Břeclavský kanál považuji za technicky nejnáročnější revír, na kterém se v České republice pravidelně pořádají závody. Se svoji křišťálově čistou vodou a velmi opatrnými rybami je výzvou pro opravdové plavačkáře. Za precizní a velmi jemné předložení nástrahy jsou odměnou krásní cejni, jeseni a sem tam se potkáte i s kaprem. Pojďme se nyní podrobněji podívat na tento závodní úsek.
Závodní úsek najdeme na protipovodňovém kanálu přímo ve městě Břeclav. Pokud trefíte správnou odbočku z třídy Prvního Máje, dojedete kolem kempu a zimního stadionu přímo na závodní úsek (více vám napoví mapka). Hned po příjezdu by jste si měli uvědomit, že se nacházíte v chráněné krajinné oblasti Niva Dyje, kde je zakázán vjezd a parkování motorových vozidel. V průběhu závodů bývá vyjednána vyjímka pro vjezd a parkování motorových vozidel závodníků, pořadatelů i diváků. Pokud si pojedete zachytat v době mimo závody, je potřeba s tímto omezením počítat (parkování je možné za mostem u silnice, odkud to k vodě jen pár desítek metrů.) Za tyto drobné nepříjemnosti se vám chráněnná krajinná oblast bohatě odmění velmi pěkným prostředím.
Břehy závodního úseku jsou velmi dobře přístupné po vyšlapané pěšině. Tvoří je hliněný násep, který se svažuje až na samé dno revíru. Břehy jsou porostlé bujnou vegetací, je dobré se vybavit mačetou nebo kosou na vytvoření lovného místa. Protější břeh je místy osázený stromy, jinde porostlý vysokou travou. Voda je v těchto místech stojatá, stará se o to stavidlo, které je kousek pod závodním úsekem. Pouze za povodňového stavu na řece Dyji se stavidlo otvírá a kanál proudí. Šířku vodní hladiny bych odhadoval na 25 metrů. Není to sice mnoho, ale pro chytání všemi lovnými způsoby to stačí. Hloubka se pohybuje mezi 1,5 až 2,5 metry. Voda je zpravidla velmi čistá.
Na první pohled se může zdát, že je revír špatně zarybněný, ale není to pravda. Ryby jsou tu velmi opatrné a díky průzračné vodě a minimálnímu proudu mají dostatek času odhalit rybářovi nástrahy. Nejčastěji líčíme na cejny, kteří tu jsou opravdu velcí. Mezi další úlovky, díky kterým bude rychle přiskakovat hmotnost ve vezírku, patří jelci jeseni. Často se setkáme s drobnou ploticí a okounem. Spíše nevítaným úlovkem jsou kapři, kteří se občas nechají zlákat naší nástranou, ale s jemnou udicí většinou nemáme velkou šanci na zdolání. Ostatní druhy ryb se na úseku příliš neloví. Při vymýšlení taktiky je dobré pamatovat, že se v průběhu závodu příliš mnoho ryb nechytá, je vhodné šetřit krmením a chovat se obezřetně, abychom opatrné ryby neplašily.
Nejběžnějším způsobem lovu je bezesporu dělička. Díky její přesnosti a jemnosti dokážeme vyprovokovat ryby k záběru a na jemné udici je také zdolat. Jen vyjímečně je vhodné sáhnout po krátkém biči a lovit okouny a plotičky za rákosím u našeho břehu. Častěji je možné překvapit lehoučkým propadem a chytat přímo u druhého břehu, kde se zdržují i větší plotice a jiná droboť.
Lov na děličku
S jemným chytáním na děličku je spojené kompletní přezbrojení. Nejde jen o to navázat vhodné udice, musí se přizpůsobit i tlumiče v topsetech. Osobně vždy připravuji to nejjemnější myslitelné vybavení a jeden kaprový topset. To znamená, že na topsetech jsou nachystány lehoučké splávky v gramážích 0,2 g, 0,3 g a 0,5 gramu, které jsou navázané na kmenový vlasec o síle 0,10 mm a jednu super jemnou udici vážu na vlasec 0,08 mm. Splávky vyvažuji malými bročky velikosti 12 a 10 v dlouhých řetízcích, aby se dalo s nástrahou pěkně pracovat. Celou sestavu doplňuje forpas o síle 0,06 nebo 0,07 mm a maličký háček na jednoho červa či patentku. Jistě chápete, že takovouto udici nemůžete pověsit na amortizér o síle více než jeden milimetr. Optimální se mi zdá síla 0,8 mm, na které je kvalitní 0,06 mm silný návazec k neutržení. Kaprovou udici mám jen pro jistotu, občas se na některých místech kapři loví častěji. Není to nijak rabijácká udice, kmenový vlasec 0,14 a návazcový 0,12 mm. V udicích se neskrývá samotné kouzlo tohoto revíru. Je potřeba udici dobře sestavit, vyměřit a pěkně s ní pracovat a rybu k záběru vydráždit nebo jenom záběr prostě poznat. Osvědčily se mi dva postupy. Pokud ryby nechtějí brát, přehloubím udici o deset centimetrů. Po nahození ji pomalu spustím na zakrmené místo a pak každou minutu udici pomaličku o 30 centimetrů zvednu, chvilku počkám a šikmo na levou (podruhé na pravou) stranu pomaličku spustím. Ideální je toto vedení zkombinovat s nastřelováním několika červů. Záběr vypadá často takto. Po spouštění spláveku na hladinu, splávek plynule pokračuje v pohybu a mizí v průzračné vodě. Jsou to snad nejkrásnější záběry, ještě půl metru pod hladinou vidíte splávek a pak s jistotou zaseknete (záběrů je málo, není dobré je uspěchat.) Jednou se mi tu stalo, že ryby patentku na háčku „vycucly", ale na splávku nebylo vůbec nic vidět. Pomohl mi následující postup. Udici jsem přehloubil o pět centimetrů a velice pomalu jsem s ní projížděl přes nakrmené místo (rychlost byla skoro nepozorovatelná). Když ryba nástrahu uchopila, pohybem udice jsem potopil splávek a tak poznal záběr (ryby při braní stály na místě a proto splávek nepotopily, pohyb musel přijít z mojí strany). Najednou jsem začal pravidelně chytat ryby, i když to vypadalo, že žádné neberou. Jemné vedení udice je velmi namáhavé, ale odměnou vám budou úlovky s pocitem, že jste pro záběr udělali opravdu maximum.
Lov s odhozem
Protější břeh je pokrytý různým porostem, pod kterým se ukrývají ryby. Plotice a jiné drobné ryby se na volné vodě bojí dravců, a proto se ukrývají u břehu. Pokud je kolem vody několik desítek rybářů, na které nejsou ryby zvyklé, je logické, že utečou k protějšímu břehu. Z tohoto důvodu je možné na břeclavském kanále překvapit a úspěšně lovit na odhoz. Většinou mají tuto variantu připravenou závodníci pro poslední hodinu závodu, pro případ, že se jim na děličce nebude dařit. Kanál je úzký a příbřežní oblasti jsou mělké, tomu se přizpůsobují odhozové udice. Ideální je propadová udice se splávkem právě tak těžkým, abychom k druhému břehu dohodili. Podle mých zkušeností dostačuje předvážený 3 gramový angličák (vyráběl jsem si je z pavího pera bez tělíčka). Udici zatěžuje jen mikroobratlík a nástraha na háčku. Pár kuliček s krmením střelíme až pod porost na druhém břehu. Vůbec nevadí, když jich pár spadne až na břech. Je to lepší, než když spadnou pár metrů od břehu. Při chytání se už jen volně nastřelují červi po pár kusech (když nefouká vítr, je možné je k druhému břehu dostřelit.)
Lov s bičem
Pokud se na břehu chováme opravdu tiše, můžeme za pobřežním porostem ulovit pár plotiček a okounů. V tomto případě je vhodné na začátku závodu hodit ke břehu jednu kuličku s krmením a sledovat, jestli se na ní nějaké ryby krmí. Pokud nemůžeme chytnout vůbec žádnou rybu, stojí za pokus hodit kousek od neutrálu hrstku čistých patentek nebo patentek s hlínou a zkusit chytnout na tomto místě okouna. Obyčejně se to podaří.
Krmení a nástrahy
S nástrahami je to v celku jednoduché. Většina ryb se na břeclavském kanále loví na velké patentky. Nastražují se v počtu jedné nebo dvou na malé háčky velikosti 22 - 26. Vhodné jsou tenké červené háčky s kratčím ramínkem. Z ostatních nástach se používají dvě pinky, jeden červ nebo kombinace červa a patentky. S krmením to už může být o poznání složitější. Přesto když příjdu k revíru, kde vidím až na dno, a vím, že se tu ryb mnoho nechytá, vyhýbám se jakémukoli „vaření" a míchám jednoduché krmení s vírou, že to stejně bude jen o hlíně s patentkama. Osobně bych namíchal jeden kilogram 3000 Gros gardons s jedním 3000 Etange podle nálady přisypal půl kila Epicejna a měl namícháno (žádná alchimie, žádné posilovače). Jak si to tak přemítám v hlavě, tak ještě lepší krmení by vzniklo smícháním 3000 Etang se Super cejnem speciál od Lorpia. Do hotové směsi dvě hrsti místní přesáté a navlhčené hlíny pro zatížení a je hotovo. (Omlouvám se všem zatvrzelým teoretikům, ale velmi často míchám krmení různých značek dohromady. Každému se hold povede nějaký pytlík zatraceně dobře :-) Ale jak jsem říkal, o krmení to na tomto revíru není, stačí jej naházet pár měkkých koulí na začátku a pak už jenom kalíškovat patentky s hlínou a jednou za půl hodiny nakalíškovat úplně měkké krmení kvůli hezkému mráčku. U hlíny bych sáhnul po místní, na kterou jsou ryby zvyklé. Na břehu je mnoho krtinců a hlína je pro tento revír podle mě ideální. Z použitého způsobu vnadění je možné vytušit i vhodnou živou složku krmiva. Nejdůležitější bude kvalitní malá patentka (1 litr), která příjde do hlíny. Na doplnění se bude hodit trocha pinek a kukel do krmení (po 0,5 litru), trocha velkých červů na střílení (0,5 litru). Z živého pak nesmím zapomenout na pěknou chytací patentku. Pokud ryby "nebudou brát", jak je na tomto revíru zvykem, zkrmil bych asi polovinu z připraveného množství. Někdy méně znamená více.
Závěrem bych chtěl popřát hodně štěstí všem, kteří se na tento krásný revír vypraví. Je velká škoda, že se netěší větší oblibě. Za svoje krásné prostředí a opatrné ryby by si ji určitě zasloužil.