Tento rok se odehrávala všechna mistrovství světa na Světových rybářských hrách v Portugalsku v termínu od 10. do 17. září. Termíny jednotlivých šampionátů se však drobně lišily, (pravděpodobně kvůli snazší organizaci). Vlastní mistrovství světa kadetů tedy probíhalo od 11. do 16. září 2006.
V neděli 10. září se sešla celá výprava na letišti v Lisabonu. Naše početná skupina se skládala z družstva kadetů, družstva juniorů, trenerů a tří dodávek, kterými tři dny cestoval doprovod s vybavením. Družstvo kadetů přijelo hájit české barvy v prakticky nové sestavě: Bára Bačinová, Martin Kadlas, Jan Kostka, Jan Krejsa, Tomáš Michálek a Jan Veselý. Pod vedením trenérské dvojice Lukáše Urbana a Jana Jarkovského. Po zapůjčení dodávek jsme se vydali na oficiální zahajovací ceremoniál, který se konal v moderním areálu v Lisabonu. Zde jsme se také setkali s ostatními českými plavačkovými družstvy a družstvem muškařů a přívlačářů. Po ukázce portugalského folklóru, zahajovacích přednesech a poslechu státních hymen všech zůčastněných států (naši hymnu opět vyměnili za slovenskou :-( jsme se vydali zemí korkových hájů a kukuřicových polí do místa našeho šampionátu. Bydleli jsme v kempu u velké přehrady, na které se odehrávalo mistrovství světa v lovu kaprů. Ubytování bylo zajištěno v dobře vybavených bungalovech obklopených travnatými plochami, které přišly vhod při odpolední přípravě před závodem. Stravování bylo také na dobré úrovni. Snídaně byly podávány přímo v kempu. Jeho majitel ochotně přizpůsoboval čas podávání našim potřebám a na zpáteční cestu dokonce připravil balíčky. Na večeře jsme dojížděli do restaurace vzdálené asi 15 km. Stravování zde bylo také na výborné úrovni. Zázemí pro ceké družstvo bylo bezproblémové, mohli jsme se tedy naplno věnovat šampionátu.
Závodní úsek:
Závodní úsek pro mistrovství světa kadetů byl připraven u vesnice Santa Justa, která byla vzdálena asi 25 km od ubytování. Jednalo se o úplně nově připravený úsek, který byl před šampionátem vybagrován a po dobu 4 měsíců hájen. To byl také důvod velmi opatrného braní a plachosti ryb, stejně jako výskytu především drobnějších ryb, kdy ty větší se objevily až při vlastním závodě. Hloubka 2,5 metru se na celém úseku nelišila a byla jen o málo menší na děličce než na odhozu. Břeh byl písčitý, v podstatě se dá říci, že jsme lovili na velké pláži. Protější břeh byl porostlý keři. Šířka řeky asi 35 metrů byla na celém úseku stejná. Trať byla maximálně regulérní. Po technické stránce byl úsek vzorně připraven. Od prvního dne byla trať bezvadně vytyčena, na všech boxech byly toalety a uprostřed úseku byl dokonce vybudován stánek s občerstvením a rybářskými potřebami, které měly ceny lepší než ve městě.
Trénink:
Trénink jsme neměli pětidenní, jak je na mistrovstvích světa zvykem, ale pouze čtyřdenní. Na tak těžké vodě, jakou portugalský revír byl, nám tento jeden den velmi chyběl. Museli jsme přizpůsobit tempo tréninků této nestandartní situaci. Velkou výhodou byla výborná připravenost všech zůčastněných závodníků, kteří bezproblému ovládali všechny techniky lovu a měli i požadované materiální vybavení.
V pondělí ráno jsme se zdrželi v Moře při hledání místa registrace. Nakonec nám řekli, že
registrace kadetů probíhá na závodním úseku. Po příjezdu na úsek jsme vše zařídili v celku rychle, ale už bylo pozdě, na dopolední trénink. Rozhodli jsme tedy, že celý dopolední trénink věnujeme přípravě vybavení. Bylo toho opravdu hodně na práci. Všechny pruty byly převáženy bez navijáků v ochranných obalech. Všichni závodníci pečlivě proměřili hloubku od protějšího břehu až ke břehu našemu. A někteří ani nestihli připravit všechny udice a už se začínal odpolední trénink. Dva závodníci lovili na odhoz u protějšího břehu, dva uprostřed řeky a dva lovili na děličku. Testovali jsme různé krmení i krmení samotnými červy. Chytnout rybu však bylo velmi obtížné. Nejlepší výsledek byl osm drobných rybek. Oproti dopolednímu tréninku, kdy jsme vyděli lovit ryby celkem pravidelně, při tom odpoledním ryby nebrali skoro nikde.
Do úterního tréninku jsme nastupovali se stejnou taktikou. Na děličky se dařilo lovit 
pravidelně prvních 30 minut a poté záběry úplně ustaly. Na odhozu nebyl začátek tak rychlý, ale po prvních patnácti minutách ryby brali hned po nahození. Nepozorovali jsme velký rozdíl mezi místy, kde se krmilo krmením, červy nebo patentkami. Ryby braly intevzivně jak uprostřed řeky, tak u druhého břehu a dařilo se nám je celkem pravidelně odchytávat. Jediný problém, který jsme měli, byl s proměňováním záběrů. Nepomáhalo měnit háčky, zkoušet různé průměry návazcového vlasce, ani hýbat s hloubkou. Jediné, co trochu pomohlo, bylo speciální napichování červů, které všem předvedl Josef Kostka. Přesto jsme nalovili kolem šedesáti ryb za dopolední trénink. Lovili jsme hlavně malé karásky. Parmičky, které tu měly být hlavní lovenou rybou se příliš nevyskytovaly. Při odpolením tréninku už všichni lovili na odhoz a snažili se najít nejlepší způsob proměňování záběrů. Nejlepší se zdálo mírné přehloubení velmi lehké propadové udice s obratlíkem a jedním bročkem velikosti 8. Velikost splávků jsme volili podle síly větru, který tu foukal prakticky stále. I odpoledne nám braly ryby "na hod", i když na ostatních sektorech záběrů ubývalo. Při porovnávání našich reprezentantů s ostatními byla dobře patrná celoroční příprava lovu s odhozovým prutem. Naši závodníci se i za silného větru bezproblému trefovali těsně k druhému břehu, jen potápění vlasce na velkou vzdálenost jim dělalo drobné potíže. Později jsme zjistili, zě jsme lovili na "áčkovém" sektoru, kde se lovilo nejvíce ryb z celého závodního úseku.
Ve středu jsme se přesunuli do středu závodního pole. Všichni závodníci začali lovit na 
děličku, zkoušeli jsme různé udice i krmení. Z úlovku se úplně vytratil karas a lovila se výhradně parmička. Ryby velmi dobře reagovaly na dráždění pohybem prutu. Postupně podle ubývajících záběrů přecházeli závodníci na odhoz, kde jsme stále zkoušeli dvě vzdálenosti a různé způsoby krmení. Netrvalo dlouho a jasně se ukázalo, že se parmičky bojí krmení! Kdo nekrmil na děličce samotnými červy neměl jediný záběr! Ostatním se podařilo chytit i 5 parmiček za první půl hodinu. Déle nemělo smysl na děličce setrvávat a přešlo se na odhozy. Tady nebyl rozdíl tak patrný jako na děličce, ale při vážení úlovků se jasně ukázalo, že nejvíce nalovili závodníci krmící samotnými červy. Ryb se nám podařilo chytit výrazně méně než předchozí den. Honza Kostka úspěšně zdolat krásnou parmu. Byla to jediná velká ryba, kterou jsme v průběhu tréninků chytili. Tento den byli všichni z doprovodu vysláni na špionáž jednotlivých družstev. Zjistili jsme, že většina národů loví velmi podobně. Soustřeďují se na lov s odhozovým prutem a velmi lehkou propadovou udicí. Krmí hlavně lepenými červy, i když krmení na děličku používají vcelku často, ale přitom tam nic nechytají. Neznámou pro nás zůstávalo nastřelování různých zrn (konopí, kroupy, kukuřice, ...), které podle našeho testování nemělo na braní ryb žádný vliv, ale řada družstev to používala. Kuriozitou byl úlovek 3 sumců, které jsme viděli na této vodě poprvé a podařil se dvěma španělským závodníkům. Jinak se velké ryby vůbec nelovily. Z úlovků se pomalu vytrácel i karas a lovily se hlavně drobné parmičky.
Pro poslední čtvrteční trénink nám los přidělil krajní box číslo 10. Všichni závodníci 
nastupovali se stejnou taktikou, se kterou jsme počítali i pro závod. Při základním krmení jsme nakalíškovali čtyři kuličky lepených červů na děličku a nastříleli 8 kuliček lepených červů na odhoz asi deset metrů od druhého břehu. Závodníci se už naučili lepit červy tak, aby se při dopadu na hladinu rozbili a vodou padali jako volně nastřelení. Začali jsme lovit na děličky, kde se všem v krátké době podařilo chytnout několik parmiček. Používali jsme lehké půlgramové udice s jemnými řetízky přehloubené o 15 cm, návazcem o průměru 0,10 mm a maličkým háčkem velikosti 18 nebo 20. Přikrmovali jsme nastřelováním červů a neustále jsme pohybem udice dráždili ryby k záběru. Když začalo záběrů ubývat přešel závodník na odhoz. Tady jsem používali propadové udice s amortizérem o průměru 1,2 mm, kmenovým vlascem síly 0,14 a návazcem o průměru 0,10 mm.Udice byla velmi lehká, jedinou zátěží byl malý obratlíček a na půlmetrovém nebo metrovém návazci byl háček číslo 18 nebo 20. Hloubku jsme nastavovali o 25 cm větší než byla skutečná hloubka řeky a pokud bylo potřeba přehloubit více, vyměnili jsme 50ti centimetrový návazec za metrový, pak jsme měli přehloubíno o 75 cm. Malé přehloubení bylo vhodnější na drobnější parmičky a karásky, více se přehlubovalo na větší parmičky. Velikost splávku závisela na síle větru, ale nejčastěji byla od 14ti do 20ti gramů. Vítr tu foukal prakticky stále a často i hodně silný. I na odhozu bylo důležité neustále dráždit ryby pohybem udice. Toto přitahování mělo ještě jeden účel, velmi významný pro zasekávání ryb. Když se lovili hlavně parmičky, záběry se vůbec nesekaly, jen se čekalo až ryba ohne špičku prutu. Byl to jediný jistý způsob na proměnění záběru. Proto bylo potřeba mít vlasec mezi splávkem a prutem neustále natažený. Bohužel takto nebraly všechny parmičky, jen ty větší. Všem našim závodníkům se dařilo celkem pravidelně lovit ryby. Naši špióni neviděli skoro žádné větší ryby a i karásci se prakticky z ulovku vytratili. Celé odpoledne jsme věnovali přípravě udic, návazců, dovažování splávků a všemu co bylo třeba pro co možná nejlepší výsledek.
