2. liga se dostala do své poloviny a již je zřejmé, které týmy letos budou usilovat o titul, popřípadě umístění „na bedně“ a které naopak budou muset řešit sestupové starosti. Do té druhé kategorie se bohužel po tomto víkendu na Sadské definitivně zařadil i náš Black Bass Team a neřekl bych, že bylo v naší moci tuto skutečnost nějak zásadně ovlivnit. Tento víkend totiž rozhodovala zejména šťastná ruka při losu, bezmezná trpělivost a především náhoda v podobě správného předložení nástrahy ve správnou sekundu závodu na správné místo. Často totiž o úspěchu či neúspěchu rozhodovala jedna jediná spodovka...
Jak jsem již naznačoval ve svém minulém článku, z vody pro druhé kolo druhé ligy - tedy Labi poblíž Sadské nikdo nebyl příliš moudrý a již vůbec ne nadšený. Předzávodní tréninky na vytyčeném úseku vyžadovaly povolení od starostky města v podobě vjezdu k řece a toto vyřizování bylo obvykle vykoupeno jen pár náhodnými úlovky v podobě plotiček a karasů. Týden před závodem se zde konalo MiČR ve feedru, po jehož skončení se nesla děsivá zpráva, že snad nebylo závodníka, který by neskončil aspoň v jednom závodě s nulou a jedním z typických úlovků byl sumec, tedy ryba pro závody ne úplně klasická. Záhada okolo tohoto úseku byla o to větší, že při trénincích jen 3km nad či pod tímto úsekem jsme si vždy skvěle zachytali a skladba ryb byla velmi pestrá.
Není tedy divu, že se u Labe v sobotu ráno scházíme v poměrně chmurné náladě a ze všech stran jsou na účet této vody slyšet ironické poznámky. I tak ale zřejmě v každém z nás doutná naděje, že se to snad zvrtne, že snad změna počasí z prostředka týdne ryby oživí a přivede na závodní úsek. A když ne soupeřům, tak aspoň mně :o) ... S tímto doutnajícím plaménkem se i náš tým pouští do přípravy a snaží se vymyslet, jak na této těžké vodě uspět. Odhoz se nám při trénincích moc nevyplatil, takže sázíme na děličku se zajištěním v podobě ouklejových bičů. Krmení stavíme víceméně univerzální, jelikož pořádně nevíme, na jakou rybu jej vlastně zaměřit. Navíc přibývá pouze práce s patentkami, které jsou na tomto závodě povoleny, ale jak se později sami přesvědčíme, jejich použití nemá valný význam.
Přichází losování a věrný své pověsti dobrého loséra se ho i dnes jímám. Oproti původnímu očekávání losuji i sám pro sebe, ikdyž jsem měl po svém výbuchu v Hluboké dnes pauzírovat. Cífka ale dnes musí na Slovensko, takže mi své místo přenechal. S odstupem času mohu říci „to teda pěkně děkuju", ale ba ne, nebudu zlý, fakt je, že jsem si aspoň pěkně opálil krk. Ale zpátky k losu. Již ten mě měl varovat, že to nebude můj víkend. Štěstí se ode mne totiž asi definitivně odvrátilo a táhnu si téměř antiforhond v podobě A11. Dále to pak máme pěkně rozložené. Standu posílám na začátek béčka v podobě B2, bráchu na konec céčka (C9) a Jirku doprostřed déčka (D7).
Můj los má aspoň tu výhodu, že se štont nachází hned za autem, takže nemusím nikam popojíždět a vše mám během chvilky nanosené před své místo. I tak ale mohu již brzy vstoupit do sektoru, jelikož je tu příprava po dohodě zahájena o půl hodiny dříve. Některé štonty totiž vůbec nejsou vysekané a na závodníky tam čeká metrová tráva a kopřivy. Můj flek je sice po feederu docela připravený, i tak se ale chápu mačety a dolaďuji si své místo tak, abych měl kam odkládat topsety a mohl za sebe rolovat děličku. I to bude ale dost těžké, protože je za mnou velmi ostře stoupající břeh. Ještě že je tu pořádná hloubka a budu za sebe rolovat jen 4 díly děličky.
Mé neštěstí mě provází i nadále. Nejdřív si při kultivování příbřežního porostu praštím mačetou do již hotového biče a přetnu si na něm připravenou udici a vzápětí při dolaďování hloubky trhám celý topset a musím začít vše od začátku. Dostávám se do skluzu. Do toho ještě prosypat patentky hlínou, nacpat vše do krabiček dřív než přijde kontrola, hladina stresu roste. A nejen u mne. Při kontrole se odehrává několik sporů o množství krmení a vzápětí jsem svědkem slovní přestřelky na téma nepřipravené závodní trati a chybějícího garanta závodu a technického ředitele. V jednu chvíli už dokonce padají slova ohledně zrušení celého závodu, ale nakonec se vše uklidňuje a závod začíná podle původního plánu - tj. v jednu.
Ze začátku trochu nerespektuju týmovou taktiku velící jet od začátku oukleje a doufajíc, že se spodovka přeci jen rozjede, sunu na vodu děličku. Jsem 20 minut bez záběru. Na děličku jsem viděl vytáhnout rybu jen Romana Srba, který zdolal velkého karase, ale ten už naštěstí sedí na béčku a pak také tuším Radka Zvolánka z Bechyně, jenž (již na mém sektoru) vytáhl většího sumce. Vedle mne sedící Jana Štiková se už pouští do ouklejí a stejně tak činí i plzeňský Vláďa Vyslyšl ml., kterého skoro celý závod pečlivě koučuje nová trenérská akvizice v podobě Pavola Mihála. Že by to byl on, kdo stojí za tak rapidním zlepšením plzeňského týmu? Nevím a raději se také pouštím do ouklejí. Ale ejhle, ono to ani s nima není moc lehké. Deset minut čekám na první záběr a když jej dostávám, urážím ouklej o hranu kýble, který mám mezi koleny. Ouklej se chvíli plácá na mělčině, ale dřív, než se stačím rozmyslet, zda po ní chňapnout, mizí zpátky do řeky. Druhý záběr zase neproměňuji a začínám si zoufat. Pocit bezrybky je skličující. Až do třetice to vychází a já veleopatrně zhoupávám ouklej z vody. 
Konečně je nějaká ve vezírku a já poctivě dohazuji ouklejovinu ke každému náhozu. Naštěstí se to trochu rozjíždí a já dostávám záběry ve větší frekvenci. Úspěšnost záseků je ale minimální. Nemám pinky a velký červ na malém háčku není dobrá kombinace. Proměňuji tak každý čtvrtý záběr. Spousta ouklejí mi padá nad vodou a tuším, že mne to bude ve finálním součtu stát lepší umístění. Ani přes bouřlivé povzbuzování ze strany mého spolupracovníka Romana s malým synem Lukáškem, který se na mne přijel podívat a musí si asi myslet, že jsem pořádný blázen, když trávím celý den lovem několika kousků ouklejí a říkám tomu „závody", ani přes zaťaté pěsti přítelkyně Moničky, ani přes mou veškerou snahu a vytrvalost, jsem se nedokázal dostat ani na „snových" deset ouklejí a své představení končím s osmi kousky na kontě. Kažých dvacet minut jsem se snažil lov ouklejí proložit děličkou, zda se tam zrovna nenachází nějaká ryba, ale holt nejsem zrozen ve znamení ryb jako brácha a svatý Petr mne asi také nemá nějak zvlášť v oblibě, jelikož jsem na děličce za celou dobu neměl ani jeden jediný drb a to jsem pořád dokolečka točil červy, hnojály, patentky a jejich vzájemné kombinace.
Konec závodu je tak pro mne velkým vysvobozením. Navíc ještě tajně doufám v aspoň trochu dobrý výsledek, jelikož závodníci kolem mne na tom nejsou o moc lépe než já. Každopádně jsem přechytal oba závodníky vedle sebe. Jana Štiková na A10 má jen jednu ouklej a Radek Šmíd na A12 má oukleje dvě. Vláďa Vyslyšel jich z A9 hlásí zhruba také osm a dál nevidím. Váha přináší rozuzlení. Vážím naprosto stejně jako Vláďa a to 260gramů, což znamená umístění 8,5. Nahoře totiž zaváhal jen Franta Koubek, který vylovil 60gramů. Ostatní zabodovali sumcema, sumečkama a ostatníma nezávodníma patvorama anebo nachytali ouklejí více, což se u míst okolo forhondu dalo předpokládat. Díky asi třiceti ouklejím zvítězil nakonec na A1 sedící Pavel Martínek z Budějic a to s celkovou váhou 820gramů. Myslím, že to mluví za všechno. Nevím, kde jinde by taková váha stačila na jedničku kromě Sadské... dvojku pak dělá se 700 gramy Jirka Klement z Trabucca sedící na A2 a trojku jindřichohradecký Pavel Moravec z A6 (660 gramů). Kdybych vytáhl aspoň ještě dvě oukleje, nebo je spíše nenechal spadnout nazpět do vody, mohl jsem si polepšit možná aspoň na sedmou pozici. Tu totiž získal z A3 nuselský Jirka Volák s 320 gramy.
Na béčku úřadoval Jindra Veselý z Jihlavy, který z vody vylámal pro mě nepochopitelných 3760 gramů a s přehledem si došel pro jedničku. Dvojku uzmul Franta Lamač z Trabucca za 2260 gramů. O jeho výkonu již něco vím a velmi živě dokumentuje, o jaké náhodě to dnes bylo. Franta byl prakticky celý závod bez ryby a unavené ruce čím dál častěji nechávaly děličku v hácích. A právě když tam odpočívala, přišel mu ojedinělý záběr, který proměnil v parádního sumce. Zkrátka... taková závodní klasika :o) Trojku pak pro České Budějovice vyzískal stabilně dobře chytající Hutter Ewald, který pro změnu poctivě brousil dno a tímto způsobem se mu podařilo vydřít pár velkých karasů a snad i cejna. Dohromady to vše vážilo 2220 gramů.
Na béčku se naštěstí zadařilo i našemu Standovi, který pro Black Bass získal solidní šestku, když mu pět minut před koncem rovněž přišel náhodný cejn a spolu s malým sumečkem vážil 1020 gramů. Na céčku pro změnu vyslyšela slečna štěstěna modlitby mého bráchy a ten vytáhl vyloženě se závěrečným hvizdem slušnou plotici, která ho poslala na váhu 550gramů a dělené páté místo. Ono těch dělených míst bylo více. Zejména váha na sektorech C a D počítala zřejmě v nějaké padesátkové soustavě, jelikož minimální váha začínala na 50 gramech a pak se stupňovala po padesátkových krocích. Díky tomu tak jedna ouklej vážila 50 gramů stejně jako tři oukleje, což přivádělo některé závodníky k nepříčetnosti. Jinak na sektoru C nejvíc zaválel Peter Viktora z Trabucca, keterý získal jedničku za 1150 gramů, dvojku uhrál nuselský Tonda Vysoký s 800gramy a trojku Vladinír Vyslyšel st. z Plzně za 650gramů.
Když už jsem s úlevou počítal s tím, že druhý den díky nejhoršímu výsledku nebudu chytat, přišla překvapivá zpráva ze sektoru D. Tam se hrubě nezadařilo našemu profíkovi Jirkovi Drieselovi a za váhu 50 gramů si spolu s ostatními ouklejáři připsal umístění 10. Díky problémům s malou citlivostí váhy totiž všichni závodníci s jednou až třemi ouklejemi dosáhly shodné váhy oněch 50gramů a jelikož jich bylo pět, vyšlo na ně průměrné umístění 10. Komu se na déčku zadařilo o něco lépe, byl jindřichohradecký Honza Kostka, jenž udělal jedničku s váhou 900 gramů. Dvojku bral za 650 gramů Petr Koten z Jihlavy a trojku udělal s váhou 600 gramů Martin Kadlas z Nuslí.
Celkově se první den s touto zrádnou a nevděčnou vodou nejlépe vyrovnal tým Trabucca, který díky vhodné taktice, bezmezné trpělivosti a potřebné dávce štěstí vytěžil fantastický součet 10,5 bodu a bleskově tak poskočil z dosavadní osmé příčky, na kteroužto jsme bohužel spadly my. Dále se pak v tradičně dobrém světle ukázaly Nusle, které rovněž dokázaly vytáhnout několik spodovek včetně „klasických závodních ryb" v podobě sumce a úhoře a dosáhly tak rovněž pěkného součtu 16ti bodů. Shodný součet pak předvedly i letos dobře fungující České Budějovice. Výborně pak zachytal i další letošní favorit v podobě Jihlavy, kterým ovšem bodové konto jedenáctkou zatížil Libor Novák a celkově z toho tak byl součet až 21 bodů.
V neděli se opět scházíme na stejném místě, akorát cca o dvě hodinky později než v sobotu. Počasí se nám změnilo a namísto včerejšího pařáku je tu podmračeno s reálnou hrozbou na deštík. V našem týmu střídá Jirku Cífka, který teprve v noci dorazil ze Slovenska a ještě do tří do noci vázal udice. Trochu se mu divím, že se mu chce podstoupit to martyrium, které nás bezesporu opět čeká, ale on zřejmě ví, co dělá. (Což se také později potvrdí). Na krmení nic neměníme, nemá to smysl. Důležitější je dnes asi los. Já bohužel i dnes zůstávám na váhově nejslabším sektoru v podobě áčka a losování raději přenechávám Jirkově přítelkyni Áje. Ta mi táhne na první pohled atraktivní číslo 4, ale v praxi to znamená, že budu sedět na šestimetrové hloubce s minimální šancí na spodovku a za daného počasí i s menší šancí na úspěch v ouklejích, které v sobotu zde sedící závodníky zachraňovaly. Jsem zkrátka v nesprávné dny na nesprávných koncích sektoru.
Ostatní losy se docela povedly. Kluci sedí buďto přímo na, nebo poblíž míst, kde se včera zachytalo. Brácha tak dnes bude na B10, Cífka na C10 a Standa na D8.
Jde se na štonty. Ja na své A4 obhlížím dnešní soupeře a překvapeně zjišťuji, že mám po své levé ruce úplně stejné závodníky jako včera. Na A3 je Jana Štiková a vedle ní na A2 opět Vladimír Vyslyšel ml. Kdybych si ještě pamatoval něco z počtů pravděpodobnosti, vypočetl bych Vám tady, jak malá pravděpodobnost je, že se takové rozesazení bude dva dny po sobě opakovat. Jelikož si ale už tyhlencty kombinace, variace a permutace nepamatuju, můžu jen říct, že pravděpodobnost je dle mého soudu opravdu malá. Dále na A1 sedí Kuba Kabát, který je zřejmě mistr forhondových losů (já si naopak forhond nelosnul ještě nikdy v životě) a po mé pravé ruce mám Christiana Wagnera z ČB, jenž je ze zdejší vody snad ještě více rozčarovaný než já a svou specifickou češtinou vtipně kleje. Dokonce tvrdí, že na zdejší vodu už nikdy nepřijede. V tom se s ním shoduji a to ještě netuším, co mě čeká dneska.
Nejdřív jsem příjemně překvapen při měření hloubky. Mám tu nějaký hrb, nebo co, jelikož jako jediný na začátku sektoru nemusím jít do šestkových topsetů. Nevím, zda je to výhoda, minimálně ale nemusím předělávat včera sestavené udice. Vybaluji tak včerejší 4 topsety a k nim dva ouklejáky. Lov ouklejí tu včera byl jediniu úspěšnou taktikou. Protože však dnes nesvítí, předem se připravuji, že dnes budu muset více máchat i děličku. Jirka mi v roli trenéra pomáhá s vyladěním hloubky tak, abych nástrahu co nejvíc coural po dně, což je dost těžké vzhledem k třiceticentimetrovým rozdílům na dně a jako přídavek přibaluje několik cenných rad. Takto vybaven se cítím přeci jen o něco sebevědoměji a tak nějak přesvědčuji sám sebe, že to dnes nebude takový propadák jak včera. Nakonec se mi snad to mé místo začíná líbit. Dneska docela stíhám, a tak i načas lepím červy a patentky, ikdyž si o smyslu tohoto počínání myslím své. Ani nechci dopočítávat poměr mezi investovanými prostředky do nástrah a návnad a množstvím ulovených ryb.
Tak a je tu jedenáctá. Závod začíná. Na začátek zase beru do rukou děličku a věřím v první dvacetiminutovku. Vím, že pokud se nějaká slušná spodovka vydaří, nebudu muset mít o výsledek strach. Opravdu poctivě celých dvacet minut tam tu děličku vodím, mám už oťukaný každý kámen ve svém úseku, po nichž doslova přehazuji svou nástrahu, ale záběru se nedočkávám. Když už sahám po záchraně v podobě ouklejáku, vidím, jak Tonda Vysoký na A7 zdolává velkou lopatu a to mě přinutí ještě vytrvat. Ikdyž splávek doslova hypnotizuji a v duchu si představuji, jak už k nástraze připlouvá ona vysněná rybka, nic nefunguje a splávek se vytrvale pohupuje po drobných vlnkách. Mezitím se už vetšina soupeřů pode mnou pustila do ouklejí a je mi jasné, že na mě mají slušný náskok. Zejména Jakub kabát na A1 nasadil slušné tempo. Dnes se ale daří i Janě a pár kousků už má i Vláďa Vyslyšel. Když se do oukeljí pouští i Christian, rezignuji a jdu si chytit taky aspoň jednu ouklej - pro uklidnění. Ale akorát chytám pasáž se silným větrem, který sfoukává vlasec po hladině a lov ouklejí je dost problematický. Výsledkem je po hodině nula záběrů, nula ryb. Tak to překonává i mé noční můry... naštěstí přichází Jirka a začínáme spolu cvičit s děličkou na dně. Dohazuji dist krmení i živé, předěláváme hloubku i broky, zkouším nástrahu držet co nejdéle na místě, ale nic, prostě nic. Nakonec to vzdává Jirka a poté, co na mě vyčerpal všechny dostupné rady, odchází zas ke klukům. Ti jsou na tom aspoň lépe. Standa má prý cejna a Cífka se trefil do sumečků. Jen brácha se trápí stejně jako já a nemá zatím nic.
Po odchodu Jirky zas beru oukleják. Potřebuju se nějak zajistit. Třeba je bez ryby víc lidí a já potřebuju aspoň jednu ouklej. Tu po dlouhém čekání nakonec dostávám. Asi tu mám zrovna hejno, jelikož po té první chytám v rychlém sledu další dvě. Ale potřebuju ještě jednu, abych se posunul do „druhé kategorie". Dle včerejších výsledků vážení je mi jasné, že tři oukleje váží to samé jako jedna ouklej a čtyři oukleje by mi zase měli vážit to samé, co jinému šest. Potřebuji tedy ještě jednu, ale ta ne a ne přijít. Už bych se chtěl vrátit na děličku, ale ta ouklej mi pořád chybí. Do toho přichází dlouho očekávaný déšť, během kterého ouklejím šanci nedávám a beru zase děličku, ale hned po jeho skončení jdu zas do nich a konečně tu čtvrtou mršku zdvihám z vody. Tak, víc nepotřebuju a mám ještě skoro celou hodinu na to, abych vylovil něco na děličce. Bez spoodvky dnes na dobrý výsledek pomýšlet nemohu.
Zase masivně dokrmuju a za pomoci Jirkových rad znovu cvičím s nástrahou na dně. Je to ale marné, na splávku nevidím sebemenší náznak toho, že by snad v okolí nástrahy mohly být nějaké ryby. Na mém „hrbu" se jim asi nelíbí. Pode mnou totiž naopak přichází záběr Vláďovi Vyslyšelovi a ten zdolává pěkného cejna. Pak má ještě dvě další pěkné ryby na prutě (tuším, že jedna z nich byla karas), ale obě mu padají před podběrákem. Záběr má i Jana, ale i jí se ryba (nejspíš velký cejn) vyřezává. A do třetice něco zasekává i Christian nade mnou, ale ač to zní i neuvěřitelně, i on rybu ztrácí. Jediný, kdo dlouhý souboj proměňuje ve velkou rybu ve vezírku, je tak Kuba Kabát, který tak na forhondu navyšuje svůj náskok. Já nemám nic. Ani drb. To se mi oprabdu ještě v životě nestalo, že bych za dva dny nedostal jediný záběr na děličce. Jana má nakonec o něco větší štěstí a vytahuje před samotným závěrem jednoho sumečka. Pak už se konečně troubí konec a víkend plný utrpení pro mě končí. 
Je mi jasné, že i dnes to bude průšvih. Kuba Kabát na A1 nemá se suverééní váhou 3300 gramů problém získat jedničku v sektoru. Přechytává mě i Vláďa, který má díky cejnovi přes kilo, Jana má díky sumečkovi také přede mnou postačující náskok a já na svých čtyřech ouklejích vážím 150 gramů. Tu samou váhu pak dosahují dva další závodníci, takže jsme na tom tři v řadě nastejno a čekáme, zda na konci sektoru nebudou padat nějaké nuly či aspoň nižší váhy. Ale ne, na konci sektoru dnes ryba najela a každý má aspoň nějakou spodovku - zejména lopaty se tu dnes docela tahaly, ale obvykle je jen jedna u jednoho závodníka. Každopádně já končím na děleném jedenáctém místě a opět počítám s tím, že dnes budu z našeho týmu nejhorší. Z béčka ke mně ale jde opět překvapující zpráva, že ani takový šťastlivec jako můj brácha dnes nepřilákal ani jednu rybičku a dělí se tak s Jonášem Pavlíkem o místo 11,5. Na béčku dnes nejlíp zachytal Petr Štětina z Nuslí, který ze samého dna opět vylákal několik slušných cejnů o celkové váze 4450 gramů a skvělý výkon zopakoval i Honza Kostka, jenž si došel pro dvojku za 2600 gramů. 
Na sektoru C zaplaťpánbůh zakoncertoval náš Martin Civín zvaný Cífka, který si našel nějakou díru plnou sumečků a natahal v nich 1280 gramů, čímž pro náš Black Bass Team získal první jedničku v sezóně. Jelikož ještě o půlnoci ze soboty na neděli byl Cífka někde na cestě ze Slovenska do Čech, nazval bych jeho výkon příznačným „přijel, viděl, zvítězil".Na druhém místě v tomto sektoru skončil Jan Weber z Plzně (1020 gramů) a trojku vydoloval tento víkend velmi úspěšný Jindra Veselý z jihlavského týmu (780 gramů).
Na sektoru D seděl za náš tým Standa a i on si oproti mně s bráchou počínal velmi zdatně. Podařilo se mu vysedět dva cejny o celkové váze 2120 gramů a dosáhl tak svého zatím nejlepšího umístění v druhé lize v podobě trojky. Dvojku zde uzmul velmi kvalitní závodník Honza Trubswasser z Jihlavy (2520 gramů) a pro jedničku si suverénním výkonem z D12 došel nuselský Jirka Volák (6920 gramů).
Díky kvalitním výsledkům Standy a Cífky se tak náš Black Bass tým dnes posunul na sedmou příčku se součtem 26,5 bodu. Nejvíce se dnes dařilo Jihlavě (součet 17bodů) a Jindřichovu Hradci C, jenž rovněž dosáhl na sedmanáctobodový součet. Kvalitně dnes zachytala pod taktovkou Pavola Mihála i Plzeň (18 bodů) a samozřejmě letos suverénní Nusle (20 bodů). Právě Nuslím přinesly vyrovnané výkony i titul nejlepšího týmu víkendu. Na druhém a třetím místě se umístily další kvalitní týmy v podobě Jihlavy a Jindřichova Hradce „C". Je vidět, že opravdu schopní závodníci si dokázali poradit i s touto těžkou vodou. (Já k nim bohužel zdaleka nepatřím). Perfektně zachytal i tým Trabucca, který tento víkend uzmul čtvrté místo a v celkovém pořadí se posunul před náš tým na sedmou příčku. Náš Blacka Bass se naopak dále propadl na příčku osmou a začínají nás namísto postupových ambicí sužovat sestupové starosti :o(
Čelo ligy drží v polovině soutěže Nusle se součtem 71 bodů, ale na záda jim dýchá druhý Jinřichův Hradec „C" (77 bodů) i třetí Jihlava (77,5 bodu). Plzeň potvrdila rostoucí kvalitu a kvalitní post trenéra a drží fantastické čtvrté místo (88,5 bodu). Na pátém místě jsou České Budějovice (94 bodů) a šestý je Jindřichův Hradec „D" (95,5 bodu). Sedmou příčku drží zmiňovaný Trabucco team (96,5 bodu) a na osmém místě je bohužel se značnou ztrátou náš vadnoucí Black Bass Team (109 bodů). Devátou příčku překvapivě stále okupuje loni kvalitně chytající Bechyně (113 bodů) a desátý je RoyalBait Braník (122,5 bodu). Konez závodního pole se příliš nezměnil a ikdyž Strakonice zde v Sadské přechytaly Chuchli, stále zůstávají na posledním místě se součtem 165 bodů. Velká Chuchle je jedenáctá, ale její bodová ztráta již je rovněž hrozivá - má na svém kontě 150,5 bodu.
Ačkoliv se nám již závodní pole rozestoupilo a jsou již zřejmí favorité i outsideři letošní sezóny, nic ještě není definitivní a další čtyři závody mohou s pořadím ještě výrazně zamíchat. Ten nejbližší začíná již dnes v Novém Dvoře na Lužnici. Já jsem akorát dovázal poslední udice, dopil bacardi s colou, dopsal tento článek a jdu naspat aspoň pár hodin. Třeba mě v noci políbí paní můza a já konečně letos udělám slušný výsledek....