Několik posledních let jsem koketoval s myšlenkou podívat se za rybami na sever, konkrétně do Norska. Kamarád Kuba mi o jeho mnoha severských výpravách často básnil v takovém světle, že jsem se i já, poměrně velký odpůrce norského rybolovu, v koutku duše přesvědčil, že to tam nemusí být jen takové, jak to prezentuje většina klasických rybářů jezdících do Norska pilkrovat. Nikdy mě příliš nelákalo spouštět těžké nástrahy do závratných hloubek a poté tahat ryby, které není ani možné pustit zpět. O to víc mě zaujala nabídka od Zdenka z cestovní kanceláře Pepa, že na léto chystají výpravu do středního Norska, kdy hlavní roli budou mít naše velmi oblíbené rybářské kajaky. Neváhal jsem ani minutu a svou účast jsem potvrdil. Těšil jsem se o to víc, když jsem se dozvěděl, že lokalita je vybrána především pro relativně mělké úseky a podvodní hory, v jejichž okolí je možné velmi úspěšně vláčet a pilkr nebude snad ani zapotřebí. Super! Teď už jen počkat na polovinu července, na kdy byl naplánován odjezd do osady Hongsand, která je součástí obce Roan.
Naše kajakářské jádro - Kubu, Honzu, Borka a moji maličkost doplnil David Havlíček, kameraman a majitel rybářského serveru Chytej.cz, Henrik, švédský profi-fotograf a rybářský průvodce. Samozřejmě nechyběl i velitel celé výpravy Zdeněk s kamarádem Sašou. Odjezd z Čech jsme měli naplánován na středu 16. července. Kuba se jal úkolu sehnat vhodné vozidlo, které nás 3 dopraví do Norska a zpět i se vším vybavením a třemi kajaky. Arnošt, tak jsme nazvali našeho zeleného parťáka na kolech, byl zachovalý VW Golf třetí řady, do kterého jsme se taktak vešli. Chudáka jsme trochu přeložili, ale znáte to, co když bude nějaká nástraha klíčová a vy ji necháte doma? Po několika kilometrech jsme dotáhnuli povolený výfuk, mírné plavání vyřešili dofouknutím kol a s drobnou časovou rezervou vyrazili směr Rostock, odkud vyplouvají trajekty společnosti Stena Line do švédského přístavu Trelleborg. Popravdě, každý by si asi zaťukal na hlavu, kdyby nás takto viděl odjíždět na 4000 km dlouhou cestu tam a zpět, ale my Arnoštovi věřili, že nás doveze. Na trajektu jsme si oddychli, že nás již nic nepřekvapí a že cesta po Skandinávii bude už hračka. V noci jsme ještě u Göteborgu naložili 3 kajaky na střechu - Honza domluvil vyzvednutí kajaků ve Švédsku, takže jsme nemuseli vézt své z Čech. Chudák Arnošt, posteskli jsme si, když jsme jej viděli opravdu maximálně naloženého a doplněného o lodě.
Do Roanu jsme dorazili přesně 38 hodin od startu v Praze. Příjemná cesta to tedy nebyla, ale rybářský chtíč nás hnal pořád kupředu. Bohužel jsme ještě netušili, co že nás ještě s Arnoštem čeká za lapálii, o tom ale až později. Norsko nás přivítalo typickým počasím, teploměr ukazoval 17°C a drobně mrholilo. I když bylo už asi 8 večer, tak jsme se posilnili kávou, teplým jídlem a vydali se vstříc treskám a dalším mořským rybám. Únava byla pořádná, ale hned poté, co jsme nasedli na kajaky, z nás spadla a my vydrželi chytat několik hodin. Permanentní světlo nám to dovolovalo. Na poprvé jsme vyjeli jen do okolí základny, kde se nacházejí menší ostrůvky s mělkými partiemi a hloubkou do 40 m. Chvilku mně trvalo, než jsem se sžil s vedením nástrahy ve sloupci, prostě mi nějak pořád chyběl kontakt se dnem, jak jsem zvyklý z lovu candátů v Čechách. Kuba, norského rybolovu znalý, nám od začátku předváděl, jak pracovat s nástrahou a první úlovky na sebe dlouho nenechaly čekat. Ten večer jsme ulovili asi 15 tresek obecných do 70 cm a kolem skal i pěkné polaky. Musím říci, že souboj s polakem okolo 70 cm je z kajaku pořádný adrenalin. Po několika hodinách intenzivního lovu jsme přeci jen kajaky vyměnili za postel a na asi 6 hodin upadli do tvrdého spánku. Kdyby mi někdo dopředu tvrdil, že toto bude náš nejdelší spánek za celý týden, tak bych mu nevěřil.
Dalších 6 dnů se neslo v duchu absolutního rybářského maratonu, který jsem ještě v životě nezažil a to jsem pořádný rybářský fanatik. Letní počasí s minimálním větrem, teplotami i okolo 30°C a jasná obloha nás spolu s rybářským chtíčem hnali neustále na vodu. Po dvou dnech skoro nonstop rybolovu jsme nevěděli kolik je hodin a co je za den. Spali jsme maximálně 3h mezi jednotlivými výjezdy, které jsme směřovali na období přílivu, jenž vrcholí dvakrát denně.
K dispozici jsme měli 3 rybářské kajaky a jednu mateřskou loď - motorový člun Kasboll, který jsme využívali především pro delší přesuny a jako podporu pro kajakorybáře. Ukázalo se, že za většími rybami je potřeba vyjíždět na volné moře, kde se cca 12 km od přístavu nacházel velký podvodní šelf s hloubkami okolo 25 m, na který vyjížděly velké ryby za potravou. Počasí nám dovolilo každý den vyjet na otevřené moře i se dvěma naloženými kajaky, na kterých jsme se střídali. Vždy tři rybáři lovili z lodě a dva z kajaků. Na otevřeném moři je potřeba zásadním způsobem dodržovat bezpečnostní pravidla, jelikož se zde počasí může kdykoli bleskurychle změnit. Absolutní nutností je plovací vesta a pádlo i veškeré další vybavení mít přivázané ke kajaku. Mít vždy u sebe nabitý telefon s GPS, vodu, jídlo a samozřejmě vhodné oblečení, jako je např. suchý vodácký oblek. Klíčové také je se nevzdalovat na více než půl kilometru od mateřské lodi, která o vás musí mít neustálý přehled.
Přidám pár postřehů ohledně nástrah a rybolovných technik, které se nám během naší kajako - rybářské výpravy osvědčily. S sebou jsme vezli jak pruty na lehčí i těžší přívlač, tak i pilkrovací speciály včetně všech možných velikostí, druhů a barev gumových nástrah, pilkin, jigových hlaviček a pilkrů. Po prvních vyjížďkách se ukázalo, že nejefektivnější budou místa s hloubkou od 15 do 35 m, kde nám nejvíce fungovala středně těžká přívlač s gumami velikosti od 10 do 20 cm a hlavičkami od 30 do 80 g podle rychlosti driftu. Na gumy jsme chytali tresky obecné a polaky. Spletl se i halibut a několik menších mníků a mníkovců. V těchto hloubkách jsme relativně stejně efektivně chytali i na lehčí házecí pilkiny od 45 do 100 g, které ke konci výpravy tresky obecné přijímaly s větší důvěrou než gumové nástrahy. Problémem ale byla obrovská hejna malých tresek tmavých - kelerů (20-40 cm), kteří se vrhali na vše stříbrné a ochotně se věšeli na trojháčky. Proto nebyl v některých místech lov na pilkiny téměř možný. Z barev se nám osvědčila zelená, FT, modrá a bílo-šedo-černá.
Zkoušeli jsme lovit na pilkr i ve větších hloubkách od 30-100m, kde se ulovilo několik okouníků, relativně málo tresek a poměrně hodně mníkovců. Tato technika mě ale vůbec nebavila, proto jsem se jí ani tolik nevěnoval.
Samostatně jsme zkoušeli i lov na maso a nástražní ryby, který nám přinesl dva halibuty, několik žraloků ostrounů a několik velkých tresek, takže na velké ryby určitě mohu doporučit. Vzhledem k tomu, že vždy jeden příliv vrcholil v noci, tak jsme lovili i přes noc, neboť relativní světlo a příznivé počasí nám to dovolovali. Zažil jsem jedno úžasné ráno, kdy jsem poprvé chytal z kajaku na otevřeném moři, asi 8 km od nejbližšího ostrůvku. Kluci chytali z lodě a já s Henrikem a Zdenkem jsme prochytávali šelf z kajaku. To ráno byly na šelfu najeté makrely, za kterými dojela i hejna žraloků ostrounů. Nastražil jsem malého kelera na Magic Eye, nechával se houpat na vlnách a pozoroval jsem úžasný východ slunce. Ze snění mě probral razantní záběr. Zasekl jsem a ryba dobře seděla na háčku. Co asi mohlo zbaštit celého 25 cm velkého kelera? Po kratším souboji se na hladině ukázal žralok. Super zážitek! Zde bych chtěl upozornit, že absolutní nutností jsou vylovovací kleště a dlouhý pean. Bez těchto pomůcek bych asi žraloka z háčku nedostal. To ráno jsme dohromady chytili asi 6 žraloků a dalších několik záběrů jsme neproměnili.
Jak to již na rybách bývá, tak dny v Roanu nám neskutečně rychle utíkaly. Poslední dva dny jsme si ale neskutečně zachytali na volném moři. Na přívlač jsme každý chytili velké tresky obecné od 85 cm do 109 cm. Souboj s takovou rybou z kajaku je opravdovým zážitkem, který se vám vryje do paměti na hodně dlouho. Celé výpravě ale kralovaly dvě ryby, ve které jsme tajně doufali již dlouho dopředu. Skóre čtvrtý den otevřel Kuba, který z kajaku úspěšně zdolal halibuta 121 cm s hmotností okolo 17 kg a splnil si tak svůj dlouholetý norský sen. Naposledy mu totiž halibut s délkou kolem 150 cm utekl a Kuba si s nimi chtěl vypořádat účty. Předposlední den byl den D také pro Honzu. Po několika ztracených velkých rybách zapřáhl při západu slunce z kajaku na lehčí prut velkou rybu, se kterou bojoval skoro hodinu. Zářil štěstím, když se na hladině objevil další halibut, který měřil 105 cm a pořádně prověřil jeho výbavu.
Slíbil jsem vám ještě příhodu s naším Arnoštem. Když jsme bez problémů dojeli až do Roanu a vybalili věci, tak bylo domluvené, že dvě auta pojedu na letiště do Trondheimu pro zbytek naší výpravy, která cestovala letecky. Bohužel po několika kilometrech Arnošt přestal jet a nastartovat se ho již nepovedlo. Pravděpodobně se v zatáčce zavzdušnil motor. Pokusili jsme se ho na doporučení automechaniků roztáhnout, což se také nepodařilo a bohužel se tím i motor pokazil. Kubův strýček, kterému auto patřilo, nás ale nenechal na pospas severu, s kamarádem naložili motor nový a vydali se z Čech za námi. Ano, bylo to přesně, jak píšu. Majitel apartmá Roan, Per Gipling, byl velmi ochotný a vždy nám vyšel vstříc. Dokonce chlapům na den půjčil svou garáž a vybavení, díky kterému motor v autě vyměnili a my se mohli v pořádku dopravit domů.
Svou první norskou výpravu hodnotím jako velmi vydařenou. Roan je skvělé místo pro lov z kajaků, nachází se zde pláž, kde je možné se za příhodného počasí i vykoupat. Ubytování, zázemí, lodě a veškerý servis je na velmi vysoké úrovni, proto bych tuto lokalitu doporučil všem milovníkům přívlače, kteří zde mají možnost ulovit trofejní ryby i v průběhu léta. Rád bych poděkoval Zdeňkovi z cestovní kanceláře PEPA za možnost účastnit se této výpravy a panu Peru Giplingovi z Roanu za jeho ochotu a vstřícnost.
Karel Skalický
Foto: Karel Skalický, David Havlíček, Henrik Larsson
