Mezi biči je samostatná kategorie určená výhradně pro lov ouklejí. Na první pohled se odlišuje délkou a do určité míry i konstrukcí. Na trhu je možné si vybrat z nabídky různých značek, přesto doporučuji koupené biče mírně upravit.
Budeme hovořit o speciálních ouklejových bičích. Jak je poznáme? Na první pohled se odlišují svojí délkou. Skutečné ouklejové biče se výrábějí v délkách od 2 do 4,5 metru. Delší biče už nejsou primárně určené pro lov ouklejí, ale jsou to biče pro lov ze dna. Pokud však potřebujeme bič delší než 4,5 metru musíme sáhnout i do této kategorie. Nejedná se pak už o klasický rychlostní způsob chytání, protože dlouhý bič je nutné ovládat dvěma rukama a manipulace s ním je znatelně pomalejší.
Ouklejové biče jsou lehčí než klasické biče. Výrobce si může dovolit použít méně materiálu, protože je prut určen pro lov drobných ryb. Při použití klasické konstrukce by se však bič s tenčími stěnami mnohem více prohýbal, proto je použita odlišná konstrukce prutu. Biče jsou více kónické v porovnání s klasickými biči. To jim dodává potřebnou tuhost a velmi rychlou akci. Díky tomu se i lépe drží v ruce. U velmi krátkých ouklejových bičů se zvyšoval konfort držení korkovou rukojetí, tento trend však v poslední době ustupuje. Ouklejové biče se vyrábějí výhradně z uhlíkových vláken. Laminátové biče je sice možné v nouzi použít, závodník však musí počítat s menší rychlostí, horší akcí a pokud loví na bič delší než 3 metry, tak i velkou námahou. Na laminátových bičích je dobré prodloužit špičku o jemnější uhlíkovou. Sám jsem s laminátovými biči začínal a dodnes pamatuji, jak veliký pokrok byl přechod na uhlíkové speciály.
Vybíráme ouklejový bič
Výběr není naštěstí nijak složitý. V první řadě si musíme uvědomit, jak dlouhé biče budeme potřebovat. Pokud se věnujeme lovu ouklejí opravdu na úrovni, je vhodné pořídit standartní sadu pěti bičů v délkách 2,5 m, 3 m, 3,5 m, 4 m a 4,5 m. Pro vrcholové akce pak každou délku ve dvou kusech. Ale jak jsem již psal v předchozích článcích, není lov ouklejí v České republice běžný. Za základní výbavu, která by neměla chybět ve vybavení žádného závodníka, proto považuju dva ouklejové biče v délkách 3 a 4 metry.
Možná se to nezdá, ale akce ouklejového biče je velmi důležitá. Myslete na to, že s bičem nahodíte více jak 1 500 krát za závod! Jak by tedy měla ideální akce vypadat? Pokud vezmete bič do ruky a rychle s ním několikrát mávnete, neměl by se vůbec ohýbat. Jednoduše musí být dokonale tuhý. Při chytání se ohne až v momentě, kdy zvedáte zaseknutou rybu z vody a i tady se ohýbá pouze špička prutu.
Upravujeme akci biče
Snad všechny prodávané biče, se kterými jsem se setkal, měly velmi tenké špičky. „Vlasová" špička se při zvedání oukleje z vody příliš ohne a my chytáme ouklej hluboko pod koncem prutu. Pokud udici zkrátíme, aby nám šla ouklej pěkně do ruky, musíme vysoko přehmatávat při manipulaci s prázdnou udicí. Ideální řešení je špičku biče zkrátit. V závislosti na tenkosti špičky uříznu ostrým nožem nebo pilníkem 15 až 20 centimetrů a tím omezím její ohýbání na ideální úroveň.
Pokud není akce biče ideální, to je neduh hlavně dlouhých bičů, můžeme ji jednoduchým zásahem zpevnit. Vezmeme prut do ruky a několikrát s ním nasucho nahodíme a zasekneme. Pozorně sledujeme, ve kterých dílech a přesněji, v které části těchto dílů se bič prohýbá. Často to bývá jedno slabé místo, které je potřeba najít. Když jsme si jisti, že jsme odhlalili kritický bod, v tomto místě bič přeřízneme. Tento přepůlený díl do sebe teleskopicky nasuneme a v místě spoje slepíme vteřinovým lepidlem. Touto úpravou příjdeme přibližně o 15 centimetrů délky biče. Je pravda, že řezat do právě koupeného biče není pro slabé povahy :-)
Příprava k lovu
Nový bič nemá žádnou koncovku, díky které by bylo možné uchytit udici. Existuje řada způsobů uchycení udice ke špičce biče (od dvou bužírek na každé udičce, přes vyvázání očka na špičce biče až k přilepení speciální koncovky). Nejlépe se mi osvědšilo přidělávání pomocí speciální koncovky, která se na špičku biče přilepí vteřinovým lepidlem. Je potřeba si koupit koncovku s přesným průměrem a při výběru nezapomenout, že budeme špičku zkracovat. Tento způsob není sice nejdokonalejší, při chytání se občas kolem špičky udělá uzlík nebo se udicí spojka otevře (to pokud je špička biče příliš tvrdá a koncovka málo drží). Pokud by vám tyto drobné neduhy příliš vadily, je možné je vyřešit přetažením asi 10 cm dlouhé bužírky přes spojku. Toto spojení používám proto, že je jednoznačně nejpohodlnější a nejtrvanlivější.