Závěrečné 4. kolo naší nejvyšší soutěže se odehrálo 22. a 23. září na známém závodním úseku řeky Labe v Mělníku. Do závodu vstupovala nejlépe obě Pardubická družstva, která měla před ostatními slušný náskok z předchozích kol. V plavané však nikdy není nic jisté. O medaile se bojovalo až do poslední minuty nedělního závodu a nakonec chyběl jediný bodík k nečekanému překvapení.
Cesta na závodní úsek nám po nové dálnici ubíhala v celku rychle. Sluníčko krásně svítilo a jediné, co nám přidělávalo vrásky na čele, byla obava z příjezdové cesty na úsek. Mělník má mnoho závodníků spojený s rozbláceným „tankodromem". Pamatuji roky, kdy byl průjezd lesem na louku pro mnohá auta nemožný. Podzimní slunko však mělo stále ještě dostatek sil a stihlo cestu za těch pár dní, co svítilo, slušně vysušit. Vše tedy probíhalo bez komplikací, na závodním úseku jsme byli mezi prvními.
Po příjezdu na nás čekalo malé překvapení. Organizátoři pro páteční trénink vytyčili závodní trať s tím, že se na krajních místech nesmí chytat. A bylo jich opravdu hodně. Dva sektory byly pod mostem „na louce" a dva nad mostem. Navíc byl sektor C rozdělen kvůli elektrickému vedení. Dohromady to tedy dělalo 6 krajů, které byly pro trénink obehnány páskou. Důvodem tohoto opatření mělo být spravedlivější rozložení ryb v sobotním závodě. Zda-li to spravedlivé opravdu bylo, je těžké posoudit. V každém případě se v sobotu vyhrávaly sektory z prostředních míst a to na mělnické trati nebývá pravidlem.
Labe teklo snad ještě o trochu rychleji než obvykle, jediným rozumným způsobem byl tedy lov na děličku. Připravit si „nádobíčko" bylo otázkou chvilky. Mnohem těžší je se s takhle rychlou vodou srovnat při vedení udice. Ryby však braly v celku ochotně jak na rychle vedenou lehkou čtyřgramovou udičku, tak i na těžší pomalu vedenou sestavu s osmi gramovým lízátkem. Důležité bylo se přesně trefit do vhodné hloubky. To bývá na této trati kamenem úrazu. Voda tu stále stoupá a klesá. Pokud si závodník nepíchne do vody měrku, jen hrubě odhaduje, jak se voda pohnula. V pátek to nebylo tak hrozné. Voda kolísala v rozmezí pár centimetrů. Ale třeba v neděli stihla za přípravu stoupnout snad o 20 centimetrů!
V úlovku převládala hlavně plotice a cejnek, občas se podařilo ulovit i bolena nebo tlouště. Velké cejny však nebylo vidět skoro vůbec. Mnoho závodníků s mini počítalo pro závěrečnou hodinu chytání. Cejni však nepřicházeli a nepřicházeli. Stejně tomu bylo i při sobotním a nedělním závodě. Cejnů se chytilo minimum. Hlavní váhu úlovku představovali plotice a v menším zastoupení „skaláci". Váhy se i tak lovili krásné. Průměr na závodníka okolo 10 kilogramů se jen tak nevidí.
Po tréninku jsme se spokojeně vydali na ubytování, se kterým byl docela slušný problém. V Mělníku probíhalo ve stejném termínu vinobraní a cyklistické závody. Kemp, kde většina družstev obyčejně nocuje a večer se dobře baví, byl beznadějně obsazený. Ubytování v celém Mělníku prý bylo už 2 měsíce před závody rozebrané. Rozprchli jsme se tedy různě do okolí. Některá družstva spala i 15 kilometrů daleko.
V sobotu dopoledne jsme se znovu sjeli pod mostem na závodním úseku. Příprava začínala až ve 12 hodin. Bylo tedy dost času na prezenci, zahájení, přípravu dobrot pro ryby i na nějaké ty dobroty pro závodníky, které byly v hojnosti připravené ve stánku. Na závěr klasického dopoledního rituálu přišlo losování míst. Když už jsme se dozvěděli, kde kdo bude sedět, rozjeli jsme se někdo na levou stranu (sektory A a B), jiní na pravou (sektory C a D). Uběhla i příprava a už se chytalo. Ryby braly od prvního nahození prakticky na všech místech. Snad jenom prostředek Déčkového sektoru na tom byl malinko hůře. Důležité bylo chytat pravidelně bez přestávek po celou dobu závodu. Nejlépe to na sektoru A zvládnul Láďa Žigo, který s obrovskou hmotností 16 770 gramů zvítězil až z místa A9. Na sektoru B se blýskl vůbec největším úlovkem závodu 18 920 gramů Viktor Vocel a zaslouženě sektor vyhrál. Na sektorech nad mostem se chytalo znatelně méně ryb. Až z místa C9 se podařilo Lucovi Pergreffimu přechytat všechny tři forhonty, které měl pod sebou. S hmotností 11 080 vyhrál sektor. Na sousedním sektoru D se nejlépe dařilo jeho stájovému kolegovi Pepovi Konopáskovi, který s nalovenou hmotností 11 840 gramů se slušným náskokem vyhrál sektor.
Druhý den jsme si museli trochu přivstat. Příprava začínala už v 9 hodin. Abychom vše stihli, stávali jsme ještě za tmy. Pod mostem jsme však nebyli zdaleka první. Už se tu ve velkém míchalo krmení, ošetřovali nástrahy a než jsme se nadáli i my jsme pospíchali na svá vylosovaná místa. Stejně jako v sobotu braly ryby parádně. Pokud se do nich závodník trefil, neuplaval splávek ani metr a už mizel pod vodou. Ryby sice nebraly stoprocentně důvěřivě, hodně záseků mířilo do prázdna. I tak se chytaly opět krásné váhy. Na sektoru A výborně chytal mladý reprezentant Petr Janků, stačilo mu 12 200 gramů na vítězství sektoru. Na sektoru B se opravdu vyznamenal Ríša Konopásek. S největší hmotností dne 17 350 gramů vyhrál s náskokem takřka 5ti kilogramů! Na sektoru C si nejlépe počínal Pavel Syrovátka, nalovil 14 320 gramů. Na sektoru D opět kraloval Viktor Vocel, který s hmotností 12 110 gramů zopakoval vítězství.
Velice zajímavá byla situace mezi družstvy. V obou dnech se skvěle dařilo družstvu MRS Pohořelice MIVARDI, které toto kolo ligy se ziskem 27 bodů vyhrálo. Po předchozích 3 kolech však bylo až na třetím místě s hrozivě vypadající ztrátou 33 bodů na druhého. Přesto se kluci snažili co mohli, aby Pardubické „Béčko" dohnali. Druhou příčku v tomto kole obsadilo družstvo RSK Pardubice COLMIC s 30 body, které jenom upevnilo svou vedoucí pozici v celkovém hodnocení. Na třetím místě skončilo výborně chytající družstvo Team Praha SENSAS se ziskem 31 bodů.
Slavnostní ceremoniál byl obohacen o řadu mimořádných ocenění. Nejen že byli vyhlášeni a poháry odměněni všichni vítězové sektorů a první tři družstva v tomto kole. Byly uděleny i ceny sponzora 1. ligy firmy Fish-pro a pivovaru Holba třem vylosovaným věrným odběratelům živých nástrah. První cenu 3 000 Kč získalo družstvo MO ČRS Česká Lípa Mivardi Palten, druhou cenu 100 piv Holba získalo družstvo Team Praha Sensas a třetí cenu 5 litrů rumu obdrželo družstvo MRS Pohořelice Mivardi. Odměněny byly také 4 statečné ženy bojující v 1. lize: Šárka Švehlová, Hanka Purkrábková, Markéta Nováčková a Ivana Štruncová. Zvláštní ocenění získal také Jirka Janků, za vždy přesné, rychlé a dokonalé zpracování výsledků.
Na závěr přišlo to nejdůležitější. Celkové vyhodnocení 1. ligy LRU plavaná za rok 2007. První místo obsadilo s velikým náskokem družstvo RSK Pardubice COLMIC se ziskem 121,5 bodu. Družstvo soutěží ve složení Ladislav Konopásek, Josef Konopásek, Luca Pergreffi a Vojtěch Maštera. Druhé místo se podařilo o jediný bodík uhájit družstvu RSK Pardubice „B" COLMIC se ziskem 169,5 bodu. Složení tohoto družstva: Richard Konopásek, Jindřich Čermák, Bohumil Sedláček a Jan Novák. Třetí místo i přes vynikající stíhací jízdu v tomto kole zůstalo družstvu MRS Pohořelice MIVARDI se ziskem 170,5 bodu, které soutěží ve složení Miroslav Melcher, Václav Freylich, Žigo Ladislav a Dušan Bednařík.
Vyhodnoceni byli také nejlepší jednotlivci 1. ligy. Nejlepším závodníkem za rok 2007 se stal (pro mnohé možná překvapivě) tento rok opravdu skvěle chytající Jan Novák. Za 8 závodů první ligy nasbíral 22,5 bodu. Na druhém místě je Láďa Konopásek se ziskem 25 bodů. O jediný bodík zaostal třetí nejlepší jednotlivec 1. ligy Luca Pergreffi s 26 body.
Všem Medailistům ještě jednou gratuluji.