tlejícího listí a vodních rostlin. Takový čerti, ale velmi dobře stavění a živení. Tedy o potravu zde nouze rozhodně není. Občas se spletl i malý kapřík a to bylo znamení, že jdu po správné cestě a že je třeba pomalu přejít na ,,tvrdší“ stravu a pravidelnější krmení.
Týden cíleného rybářského klidu
Dal jsem si takový vlastní cíl. Týden jen krmit, nelovit, nechat ryby v klidu přijímat potravu. Kažký den, sedm následujících dní, ráno a večer donesu porcičku potravy, kilo - dvě směsi půleného boilies, pelet různých průměrů s různou dobou rozpadu. Vařenou pšenici, vše pěkně zamíchané v method mixu Excellent s přídavkem Aminoliquidu. Házel jsem pod větvemi na volnou plochu krmné koule a vždy zmizel, aby byl klid u lovného místa. Vždy to bylo, co dům dal, z různých zbytků z dalších rybářských výprav a dobrodružství. Co je na rybaření krásné, je ta možnost si představovat. Už po třetím dnu a šesté dávce jsem ani nemohl usnout, stále jsem si představoval rybí hody na mém místečku. Několikrát jsem i chtěl porušit stanovený termín zahájení lovu, ale nakonec jsem to ustál.