V prvním díle jsme si řekli něco o základech přívlače a o různých způsobech a možnostech lovu. Vysvětlili jsme si, že vláčení je zaměřeno hlavně na lov dravých ryb, jako jsou okouni, štiky, candáti, sumci, boleni, ale i pstruzi, tloušti, a podobně, tedy ryby, které se přirozeně živí rybičkami, ale že můžeme lovit i ryby nedravé. Neodpověděli jsme si ale na otázku, co jsou to umělé nástrahy a tím dneska začneme. V dnešní době je trh doslova zaplaven umělými nástrahami, chcete-li napodobeninami, ze všech možných materiálů od kovů, plechů, plastů, olova, dřeva, balzy, korku, gumy, umělých hmot...,různých velikostí, tvarů, barevných kombinací, až oči přecházejí a začínající rybář se bez pomoci kamaráda nebo odborníka nemá dost dobře šanci se v tom orientovat.
Umělé nástrahy určené pro přívlač jsou různé napodobeniny rybiček od plůdku do dospělosti, ale i živočichů, kteří žijí ve vodě nebo kolem vody, nebo jsou deštěm či velkou vodou do vody spláchnuti, a ryby je přirozeně znají, loví a živí se jimi, jako jsou pulci, žáby, raci, různí brouci, nymfy, vážky, luční koníčci,ale i červíci, žížaly, patentky, kukly, hmyz, myši a podobně. Jmenovitě jsou to woblery(z balzy, dřeva, plastu), které ve svých nejdokonalejších vyobrazeních a tvarech jsou od živé rybičky takřka k nerozeznání, ale které i naopak někdy vůbec nepředstavují žádného živočicha a přesto jsou při správném vedení velmi účinné. Podle potřeby, velikosti, zatížení(plovoucí, potápivé,neutrální)a velikosti a úhlu lopatky prochytáváme celý vodní sloupec ode dna až k hladině a tím se snažíme dravce najít a vydráždit.Woblery podle velikosti mohou mít na sobě připevněny jeden, dva, nebo tři trojháčky, mohou být různě reflexivně vybarveny a mohou mít v sobě i chrastící kuličky, aby zanechávaly i zvukovou stopu. Dokonce jsou i speciální woblery, které mají v sobě místo, kam se dá kapsle s určitou esencí (dipem), která dělá za taženým woblerem i pachovou stopu například rozkládající se rybičky. Jejich jedinou nevýhodou je vyšší pořizovací cena.
Dále jsou to rotační třpytky, což je vlastně na tělíčku z tvrdčího drátku(nejlépe zubařský drát) navlečený barevný korálek nebo korálky, kousek kovové kuličky, či jiné zátěže(případně kousek bavlnky) a různě tvarovaného plíšku, který při tažení obíhá dokola(rotuje), čímž čeří vodu a dráždí dravce k záběru. Třpytky se oproti woblerům vůbec rybičkám nepodobají, přesto jsou při správném tahání velmi účinné.Opět se dají sehnat od desítky výrobců ve velikostech od nějaké třínulky až po těžké sumcovky velikosti šest ve všech možných barvách a odstínech, ale jako základ se nejčastěji používají zlatá, stříbrná a mosazná. Jejich výhoda spočívá ve skladnosti a relativně nízké pořizovací ceně, jediná nevýhoda je, že kroutí vlasec.
Další umělou přívlačovou nástrahou je velmi opomíjená plandavka. Je to kousek různě vytvarovaného železa(plechu nebo jiného kovu), které má na jedné straně otvor na karabinku a na opačné straně druhou dirku s karabinkou a trojháčkem(nejčastěji se jí říká lžíce). Mnohokráte se stalo, že woblery ani rotačky naprosto nezachytaly, ale plandavka byla to pravé ořechové. Její velká výhoda je asi v neokoukanosti a pokud se je naučíte správně tahat, jsou naprosto rybám těžkým soupeřem. Cenově jsou na tom přibližně stejně, jako rotačky.
Poslední, ale asi nejvíce rozšířené umělé nástrahy jsou výrobky z velmi měkké gumy, nebo specielní hmoty, mnohdy napuštěné různými aromaty, nejznámější pod označením twistry nebo kopyta. Jsou to velmi zdařilé napodobeniny různých rybiček v tisících barevných kombinacích a odstínech od plůdku(smáčci), přes věrné kopii rybičky(ripper, kopyto, banjo, twister, kalifornie..),kopie raků, žab, nymf, žížal, patentek, broučků a podobně a dneska se jejich výrobou zabývá mnoho firem. Používají se napíchnuty na zvláštních háčcích různých velikostí s olověnými hlavičkami(mnohdy barvenými i na reflexivní barvy), kterým se říká jig, s různými gramážemi, a jsou asi cenově všem nejdostupnější. Tady právě začíná a mnohdy i končí velké procento těch, kteří o přívlači nic nevědí a chtějí si to vyzkoušet.V prvním obchodě si zakoupí pár hlaviček a pár gum, od prodavače si je nechají správně napíchnout, přijdou k vodě, první nához, nástraha klesne ke dnu, pár otoček a vázka. Nevadí, utrhnou první, navážou druhou. Jenže vše se znovu opakuje a když utrhnou i tu poslední, řeknou si: to nefunguje a s přívlačí končí, což je bohužel škoda. Přitom stačí jen třeba maličkost, například vyzkoušet si správný chod nástrahy v mělké a čisté vodě, nebo první pokus o přívlač dělat někde na rybníčku či pískovně, kde nejsou téměř žádné vázky.
Gumy jsou sice cenově nejlevnější(tedy pokud si nekoupíte nějaký speciál či novinku), ale díky tomu i nejrozšířenější a pro ryby nejvíce "profláknuté". Proto asi na hodně vodách nefungují, jak bychom si přáli, nebo jak nám v minulosti fungovaly. Přívlač je mnohdy i o štěstí a o velké trpělivosti, a protože se jí již nějaký ten "pátek" velmi aktivně zabývám, uvedu z praxe příhodu z mých začátků. Byli jsme s kamarády na Sázavě na podzim na místech, kde jsme ani jeden z nás nikdy nechytali. Během hodiny jsme si našli několik míst, kde jsme tušili, že by se mohl nějaký dravec splést, a těmto místům jsme věnovali celý zbytek dne. Já vsadil na rotačky a poctivě jsem prochytával celý sloupec a měnil několik tvarů, velikostí a barev rotaček, kterým jsem věřil a na každém místě se zdržel tak třicet minut, bohužel bez záběru. Za mnou šel Honza a když jsem dochytal, přešel na moje místo a na první hod na woblera měl záběr. A to se opakovalo v prvním, druhém i třetím ouplavu. Vyměnil jsem tedy rotačky za woblery a další místa jsem opět bez kontaktu s rybou poctivě prochytával woblerama. A opět po mě přišel Honza a tentokrát s plandavkou měl zase záběr. Ale logicky si to dokážu vysvětlit. V každém ouplavu jsem dokázal stáhnout rybu k sobě, ale opakované a stále stejné hody ji nepřesvědčili k útoku, Honza po mě nahodil něčím jiným, tedy udělal něco jiného a dravec okamžitě na změnu zareagoval a zaútočil. A z toho plyne ponaučení, že trpělivost je na místě a opravdu je mnohokrát potřeba kromě trošku toho štěstíčka i vyzkoušet něco jiného, než dělají ostatní, nebo třeba co by vás ani ve snu nenapadlo použít.
Protože je umělých nástrah takové množství, že nemáme šanci během jedné vycházky je vyzkoušet ani z poloviny, vyplatí se chodit například ve dvou, nebo ve třech, předem se domluvit a každý zkoušet něco jiného a jakmile na to jeden přijde,potvrdit si, že to nebyla náhoda. Opravdu ryby někdy potřebují jen tu "svojí" barvu, nebo toho "svého" woblera či gumu. Průšvih ovšem je, že to může fungovat jednou, dvakrát, ale potřetí už ne. Ale zase v tom je právě ta krása a rozmanitost vláčky, protože kdyby se každý vždycky trefil rybám do chuti, za chvilku by ve vodě žádné ryby nebyly.
Ještě jedna rada na závěr. Pokud se vám opravdu podaří trefit barvu, velikost woblera, tvar třpytky či fungující gumu a podobně, a opakovaně si to ověříte, vyplatí si jeden exemplář schovat(nebo alespoň nafotit), protože potom v rybářských potřebách v tom velkém množství nemusíte trefit to samé a kolikrát detaily rozhodují a vás bude mrzet, že jste to neudělali. Příště si podíváme na rozdíl vláčení z lodi, ze břehu a z vody.
JO