Ačkoli je mou hlavní vášní lov velkých kaprů, tak mezi dlouhými rybářskými výpravami za kapry si vždy najdu pár volných víkendů na lov dravců. Přívlač patří mezi mé další oblíbené způsoby rybaření. Touto metodou už několik let rád chytám štiky, candáty, okouny, ale také se snažím chytit největší rybu našich vod – Sumce. Za těch několik let, co se tomuto způsobu rybaření věnuji, mám celkem dost úspěchů. Každý rok se mi podaří několik pěkných ryb přelstít. V letošním roce jsem se rozhodl na něj ještě více zaměřit.
Ke sklonku září jsme se s přítelkyní Týnou dohodli, že vyrazíme naposledy na sumce. Máme chatu na Slapech kousek od vody, kam si často jezdíme na víkend zarybařit, a vím, že se zde sumci hojně vyskytují. Je sobota ráno a já nemůžu dospat, venku mlha jako „mlíko“ a na teploměru 3 °C. No nic, spát se nebude.
K lovu sumců je důležitá loď. Ještě že máme na břehu Slapské přehrady jednu zaparkovanou a k ní i dva lodní motory. Benzínový na rychlé přesuny k horkým místům a elektromotor na tiché přesuny nebo k hlubinné přívlači. Je kolem páté hodiny ráno a my s horkým čajem sedíme na lodi a pádíme na místo, kterému věřím, i když nás v předchozí výpravě zklamalo a my jsme jeli domů bez záběru. Projíždím u skal kousek od břehu. Záběr. Po chvilce vytahuji sumce cca 85 cm z celkem mělké vody. Super, sumci koušou!
Vypínám motor a nechávám se táhnout proudem vody. Bičuji vodu náhozem za náhozem. Dostávám se k navigaci, která svažuje až do 7 metrů. Můj oblíbený dvoudílný wobler, který chodí max. do 3 metrů, letí do krabičky. Na obratlík dávám zvukového woblera, který chodí až do 6 metrů. Nahodil jsem k navigaci. Prudce zatahuji, aby se wobler dostal do hloubky. BUM! Začal koncert…Ryba si bere, bere a bere. Musel jsem jet za ní. Vymotala mi 100 metrů šňůry. Držel jsem jí už jen na podkladovém vlasci 0,25 mm. Nemít loď, tak je jasné, jak by to dopadlo. S elektromotorem se rychle dostávám k vymotané šňůře i nad rybu. Nic jiného, než sumec, to nemůže být. Sumce zvedám s pocitem, že prut je kousek od zlomení. V tuto chvíli jsem riskovat musel, abych rybu vůbec spatřil. Po cca hodině se poprvé objevil na hladině. „Proboha, to je obluda!“ Krve by se ve mně nedořezali. Adrenalin pracoval. Klepal jsem se jako ratlík.
Týna se mě snažila uklidnit. „Tome klid, klepeš s celou lodí, soustřeď se.“ Chtěla mi pomoct, ale nebylo jak. PLÁC, PLÁC, a zase byl pod lodí. Hrál si s námi. Nakonec mu dochází pára. Častěji a častěji se objevuje na hladině. Je čas ho zkusit dostat do lodi. Ale nevím kam a jak. Má určitě přes dva metry! Po první zkoušce, kdy jsem držel sumce za tlamu, mi bylo jasné, že to jednou rukou nepůjde. Málem jsem se vykoupal s ním. Dalších pár pokusů dopadlo stejně. Měl jsem jen jednu rukavici na levou ruku. Podávám Týně prut a po šňůře si přitahuji sumce až k sobě. Nezbývá mi nic jiného, než ho zkusit nadzvednout oběma rukama. Jakoby věděl, co ho čeká. Prudký výpad. Šplouchnul sebou pod loď a byl fuč. Na památku mě celého zlil gejzírem vody. V ruce mi zbyl pouze pomačkaný wobler…
Volám otci, vše mu vysvětluji a prosím ho, zda by mi mohl přivést suché oblečení. Během chvilky jsem byl opět v suchu a na místě činu. Už bylo kolem desáté odpoledne a stále byla hustá mlha. V hlavě se mi stále přehrával dokola celý průběh zdolávání. Pro některé byl možná neúspěšný, ale pro mě byl velmi úspěšný. Rybu jsem unavil, viděl i pohladil. Chybělo mi pouze kvalitní zdokumentování, což by byla třešnička na dortu.
Ze snění mě dostává další záběr. Opět slyším kvílející-se brzdu navijáku. Zdolávání už nebylo tak adrenalinové jako předcházející. Ryba daleko více spolupracuje a bylo cítit, že je o poznání menší. Po asi půl hodince fotíme krásného sumíka cca 140 cm. Ten alespoň částečně vyplnil ranku z předchozího monstra.
Ten den jsme již dalšího sumce nechytli, ale i tak to byl úžasný zážitek zdolat takovou obludu.
Tomáš Kos