Víkend 25./26.9.2010 přinesl kromě deštivého podzimního počasí také závěrečné kolo II.ligy sk.A, které mělo definitivně stvrdit jeden postupující tým stejně jako poslat tři druholigové týmy do divize. Náš Black Bass Team okupoval před tímto kolem klidný střed tabulky, který nás na jednu stranu připravil o jakékoliv postupové ambice, ale zároveň nám zaručoval relativně bezstarostné chytání, jelikož náš náskok na sestupové příčky byl poměrně výrazný. Jedna věc ale je, jak to vypadá na papíru a druhá, jak se papírové předpoklady potvrdí v praxi....
Nežárku náš tým poměrně dobře zná a v minulých letech se nám zde víceméně vždy dařilo, tudíž jsme necítili potřebu tu nějak zvlášť trénovat. Standa přesto tradičně obětoval pátek, aby vyzkoušel aktuální stav vody a rybí apetit. Později odpoledne se k němu připojil i brácha s Cífkou a já dorazil jen těsně před soumrakem. Brácha jel děličku a tvrdil, že Cífku se Standou pořádně tluče. Já si od něj půjčil na chvíli odhoz a na pár koulích u druhého břehu jsem během necelé hodinky zvládl vytahat něco přes deset plotiček, čímž jsem dotáhl Standovo odpolední skore na děličce a byl jsem rovněž spokojený. Následoval přesun na ubikace, který byl poměrně náročný, jelikož jsme byli v plném počtu pěti rodin i s dětmi a nevešli jsme se do jednoho penzionu. Já s Mončou jsme se tedy uvolili, že nebudeme ve společném doupěti a ubytovali jsme se o kousek dále jen pár metrů nad jindřichoradeckém náměstí. Brácha ještě chvíli naháněl po městě Jarku, která mu odjela s klíči na večeři, ale nakonec se našli a po chvíli jsme společně s nimi vyrazili na véču. Páteční večer byl ještě příjemně teplý a dovoloval sedět venku. Bráchova dcerka toho využila k jízdě na dřevěném kohoutu, kterým cloumala v divokém rodeu tak, že div nevyletěl i s Maruškou z pružiny, jež ho kotvila k zemi.
Po večeři jsme se rozešli do svých penzionů a já před spaním bedlivě studoval meteorologické mapy ve snaze vyčíst, jak to vypadá s hlášenými průtržemi mračen. Sobota vypadala ještě nadějně - jako zázrakem se Jindřichovu Hradci ty největší průtrže měli vyhnout, zato noc a neděle už nevěstily nic dobrého - déšť, zima a zase déšť. To se mi zrovna nehodilo, jelikož v sobotu jsem v roli trenéra a v neděli si to tedy budu muset protrpět na štontu.
Ráno vstávám tak, abych byl s ostatními vyrážejícími z druhého penzionu včas u vody a závidím Monče, že se po snídani vrací do vyhřáté postele v podkroví našeho prostorného apartmá. Změna počasí se už dostavila a hřejivé paprsky sluníčka nahradily těžké mraky a lezavá zima. Naštěstí zatím neprší - snad tedy předpověď na dnešek vyjde a J.Hradec bude opravdu ušetřen sprchy. Na louce u Nežárky už je patřičný ruch. Vybalují se objemné polystyrenky, trhají pytle s krmením, do dálky svítí pestrobarevné kýble a vzduchem se nese hecování mísené se zvukem vrtaček.
K losování za náš tým nastupuje v minulém kole na Novém Dvoře tolik úspěšná Vivinka za asistence Áji. Otázkou je, kdo z nás koupí forhont, který by na nás v posledních dvou kolech měl téměř jistě vyjít. Trochu doufám, že by na mě mohl počkat do zítřka, ale dostává ho hned na áčku Standa a já si tak na svůj první ligový forhont budu muset počkat zase minimálně do příští sezony. Nevím, čím to je, ale za svých 8let závodní kariéry jsem v lize neměl forhont ani jednou. Po Standově A1 přicházi B4 pro bráchu, což je nepopulární místo těsně pod potůčkem, dále pak C11 - louka pro Cífku a solidní D7 pro Jirku. 
Je vylosováno, přichází rozchod na štonty přes mokrou louku, kde jsou holiny nutností. Pomáhám nanosit věci bráchovi na béčko, jelikož to má od auta nejdál a po cestě ujišťuji Luboše Bureše s Alešem Horkým, že pršet určitě nebude. Že jsem to vyčetl ze srážkových map na flymetu a tam jsou zaručené informace. Jak to dořeknu, začnou se na nás snášet kapky deště a kluci mi za mé zaručené informace pěkně děkují. Naštěstí přeháňka netrvá dlouho, a tak zatím není potřeba vybalovat deštníky. Já mám vše nanošeno a obcházím si své ovečky, abych se ujistil, že mají vše, co potřebují a jsou na tom psychicky v pořádku. Standa má z nabyté zodpovědnosti na forhontu trošku obavy, ale uklidňuji ho, že jen ať chytá pěkně rybu za rybou, nekouká doleva ani doprava (tam stejně nikdo neni:o) a ono to určitě nějak dopadne. Skočím si ještě rychle pro páreček s pivem do stánku a jdu si ho sníst na déčko k Jirkovi. Ten jak mě vidí, posílá mě ihned zpátky, že ať mu taky radši ten párek koupím, jinak že asi závod nezvládne. Tak běžím nazpátek a beru mu radši dvojitej. Jirka mě za to odměňuje nějakým bombónem, který se mi přilepil k patru a nemůžu chvíli mluvit. Jirka si libuje, že sedí vedle vosího hnízda, díky němuž udělali jeho štont delší a tvrdí, že má víceméně druhý forhont a že tradičně cítí ve vzduchu jedničku. 
Jsem rád, že je Jiří pozitivně naladěn a abych mu jeho rozpoložení nepokazil, odcházím radši na zahájení závodu k bráchovi. Ten se nechal ukecat nad ním sedící Janou Štikovou, že nesmí krmit rukou, jinak že prý rozplaší ryby oběma, a tak se chystá úvodní futrování celé provést kalíškem.
Přichází zatroubení a může se začít krmit. Odevšad létají koule do řeky, voda stříká, jen brácha s Janou se lopotí s kalíškem. Všichni už mají nakrmeno, ale brácha pořád vyváží. Přichází start závodu. Děličky rolují na vodu a první splávky putují proudem. Jen nad bráchovým úsekem stále putuje kalíšek tam a zpátky. Konečně i on má dokrmeno a nasazuje půlgramový splávek. To už vedle něj sedící Jindra Smolík z Českých Budějovic (žhavý to kandidát na postup) má tři plotičky, z toho jednu pěknou. Brácha provádí sestavu nakrmeným místem, ale nemá ani drb. Jindra Smolík to přitom stále řeže v pravidelném tempu a několik ryb má už i Jana Štiková. Když už rybu táhne i Jirka Janků, jenž se rozhodl netradičně posílit prořídlé řady Smíchova a bojovně mrská nad vodou bičem, je to na pováženou. Pozoruji bedlivě Jindru Smolíka a snažím se aplikovat jeho vedení udice na bráchu. Chce to podržet před koncem úseku a potom doslova po milimetru sjíždět pomalu dolu, případně sestavu pár centimetrů vrátit a pročesávat znovu konec úseku, odkud přicházejí záběry plotiček. Brácha to tak zkouší a opravdu to funguje. Najednou má pět záběrů v řadě a ikdyž to jsou drobné plotičky, je zpátky ve hře. 
To už je ale dvacet minut za námi a já uháním za Standou, abych se přesvědčil, zda na forhontu úřaduje dle očekávání. Zprávy jsou smíšené. Standa má mraky záběrů, splávek se potápí na každé proplutí, ale sedí tak každý třetí zásek. Nutím Standu chvíli se zásekem počkat, nechat splávek sekundu pd vodou, což úspěšnost záseků zvyšuje, ale pořád to není ono. Naštěstí se mi zdá, že zbytek áčka nemá zdeleka takový přísun záběrů, a tak ikdyž se ne každý podaří seknout, pořád by se měl Standa pohybovat na špici závodního pole. Povzbuzuji ho, ať si z proseknutých záběrů nic nedělá a jede dál ve svém tempu.
Mířím za Cífkou, ke kterému dorážím zhruba po hodině závodu, kdy tradičně polevuje uvodní nápor záběrů a je potřeba vymýšlet, jak dál. Tady se obvykle láme chleba. Kdo dokáže zachytat i v druhé půli, většinou skončí v popředí. Cífka se rozhoduje pro variantu přilákání velké ryby a dokrmuje hlínou s hnojáky, které však nejsou v optimání kondici. Čeká chvíli na uklidnění místa a pak šahá s hnojkou po cejnovi. Kýžený záběr se však nedostavuje. Jen občas splávek připotopí okounek. Cífka opět dokrmuje hnojákama a zůstává u dané taktiky - bude to hop nebo trop. Jelikož záběry ustávají na celém úseku, případný cejn by jej mohl katapultovat prudce nahoru, ale stejně tak mu může chybět těch pár plotiček, co se teď ještě tu a tam chytají. Velmi zdatně si v tomto ohledu vede chuchelský Michal Kladrubský, na nějž jakoby krize vůbec nedolehla a nadále si drží slušné tempo zdolávaných ryb, mezi něž se připletl i onen zde tolik vítaný lopaťák.
Mířím dále na déčko za Jirkou a ten v půlce závodu stále nějaké záběry má. Není v tom ale žádná logika - některé záběry přicházejí nad krmením, některé na krmení a některé pod krmením. Je to tedy spíše čekání, odkud zrovna záběr přijde. Pohled doleva nad Jirku mě ujišťuje, že směrem k forhondu se chytá výrazně více a Jirka bude rád, pokud přechytá alespoň šest pod ním sedících závodníků. Ani sám Jiřík už tu jedničku ve vzduchu najednou necítí, a tak ho uklidňuji, že uplně hrozné to taky není - oproti závodníkům na louce má pořád aspoň nějaké záběry.
Mířím zpátky dolů na áčko. Po cestě se ještě zastavuji u Cífky. Z děličky krom okounků nic nepřišlo, tak se vrhá na poslední spásu v podobě odhozu. Na áčku u Standy je to pořád stejná písnička - záběrů dost, ryb méně a navíc žádná větší. Přesouvám se ještě k bráchovi. Tomu se střídaly lepší chvilky s horšími - chvíli chytal, chvíli byl úplně bez záběru. Celkový pohled na náš Black Bass Team nic moc a do konce zbývá jen pár minut. Snad aspoň ten Standa náš výsledek trochu vylepší, doufám v duchu. Jakkoli se mu nedařilo tak, jak by si představoval, pořád měl tempo na poměry zbytku sektoru slušné.
Ale to se ostatně za chvíli dozvím. Je tu konec závodu a váha jde od áčka. Standa má nakonec rybek poměrně dosti, ale samá sardinková velikost. Kupodivu u ostatních se vždy aspoň pár větších ryb objevuje a u někoho dokonce převládají - zřejmě jsme někde udělali chybu, protože Standovy sardinky o celkové váze 3440g opravdu na ostatní nestačí a Standa se z forhontu postupně propadá až na osmé místo, přičemž ho smolně dva borci přeskakují jen o 10 a 100 gramů. Nejvíce se na áčku dařilo Radimovi Zvoníčkovi, jenž na této vodě prostě umí, což už vícekrát prokázal a i dnes tu vytahal z nevýhodné pozice A10 úctyhodných 6650g. 
Po nečekaném propadu na áčku mířím za bráchou na béčko, kde si nejsem vůbec jistý, jak můžeme dopadnout. Jsem přesvědčený, že ho přechytali jeho sousedé - Jindra Smolík i Jana Štiková, ale o ostatních nic nevím. Nakonec je z toho sedmička za 2650g, což je ještě docela přijatelná varianta, zvlášť když dva závodníky předstihl jen o 100 gramů. Na béčku se nejvíce dařilo zmiňovanému Jindrovi Smolíkovi, jenž s 3960g jen těsně překonal Pavla Puškaše z Bramasu, jenž, myslím, chytil nádherného lína.
Tak prozatím se náš tým ocitá v horším průměru a jde se na céčko. Cífka mi hlásí, že chvíli před koncem ještě zdolal z odhozu slušného tlouště, ale ani ten mu v konečném součtu nepomohl k lepšímu než osmému místu za 2010 gramů. Svůj stabilní výkon tu pak dovedl do vítězného závěru Michal Kladrubský, jenž bral jedničku za 4540 gramů.
Naši pozici tak už může vylepšit jen Jirka, ale nakonec ani on nezaválel a kromě závodníků blíže k forhontu se nechal přeskočit ještě dvěma závodníky pod sebou a i on přispěl k našemu celkovému výsledku bídnou osmičkou za 2340 gramů. Na déčku byl naopak forhont dokonale zužitkován a Jarda Kovařík z JH"C"si na něm díky váze 8400 gramů spolehlivě došel pro jedničku.
Celkově tak za sobotu sbíráme pořádný příděl 31bodů, což nás řadí na deváté místo a jednou nohou už lehce našlapujeme do sestupových vod, kterým jsme se původně chtěli širokým obloukem vyhnout. Zvlášť, když týmy z nižších pater tabulky - zejména Bramas a Počátky dnes zachytaly exkluzivně a stáhly na nás 10 bodů. Zítra to tedy bohužel nebude bez nervů. Navíc máme asi nejhorší proměňování forhontů v lize, jelikož jsme z nich letos vytěžili jedenáctku na Radbuze a osmičku tady.
Komu se naopak dnes dařilo, byl tým Velké Chuchle, kterému kromě zmiňovaného Michala Kladrubského solidně zachytal i Matěj Klika, jenž udělal dvojku a společně tak vykompenzovali nečekaný propad tradičního tahouna Aleše Horkého, který bral až osmičku. Celkově tak chuchelský tým nasbíral za dnešek 17 bodů, stejně jako tým Nuslí, kde k úspěchu přispěl především dvojkou Jirka Volák a trojkou Jana Štiková. Třetí dnes se součtem 18 bodů skončil tým Vinohrad, jehož borci vsadili na nezvyklou taktiku, jelikož dva z nich odchytali většinu závodu na bič a zejména Petr Janků byl touto rybolovnou metodou překvapivě úspěšný.
V bitvě o čelo tabulky nečekaně vyklidily pozice oba týmy Jindřichova Hradce, jehož céčko dnes skončilo sedmé a béčko dokonce až desáté a přenechaly tak vedení v tabulce týmu Českých Budějovic, kteří i přes výpadek Ewalda Huttera zachytali lepší standard a dnes skončili čtvrtí. Odstup týmu JH"C" však byl stále do deseti bodů, takže bylo zřejmé, že pokud chtějí Budějice postoupit do první, budou muset kvalitně zachytat i zítra - zvláště pak, když se k nim po vydařeném dnešku na dostřel přiblížil i tým Vinohrad. Rozhodně tedy po sobotě nebylo rozhodnuto ani na jednom konci tabulky.
My jsme se mezitím pobalili a vyrazili zpátky do města, kde se akorát spouštěl déšť, který nás měl vytrvale provázet až do zítřka. V apartmá si vychutnávám horkou vanu a pak si dopřávám i chvíli spánku po dnešním vyčerpávajícím, lež neúspěšném koučingu. Pak už nás ale nahání Jiřík, ať si pospíšíme, jelikož dnes je velký den a jejich Vivinka slaví první narozeniny. Navlékáme na sebe tedy několik vrstev oblečení, bereme deštník a vydáváme se tím nečasem do druhého penzionu. Tady přes den Ája s Lenkou vyvařovaly a zdobily zdejší příbytek, takže vstupujeme do opravdového párty doupěte, kde se vznáší kopa balónků a stoly se prohýbají pod nánosem jednohubek. Přejeme malé oslavenkyni a já mám tu čest být prvním mužem v jejím životě, od kterého dostala kytku. 
Trošku se přejídáme, zejména skvělým dortem a Jirka nás k tomu zásobuje pravidelným přísunem vína. Bohužel Jirka preferuje spíše sladší odrůdy, a tak se mírně obáváme ranního bolehlavu. Řeč se pochopitelně časem stáčí na dnešní neslavný výsledek, který do detailu rozebíráme a snažíme se z něj najít ponaučení pro zítřek. Zároveň si potvrzujeme, že z našeho tria osmičkářů zítra nenastoupí Cífka, jelikož dosáhl nejnížších CIPS bodů. Toho tedy vystřídám já.
Kolem půlnoci s Moničkou společnost opouštíme a schováni pod deštníkem se tím nečasem dereme nazpátek. Ráno je mi z toho vína podle očekávání trochu šoufl a jelikož vstávám dříve, nežli by mi byl penzion ochoten připravit snídani, prázdný žaludek se mi nepříjemně vlní. Ostatní jsou na tom asi podobně, jelikož na místo srazu přijiždím nečekaně první a zbytek party doráží až se značným zpožděním. Cífka navíc při výjezdu z penzionu ztratil SPZku, která se už nikdy nenašla. Jirka naštěstí přiváží zbytky včerejší hostiny, a tak se cpu jednohubkama a uklidňuju tak trochu rozvlněný žaludek. Stavíme si deštníkové městečko a za vytrvalého bubnování kapek deště si chystáme krmení a živou. Taktika je jednoduchá - chytit víc, než ostatní, zejména víc než týmy, co jsou zatím pod námi, abychom se vyhnuli nečekanému a rozhodně nechtěnému sestupu. Díky vytrvalému nočnímu dešti to dnes bude trochu jiné chytání - řeka se zvedla, přikalila a teče výrazně intenzivněji než včera. Cífka nám mezitím nalosoval a los to není úplně špatný. Zejména pro mne, jelikož půjdu na A3, kde by se mělo dát zachytat. Na béčku bude Standa a B2 také nevypadá jako špatný los. Na céčku bude brácha ve středu sektoru na C6 a jen déčko se nám moc nevydařilo -Jirka tam z D2 bude bojovat téměř na antiforhontu.
Nastává rozchod na stanoviště. Já si přejíždím nad áčko a skrz les si postupně snáším věci na štont. Díky dešti se tu vytvořila jakási amazonská džungle s velkou lagunou, která vede přesně okolo prvních pěti štontů a její přebrození je téměř na prsačky. Každopádně to dnes bude dobrodužné. Déšť a terén mě trochu zpomalují, a tak donáším poslední věci až po zahájení přípravy. Nejdůležitější teď je uchránit všechny věci včetně sebe před deštěm, a tak se choulím pod deštníkem a snažím se z pod něj moc nevylézat. Problém je trochu umístění rolny do oné zmiňované laguny a radši si tam nakonec stavím dvě, jelikož si nejsem jistý, zda se mi v průběhu závodu rolna v laguně zcela neutopí. Stavím si postupně čtyři topy s na Nežárku nezvyklou gramáží, jelikož mám jen jeden půlgramový splávek a zbytek mám gram, dva gramy a dva a půl gramu, protože voda přede mnou doslova letí (míněno na místní poměry - Labe to pochopitelně není:o). Neopouštěje deštník, připravuju si živou a dodělávám krmení. Jako zázrakem těsně před začátkem závodu déšť slábne a dokonce postupně zcela ustává.
Je tu signál pro krmení a já se vůbec netrápím nějakým kalíškem a peru do řeky vydatnou salvu drobných kuliček rukou. Zahazuji to lepeňáky a sekanými hnojáky a jdu si chystat top. Beru do ruky ten s jednogramem a podle vývoje závodu buďto uberu či přidám na gramáži. Je to tady. Udeřila jedenáctá a začíná se chytat. Roluju děličku na vodu a čekám na tradiční úvodní přísun slušné porce záběrů. Ten se však nějak nedostavuje a na prvních pěti místech se prakticky nechytá. „Tak to dnes bude pěkná nuda", pomyslím si, protože se domnívám, že ryba díky zvedlé vodě prostě nepůjde. Z omylu mě ale vyvádí Peter Schneider z týmu Budějek, který po mé pravici najednou nasadil pravidelné tempo a než jsem se nadál, má čtyři plotice. Koukám mu na sestavu a vidím, že srazil všechny broky a posunul je téměř nad forpas. Je mi jasné, že je potřeba sestavu dostat ke dnu. V tom proudu se zřejmě moc vznáší. Beru tedy do ruky top s dvougramem a také srážím broky a stahuji je dolů. Hned na první proplavání mám záběr a první ploťku. Věřím, že jsem na to kápl a snažím se dohnat ztrátu na Petera. Chvíli se mi to i daří a po pěti plotičkách v řadě cítím, jak se po mně Peter čím dál častěji ohlíží. Bohužel špatné zprávy přichází z levé strany, kde Jan Maroušek i Michal Kladrubský oba vydolovali lopaťáka. To je na dnešní podmínky silný kalibr a v plotičkách se takové manko jen těžko dohání. Rozhoduji se, že nebudu plašit a předčasně nasazovat na velkou rybu a snažím se nadále dolovat své plotičky. Docela se mi daří, ikdyž záběry začínají přicházet z různých míst, nejčastěji nad krmením. Nevím si navíc moc rady s dokrmováním. Přistřelování červů v tom proudu nedává moc smysl a po přidání lepeňáků mi záběry spíš ustaly.
Po hodině tak mám na kontě asi patnáct plotěk, z nichž žádná svou velikostí nepřesáhla 20cm a začínám přemýšlet, co dál. Záběry už jsou opravdu velmi sporadické a Peter Schneider už mi zase začíná utíkat. Chvíli laboruju a snažím se najít místo, odkud by měly chodit záběry. Přichází do toho Cífka v roli trenéra a snaží se mi pomoci najít tu správnou taktiku na druhou půli závodu. Jako obvykle se dostavuje přesně opačný efekt, pod přísným trenérským dohledem nejsem ve své kůži a když už se trefím do záběrů, asi tři z nich prosekávám, což se mi doteď nestalo ani jednou.
Naštěstí když už se konečně do dalšího záběru trefuju a ryba bojuje na konci udice, cítím, že to bude moje dnešní první „podběráková". Nakonec se z toho klube bojovný bolínek okolo 25cm a na váze mi zas tak moc nepřidává. Cífka mě nakonec přestává drezurovat a ponechává mě svému trvajícímu trápení, kdy jsem skoro dvacet minut jen o tomto bolínku. Akorát, když se ode mě zvedá, sekám na konci úseku připotopení, po němž startuje guma z děličky a na hladině se cosi mrskne a sviští k opačnému břehu. Cítím poměrně zvláštní tah - mám na prutu evidentně cosi rozdivočelého. Cífka se ke mně vrací a pod jeho dozorem začínám pomalu oddělovat za sebe. Ryba si jezdí ze strany na stranu a teď si to šine doprava k Peteru Schneiderovi. Myslím, že se pohybuje jen kousek od břehu někde pod jeho děličkou a já jí v tom nedokážu zabránit. Peter se chová velmi gentlemansky a na to, že bojuje o postup do první ligy mě jeho přístup příjemně překvapuje. Kdyby teď chtěl, dotkne se svou děličkou mého vlasce a je po souboji. Ale Peter to neudělal a já díky tomu rybu přitahuji až k sobě pod nohy. Ani tady ale ještě není dobojováno. Nejsem schopen rybu zvednout k hladině a ještě jsem jí ani nezahlédl. Jen se pod hladinou neustálě objevují divoké víry a ryba rychle mění směry. Je to hodně zvláštní souboj a cítím, že tu něco nehraje. Za chvíli se to vyvsvětluje. To konečně zdvihám rybu k hladině a vyklubal se z ní kapří dorostenec seknutý za koneček ocasní ploutve. Proto to byla taková divočina. Trošku ho za ten ocas přizvedávám a daří se mi pod něj nacpat podběrák, do kterého kapřík následně zaplouvá. Je dobojováno. Vydolovaná hmotnost však vůbec neodpovídá vynaložené energii - kapřík mi na váze nepřidá ani půl kila. Cífka prohlašuje, že vidím, že mi nakonec přinesl štěstí a odchází za zbytkem týmu, od něhož prý také nemá žádné dobré zprávy.
Vypadá to, že naše jistota udržení se pomalu rozplývá a bude to ještě pořádné drama. To abych ještě něco chytil. Je to ale čím dál těžší. Voda se stále zdvihá a zrychluje. Peter kupodivu ještě pořád tahá sem tam plotičku, ale jinak to všude kolem silně skomírá. Silný proud mě dokonce přinutil zkusit chvíli i svou nějtěžší gramáž. A na ni mi opět na konci úseku přichází drobné připotopení, které se mi daří seknout a cítím, že mám na prutu třetí podběrákovou velikost v řadě. Tentokrát to zas takový souboj není a v podběráku nakonec končí cejn kolem 25cm. Říkám si, že by jich tu mohlo být více a nasazuji hnojáka s vírou v pořadného lopaťáka. Nemám ale ani drb a čas se navíc povážlivě krátí. Cífka ke mně podruhé zavítal a kromě zpráv o bídném úlovku všech našich závodníků mi radí maximálně zjemnit, jak to udělali výše proti proudu. Nemyslím si, že by to v proudu, který mám před sebou, byla ta pravá varianta, ale poctivě zkouším svůj půlgram. Jak jsem čekal, nezaznamenal jsem žádnou změnu a jsem stále bez záběru. Zbývá už sotva čtvrthodinka a případná jedna plotička už s mým umístěním zřejmě příliš nezahýbá, a proto sázím na jedinou kartu, beru zpátky úspěšný dvougram, píchám pořádnou hnojku, sypu jich pár i do vody a jdu čekat na kýženou lopatu. Troubí se posledních pět minut a splávek konečně zajíždí pod hladinu. Sekám. Očekávaný tah se však nedostavuje. Namísto lopaty z vody zdvihám malého ježdíka a to je zároveň má poslední ryba tohoto závodu, potažmo letošní ligové sezony.
Přichází váha a já tuším, že mé ambice zúročit svůj dobrý los umístěním přinejhorším do třetího místa dnes nevyjdou. Zvlášť, když ke mně doráží zprávy, že na vyšších místech má téměř každý nějakou větší rybu. Na forhontu sedí Radek Zvolánek z Bechyně a ani on nedokázal forhont plně zužitkovat a na váhu přinesl 2470g. Pak následuje Peter Schneider, s kterým jsem se prakticky celý závod přetahoval - on má určitě víc plotiček, ale já zas měl tři těžší ryby. Peter přináší na váhu 2200g a je řada na mne. Potěžkání vezírku mi moc na sebevědomí nedodává - víc jak dvě kila určitě nemám. Nakonec je z toho 2050gramů a štve mě, že mě Peter o pár gramů utekl a zatím pod sebou nemám jediného závodníka. Na řadu jde Jan Maroušek, který dostal slušného cejna, ale jinak se poměrně trápil. Je to o chlup, ale s 1870g naštěstí končí za mnou. Pak následuje série čtyř závodníků, kteří všichni dokázali přelstít větší ryby a jejich váhy je posunují do čela sektoru A. Nejúspěšnější z nich byl Jarda Kovařík, jenž chytil několik velkých cejnů a za 4030 gramů bere druhou jedničku v tomto víkendu. Zaskvěl se i Stanislav Mlčoch z Bramasu, jenž dokázal na děličce uvodit snad půlmetrového kapra a s váhou 3900g skončil jen těsně druhý. Na konci sektoru naštěstí pro změnu sedí čtyři závodníci, jejichž váhy už nedosáhly vítězných parametrů a končí za mnou. Celkově je z toho pro mě sedmé místo, s nímž nejsem spokojený, ale to ještě netuším, že ve finálním součtu za něj jako tým budeme ještě rádi.
Na béčku válčil Standa, ale ikdyž neměl špatné místo, určitě se mu nezadařilo dle jeho představ a s 260 gramy končí jedenáctý. Na béčku se naopak dařilo Radimu Zvoníčkovi, který bral jedničku za 3110 gramů a stejně jako Jarda Kovařík udělal druhou jedničku za víkend, čímž potvrdil, že na této vodě prostě umí. Zadařilo se i Jaroslavu Táborskému z Jihlavy, jenž uzmul dvojku a zvýšil tak naše obavy o udržení v lize, jelikož právě s Jihlavou se nejvíce přetahujeme o první nesestupové místo.
Naše obavy nadále rostly i po zvážení sektoru C, kde se zadařilo dalšímu jihlavskému borcovi Petru Kotenovi, jenž za 1880g bral dvojku. Jedničku tu s 2340gramy udělal chuchelský Matěj Klika a brácha nakonec vydoloval šestku za 1030gramů, což sice nebyl propadák, ale Jihlava stáhla další bodíky z našeho náskoku.
Na déčku nás nepodržel ani Jiřík, jenž si s těžkým losem vůbec neporadil a s 90 gramy bral poctivou dvanáctku. Jediné štěstí, že se tu nedařilo ani jihlavskému Liboru Novákovi, jenž skončil jedenáctý a moc z našeho náskoku naštěstí neubral. Jedničku se tu i dnes podařilo uhájit na forhontu, kde dneska chytal Jan Oberfalzer z Bramasu a i on tak přispěl k vynikajícímu výsledku tohoto týmu, jenž byl v druhé lize nováčkem.
Ve světle těchto informací byla nakonec moje sedmička ještě „zlatá, jelikož jsem díky ní předskočil ve svém sektoru svého jihlavského soupeře v podobě Honzy Trubswassera, kterého jsem přechytal snad poprvé v životě a řekl bych, že v pravou chvíli. Ve finálním součtu jsme se totiž zachránili jen o 6,5 bodu právě na úkor Jihlavy.
Jak to ale dopadlo na opačném konci tabulky, kde se odehrával lítý boj o postup?
Vinohradům to dnes nechytalo i díky nešťastnému losu (kombinace A12 a D1) a s 36body se sami vyřadili ze závěrečného účtování. Oba týmy Jindřichova Hradce dnes předvedly zlepšené výkony, ale na postup to ani jednomu nestačilo. Postupové místo si dnes totiž s přehledem pohlídalo družstvo Českých Budějovic a výborným součtem 14 bodů si řekli i o titul nejlepšího družstva víkendu. Po roce se tak tento tým velmi vyrovnaně chytajících rybářů z Čech a Rakouska vrátí do nejvyšší soutěže a přeji jim, ať se jim tam daří lépe nežli při svém loňském účinkování.
A jak vypadá finální tabulka dále?
Na druhém místě končí Jindřichův Hradec „C", kterému se nepovedl především sobotní závod a ikdyž Jarda Kovařík tlačil tým svými dvěmi jedničkami silně kupředu, na postup to nestačilo. Zejména sobotní dvanáctka Petra Pfudla jistě zabolela a možná byla rozhodujícím jazýčkem na vahách, jelikož výsledný odstup na první tým činil 10,5 bodu. Ani dosavadní tahoun týmu Pavel Moravec se tu zřejmě nepotkal s tou pravou formou a zaznamenal zde jen průměrný výkon.
Třetí místo i přes katastrofální nedělní závod nakonec vydřeli borci z Vinohrad zejména díky velmi vydařené sobotě a o něco vyšším CIPS bodům. Třetí místo jim totiž při bodové rovnosti s Jindřichovým Hradcem „B" zajistilo zhruba jedno kilo vyšší celkové váhy, což je za celou sezonu titěrný rozdíl. Nejúspěšnějším závodníkem Vinohrad byl přitom tradičně Pavol Mihál, jenž v celkovém součtu obsadil šesté místo mezi jednotlivci.
Nepopulární bramborové umístění tak zbylo na zmiňovaný Jindřichův Hradec „B" tažený populárním klanem Kostků, kteří si dokázali poradit s prvním kolem na těžko chytatelné Berounce a zakoncertovali na Novém Dvoře, ale překvapivě jim nesedla domácí voda a v posledním kole předvedli jen průměrný výsledek. Od třetího místa je ovšem dělily doslova gramy - kdyby se například Jardovi Pekařovi podařilo v sobotu chytit jen o jednu jedinou plotičku více, nedělil by se o šesté místo s Janem Benešem a získaný půlbod by je posunul před Vinohrady.
Na pátém místě končí tým Velká Chuchle Sensas, které naopak vyšlo závěrečné kolo dokonale. Chuchle na Nežárce dosáhla na druhé místo za celý víkend a ve finálním součtu tak dokázaly s přehledem přeskočit kvalitní tým Nuslí. Chuchle přitom letos nebyla tažena pouze Alešem Horkým, jak tomu bylo v minulých letech. Výborně jim zachytali především mlaďoši Matěj Klika a Michal Kladrubský.
Šesté nakonec končí Nusle, jejichž ambice před sezonou, řekl bych, musely být vyšší. Letos jim ale nevyšla jejich tradičně silná voda v podobě Berounky, jak je jejich zvykem, potýkaly se i s Novým Dvorem a nesedl jim ani nedělní závod na Nežárce. Tým přitom jednoznačně táhla Jana Štiková, která neměla větší výpadky a v první půli soutěže dokázala udělat tři jedničky v řadě!
Na sedmé místo se vyhouplo překvapení sezóny v podobě nováčka - týmu Bramas Sarfix. Tento tým jsem v minulém článku odpisoval k boji o záchranu a nevěřil jsem, že si dokáží poradit s technicky náročnější Nežárkou, ale oni tu zachytali naprosto fantasticky a stali se třetím nejlepším družstvem víkendu! Dobře jim tu zachytal hlavně můj nedělní soupeř ze sektoru - Stanislav Mlčoch, jenž si ovšem až na výpadek na Radbuze udržoval vysoký standard po celou sezonu.
Na osmé místo se rovněž vyhouplo družstvo ohrožené sestupem, kterému jsem ale věřil, že se zachrání, jelikož kluci z Počátků na Nežárce prostě umějí. Dokonalým důkazem toho byl Radim Zvoníček, jenž v obou dnech naprosto suverénně vydoloval jedničky a stal se i nejlepším závodníkem Počátků za celou sezonu.
Deváté místo nakonec připadlo našemu Black Bass Sensas Teamu a popravdě řečeno, to jediné, čeho si na něm lze považovat, je skutečnost, že je první nesestupové. Jinak naše předsezonní ambice mířily pochopitelně výše a ikdyž před posledním kolem bylo zřejmé, že nepromluvíme do bojů o čelo ligy, aspoň páté místo pro nás mělo být tou správnou metou. Letos se nám ale prostě nikomu obzvláště nedařilo - jedině brácha si udržoval jakštakš svůj standard a dostal se i do první desítky mezi jednotlivci (také proto, že z nás jediný nestřídal:o) Nejvíce byl z letošní sezony zklamaný asi Standa, jemuž opravdu žádný závod nesedl dle jeho vlastních představ a po posledním kole nás šokoval zprávou, že v týmu končí.
Desátou, první sestupovou příčku si „vyžrali" kluci z Jihlavy, u nichž se dá mluvit o dalším překvapení, jelikož sestup od takto zkušeného týmu nikdo nečekal. Pravdou je, že se letos optimálně nestrefili do žádného kola a ikdyž v tom posledním především Petr Koten a Jaroslav Táborský mocně finišovali, nakonec to na záchranu nestačilo. A to ani přes naši veškerou snahu na hranici sebeobětování, kterou jsme jim šanci na záchranu nabídli - míním tím pochopitelně tragický výkon našeho Black Bass týmu.
Jedenáctý končí tým Bechyně, u nichž se tento výsledek naopak ještě před posledním kolem dal očekávat. V týmu prokázal obstojnější formu jen Radek Zvolánek, ostatní se potýkali s chybějícími zkušenostmi, někdy i se slabším materiálním vybavením.
A poslední, dvanáctou příčku, obsadil tým ze Smíchova, jenž byl v druhé lize nováčkem a žehral jak na chybějící zkušenosti, tak i na problémy se sestavou, kterou bylo téměř vždy nutno lepit z - abych tak řekl - „nestandardních" zdrojů (viz. Např. Jirka Janků se svým bičem v posledním kole). Nutno dodat, že ani stabilní členové týmu nepodávali vždy zrovna oslnivé výkony, ale jelikož se jedná o mladé závodníky, mají ještě spoustu času chybějící zkušenosti dohnat.
Zbývá ještě vyhlásit tři nejlepší jednotlivce letošní sezony v druhé lize sk. A. I zde se konala změna a díky výbornému vystoupení v posledním kole tady na Nežárce (umístění 1 a 2) se do čela celkového žebříčku jednotlivců vyhoupl Jindra Smolík - závodník postupujícího týmu z Českých Budějovic. Naopak Pavel Moravec tu vydoloval „jen" umístění 5 a 7 a díky tomu se na poslední chvíli propadl na druhé místo. I tak ale předváděl v celé sezoně vylemi vyrovnané výkony a rozhodně stál za letošním úspěchem týmu Jindřichova Hradce „C". Na třetím místě pak skončila Jana Štiková z Nuslí, která si rovněž během celé sezony držela velmi vyrovnanou formu a ze všech závodníků vydolovala nejvíc jedniček.
Sezona je pomalu u konce, a tak nezbývá, než zazimovat výbavičku, napsat si ježíškům o nějaké ty chybějící rybářské propriety, a pak už pomalu zase začít trénovat na dírkách :o) Snad zima nebude příliš dlouhá a jaro se dostaví brzy a pokud možno bez povodní. Každopádně už teď s naším Black Bass týmem začínáme spřádat plány, kterak to příští rok rozbalíme ve velkém stylu a tentokrát se popereme o postup anebo aspoň zase o udržení:o)
Takže příští rok na viděnou u vody.