Tak uz i druha liga plavane sk. A ma za sebou sve prvni soutezni kolo. Konalo se tak trochu netypicky na starem znamem useku Berounky ve Vsenorech, ktery se obvykle vyuzival pro zaverecne kolo a s tim spojene typicky podzimni chytani. Jak se bude znama voda chovat na jare, bylo otazkou pro spoustu druzstev, zvlaste pro ty mimoprazske, ktere na tento usek zpravidla nechodi trenovat. Kterak si s jarni Berounkou tato druzstva poradila, jak zvladli svou roli favorite letosni druhe ligy (kterych je po lonskem padu dvou druzstev z prvni ligy povicero) a jak jsem si konkretne ja splnil hned dva sny najednou, o tom vsem bude pojednavat nasledujici clanek, kterym bych rad odstartoval svou letosni serii pravidelnych reportazi ze zavodu druhe ligy plavane sk. A.
Jak jsem již předeslal, vsenorsky usek Berounky je pro vetsinu tymu starou znamou vodou, na niz se jiz svedlo nespocetne souteznich klani. Nas tym Black Bass v tomto smeru neni vyjimkou - ba naopak, Berounka je nase oblibena voda, ktera nam v serii zavodu druhe ligy dosud pokazde zajistila vynikajici vysledky, kterymi jsme se jiz nekolikrat zachranovali v lize nebo se diky nim posunuli na predni mista. I presto, ze zdejsi vodu mame opravdu „prectenou", fungujici krmeni a spravne montaze odzkousene, nic jsme neponechali nahode a naplanovali si tu dva treninky pred vlastnim zavodem - zejmena proto, abychom zjistili, na kolik se bude Berounka na jare chovat rozdilne oproti podzimnimu chytani. Ja jsem se osobne mohl zucastnit pouze jednoho treninku, ale byl jsem z nej vylozene nadseny. Jednak jsem ve vzajemnem minisouboji jednoznacne prechytal brachu a jednak sly nadherne velke plotice, jejichz lov chovam ve velke oblibe. Pocet ryb byl pritom rovnez mimoradny a vse nasvedcovalo tomu, ze se tu odehraji kvalitni a zazivne zavody. Druhy trenink to jen potvrdil -opet se chytalo velke mnozstvi ryb, mezi nimiz prevazovaly plotice, podoustve a sem tam skalak. Kluci meli na prutech i par parem, jejichz pritomnost dosvedcila i zkusenost ostatnich trenujicich tymu, nam se vsak diky pouzitemu jemnemu nacini nepodarilo zadnou zdolat. Pouze Standa po vleklem souboji udolal 45cm kaprika. Z treninku navíc jednoznacne vyplynula dominance delicek nad odhozovym prutem, kteremu se venoval predevsim Jirka Driesel, ikdyz ten se nam snazil namluvit, ze jeho sedm ryb z odhozu bylo tak velkych, ze by na vaze tech padesat ryb z delicky hrave prekonaly ;o)
Vyzbrojeni letitými zkušenostmi z této vody i čerstvými dojmy z tréninků, scházíme se v sobotu 9.5. lehce po osmé u řeky. Sraz byl stanoven na 8.15 a jelikož Jirka vyhlásil na letošní sezónu za pozdní příchody tučné penále, i já se snažím a dorážím na úsek s pětiminutovým předstihem. Jirka, Standa i brácha už tu samozřejmě jsou a poctivě míchají. I ostatní týmy jsou už vesměs na místě, a tak probíhá tradiční zdravení a vítání se v nové sezóně po zimní odmlce. Je na to dost času, jelikož máme jako vždy vše hotovo s mohutným předstihem a jako obvykle vyčítáme Jirkovi, proč se musíme scházet vždy tak brzy, když pak ještě hodinu nemáme do čeho píchnout. Brácha alespoň využívá volného času a tráví většinu z ušetřené doby svou oblíbenou činností - tedy trůněním na mobilním WC, za které musíme organizátorům opět poděkovat.
Konečně přichází signál oznamující, že nadešel čas se srotit poblíž stánku za účelem vyslechnutí pokynů a následného losování. Když se všichni jakštakš došourají, chápe se slova Jirka Janků a coby rodilý řečník nás sezanmuje se změnami pravidel pro letošní sezónu jak v soutěžním řádu, tak i v rozdělování cen dodávaných tradičním sponzorem naší druhé ligy - firmou Black Bass, kterážto pochopitelně plně stojí i za naším týmem. V letošní sezóně prý bude oceněn věcným darem každý z vítězů sektorů a na konci pak obdrží peněžní ceny každý ze zúčastněných týmů - jejich výše bude pochopitelně odvislá od umístění každého týmu. 
Tak to by bylo a jde se losovat. Této činnosti se jako vždy chápu já, ikdyž jsem kluky varoval, že pro letošek necítím úplně losovací formu a navrhl jsem střídání. Nikdo jiný si však zřejmě nechce nechat nadávat, a tak tato zodpovědná činnost zůstáva na mne a dle mého soudu jsem ji zvládl nad očekávání dobře, ikdyž následné výsledky to úplně nepotvrzují, ale nebudu předbíhat... je tu losování sektorů a já nořím ruku do pytle s pingpongáči a losuju áčko pro bráchu, béčko pro Jirku, céčko pro Standu a déčko pro sebe. Na neděli pak áčko pro Standu, béčko pro bráchu, céčko pro Jirku a sobě opět déčko. Nemám z toho velkou radost, jelikož osobně preferuji spíše středové sektory B,C, které mi přijdou o něco spravedlivější. Teď jde tedy ještě o to, co k tomu dolosuji za místa. Nakonec tahám A2, B4, C11 a D11. Kdekoliv jinde by se řeklo - dokonalý los! Zejména ty dvě místa hned vedle forhondů, ale Berounka je v tomto trochu zvláštní, jelikož tu jak na spodním, tak na horním forhondu není moc vody, a tak tu forhondy mnohdy nejsou 100%ní zárukou úspěchu.
Nikdo ale naštěstí moc nebrblá a raději se rozjíždíme na své štonty, ikdyž na to je času dost, neb je příprava o půl hodiny posunutá. Sonduju si tak svůj flek a vyhlížím, kdo mi bude v tomto závodě za nejbližší soupeře. Pomalu se dostavují a nejsem z toho zrovna nadšený - hned pod sebou na D10 mám zástupce nejvíce favorizovaného týmu z Vinohrad a jednoho z vůbec nejšikovnějších plavačkářů v Praze - Viktora Vocela. Na D12 pro změnu míří mladý talentovaný závodník z Jindřichova Hradce „D" Honza Kostka, který s tátou Pepou za zády bude bezesporu rovněž nepříjemným soupeřem. Přemítám, z kterých týmů tu ještě musím mít zástupce - jaká družstva se vlastně letos účastní druhé ligy sk.A? Určitě tu budu mít zástupce dalšího obrovského favorita - týmu Nuslí, nepříjemný určitě bude i závodník z tradičně kvalitní Jihlavy, stejně jako i zástupce týmu Trabucco. Dalším z favoritů v sektoru by měl být i člen dalšího týmu, ktrerý ještě loni chytal první ligu a který nyní pod vedením Aleše Horkého nese název Team Praha Velká Chuchle. Ostatní závodníci by měli být teoreticky z kategorie „papírově slabších týmů", ale jak známo, tato teorie v praxi mnohdy neplatí. Překvapit tak může každý zástupce následujícíh týmů: Plzeň Mivardi - tým, který loni pod vedením Pavola Mihála dosáhl mimořádných výsledků; Jinřichův Hradec „C" - družstvo s talentovaným Honzou Písařem a stabilně chytajícím Jardou Pekařem; RoyalBait Braník - staronový tým s širokou závodnickou základnou, v níž by měli vynikat především otec a syn Pavlíkovi, kteří zdejší vodu dokonale znají; a pak jsou tu nováččci postupivší z nižších lig: Browning Počátky - zkušený tým, který již druhou ligu chytal s hlavní hvězdou v podobě Luboše Bureše a s novým sponzorem, který chlapce vybavil slušivými kombinézami á la styl Formule 1 a na závěr je tu druhý tým z Plzně nesoucí zvláštní název „Habakukovci" , o němž vůbec nic nevím a ani netuším, co od nich mohu čekat.
Během tohoto bloumáni čas rychle utíká a je tu signál značící začátek přípravy. Beru do rukou bednu a scházím s ní k vodě, abych ji tam co možná nejstabilněji umístil. Jak scházím po svahu dolů, udeří mě do nosu nasládlý zápach a rychlým pohledem zjišťuji, že přímo na místě nejvhodnějším pro umístění bedny se na mělčině válí a pozvolna rozkládá obrovská nafouklá krysa. V tu chvíli ještě netuším, že to má být mé šťastné znamení, a tak ji zamýšlím odpíchnout od břehu a nechat ji splavit k nějakému nížeji posazenému závodníkovi. Jelikož se ale bojím následného obvinění z útoku zbraní hromadného ničení, raději ukrývám nos pod tričko a narychlo upevňuji bednu. Vím, že když se dostanu do toho správného závodního transu, nemám hlad, nemám žízeň, nechce se mi na záchod, neexistuje zkrátka nic kromě mě a ryb. Takže doufám, že jakmile začne závod, přestanu i cítit a krysa nebude mít neblahý vliv na můj výsledek. Do té doby si vše chystám v uctivé vzdálenosti a snažím se tento rušivý element ignorovat.
Při přípravě řeším základní otázku, co mám vlastně vybalit. Dle výsledků z tréninku jsem vůbec nepočítal s lovem na odhoz a upřímně řečeno jsem přípravu odhozáků dost podcenil. Na druhou stranu ještě z podzimních závodů vím, že na tomto místě bylo na úrovni děličky vidět na dno a ikdyž je teď o něco více vody, určitě to nebude žádná sláva. Narychlo tak navazuji alespoň pevňáky na své dvě boloňky, které jsem ráno na poslední chvíli hodil do auta a s hrůzou zjišťuji, že vlasec na navijáku se po zimě trhá jak papír - postupně tak odtrhávám asi dvacet metrů, než se dostanu na trošku pevnější podklad a v duchu jsem rád, že mi po vylosování brácha přenechal aspoň jeden ze svých navázaných prutů s anglánem - na ten hodlám nejvíc sázet.
Stále nevím, co s děličkou - teoreticky by se mohlo podařit stáhnout plotice i do mělčejší vody. Po konzultaci s přítelkyní Moničkou, vedlesedícím Honzou Kostkou a po pohledu na Viktora děličku nakonec nechávám nevybalenou a namísto ní chystám pro případ nouze tři různě dlouhé biče. Než všechno navážu a naměřím, je tu jedna hodina a já se po kontrole krmení vrhám na jeho „dodělání" a lepím červy, k čemuž k pozdějšímu údivu bratra spotřebovávám téměř celou lahvičku arabské gumy. Pak už jen hňácám jednoruční válečky, které hodlám nastřílet na odhoz a na bič si chystám jen pár měkčích koulí.
Blíží se signál pro krmení, a tak si vše rozkládám okolo bedny a beru do ruky svůj oblíbený prak. Na zkoušku jej natáhnu a... koukám na obrovskou trhlinu v gumě. To není dobré... mám sice ještě záložní prak, ale s ním jsme ještě nikdy nestřílel. Modlím se tedy, aby původní prak přežil aspoň úvodní nakrmení. A signál je tu. Pálím první váleček, druhý a při třetím nastává očekávaný scénář a guma s hlasitým loupnutím praská. „Tak to je pěkný začátek", říkám si a beru do ruky náhradní prak. S ním ale vůbec neumím, navíc nemá na konci mou oblíbenou šňůrku, ale jen umělohmotné poutko, které mi po zadělaných prstech neustále sjíždí. Krmení je teď maximálně nepřesné, a tak se vrhám na poslední záložni variantu a vrhám krmení na odhoz rukou. Konečně tak i v tomto sportu zužitkuji své relativně časté návštěvy posilovny. Pár koulí se mi sice díky rotaci rozpadá ve vzduchu, ale něco jsem do požadované vzdálenosti dostal a je třeba se připravit na vlastní lov. Pro začátek beru do ruky 8m bič a vyzkouším, co se dá polapat u břehu. 13.30 je tady a první letošní závod naší ligy je zahájen! Švihám bičem a nervózně čekám na první zanoření splávku. Přichází naštěstí rychle, ale odměnou je mi jen ouklej. Bičuji vodu nadále a zdvihám druhou ouklej. Pak několik záběrů nesekám a další ouklej mi ve vzduchu padá. Po očku stále sleduji, co ostatní závodnící. Pod Viktorem už se chytá na děličky a vidím nějaký napřažený podběrák. Zjevně tam mají víc hloubky a tím i větší ryby. Honza Kostka už se naplno věnuje odhozu, ale zatím nic nemá. Viktor jede bič, ale také mu berou jen oukleje. Já dostávám další ouklej a po ní přichází na bič i středně velká plotice. „Tak to by nebylo špatné".. říkám si a snažím se vylákat další plotičky, ale přichází jen několik polozáběrů, které se mi nedaří proměnit v rybu - zjevně za červa popotahují oukleje. To už Honza má rybu z odhozu a Viktor se do něj taky pustil. Na nic nečekám a beru do ruky bráchovu matchku s anglánem. Hned na první nához mám kontakt s rybou, ale tahám jen další ouklej. Přichází Cífka, pátý člen našeho týmu, který díky stěhování tyto závody nezvládá a taktak se utrhl, aby nás aspoň odkoučoval. Pod jeho vedením znovu posílám anglána do dáli a stahuji další ouklej, ikdyž tentokrát rozměrově poměrně zajímavou. I další záběry přinášejí jen menší ryby - především podoustvičky do 15cm. Honza Kostka se nade mnou také docela trápí, zato Viktor už přivedl ke břehu několik pěkných ryb. Cífka odchází za ostatními členy družstva a já po dalším hodu anglána totálně zamotávám. Nadávám, jelikož netuším, že je to další ze série „šťastných náhod", které mě dnes provázejí. Jsem nucen vzít do ruky boloňku s narychlo navázaným pevňákem. Švihám ho do obvyklé vzdálenosti a s pomocí větru vanoucího proti vodě jej celkem pěkně brzdím. Přichází prudké zanoření a zásek do tvrda. Škubající spička dosvědčuje, že tentokrát jde o rybu jiné váhové kategorie. Vzhledem ke kvalitě mých vlasců mám hodně povolenou brzdu a ta mi teď pomáhá rybu poměrně rychle dovést ke břehu a podebrat. Vyklubal se z ní celkem pěkný tlušť něco přes 30cm. „Takové ryby potřebuju", říkám si a snažím se dostřelit kouli lepeňáků, což mi čirou náhodou s novým prakem vychází. 
Další záběr je tu vzápětí a opět zásek do tvrda a opět ten příjemný pocit ze škubající špičky a lehce prokluzující brzdy. Tentokrát navádím do podběráku velkou plotici. Přestávám vnímat okolí a sousředím se jen na svůj lov. Jako zázrakem se mi daří s prakem ještě asi třikrát přesně zakrmit a i díky tomu vytahuji dalšího pěkného tlouště, dvě plotice a větší podoustev. 
Cítím, že tenhle závod nemusí skončit takovou katastrofou, jakou začal. Ale dostavují se nové komplikace. Po opakovaných prudkých náhozech mi začíná lítat splávek po vlasci, a to i přesto, že jej přidržují hned čtyři bužírky. Každou chvíli ho tak musím stahovat po vlasci zpátky dolů a rozhazuje se mi původně fungující nastavení hloubky. Když se do hloubky zrovna trefím, přichází záběr, ale jejich frekvence už není nijak zázračná. Dostávám však ještě jednoho pěkného tlouště a zrovna chci pomalu srovnat oblouk na vlasci, když přichází další záběr. Sekám, co to dá, abych prosekl pytel a tentokrát je to opravdu jak do pařezu, jen kdyby k tomu nahlas nekvičela prokluzující cívka. Ryba se v dálce tak divně vlní, že mám pocit, jako bych něco podsekl. Nehodlám se s tím párat a po „norském způsobu = zapumpovat a navinout" páčím rybu ke břehu. Na hraně, kde se dno zdvihá v mělčinu, se ryba znovu vzepře, stojí na místě a vlni se. „Co to je?", ptám se nahlas a Viktor Vocel mi odpovídá: „Ty vole, vždyť tam máš sumce!". Zahledím se pozorně a opravdu - kus od břehu se ve vodě vlní něco dlouhého a světlého. Teprve teď znervózním - jednak jsem sumce ještě v životě nechytil a jednak tuším, že by to mohla být rozhodující ryba. Když znovu vzpomenu na kvalitu svého vlasce, raději ještě více povoluji brzdu a začínám si s rybou hrát. Po pár odvrácených pokusech ji nakonec dostávám přes zmíněnou hranu a začíná zdolávání na dosah podběráku. Ten po chvíli i beru do ruky, ale je to zatím předčasné, neboť sumec přede mnou objíždí osmičky a jen tu a tam mu z vody vyjede ploutev nebo vous, ale rozhodně se nehodlá položit na hladinu, abych jej mohl podebrat. Začínám si zoufat a jsem čím dál nervóznější - sumec je dlouhý a můj podběrák mi na něj přijde příliš malý. Nevím, jak ho dostat na břeh. Střídavě ho tak zdvihám k hladině a strkám před něj podběrák, ale má dost síly na to, aby se mu vždy vyhnul. Pak se děje další nevídaná věc - při dalším pokusu si sumec do podběráku naplouvá prakticky sám, já jej jen něvěřícně zvednu a opravdu - je tam, pěkně zkroucený, ale nemá jak vypadnout. Dere se ze mě vítězný výkřik a stahuji podběrák k sobě. Po cestě sumci vypadává z tlamy háček a vypadá to tak, že moc pevně nedržel. Tahám ho za spodní čelist z podběráku a zdvihám do výše - přítomní svědci, kteří se sběhli, jej tipují tak na 75cm. Rozhodně je to ryba, která na váze udělá své. Podléhám pocitu euforie - škoda, že tu se mnou zrovna není Monička, nebo aspoň Cífka, aby to prožili se mnou. Třesoucími se prsty napichuji nové červy a prošvihávám boloňkou opět vzduch - ruce mám ještě nejisté z předchozího adrenalinového prožitku, ale uvnitř mě se už rozhošťuje takový zvláštní klid - tuším, že s touto rybou už nemůžu dopadnout špatně. Už mi ani tedy nevadí, že splávek stále lítá po vlasci nahoru a dolů a že s novým prakem a ulepenými prsty končí několik koulí přesně pod mýma nohama, teď už se jen snažím aspoň něco dochytat, abych svůj dobrý výsledek případně pojistil.
Krmení s ulepeným prakem už vůbec nejde, a tak se vracím k metodě ze začátku závodu, stoupám si a pravidelně dokrmuji opět rukou. Začínám cítit rameno, ale svůj efekt to má. S návratem Cífky totiž dostávám dalšího pěkného tlouště a k tomu ještě jednoho skaláčka. Povídám Cífkovi o sumcovi a ten si myslí, že ho „lakuju". Až když mu poněkolikáté opakuji, že ho opravdu mám ve vezírku, začíná mi věřit a jelikož i on tuší, že zaboduji, odchází opět koučovat Standu, kterému se prý zatím moc nedaří. Naopak Jirka to prý tradičně řeže z odhozu a brácha také prý relativně pravidelně tahá, ikdyž jen menší ryby. 
Mám před sebou asi tak poslední půlhodinku a zamotává se mi má tolik úspěšná boloňka. Beru tedy do ruky poslední připravený prut, který pro svou váhu nemám příliš v oblibě a další pevňák letí na vodu. V poslední době už záběrů moc nebylo, ale na nový prut zdolávám dvě ryby hned na první dva náhozy. Je to tím, že tady mám stále naměřenou správnou hloubku ze začátku závodu. I ta se mi ale po několika prudkých náhozech začíná posouvat, a tak až do konce závodu neustále hloubku dolaďuji a nejsem si jistý, jestli se mi s dalším náhozem zase nerozhodila. Chytám tak do konce závodu už jen dvě menší rybky a nejsem si zcela jistý, jak moc úspěšný nakonec můžu být. Tuším, že Honzu Kostku bych měl relativně v klidu „udělat", ale Viktor pode mnou jel jak mašina a ke konci tahal rybu téměř na hod, ačkoliv se jednalo spíše o menší kusy. Raději nad tím moc nespekuluji, ale v hloubi duše prahnu po jedničce. V druhém lize mám už na svém kontě několik dvojek, ale jednička v sektoru se mi zatím vždy vyhla - možná i proto, že jsem si ještě nikdy v životě nenalosoval forhond, který většinou k jedničce výrazně pomůže. Váha se pozvolna blíží a má nervozita roste, ikdyž se snažím nedávat nic najevo a naoko v poklidu balím. Přichází Cífka a hlásí, že největší váhu zatím drží Michal Kladrubský s výsledkem 4180g." To bych mohl dát", blesklo mi hlavou, ale ještě je tu Viktor Vocel, jemuž věřím, že by mě mohl přechytat. Váha ale ukazuje 4170g a Viktor zatím zůstává o neuvěřitelných 10g druhý. Teď je řada na mě. Tahám vezírek z vody a potežkáním si znovu dávám naději, že by to tentokrát moho vyjít. Sypu ryby do saku - sumec se mezi nimi opravdu vyjímá - a sleduji, jak jej Petr Štika zavěšuje na háček váhy. Displej je otočený na mě a já upřeně sleduji, co na něm naskočí . První číslovka je pětka a já dnes již podruhé vypouštím vítězný výkřik. Je to jasné, konečně mám jedničku!!! Honza Kostka už mě podle očekávání neohrozil a má výsledná váha 5170g je tedy vítěznou váhou na sektoru D. Fotím se a nasledně s poděkováním propouštím svého sumce, kterému přesná míra ukázala 73cm. Je jasné, že mi měrou vrchovatou k jedničce dopomohl , bez něj bych ani Viktora, ani Michala Kaldrubského nepřechytal. Na druhou stranu si říkám, že jsem prostě konečně měl štěstí, které se mi dosud na závodech spíš vyhýbalo a symbolicky mi tak první sumec v životě zajistil první jedničku v druhé lize. Mám z toho zkrátka dobrý pocit a přijímám gratulace, které mi džentlmensky přináší Honza i Pepa Kostkovi i můj druhý soused Viktor Vocel. Na závěr se raduji spolu spřítelkyní Moničkou, která se mnou každé závody vehementně prožívá a mrzí ji, že zrovna o můj souboj se sumcem přišla, když byla na obhlídce u zbytku našeho týmu.
Začínám se zajímat právě o výsledky svých kolegů. Jirka Driesel dotáhl svůj odhozový koncert až do vítězného konce a s konečnou váhou 7680g (vůbec nejvyšší sobotní váha) si suverénně dokráčel pro vítězství v sektoru B a přidal tak k mé jedničce druhou. Zbytek týmu už bohužel tak nezaválel. Brácha zjistil, že sice na A2 tahal ryby neustále, ale od A4 se tahaly ryby výrazně větší a bylo z toho nakonec trochu zklamání v podobě sedmičky za 2330g, přičemž sektor A vyhrál Jirka Volák s váhou 5380g. Standa pak potvrdil, že mu technické chytání zatím moc nesedí a jeho celodenní trápení bylo stvrzeno nemilosrdnou dvanáctkou za 1310g, zatímco jedničku na sektoru C suverénně uzmul Tonda Vysoký s váhou 7590g.
Celkově tak náš Black Bass Team i přes dvě jedničky dosáhl relativně průměrného součtu bodů 21 a obsadili jsme tak průběžné čtvrté místo - jen na CIPS body před Teamem Praha Velká Chuchle, kde dvojkou překvapil především již zmiňovaný mladý závodník Michal Kladrubský. Průběžné třetí místo po sobotě patřilo Vinohradům, kde až na Pavola Mihála s devítkou nikdo neulítl a všichni zbývající závodnící dosáhli výborných výsledků (3,3,4, celkem tedy 19). O bod lepší pak byl na této vodě velezkušený tým Trabucca, jehož závodníci opět dosáhli velmi vyrovnaných výsledků (2,5,5,6) a absolutně suverénním způsobem si pro sobotní prvenství došel tým Nuslí, kde k zmiňovaným jedničkám Jirky Voláka a Tondy Vysokého přidala skvělou dvojku Jana Štiková a velmi slušnou čtyřku Jiří Jurka. S celkovým součtem 8 bodů tak všem pořádně nařezali a prokázali, že měli zřejmě dokonale zvládnutou týmovou taktiku.
Jeden závod ale v rámci celého roku nic neznamená, a tak se všechna mužstva už mentálně připravovala na nedělní lov - rozebíraly se sobotní výsledky a všichni se snažili poučit z chyb i úspěchů vlastních i druhých. Nejzodpovědněji pojali soustředění zřejmě závodníci Jihlavy, kteří si přímo na břehu Berounky postavili stanový tábor a snažili se přes noc s řekou splynout, což vydatně podporovali svojí vlastní přeměnou do kapalného skupenství a to především zevnitř za pomoci konzumace nápojů všemožných barev, mezi nimiž se obzvlášť vyjímala barva zelená:o)
Je nedělní ráno a já dorážím opět s pětiminutovým předstihem před časovým limitem, který je dnes ještě o hodinu dříve, než byl včera. Už je tu opět čilý ruch, všechno se míchá, hemží, vzduchem létají piliny z prosypávaných červů a sem tam přilétne k nosu vůně nějakého čerstvě otevřeného pytlíku s tou zaručenou směsí... Dokonce i Jihlaváci vypadají po noci strávené na břehu celkem k světu, a tak nic nebrání zahájení losování štontů pro neděli. 
Po včerejším dobrém losu si svoji oblíbenou disciplínu ani dnes nenechám ujít a snažím se klukům nalosovat místa dle jejich přání. Standa si žádá cokoliv mezi A4 a A8, kde se včera chytalo velmi slušně, což mu splňuji v podobě A5. Bráchovi pak táhnu na béčko rovněž 5ku a posílám ho tak jen o místo výše, než kde včera chytal Jirka Driesel, jenž mu tak může předat cenné poznatky a zkušenosti . Samotnému Jirkovi pak losuju C1, o čemž Jirka prohlašuje, že to si přesně přál - Jirka je ale víceméňe vždycky se svým losem spokojen. A na závěr jsem na řadě opět já a v duchu si přeji stejné místo jako včera - to je D11. Mám ho už docela prošahané, je tam můj talisman v podobě chcíplé krysy a hlavně jsem přes noc dovázal všechny odhozy, takže jsem na dnešek dokonale připraven! Když se dostávám na řadu, zbývají v osudí již jen tři míčky, z nichž ani jeden už není s číslem 11, jelikož ten těsně přede mnou losnul Ján Omamik z Plzně. Za to v osudí zbývá dvanáctka - ta by mi asi nevadila, mám totiž chuť si zase jednoznačně zopakovat odhoz a neřešit otázku, zda vybalovat děličku, či ne. Nořím tak ruku do pytle (bavlněného - aby nedošlo k mýlce), osahávám všechny tři míčky a nakonec jeden zdvihám. A je na něm ... sedmička! V první chvíli trochu zklamáná (včera se tu dělala jedenáctka), ale postupem času jsem za ní čím dál radši. Vítr dnes totiž nefouká proti vodě, jako tomu bylo včera, ale přesně naopak a to dokonce dost prudce, čímž ještě znásobuje rychlost pohybu splávku po proudu, který je na Berounku už tak nezvykle silný.
Tentokrát je volba jasná, dělička se podívá z útrob pouzdra na světlo světa. K tomu poctivě rozdělávám i všechny čtyři navázané odhozy a přidávám dokonce i jeden bič. Vzhledem k větší síle proudu, než je tu obvyklé, si na topsety připravuji 1g, 1,5g a 2g splávky, plus k tomu ještě jeden 1,5g na hrubším vlasci, kdyby mi náhodou přijely parmy. To se později ukáže jako zásadní chyba a budu žehrat na to, že nemám připravený ještě jeden menší splávek... To teď ještě ale netuším a věnuji se pozorování, kdo mi tentokrát bude za bezprostřední soupeře. Po pravé ruce mám mého oblíbeného souseda Jirku Klementa (jednak s ním vždy dobře pokecám a jednak ho většinou i přechytám, což je ale nějaká zvláštní náhoda, jelikož Kléma je jinak vynikající závodník, což stvrdil i včerejší dvojkou) a po levé ruce na D8 sedí taky dobrý parťák Karel Pavlík, který tu včera sice vyhořel, ale jinak daný úsek zná jak své boty a obávám se, že podruhé si včerejší výbuch nebude chtít zopakovat. Za Jirku Klementa coby trenér navíc usedá Peter Viktora, který i přes včerejší solidní šestku férově přenechal své místo v sestavě původně bechyňskému závodníkovi, jenž po loňském sestupu přesedlal do stáje Trabucca - Richardu Chlupáčovi. Tak v této kombinaci bude Kléma o to tvrdší oříšek, ale třeba má šťastná série bude pokračovat.. z dalších velkých favoritů v mém sektoru nemohu nezmínit Petra Janků na D1 a hned vedle něj sedícího Aleše Horkého, s kterým jsme se trochu vyhecovali a ještě mě s Mončou stihl před závodem dokonale pobavit, když na svých teplácích předváděl, kterak si na sebe kdysi šil skládanou sukni. A pak je tu ještě kvalitní jihlavský závodník Honza Trubswasser, s kterým mám naopak historicky velmi bídnou bilanci a na závěr favorit ze všech největší - Tonda Vysoký, mistr odhozu, který však včera prokázal, že stejně zručně dokáže pracovat i s děličkou. Toho mám ob jedno místo pod sebou. Když k tomu pak ještě přičtu známého odborníka Lukáše Vacíka s výhodou forhondu, vychází mi, že mám dnes sektor „pěkně nabitý".
Ale konec úvah, blíží se půl dvanácté a tedy i začátek závodu. V 11.25 zaznívá signál „krmení" a do vody ze všech stran lítají krmné koule. Ani já nezahálím a po poctivém zakrmení děličky beru do ruky svůj oblíbený prak, jenž jsem přes noc opravil a poměrně přesně peru ještě 15 šištiček na odhoz. 
Po dostřílení dosedám na bednu, píchám červy na 16ku háček a třímám topset připraven pustit se do závodu, jen co odtroubí jeho začátek. Je to tu! Pouštím háček do vody, napojuji děličku a roluju ji na řeku. První záběry většinou přicházejí rychle a bez nějaké zvláštní snahy, a tak i teď nechávám sestavu volně proplavávat sektorem a zhruba v jeho půli přichází zanoření splávku. Zásek. Odpor je minimální a zdvihám z vody ouklej. „Co taky čekat - na ani ne metrové hloubce", říkám si, měním červy a podruhé spouštím sestavu na vodu. Druhý záběr přichází rovněž rychle, ale zase zdvihám jen ouklej nevalné velikosti. Teprve třetí záběr následuje vytažení gumy a konečně mám nějakou spodovku - dle očekávání je to středně velká plotička, která mi zdvihá náladu. Teď už se snažím s udicí pracovat a střídavě ji brzdím, a pak zase volně pouštím. Odměnou je mi další záběr a další vytažení gumy. Tentokrát ke břehu přivádím tlouštíka tak kolem 25cm a úspěšně jej podebírám. Jak pozoruji okolí, start mám na děličce jako obvykle dobrý - Karel Pavlík se nade mnou zatím nerozjel a Jirka Klement toho má také zatím méně. To je ovšem moje děličková klasika - ze začátku se vždy skvěle rozjedu a pak přichází těžký útlum, na který se mi ne vždy podaří najít recept. A útlum přichází i teď. Najednou mám jen nesekatelné drby a připotopení, která jen občas přeměním v ouklej. A jako na potvoru se vedle mne neskutečně rozjíždí Karel Pavlík, který spouští svůj plavačkářský koncert a tahá rybu za rybou - převážně plotice, z nichž některé mají velmi slušné parametry. Naštěstí do toho přichází náš trenér opět v podobě Cífky a snaží se okoukat, co funguje ostatním - zejména teda Kájovi Pavlíkovi a pak taky Tondovi Vysokému, jenž rovněž nasadil zdrcující tempo a vypadá, že tahá samé větší ryby. Na radu Cífky posouvám výš olova, dělám si z nich řetízek a snažím se sestavu hodně nadržovat. Na konci úseku dostávám záběr a přitahuji po delší době opět spodvku. Je to plotice a nějaká nevyřáděná, brnká mi na nervy a nechce do podběráku. Nakonec ji tam po několika ekvilibristických číslech dostávám a zkouším úspěšnou metodu opakovat. A znovu záběr a zase plotice. Vypadá to, že jsme na to kápli. Cífka odchází zpět za Standou, který se tradičně trápí a ponechává mě svému osudu. 
Jenže já zjišťuji, že jsme na to nekápli a po dvou úspěších nic dalšího něpřichází. Jen sem tam ouklejka nebo minipodoustvička. Dokonce jeden hrouzek. To Kája Pavlík nasadil v rámci svého koncertu ke kvapíku a tempo, v kterém tahá ryby, ještě stupňuje. Kléma se zatím trápí víc než já, ale pozor - teď seká něco velkého a dlouho s tím bojuje. Nakonec je z toho plotice gigantických rozměrů - takové jsem tu chytal o tréninku. Já si trochu zlepšuju chuť dalším středně velkým tlouštíkem, ale jinak cítím, že tempu Karla a Tondy Vysokého nemůžu konkurovat - na ostatní naštěstí moc nevidím. Prakticky na každý nához dohazuji kuličku lepeňáků, na krmení jsem od základního nakrmení nesáhl, pořád tam peru jen lepeňáky. Věřím, že mám ryby na místě, prakticky na každé proplavání mám nějaký kontakt s rybou, ale spoustu připotopení nesekám - nevím, jestli to dělají jen oukleje a chci to zjistit. Ačkoliv mi Cífka radil těžší splávek a držet, sahám po tom nejlehčím, co mám, což je (bohužel) jen 1g. Najednou jsem ale mnohem úspěšnější a téměř každé proplavání končí rybou - naneštěstí jsou to vše jen oukleje nebo malé podoustvičky. Vrací se Cífka a podává mi reference o ostatních. Stav je tragický. Standa se trápí stejně jako včera, brácha taky neni spokojený a Jirka má půl hodiny před koncem jen tři ryby, jelikož vsadil pouze na odhoz a děličku si prakticky nepřipravil. Dnešní vítr přitom odhozu vůbec nepřeje a tak jsem na něj za celou dobu ani já nepomyslel - zvlášť, když ryba evidentně na děličku pěkně najela. Není ale možné, že by Tonda Vysoký s Karlem Pavlíkem měli před sebou jen velké ryby a já jen malé. Zkouším svou jemnou sestavu ještě měnit, zdvihám hloubku i olova a nechávám udici jen tak se plazit po dně. A najednou to funguje! Chytám rychle po sobě plotici, skaláčka, podoustev a ještě jednu plotici - tentokrát pěkně vypasenou. Nezbývá už ale skoro žádný čas, akorát tak na jeden nához, který proměňuji ještě v poslední ouklej a je tu konec. Signál ukončil tento závod a tím i první soutěžní víkend II.ligy.
Tentokrát je mi jasné, že to na čelní umístění nebude a v duchu doufám, že jsem si slušným závěrem mohl zajistit alespoň střed závodního pole. Přichází váha a s ní Pavol Mihál, který hlásí, že zatím vede Aleš Horký s váhou 4900g. Je zřejmé, že na něj nemám a v našem hecnutém ninisouboji mě porazil na hlavu. Přede mnou registruji váhu Tondy Vysokého, který za Alešem zaostal jen o 10g a smolně je tedy zatím druhý a teď jde svůj úlovek převážit Jirka Klement, na kterého si věřím, že bych ho i s jeho maxiploticí mohl (tradičně:o) přechytat. Jirka má 1890g, takže mě je jasné, že budu mít něco přes dvě kila. Sypu ryby na váhu a výsledek je nakonec ještě o něco lepší - 2830g. Prozatím je z toho čtyrka a zbývá pět závodníků. Teď je na řadě Karel Pavlík a u něj ani nemusím hádat, jestli mě předstihne nebo ne, jelikož jeho koncert jsem měl před očima celý závod. Nakonec sype na váhu ryby o váze 5780g a jde si pro jasnou jedničku v sektoru D. Nad ním je Honza Trubswasser, jehož jsem během závodu vůbec nestihl sledovat a netuším, s čím se vytasí. Včera na tomto místě seděl jeho týmový kolega Petr Koten a dopadl prachbídně, ale Honza teď táhne vezírek z vody a mě je jasné, že má černá série s ním bude pokračovat. Váha je dnes opravdu vyrovananá a Honza šťastně o 10g překonává Aleše Horkého a posunuje se před něj a Tondu Vysokého na druhé místo. Tak už padám na šesté místo a jsou tu ještě tři závodníci na nejvyšších místech, kteří nemohli na mělcé vodě moc zužitkovat děličku a odhozu dnes počasí také moc nepřálo. To by mohla být moje šance. A opravdu, na včera úspěšných místech (vždyť i já jsem tu seděl) se dnes tak nechytalo a Honza Písař i Lukáš Vacík s váhou lehce přes dvě kila zůstávají za mnou. Jen Ján Omamik mi nedělá radost. Evidentně se vykašlal jak na odhoz, tak na děličku a věnoval se naplno ouklejím. Tento mnoha závodníky zatracovaný způsob lovu mu přinesl úspěch v podobě 3260g a posouvá se tak místo mě na šesté místo. Takže na mě v konečném součtu zůstává sedmička. Není to žádná hrůza, ale po včerejšku jsem si věřil o něco více. Mrzí mě, že jsem dřív nesáhl po lehkém splávku a nepřipravil si nějaký ještě lehčí. Jak se později ukázalo, právě na jemnost dnes vsadilo mnoho úspěšných borců - ploticobijců.
Nejhorší ovšem je zjištění, že má lehce podprůměrná sedmička je ještě nejlepším umístěním v našem týmu! Brácha si po včerejšku ještě o stupínek pohoršil a skončil osmý, Standa se trápil celou dobu a vysloužená desítka tomu odpovídá a největší komik dne je bezesporu Jirka. Ten po včerejší jedničce a vůbec nejvyšší váze v závodu chytil dnes jen tři ryby a s velkou ztrátou zůstal beznadějně poslední. A to jen proto, že odmítl lov na děličku....
S ní naopak mistrně zvládli svůj úkol následující borci, kteří dosáhli na sektorové vítězství: na áčku to byl Jaroslav Táborský z Jihlavy, jenž s váhou 6590g prokázal, že i na Berounce spodní forhond funguje; na béčku všechny překvapila nečekaná posila Nuslí v podobě milovníka feederu Jiřího Jurky, který ke včerejší čtyřce přidal krásnou jedničku za 6170g - na druhou Šárku Švehlovou měl přitom náskok přes tři kila! Na céčku pak zaválel navrátilec do druhé ligy Luboš Bureš z Počátků s váhou 6430g a také předvedl dva vyrovnané výkony (3 a 1) ; a o Karlu Pavlíkovi na déčku už řeč byla - ten si po včerejší dvanáctce dokonale spravil chuť. Nejúspěšnějším jednotlivcem za celý víkend však nebyl ani Luboš Bureš, ani Jiří Jurka, ale Jirka Volák z Nuslí, jenž ke včerejší jedničce dnes přidal dvojku a spolu s Jurkou a Tondou Vysokým byl hlavním strůjcem fenomenálního úspěchu Nuslí.
Nusle totiž s přehledem na Berounce zvítězili s celkovým součtem bodů 24; na druhém místě skončil s výrazným odstupem jejich velký rival v boji o postup - tým Vinohrady Mivardi se součtem 39 bodů; třetí pak skončil vyrovaně chytající Team Trabucca (42 bodů); bramborovou placku získal Team Praha Velká Chuchle tažený především Alešem Horkým a Martinem Procházkou; páté místo získal tým, jemuž se na Berounce tradičně nedaří, ale tentokrát to docela zvládl - tým Jihlavy se součtem 46 bodů; šesté místo obsadilo trochu překvapivě družstvo Browning Počátky tažené zmiňovaným Lubošem Burešem (součet 56bodů); a až sedmé místo a velkou ostudu si ze své oblíbené vody odváží náš Black Bass Team se součtem 58 bodů a to jsme tým na osmém místě v podobě nováčků z Plzně zvoucích se „Habakukovci" předstihli jen na CIPS body (dosáhli shodně jako my 58 bodů); na devátém místě potom skončil Jindřichův Hradec „D", u nichž selhali matadoři v podobě Mildy Žáka a Pavla Moravce a za lepší umístění mohou děkovat jen vynikajícímu výkonu Jardy Kovaříka (jeho umístění 2 a 3, celkový součet družstva 58,5bodu); desáté místo patří Braníku, který si bodově polepšil především v neděli (celkový součet 60bodů); na jedenáctém místě skončil překvapivě zkušenější plzeňský tým Plzeň 1 - Mivardi, jenž rovněž v neděli po sobotním výbuchu dotahoval skóre k lepšímu výsledku především v neděli a celkově tak dosáhl na součet 67,5 bodu; a obecně špatnou formu, s níž na Berounku dorazili jindřichohradečtí závodníci, potvrdil druhý tým z tohoto krásného města - Jindřichův Hradec „C", jenž v obou dnech skončil předposlední a s celkovým součtem 71 bodů se zatím ocitá na posledním místě.
Nic však ještě nění rozhodnuto, před námi stojí dalších 6 závodů a věřím, že pořadí se ještě řádně promíchá - možna už po nejbližším kole na Nežárce v Jindřichově Hradci, kde si dost možná domácí borci budou chtít spravit chuť.... takže 6.6. naviděnou na jihu Čech!
Souhrnné výsledky a podrobnosti ze závodu II.ligy ve Všenorech naleznete na : http://www.rybsvaz.cz/pages_cz/rada/odd_sport_mladez/lov_ryb_plavana/kalendar_584_v1.pdf