Nové mlýny patří k největším stojatým vodám, kde se u nás pravidelně pořádají plavačkové závody. Loví se tu především na odhoz, i když i ostatní způsoby lovu se sem tam přihlásí o slovo. V úlovku se pravidelně objevují obrovští cejni, díky kterým se tu za tři hodiny lovu naváží běžně přes 20 kg. Lov tu má mnohá úskalí, po jejich zvládnutí je však velmi jednoduchý.
Vodní nádrž Nové Mlýny je rájem pro rybáře. Její mělké vody se velmi rychle prohřívají a zajišťují mnoho potravy pro své šupinaté obyvatele. Není divu, že sem za kapitálními úlovky míří vyznavači rybářského sportu různého zaměření. Těm, kteří na Novým Mlýnech ještě nebyli, se jistě bude hodit informace, že se ve skutečnosti jedná o tři vodní plochy. Nádrž je totiž přeťata na dvou místech silnicemi na kamenných náspech, které dělí Nové Mlýny na horní, střední a spodní nádrž. Po těchto silnicích se také k Novým Mlýnům snadno dostanete. Nejrychlejší cesta je z Brna po silnici 52 na Mikulov, nebo odbočka z dálnice D2 v Hustopečích.
Závodní úseky
Ačkoli je na Nových Mlýnech více vhodných úseků a také se na nich občas konají menší závody, za základní lze považovat dva závodní úseky. Jeden se nachází kousek od obce Pasohlávky na revíru Dyje 7 (to znamená na horní nádrži). Dostanete se sem směrem z Brna na Pohořelice, Mikulov nebo Vídeň po dálnici. Po objetí Pohořelic asi po 10km bude čerpací stanice po pravé straně a za touto čerpací stanicí asi po 200 m odbočit vpravo na Pasohlávky. Pasohlávky se projedou a za obcí se odbočí zase vpravo na Brod nad Dyjí. Po 500 m jste na závodním úseku. Druhý závodní úsek se nachází kousek pod obcí Pavlov na sypané hrázi (to jest na spodní nádrži). Na oba závodní úseky není za normálních podmínek dovolený vjezd motorových vozidel. Na závody i páteční trénink však organizátoři odemykají uzamčené brány a pohyb tu je možný po úzké asfaltové komunikaci.
Podmínky na úsecích
Na obou úsecích se loví z kamenné sypané hráze, která je takřka bez porostu. V případě Pavlovského úseku to jsou veliké balvany, po který je pohyb náročný. Rozhodně sem nejezděte jen v sandálkách, donesení a usazení sedačky je spíše horolezeckou akcí. Pokud navíc kameny namoknou, je pohyb po nich opravdu nebezpečný. Ačkoli by se dalo předpokládat, že na stojatém revíru voda neproudí, opak je pravdou. Voda tu „teče" vždy. Když nefouká, tak jenom pomaličku. Když fouká, co je normální stav, tak se voda pohybuje na stoják docela rychle. Rybám to moc nevadí, nástrahu klidně přijímají i v pohybu. Hloubka je zásadním rozdílem obou úseků, i když způsoby lovu si jsou velmi podobné. Zatím co úsek u Pasohlávek je mělký, s hloubkou 1,5 až 2 metry poskytuje ideální podmínky pro lov s propadovou udicí. Úsek u Pavlova je hluboký okolo 3 až 4 metrů, tady se mnohem častěji loví s klouzákem. Důležité je si dobře zmapovat dno, velmi často tu jsou vázky. K nejběžnějším a velice nepříjemným vázkám patří silné přetrhané šňůry a vlasce kaprařů.
Lov s odhozem
Krásné na této lokalitě je, že se tu loví hlavně na odhoz. To je na našich závodech v celku vzácné. Chytání s odhozem si na této lokalitě opravdu vychutnávám a většinou ani nic jiného nevybaluju. Ryby se tu chovají skoro na každém závodě stejně. V pátek na tréninku se jich moc nechytne. Trénink je však extrémně důležitý, člověk se trochu sžije s vodou a chováním udic, ale hlavně nakrmí! V sobotu je dobré lovit trochu dál, obyčejně stačí okolo 35 metrů. Ryby postupně najíždějí na úsek a loví se hlavně v druhé polovině závodu. Tomu odpovídá i obvyklá taktika. Začíná se s lehčím „cejnovým" propadem a když ryby najedou, přezbrojí se na těžší propad u Pasohlávek nebo na klouzák u Pavlova. Záběry sice vypadají velmi jemně, ale nenechte se zmást. Ryby tu opatrné nejsou, jen jsou hrozně líné. S nástrahou se moc nepohybují a jen nasávají a nasávají. Záběr je proto pozvolný a hlavně ve vlnách špatně pozorovatelný. Jednoduchým řešením je použít větší nástrahu a co nejpřesněji vyměřit hloubku a nastavit udici (viz. obrázek).
Podle síly větru se volí 8 až 16 gramů těžké angličáky na vlascích s průměrem okolo 0,16 mm a forpasem o síle 0,12 mm. Háčky cejnového tvaru s velikostí 12 a více na hnojáky a 16 na patentky. To jsou také nejčastěji používané nástrahy.
V neděli už bývají ryby na úseku najeté v hojné míře. Klidně se může začínat hned s těžším propadem nebo klouzákem. Také se nemusí chytat tak daleko. Bohatě stačí vzdálenost okolo 25 metrů. Tím, co určí úspěšného závodníka od neúspěšného, obyčejně bývá zvládnutí lovu na odhoz, ale hlavně způsob krmení.
Jako specialitku stojí za to zmínit lov s propadovou udicí na bolognesce na Pavlovském úseku. Hloubka je tu tak na hraně pro nahazování s propadovou udicí na klasické 4,20 m mačce. Pokud nastražíte hnojáka, v řadě případů jej při náhozu strhnete. Jednoduchým řešením je navázat propadovou udici na bolognesku a máte po starostech.
Lov s bičem
Pokud bych pátral po druhém nejúčinnějším způsobu lovu na Mušově, věřím, že by to byl právě lov s dlouhým bičem. Hlavně v neděli jsou ryby najeté blízko břehu, tedy na dosah deseti a jedenácti metrových bičů. Udice se na biči nepoužívá klasická z pevným splávkem, ale lehčí propadová udice s angličákem okolo 5ti gramů.
Lov na děličku
Děličku na závodech tady řada závodníků ani nevybaluje. Je k tomu řada důvodů. Loví se hlavně cejni, kterým se ke břehu moc nechce. Sice jsem už zažil nedělní závod, kdy pár závodníkům najeli na poslední hodinu cejni až na děličky a pak to byl koncert, ale to jsou spíše výjimky. Velmi často tu fouká takovým způsobem, že máte o děličku prostě strach. Spolu s větrem jsou nepříjemné i kameny na břehu, které uštědřují děličkám nehezké škrábance. Zlámaných děliček jsem tu už pár viděl.
Snad jen jednou tu překvapilo družstvo s lovem na děličky. Bylo to v sobotu na Mezinárodním mistrovství republiky v roce 2006. Ryby braly velmi špatně a právě na děličky se dařilo lovit při krmení somkou s patentkami slušné množství okounů. Navíc se spletl i jeden dva cejni a senzace byla na světě. Více v reportáži z tohoto závodu zde.
Krmení
Krmení patří ke klíčovým bodům k cestě za úspěchem na tomto úseku. Není tak důležité, co rybám připravíte dobrého, ale jak to do vody dopravíte. Ryby na úsek najíždějí dlouho po zakrmení (hlavně v sobotu), proto je zbytečné střílet velký základ. Stačí pár koulí. Důležité je v průběhu závodu stále přikrmovat, když ryby konečně najedou, ještě zintenzivnit. Mnoha závodníkům ryby najedou, ale po dvaceti minutách utečou ... nedokáží je udržet. Pokud závodník nekrmí, ryby mu nenajedou vůbec. Pokud nastřílíte velký základ, nikdy vám nezbude dost krmení na nejdůležitější druhou polovinu závodu.
Krmení musí být měkké a rozpadavé. Zprvu jsem se tomu bránil, vždyť to přece teče. Ale rozpadavé krmení, které udělá ve vodě mrak, který rychle klesá ke dnu, přiláká mnohem více cejnů. Jak na takové konzistence docílit se dočtete v článku Krmení na cejny - vody stojaté. Nejčastěji tu míchám TTXku s melasou a somkou ... po „napití" rozmíchám s 1x etangem, 2x cejnem a 1x jemným kaprem. Po přesátí pak 2 plechovky kukuřice. Ale jak už jsem psal, chytal jsem tu i na čistě kaprové italské krmení i různé další a nebyl v tom velký rozdíl.
Živé nástrahy
Nové Mlýny je revír bohatý na přirozenou potravu, ryby tu jsou podle toho zmlsané. Do krmení si vysloveně potrpí na patenky. Při jejich použití platí to samé co u krmení, není dobré je nastřílet na začátku. Důležité je pošetřit si je na dobu až cejni najedou. Je to jedna z mála věcí, která dokáže cejny na zakrmeném místě udržet. Další živá složka není už tak podstatná. Určitě se zavděčíte hnojákama, slušně fungují i kukly, ale červů a pinek moc být nemusí.
Zvláštnosti
Když se řekne Mušov, většině závodníků se vybaví vítr a veliké vlny. S tím je dobré počítat. Snad jen dvakrát jsem na této lokalitě zažil rovnou hladinu. Mnohem častěji se člověk navléká do nepromokavého mundůru ne kvůli dešti, ale kvůli vlnám, které stříkají až do obličeje. Když se vlnám začnou dělat bílé čepice jako na moři, jsou to ty pravé mušovské.
Závěr
Pokud bych měl shrnout klasickou situaci na Mušovských závodech, asi bych řekl: „Nejdůležitější je nevdávat se, doufat, že cejni přijedou a stále krmit a krmit." oni přijedou a pak to je paráda. Nádherní zlatí lopaťáci těžcí až ke třem kilům. O tom není třeba snít, to se musí zažít!
