Chtěl jsem se s vámi podělit o své zážitky z Májáku - MIVARDI CUPU v diskusním fóru a nějak jsem se rozepsal, tak z toho nakonec vznikl malý článek. Jsou to moje poznatky a to z pohledu závodníka, který trošku neuspěl. Na druhé straně jsem zase o něco chytřejší, takže příště!
Tak jsem se v diskusním fóru haštrkoval s Kubou a on vyhrožoval nějakým JELENÍM MÝDLEM. Já jsem pochopil, jak ho vyrobit a úspěšně odradit všechny ryby a možná i všechno živé ze zakrmeného místa. Je to naprosto jednoduché, stačí dočíst dokonce.
První den jsem si vylosoval H 5 a hrůzou mi vstaly vlasy (no vlasy - „Můj vlas patří dávné minulosti" - jak říkal Spejbl Hurvínkovi) na hlavě. Pěkná procházka krásnou přírodou, kterou jsem absolvoval třikrát. Ruce jsem necítil a byl jsem zvědav, co to udělá při chytání. Příprava v pohodě a nastalo hlavní krmení. První koule vedle, druhá taky a .... . Naneštěstí za mnou stál Láďa Jakubský (možná to bylo i tím, myslím tím nervozita). Tak jsem se na něho sklesle podíval a říkám "po zimě hrůza". Stydím se!
Začal závod a asi po dvaceti minutách přišel první cejn a docela pěkný, skoro kiláč. Tak jsem ho vyháčil, hodil do vezírku a ruce se mi začaly tak klepat, že jsem měl problémy napíchnout patentku. Když jsem ji napíchl a nahodil, tak jsem se pořád třepal tak, že splávek skákal po hladině. Hold první závod. Po chvilce jsem se uklidnil a chytl druhého a pak třetího. To bylo prvních asi 45 minut, pak nastal útlum. Ale vedle na H 1 seděl Petr Kazatel a tahal jednoho za druhým. Trošku jsem nechápal a vedle mně Honza Dvořák taky. On tam má snad 1,5 hloubku? On je chytá v mezivodě? Tak jsme to zkusili a nic. Petr pořád tahal a já to zkusil ještě jednou. Nakonec jsem dva vytáhl - jednoho kilového a jednoho menšího. Ještě jsem vyhákl asi velkého perlína a cejna.
Po závodě se byl Honza zeptat Peťu, jak to chytal a on to chytal ze dna. Já s Honzou jsme měli hloubku 2,5 m a Peťa 1,5. Dobrý, ale že na fořtu chytali 20 kg, tak mi to stačilo na umístění 7. Nebyl jsem dvakrát spokojen s výsledkem a navíc mě čekala další turistika - dvakrát k autu a zpátky.
Večer jsme probrali taktiku u pivka a dobré večeře a těšili jsme se na nedělní závod. Ještě něco musím prozradit - ryby by si měly brát příklad s Honzu Ouředníčka. Snědl dvě večeře na posezení. A navíc si Jirka Ouředníček zaslouží řád "Kofolvý notorik", protože vypil asi dvacet půllitrů.
Druhý den jsem si vylosoval D 4. Jásal jsem, že nemusím chodit nijak daleko. Navíc na tomto místě dělal Pepa Kosmák umístění 1 a to na sumečcích.
Základní krmení jsem zvládl tentokrát na jedničku a začal závod. Po chvilce první cejn a za chvilku druhý. Celkem jsem byl vyrovnaný a říkal jsem si, že je to dobrý. Pak jsem jednoho vyhákl, ten se moc se mnou nechtěl bavit. Prostě si jel, kam chtěl. Ještě přišel jeden a přestalo to. Dokola vedle mně všichni chytali sumečky. Tak jsem si říkal, že musím taky, sice nerad, ale musím. Sumeček je krásná ryba, ale je to žrout háčků a jeho píchnutí strašně bolí. Co se dá dělat, jde se na ně. Napíchnul jsem žížalu a hurá na ně. Nahodím a sumeček, druhý a tak to šlo asi dvacet minut. Pořád jsem přikrmoval a najednou to začalo ustávat. Co to? Ta si říkám, že jim tam dám, co mají rádi. Do krmení jsem přidal žížaly a co se nestalo, byla hodina a něco dokonce a já chytl jen dva sumečky. Prostě jsem nechápal a byl jsem z toho vyřízený. Okolo chytali sumečky na hod a já nic. Co teď? Už jsem nic nevymyslel. Prostě propadák a udělal jsem umístění 8.
Pořád jsem nad tím přemýšlel a myslel jsem si to. Ryby jsem vyhnal ze zakrmeného místa tím, že jsem přidal žížaly do krmení. A Petru Kláskovi to udělalo to samé.
Je to divné, ale sumečci chtěli patentku do krmení a ne žížalky. Myslel jsem si, že jim přidám dobré papáníčko do krmení a já jim tam dal JELENÍ MÝDLO!!! Kdo přikrmoval hlínu s patentkou, tak je tam měl. Alespoň si to myslím. Každý sektor nebyl stejný.
Na Cidlině strašně rád chytám, protože se zde chytají ryby a je zde krásná příroda. A tento rok to bylo úplně jiné, než roky před tím. Letos se chytali převážně jen cejni a sumečci.
Předloni jsme o sumečka nezavadili a chytali jsme i skaláky, plotice a oukleje. Každý rok se to mění a v tom je ta krása. V každém případě jsem zase o něco chytřejší a doufám, že se příště polepším.