Od půlky září bylo ještě celkem pěkně, ale voda se přece jen začala ochlazovat a tím i čistit. A to i v řece Moravě. Chytám na plavačkovou děličku, měním gramáže splávků, sílu návazce dávám až na 0,07 mm a nic moc. Ryby a to i malé, přestaly brát. Chodil jsem na ryby celkem pravidelně, ale výsledky nebyly valné. Narazil jsem na ně náhodou. Zkoušel jsem chytat na místě, kde jsem už dlouho nebyl. Voda hluboká kolem 3,5 m, pomalý proud, který vláčně snášel opadané listí ze stromů. Děličkou, která má sestavu přímo pod špičkou, můžu sestavu s nástrahou spusit přesně mezi listy, tak aby přirozeně splavávala. Její nesporná výhoda. Dále to, že můžu přesně nakrmit, a dosáhnout tak větší koncentrace ryb a tím i více záběrů. Jenže nic z toho nepomáhalo. Sem tam jsem měl záběr od tlouště nebo od plotice. Ale nebylo to to, co jsem od rybaření očekával. Vždyť chytnout v létě za jedno chytání 30-40 ryb (i když menších) nebyl problém a člověk se pobavil. A když přišla větší ryba, bylo o adrenalin postaráno.
Teď tomu tak nebylo. Až jsem na to přišel. Chytal jsem na děličku zkrácenou o jeden díl, tedy dlouhou 11,5 m. Splávek o gramáži 1,5 g dle mého názoru přesně vystihoval situaci na daném místě (hloubka, síla proudu, přidržování sestavy.)
Amortizér jsem už v září vyměnil na sílu 1 mm. (potom mně to vytrestalo, o tom dále). Musel být přizpůsoben síle kmenového vlasce a hlavně síle návazce. (kmenový vlasec 0,14 mm, návazec 0,10 mm a méně). Jako vnadící směs používám značku Lorpio a její komponenty a jsem s ní velmi spokojen. Podle mínění některých, toto „chemické" krmení nemůže tak dobře fungovat tak jako některé „přírodní značky", ale já se příjemně přesvědčuji o opaku už celý rok. Na toto krmení chytám II. ligu - moravskou skupinu - a podařilo se mi za tento seriál s touto vnadící směsí skončit na 2. místě v jednotlivcích v letošním roce. Takže více než dobré. Ale zpět k vlastnímu lovu. Konkrétně jsem použil Lorpio Almond spolu s Biskvit almond. Samozřejmě, že ne samotné. Podle mě v chladnější vodě není třeba používat silnou vůni. Míchám vnadící směs s hrubým kukuřičným a pšeničným šrotem asi v poměru 1:1. Nemám moc dobré zkušenosti se světlým krmením, proto na ztmavení přidávám hlínu. Na pomalu tekoucí vodu a i na stojatou používám písčitou hlínu z břehů Moravy, která je naplavená po jarních táních. Tu přesívám přes jemné síto tak, aby byla zbavená všech hrubých částí (kořínků, dřívek apod.). Potom ji přidávám pomalu do krmnení a vlhčím až krmení ztmavne. Podle odhadu tak do 10 %. A další důležitou věcí je živá složka vnadění. Použil jsem kukly a červy. Mohlo by se zdát, že doba kukel je pryč a na podzim jsou ve vodě nepřirozené, ale při lovu, jak se později ukázalo, měly hrát významnou roli.
Při vlastním lovu hraje roli také taktika. To znamená, jak krmit, jak velkou dávkou, jak často, jak se musí krmení rozpadat, na jakou vzdálenost ho dopravit, v jakém rytmu atd. Osvědčilo se mi nakrmit jako základ skoro celou dávku, co nosím teď k vodě. To je asi 10 - 12 koulí velikosti pomeranče a nechat místo po celou dobu lovu v klidu. A jak tedy vlastní lov probíhal ?
Celý vtip byl v tom, vydržet na místě až do západu slunce a potom maximálně do hodiny než se setmí, chytat a zdolávat. Pak totiž přijeli.
Pondělí :
Na místě jsem od 14,30. Do 16,45 chytám dvě plotice a jednoho menšího tlouště. Jsem z toho otrávený. Mám návazec o síle 0,10 mm a tajně doufám. Na háček vel. 14 dávám 2 kukly a červeného červa, navlečeného po celé délce, aby byl háček celý schovaný. Střídám se třemi kuklami. Potom mám záběr a amortizer vyjíždí ze špičky tak, jak jsem ho už dlouho neviděl. Protože chytám na třídílný topset, tak rybu musím unavit a vylovit na oddělených pět dílů. Kapry jsem celý rok nechytal a teď tohle. Protivník měří 51 cm a je velmi slušné kondici. Pak po uklidnění místa následuje další záběr. 48 cm. Poté znovu 51. Po dalším záběru mám pocit, že je ještě větší. A byl. Sestava se splávkem vystřelila z vody a zamotala se kolem špičky. Jsem zklamán, ale zároveň potěšen, že konečně zdolávám větší ryby. Přidávám na síle návazce (0,12mm), velikosti háčku (vel. 12) a jsem klidnější. Další 46 cm. Je už skoro tma, na splávek už skoro nevidím a zdá se mi, že tam není. Zásek. Opět silný tah. U břehu ho nemůžu dostat do podběráku, pořádně ho nevidím. 49 cm. Všechno krásně zlatí šupináči. Takoví mají barvu jen na podzim. Mám potíže s balením sedačky i děličky. Je pořádná tma a já nemám baterku. Ale tuto potíž mi vynahrazuje dobrý pocit, že konečně zase chytám větší ryby.
Úterý :
Odpoledne vyrážím. Zkouším stejnou taktiku jako včera. Nakrmit, nechat místo v klidu a použít stejnou nástrahu. Přijeli však později. Až v 17,30. V 18,15 už na splávek není vidět, i když na anténku navlékám silnější žlutou bužírku. Za tu dobu chytám 50 cm šupináče a 55 cm lysce, se kterým se zdolávání pěkně protáhlo a tím pádem je zase tma. Nejsem zklamaný, ale kdybych mohl chytat aspoň ještě o chvilku déle !
Středa :
Protože mám dovolenou, můžu si dovolit jít hned ráno. Vstávám o půl šesté a vleču všechny věci na místo. Nářadí rozbaluji ještě za tmy a sotva je trochu vidět na špičku děličku, vnadím. Asi po hodině chytám lysce 46 cm a to je všechno. Do toho nějakou plotici a jednoho okouna. Takže nic moc.
Navečer však jdu zase. Samozřejmě vím, že místo je už třetí den krmené, takže je předpoklad, že se na něm bude zdržovat více ryb a to i větší kusy. To se však moc nepotvrzuje. Do západu slunce chytám jen dva větší tlouště (kolem 45 cm) dvě plotice a to je všechno. Potom zase přijedou „oni" a mám necelou hodinu na euforii. Ta se však moc nedostavuje. Chytám jen jednoho (46 cm) a druhý větší mi po delším zdolávání zajel přímo pod mýma nohama do vázky, o které jsem předtím nevěděl a utrhl se. Mrzí mně to, ale co se dá dělat. Jen si myslím, že teď aspoň trochu vím, jak asi na ně. Nástraha a vnadící směs zůstává stejná.
Čtvrtek :
16.00 hod. Jsem na místě. Opět začíná podobný scénář. Do západu bez kapra, jen sem tam tloušť a plotice a potom to začíná. Jenže tentokrát jsem doplatil na začátečnickou chybu. Amortizér 1 mm doposud na tyto ryby stačil. Tentokrát mám záběr a jsem přesvědčen, že všechno mi hraje do karet. Zkušenost, místo bez vázek (až na tu u břehu), kaprová dělička Tubertini Evola Carpa, ale .... Zapomněl jsem, že u spojky amortizéru s vlascem dochází při častějším zdolávání k opotřebení a je třeba ji čas od času zkontrolovat a uzel převázat.
Což jsem neudělal a ve své bohorovnosti jsem si myslel, že jsem pánem situace. Nestalo se tak. Po záseku jsem vždy okamžitě zaroloval děličku dozadu, oddělil pět nebo šest dílu topu a rybu zdolával u břehu. Tentokrát jsem to taky tak
provedl, jenže velký kapr byl jiného názoru. Jel a jel proti proudu. Musel jsem tedy děličku znovu sesadit. Přesto, že se mi toto zdolávání zdálo na delší dobu a také přesto, že držím děličku v obou rukách, podařilo se mi zapálit startku a čekal jsem, až se ryba unaví a já budu moci oddělit. Amortizer byl napnutý k prasknutí. Myslel jsem, že i na tento boj bude stačit. Po dokouření jsem začal opatrně s děličkou couvat dozadu. Bojovník (neboť to byl opravdu bojovník) se nechal chvilku přesvědčit a plul pomalu ke mně. Pak si to však rozmyslel a obrátil se proti proudu. Pomalu zabral a vytrvale jel a jel. Znovu jsem děličku vysunul na úplnou délku 11,5 m. Díl na 13 m jsem měl v obalu a ten jsem přidělit nemohl. Ruce mně bolely pod tímto tahem (přece jen na ně působí velká páka), ale ryba byla k nezastavení. Začala mi prut narovnávat směrem proti
proudu, kam jela a potom najednou amortizer vystřelil z vody a já zůstal jako opařený. Celá sestava i s koncovkou pryč. Mojí vinou se stala chyba. Opotřebení amortizeru u koncovky už bylo takové, že nevydržel. Vím, že používat na kapry gumu o síle 1 mm není to pravé ořechové, ale doposud mi to stačilo. Kapra jsem odhadoval minimálně na 6 kg. Ještě jsem vyměnil koncovku a rozbalil sestavu připravenou na další kostřičce, ale to už jsem byl bez záběru. Tentokrát jsem prohrál. Až tak velkou hlavu si z toho nedělám. Vím, že tam jsou. Balím.
Pátek :
Vážu novou sestavu, kmen dávám 0,16 mm a do topsetu gumu 1,2 mm. Doufám, že tentokrát to bude stačit. Kukel už moc nemám, proto kupuji červy a dávám je do krmení. Přicházím na místo. Rozbaluji a zkouším proplavávat bez krmení. Ani ťuk. Ryba, a to ani malá, se evidentně na krmeném místě nevyskytuje. Proto zakrmuji a čekám. Nade mě si sedají dva kolegové. Chytají na feeder a na těžko. Do západu slunce nemáme ani záběr. Blíží se pátá a já čekám. Jako první chytám zase menšího tlouště. Na kukly. Zkouším dát na háček jen čisté červy a nic. Měním hloubku. Nade dnem, návazec tahat po dně, přidržovat, zastavit. Nic. Dávám opět kukly a potom to opět nastává. Berou jen menší. Tentokrát mám fotoaparát a tak vše fotím. Chytám tři, jednoho krásného lysce s velkými šupinami. Ani je neměřím a pouštím.
Mí kolegové jsou bez záběru, ale ještě chytají. Jsem připraven jít i v sobotu.Bude „moje" místo volné ?
Sobota :
Psychicky jsem na lov připraven. Fyzicky už moc ne. Celý týden mně strašně bolí v zádech. Prášky nepomáhají. K vodě však musím. Je to pro mě jako droga. Když nemůžu jít delší dobu chytat, cítím něco jako absťák. Kolik nás je takto postiženo? Odpoledne jsem zase na místě. Jsem tam sám. Voda skoro stojí. Taktika je stejná jako v předchozích dnech. Nakrmit a čekat. Tentokrát dávám do krmení plechovku zavařené kukuřice. Přichází pátá a já chytám jednoho tlouště. Záběr jsem ani nepoznal.
Proplavávám, měním hloubku. Nic moc se neděje. Jsem připraven zůstat do tmy. Mám dvě baterky a rozbaluji chemická světélka, která jsem našel zapomenutá ve vestě. Jsou pěkně stará, aspoň pár let a nesvítí. Používal jsem je kdysi dávno na angličák. Nadávám si. Přál jsem si chytat v noci a teď to není možné. Přesto bojuji. Až když splávek skoro není vidět a spíše si myslím než vidím záběr, zasekávám. Odpovědí mi je silný tah a vím, že je tam. Tupý, silný, pomalý tah u dna. Jenže se po několika desítkách vteřin vyhačuje. Na nic už nevidím a proto končím. Cítím, že se začíná ochlazovat. Že by to byla příčina jejich nezájmu? Nebo to, že v krmení byla kukuřice? Nevím. Každopádně vím, že lov teď na podzim je přece jen obtížnější a v zimě, kdy taky chodím rybařit, bude ještě těžší. Ale nevadí. Byl jsem u vody a to bylo důležité.
Šest dní po sobě na rybách. Nejsem blázen? Ptám se sám sebe a vím, že nejsem. Avšak nerybářské okolí (a někdy i rybářské) na mně tak hledí. Ale nemůžu si pomoct. Nechodím k vodě pro ryby, ale na ryby. Je to ve mně a já musím být u vody. Takto se potřebuji vyrovnat se svými starostmi, které mně tíží a přestat myslet na problémy běžného života. Jako jiní chodí do kostela hledat klid své duše, tak já chodím k vodě, rybařit. A ten klid zde nacházím.
Jiří Vitásek