Většina rybářů svoje rybářské nádobíčko ke konci sezóny odloží někam do rožku nebo na místo určené k „zimnímu odpočinku“ a „opráší“ jej, až se řádně oteplí. Mezi rybáři jsou však i tací, kteří jsou aktivní přes celý rok a neodradí je ani sebevětší zima. Já se řadím právě do té druhé skupiny, protože prostě nevydržím delší dobu nejít na ryby. Chytání v zimních a v prvních jarních měsících má své kouzlo a nezaměnitelnou atmosféru. Musíme se více snažit, abychom přinutili rybu k záběru a být i trošku aktivnější, jednak aby nám nebyla zima a hlavně ryby většinou musíme najít, protože nejsou tak dostatečně aktivní, abychom je nalákaly na zakrmené místo. Spíše se stahují na určitá místa, kde chladnější a chmurné počasí přečkávají. V tomto období také nemůžeme počítat se spousty záběrů a chycená i sebemenší rybka nám udělá radost jako nikdy.
(sníh nás může překvapit i v dubnu a zamrzlá hladina začátkem roku také není nic neobvyklého)
Jaké místo k rybolovu zvolit a kde ryby hledat – čím je voda studenější, tím se aktivita ryb zmenšuje a ryby si vyhledávají hlubší a klidnější místa, aby vydaly co nejméně energie. Na řekách to bývají nejhlubší úseky, vyhloubená koryta nebo hluboké tišiny kde voda tolik neproudí. To samé platí i pro stojaté vody. Ryby se budou nejčastěji zdržovat tam, kde je největší hloubka, nějaká prohlubeň, což bývá nejčastěji u hráze nebo výpustě. Mezi další vhodná místa v tomto období patří ramena, náhony nebo říčky, které přitékají z rybníků, elektráren atd. a vlévají se do větších řek. Tyto vody bývají teplejší, bohatší na potravu a ryby do těchto úseků z větších toků vyjíždějí. Navíc mají ještě jednu výhodu a to, že později zamrzají a jako první rozmrzají. Sám chodím na takovou podobnou vodu, která patří mezi moje nejoblíbenější a nejnavštěvovanější právě pro zimní a jarní chytání. Jedná se o přítok větší řeky, který vytéká z chovných rybníků. Jak jsem již nastínil, někdy je potřeba ryby najít. Pokud si vyberu místo a jsem dlouho bez záběru, tak zkusím jiné místo, potom klidně další dokud nechytnu nějakou rybu. Někdy najdu, kde se ryby shromažďují a to je potom parádní chytačka a někdy taky ne, což není v tomto období nic neobvyklého. To, že se ryby budou v nejhlubším místě neplatí vždy a všude. Někdy je vhodné zkusit jít třeba proti proudu, kde bude určitě méně vody, ale ryby zde být mohou. Voda vytékající z rybníků bude teplejší logicky v horních partiích, protože voda zde bude zamrzat jako poslední, rozmrzat jako první a bude zde nejvíce živin a kyslíku. Prostě to chce zkoušet, a to jak místo, tak i všechno ostatní.
(začátkem roku nejvíce berou plotice a cejni)
Co dále chytání v chladnější vodě obnáší – studená a čistá voda je důvodem toho, že ryby jsou málo aktivní a velice opatrně přijímají potravu. Musíme tedy počítat s tím, že záběrů bude velice málo a navíc budou velice jemné. Tomu je potřeba přizpůsobit naše náčiní, háčkem počínaje a prutem konče.U háčků volím nejčastěji velikost 18 až 22. Tvar háčku nechám na každém z vás, protože každý má svůj oblíbený tvar háčků, který mu vyhovuje nejvíc. Já používám háčky M325 nebo M725 (červené) a někdy i 525. Háčky podobné M125 jsou vynikající na kapry, ale na jemnější zimní rybařinu moc vhodné nejsou, protože mají silnější drátek. U vlasce nepoužívám silnější průměr, jak 0,09 mm. Optimální síla je kolem 0,08 mm, ale někdy je potřeba sáhnout i po slabším. Nejdůležitější věcí u vlasce je však jeho kvalita. Určitě bych nepoužíval návazcové vlasce nižší cenové kategorie, protože kvalita může být dostačující, s průměrem to už bývá trošku odlišné, než je napsáno na cívce s vlascem. Dražší návazcové vlasce, které používají např. závodníci v plavané, jsou přesně kalibrované a navíc mohou mít i příměs fluorocarbonu, což činí vlasec ve vodě méně viditelným díky propustnosti světla. Čistý fluorocarbonový vlasec však moc v oblibě nemám, protože se mi zdá tvrdý, nepoddajný a nemá takovou pevnost. U vlasců používaných jako kmenový na naviják můžeme použít potápivé vlasce, ale není to podmínkou. Spíše bych se zastavil u toho, že by měl mít opět co nejmenší průměr a myslím si, že silnější, jak 0,14 mm už moc vhodný není. Optimální je průměr okolo 0,12 mm. Výhody tohoto průměru jsou ty, že slabší vlasec na sebe neváže tolik vody a nezamrzají nám tak rychle očka a když už namrzají, tak slabší vlasec očky lépe proniká. Navíc není důvod mít za kmenový silnější vlasec, protože silnější návazcový vlasec, jak je 0,10 mm asi nepoužijeme. Již několikrát jsem slyšel nebo četl otázku, jak zabránit zamrzání oček u prutu. Já mohu jen doporučit být trpělivý. Zkoušet mazat vlasec nějakým lojem, sádlem atd. může sice zamrzání trošku omezit, ale určitě nechci z potápivého vlasce udělat plovoucí a navíc si nedokážu představit, jak bych se zbavil mastnoty z navijáku. Rozhodně bude lepší se obrnit trpělivostí a zamrzající očka prostě profukovat, dokud led neroztaje.
(moje oblíbené náčky, na malé velikosti není problém chytit i menší ryby, červený háček s červeným červem je neodolatelný pro okouny)
Další důležitou součástí udice je splávek. Že je na proudnější vodu vhodnější kulatější tvar splávku a na méně proudící a stojatou vodu je lepší užší tvar splávku asi vysvětlovat nemusím. Spíše se pozastavím nad tím, že důležité mít splávek důkladně vyvážený, protože zimní záběry jsou tak opatrné, že se anténka splávku může jen nepatrně přitopit a abychom byli schopni tento záběr vůbec zaregistrovat, tak je právě důležitý precizně vyvážený splávek. Precizně vyvážený splávek je ten, kterému vylézá z vody pouze anténka, v lepším případě jen necelá půlka anténky. Pokud nám z vody vyčnívá jen nepatrná část tělíčka, tak to už je špatně. Vhodné jsou splávky s co nejjemnější anténkou nebo dokonce splávky, které mají anténku kovovou. Taková anténka nemá žádnou nosnost a je absolutně nejcitlivější. U takové anténky však musíme počítat s tím, že ji dva, někdy i jeden červ na háčku potopí. Jsou proto vhodné pro chytání s patentkou nebo pinkami.
(dělička, bolonězka a matchový prut jsou nejpoužívanější plavačkové pruty)
Nyní se dostáváme k prutu. Jelikož předpokládáme, že nezůstaneme pouze na jednom místě, tak si musíme vzít jen to nejdůležitější, abychom zbytečně moc dlouho nebalili spoustu dalších nepotřebných věcí. Prut nám bude stačit jeden a jestli to bude matchový nebo bolonězový záleží hlavně na tom, kde chceme chytat. Na hlubších tekoucích vodách určitě použijeme boloňku a na rybníky, menší toky, kanály apod. použijeme matchku. Prut by měl být spíše měkčí, s vrhací zátěží do 15 nebo 20 gramů. Tato akce je důležitá hlavně proto, že chytáme s lehčími splávky a hlavně na jemné vlasce. V zimě můžeme použít k chytání i různé biče. Jejich výhodou, kterou oceníme v mrazivém počasí je to, že u bičů nemá co zamrzat. Na druhé straně, pokud počítáme s tím, že se budeme pohybovat a nezůstaneme na jednom místě, tak jejich délka je kvůli manipulaci při prodírání se různým terénem prostě nevhodná.
Z plavačkových prutů jsem si nakonec nechal děličku. Teď se mnozí z vás zarazí – tahat s sebou bednu, rolnu a spoustu dalšího „harampádí“, které je při lovu s děličkou potřeba? Ne, toto všechno s sebou tahat nemusíme, pokud jdeme na menší vodu, protože nebudeme potřebovat děličku v celé délce, ale bude nám stačit polovina až třičtvrtě děličky, tzn. max. 7 dílů. Při takové délce je dělička velice lehká a dá se udržet i v jedné ruce, proto již nepotřebujeme žádnou velkou sedačku, ale stačí nám obyčejná stolička (víc, jak 3 hodiny v zimě u vody nevydržím, takže je stolička dostačující). Na kratší děličku většinou nepotřebuji ani rolnu, stačí ji posunovat po batůžku, obal nebo přes trávu atd. Háky nebo hrazdu taky nepotřebuji, protože mám kalíškovací topset, kterým si nakrmím a dál držím děličku pouze v rukách. Takže je to velice jednoduché - do obalu si dám děličku, náhradní topset, kalíškovací topset a ručku k podběráku. Do tašky potřebné drobnosti - navázané udičky, živé nástrahy a i krmení, kterého mi stačí cca. 3 litry a dále židličku s podběrákovým očkem. Když to tedy zhrnu, potřebuji jeden futrál s děličkou, tašku, do ruky židličku s podběrákovým očkem a může se k voděJ. Lov s děličkou má neopakovatelné kouzlo a hlavně pár výhod, které s jinými pruty nejsme schopni dosáhnou – absolutní přesnost v chytání, protože jsme schopni udici položit přesně tam, kde máme zakrmeno, popotahováním různě do boku nebo nahoru a dolů můžeme ryby vydráždit k záběru a v neposlední řadě jsme schopni pomocí krmícího kalíšku nakrmit na „milimetr“ přesně. Dále díky amortizéru, který nám tlumí veškeré výpady ryb, si můžeme dovolit to nejjemnější vybavení a ty nejtenčí vlasce, aniž bychom přišli o rybu. Sílu amortizéru volím nejčastěji 0,7 nebo 0,8 mm.
Nakonec se dostáváme k tomu, co na háček a čím vnadit. Jako nástrahu na háček můžeme použít červy, které snadno koupíme již v každém rybářském obchodě a pokud se nám zadaří, tak se dají koupit i menší červy, tzv. pinkies. Na háček nám bude stačit nastražit jednoho až dva červy, popř. pinky. Co se barev týče, tak pokud dávám na háček jen jednoho červa, tak většinou dávám bílého. Pokud dávám na háček červy dva, tak experimentuji a snažím se přijít na to, která kombinace barev rybám nejvíce „šmakuje“. Ve většině případů je to bílý s červeným, ale na chladnější vodu jsou účinní i oranžový nebo žlutí červi. Z živých nástrah jsou dále vhodné i menší žížaly. Menší hlavně proto, že používáme malé háčky, takže na háček nastražujeme jednu malou žížalku, někdy je lepší nastražit jen půlku. Velice účinná v tomto období je i velká patentka, ale s její dostupností je to už horší. Samozřejmě můžeme kombinovat i živé nástrahy mezi sebou, např. červ s patentkou, červ se žížalou a velice účinné jsou i kombinace červa s kuklou nebo kukly s patentkou. Z neživých nástrah je asi nejlepší bílé pečivo. Nejběžněji se používá pařený rohlík, ale daleko lepší je smotek kůrky rohlíku nebo veky. Rozdíl je hlavně v tom, že pařený rohlík, který následně lisujeme, je tvrdší a tím pádem hůře přijatelný pro menší ryby. Smotek kůrky okamžitě změkne a menší ryby jej snadněji pozřou. Nevím proč, ale hlavně v chladnějším období je kolikrát účinnější pařený rohlík nebo smotek kůrky jak živá nástraha.
(nejdostupnější živé nástrahy - červi, pinkie a pokud se vám červi zakuklí, tak kukla patří taktéž mezi velice účinné nástrahy)
Nyní k vnadící směsi. Koncem a začátkem roku předpokládáme, že naší nejběžnější lovenou rybou bude ryba bílá, jako jsou plotice, cejni a další menší ryby, a proto volíme vnadící směs spíše tmavší barvy s jemnou strukturou. Světlejší vnadící směs menší ryby spíše odrazuje, protože vytvoří světlé místo na dně a rybky jsou tak daleko viditelnější pro dravce, proto se světlejším místem na dně vyhýbají a světlejší vnadící směs je tak téměř nevhodná. Z vnadících směsí na toto období používám nejčastěji z řady Mivardi M1 Plotici Tmavou, do které přidám trošku M1 Plotice Velké a nebo z řady D1 Plotici Tmavou. Tyto směsi v sérii M1 a D1 jsou tmavší barvy, mají velice jemnou struktury, tudíž neobsahují hrubší částice, kterých se menší ryby rychle přesytí a tím se jejich apetit dostane k bodu nula. Dále obsahují různé minerály, které jsou pro ryby v tomto období velice důležité. Tyto směsi se dají samozřejmě snadno kombinovat a není na škodu někdy zaexperimentovat. Pokud se voda trošku oteplí, tak můžeme to těchto směsí přidat trošku sladšího krmení, např. D1 Scopex. Někdy to přinese nečekaný účinek. Ještě před namočením doporučuji suchou směs přesát přes jemnější síto a eliminovat tím tak z vnadící směsi větší částice, protože sladší vnadící směsi jsou určeny na větší ryby a mají tak hrubší zrnitost. To, co nám zůstane na sítu, si můžeme schovat na léto.
(moje oblíbené vn. směsi na chladnější vodu, pomocí kalíšku jsme schopni nakrmit na "milimetr" přesně)
Příprava vnadící směsi není nijak složitá. Jelikož není nutné, spíše bych řekl, že je nevhodné používat další dodatky, jako jsou různé posilovače, TTX, melasa apod., tak nám stačí vnadící směs řádně navlhčit a kvůli získání správné konzistence přesát přes jemné síto. Doporučuji si směs navlhčit v klidu doma, cca. hodinku před předpokládaným odjezdem na ryby. Má to několik opodstatnění. Zaprvé si nemusíme namáčet ve studené vodě ruce, kdy se teplota pohybuje těsně nad nulou, zadruhé teplejší voda lépe „spolupracuje“ s vnadící směsí, která dostane rychleji správnou konzistenci a v neposlední řadě nemusíme u vody čekat, než navlhčená směs tzv. „dojde“ (důkladně absorbuje vodu na požadovanou konzistenci, protože vnadící směs se nesmí navlhčit najednou, ale musí se vlhčit postupně a to nějaký čas trvá). Následně do směsi přidáme předem navlhčenou hlínu dle potřeby – na řeku těžší, na stojatou vodu lehčí, ale hlavně opět tmavší barvy. S hlínou se nemusíme bát, naopak buďme opatrní s vnadící směsí, u které na studenější vodu platí, že méně někdy znamená více. Musíme si uvědomit, že ryby nejsou tak při chuti, a tak stačí opravdu málo a směs má za úkol spíše naše lovné místo trošku „ovonět“ a nějak rybu zaujmout. Klidně zapomeňte na to, že ryby přijedou a zakrmené místo tzv. „vysají“. Prostě, když přijedou, tak si občas jen něco „zobnou“ a to jim stačí. Většinou je nejvíc zaujme živá složka (červi, patentky, nastříhané žížaly), kterou přidáváme do již hotové směsi. U živé složky ve vnadící směsi platí to stejné, jako u vnadící směsi vs. hlína – méně někdy znamená více. Prostě chceme, aby rybu spíše zaujala živá nástraha na háčku, než živá v krmení, proto to nesmíme s živou složkou přehnat.
(začátkem roku berou kromě plotic aktivně i karasi a skaláci)
To je asi vše, kromě ještě jedné rady na závěr – nezapomeňte se dobře obléci. Zimní termoprádlo, zateplená obuv, rukavice a teplý nápoj v termosce na zahřátí vždy přijdou v hod.
(tloušti a proudníci také nezůstávají s braním pozadu, zaručená nástraha na jelce jsou kukly)
Hodně úspěchů přeje Dušan Bednařík