Dostali jsme pozvání od kamaráda Kuby, abychom si přijeli zachytat na jejich rybník. Když ho před deseti lety kupovali, zároveň s loukama, lesama a polema, koupili i náklaďák kapříků a štiček a rádi by věděli, jak jsou na tom, protože se tu deset let nechytalo. Jak jsme slyšeli o štikách, a za deset let to můžou být pěkné kousky, hned mě srdíčko zaplesalo. Vzal jsem si čtvrtek a pátek dovolenou a tak nějak jsme si udělali s kamarádem Martinem prodloužený víkend. Zabalili jsme bivak, lehátka, jídlo na čtyři dny a vyrazili s tím, že se budeme snažit spíš o dravce, než o kapry. Samozřejmě jsme vůbec netušili, jestli si zachytáme, protože kapři jsou ve tření a nikde nejde získat žádné informace, takže to mohlo dopadnout i fiaskem. Navíc počasí nám taky není nijak nakloněné, taková houpačka, kdy má svítit sluníčko, mají být deštivé přeháňky a občas i nějaká bouřka, takže žádná diskotéka. Sice jsem si vzal hlavně pruty na dravce, krabice s woblerama, rotačkama a gumama, ale raději jsem to i jistil proutkem na kapříky. Ve čtvrtek ráno jsme nacpali auto věcma až k prasknutí a vyrazili na neznámou vodu. Bohužel cestou začalo pršet a tak začátek nic moc. V sedm jsme u vody, pozdravili jsme se Kubou, poradili se, kde nejlépe postavit bivak a protože zrovna přestalo pršet, pustili jsme se do stavby našeho dočasného obydlí.
Stihli jsme to jen tak tak před další deštivou přeháňkou, ale vidina rybníku plného ryb nás hnala ku předu. Jako první jsem postavil plavačkový prut se splávkem, a obešli jsme rybník a mapovali dno, kde je největší hloubka, ale nic světoborného jsme nezjistili, tedy kromě roho, že všude v rákosí se třou kapři, až se vaří voda. Na naši straně je od břehu půl metru svažující se do prostřed asi do dvou až dvou a půl metru, všude naprostá rovina, žádná vázka a rovné dno. Největší hloubka, kolem čtyř metrů je přesně naproti u stavidla. Bereme si tedy oba dva vláčáky a obcházíme rybník s woblerama, které střídáme s gumama a plandavkama. Jako první má záběr Martin na gumu - štička kolem 80 cm a jde zvody jako miminko. Paráda, neskončíme s nulou!!! Soustředíme se tedy víc na gumy, ale další záběr už nepřišel. Mraky se najednou roztrhaly a vylezlo sluníčko. Vaříme si první oběd a vymýšlíme taktiku na další lov.
Domluvili jsme se, že nemá cenu obcházet stále rybník, ale dostaneme ryby k nám. Mícháme krmení, peletky a partikl a zakrmujeme si přímo před sebou tak na dvaceti metrech a oba posíláme jeden prut do zakrmeného místa. Já vsadil na rousnici, Martin na peletu. Bohužel až do večera se nic nedělo, ale ani se moc nedivíme, když vidíme ten rachot všude kolem v rákosí. Sakra, co budeme dělat? Napadá mě prostě skusit chytit rybičku a na noc jí nahodit. Ještě než se úplně setmělo, podařilo se nám chytit devět plotiček a dvě červenopeřice. Stahujeme nastražené pruty a každý napichujem na jednoháček jednu rybičku a na druhý prut dáváme rousnici. Znovu se přihnala přeháňka a tak jsme moc rádi, že máme postavený bivak. Do půlnoci se nic neděje a tak usínáme plni obavy, aby se vůbec něco začalo dít.
Ve čtvrt na pět ráno se konečně rozeřval můj hlásič a než jsem stačil vypadnout z teplého spacáku, jízda přestala. Sakra, je tam ještě? Opatrně dopínám vlasec a na konci cítím lehké pocukávání. Přisekávám a zdolávám nádhernou štičku, které do metru moc nechybí. Jednoháček má zaseklý přesně v tvrdém koutku a tak není žádný problém ji v pohodě pustit. Než jsem jí stačil vyfotit, má stejnou jízdu i Martin a i on zdolává parádní štiku. Okamžitě jsme ožili, a znovu nahazujeme rybičku. Pár minut a je tam další. Že by ty potvory najely až ráno? Opět jí do metru moc nechybí. Hned mě napadlo vyndat prut a vyzkoušet vláčák. Nasazuji woblera a třetí otočka navijákem rána. Další štika. A po ní další. Jsme jak v Jiříkově vidění, jako by se všechny štiky narovnaly přímo před nás. Martin taky bere vláčák a i on tahá. Bavíme se skoro do oběda a najednou jako když utne, ryby odjely. Konečná. Jsme strašně šťastní a tak si jdeme v klidu vychutnat náš oběd a přemýšlíme, proč tak najednou přijelo hejno velkých štik a zase tak najednou odjelo. I kdyby jsme už neměli do neděle záběr, naše mise je splněna a parádně jsme si zachytali.
Protože už nemáme žádnou rybičku, bereme biče a jdeme si nějaké nalovit. Chvilku to trvá, ale asi deset kousků se nám povedlo. Počasí se zase mění a vypadá to, že přijde pořádná buřina. A taky jo, sotva jsme stačili zalést do bivaku, je to tady, bouřka i s pořádným slejvákem, ale netrvá dlouho a zase vykouklo sluníčko. V klidu oba nahazujeme rybičky a přemýšlíme, jestli nám štiky zase najedou. Do večera se nic neděje a tak na druhý prut zkoušíme rousnice, pelety, červy, ale ani ťuk. Asi na braní ryb má vliv strašně se měnící počasí a protože se nic neděje ani do setmění, nahazujeme rybičky na noc a v klidu usínáme, s tím, že nás ráno zase vzbudí jízda. Jenže tentokrát se budíme sami kolem sedmé a nic se neděje. Stahujeme tedy pruty a zkoušíme vláček kolem nás. Martin zdolává na gumu jednu krasavici a mě se povedl krásný, ale nevybarvený okoun. Do oběda jsme už nic nečapli a tak přemýšlíme o naší další taktice. Oba jsme si nahodili jeden proutek na rybičku a zrovna když jsme v nejlepším, skoro najednou na oba pruty záběr. Už zase štiky přijely! Během dvou hodin jsme schytali všechny rybičky a zase najednou jako když utne, konečná. Už je nám jasné, že štiky zřejmě objíždějí rybník dokola a protože krmíme, tím jsme zřejmě stáhli bílou rybu, se před námi na chvilku zastaví a hodují. Namíchali jsme proto všechno krmení, pelety a partikl, co jsme s sebou měli a naházeli ho před sebe a v klidu jsme šli s bičema zase na rybičky.
Je sobota večer a je nám jasné, že se v noci asi nevyspíme. Trošku se ochladilo a zase se mění počasí, ale naštěstí neprší. Nastražujeme na oba pruty rybičky a doufáme, že dravci zase přijedou. Začalo to kolem půl jedenácté a byl to koncert. Do jedné jsme tahali jednu štiku za druhou a pak se zřejmě s nacpanýma břichama někam odporoučely. Byla to paráda a už něco podobného asi nezažiju. Usínáme unaveni, oba máme potrhané ruce od štičích zubů, ale jsme nesmírně šťastni, že ani nenahazujeme pruty. Ráno nás budí řev ptáků a sluníčko a tak naposledy zkoušíme tahat gumy a woblery, ale štiku tu viditelně nejsou. Vaříme si poslední oběd na tomto rybníku a naposledy nahazujeme každý poslední rybičku, co nám zbyla, ale záběru jsme se už nedočkali. Za čtyři dny jsme chytili neuvěřitelných skoro čtyřicet štik, mnohým do metru moc nechybělo a tři měli kousek přes metr, ani jedné jsme neublížili, protože oba chytáme na jeden jednoháček, dále jsme chytili tři okouny, pět tloušťů a jednoho kapříka na rybičku! Byl to jeden z nejkrásnějších dní strávených u vody a snad se nám to podaří někdy zopakovat. Díky vodo, díky ryby a zase někdy příště.
JOml.
