„Pozdě, ale přece“. To jsem si řekl před napsáním tohoto článku. Od třetího kola druhé ligy totiž uplynulo už několik měsíců, během nichž jsem si stále říkal, že mám na napsání pravidelné reportáže z naší ligy spoustu času. Až když jsem si uvědomil, že je za dveřmi poslední, zářijové kolo, vybičovalo mě to, abych chybějící článek konečně dopsal. Aspoň si po prázdninách shrneme stávající situaci v II.lize sk.A, zejména pak projdeme favority na postup do nejvyšší soutěže, stejně tak jako adepty na sestup. Především se však ohlédneme za závody na Novém Dvoře, které byly opravdu o nachytaných kilech, nikoliv gramech a to byla po úvodních dvou kolech příjemná změna.
Třetí kolo naší druhé Black Bass ligy bylo naplánováno na poslední červnový víkend na plavačkářsky hojně využívaný úsek Lužnice v Novém Dvoře. Ikdyž tuto vodu již poměrně známe, tradičně jsme nic nepodcenili a vydali se alespoň na jeden společný trénink. Zkoušeli jsme především odhoz, na němž se nedařilo všem a poté, co se Standa s bráchou pustili do děličky, ukázalo se, že tato rybolovná metoda zřejmě bude rychlejší a tedy i úspěšnější.
Jelikož se na vlastní závody opět Standa a brácha dostavili s předstihem už v pátek, měli jsme navíc čerstvé informace, zcela protichůdného charakteru, že ryba opravdu jde, ale je to trápení :o) Já s Mončou tradičně vyrážím s autem plným živé až v sobotu ráno a díky nově odzkoušené trase ku překvapení všech dorážíme k vodě jako první, pokud tedy nepočítám Standu, který tradične na břehu nocoval a akorát se vysoukal ze svého vysoce výhřevného spacáku. Protože v posledních dnech vydatně pršelo, je břeh na místě srazu i po celém závodním úseku výrazně rozbahněný a pohyb se doporučuje pouze v holinách nebo naopak v lehce opláchnutelných ťapkách typu „Kristuska".
Postupně doráží celá skvadra, včetně našeho automobilového závodníka Jiříka, který ze své Felicie pod hromadou odhazáků vyhrábává svou družku Alču a po delším hrabání mezi pytlíky posilovačů pak vytahuje i malou dcerku Vivinku, která se narodila těsně před loňskými závody právě na Novém Dvoře. Její rodiče jí dokonce pořídili minidres Black Bass, aby bylo jasně vidět, ke komu patří. Během míchání krmení se s ní navíc Alča vydala i k losovacímu aktivu a nečekaně svěřila tuto zásadní činnost právě Vivince. Ta, aniž by tušila co dělá, vylosovala absolutně luxusní fleky - rozhodně nejlepší losing, jaký jsme kdy měli. Já s bráchou totiž půjdeme na místa hned vedle fořtů - brácha na A2, já na D11 a Jirka se Standou mají rovněž jedenáctky. Zejména C11 loni taky docela dopře psala, pokud mě paměť neklame....
Následuje rozjezd na štonty, což je v bahnitém terénu jakási „rallye vložka" a postupné vynášení věcí na pokud možno suchá místa na břehu. Jsem na své D11ce první a čekám, kdo mi dorazí za sousedy. Na D12 přijíždí Honza Kostka, který tu má odchytáno nesčetně závodů, přičemž poslední je kraják z minulého víkendu a já tuším, že ten svůj fořt dokáže dokonale zůročit. Dvojka se tak stává mým cílem. Po pravici pak budu mít Vojtu Koudelu netradičně pouze s podporou mámy, jelikož taťka Zdeněk zaskočil za chybějícího závodníka smíchovského týmu a na sektoru B rovněž usedl coby závodník. Mé místečko na konci závodního pole se mi strašně líbí - je tu klídek, relativně sucho a voda vypadá skvěle. Teď už jen zvolit tu správnou taktiku. Honza Kostka říká, že kraják byl jednoznačně o děličce, takže hodlám sázet především na ní, ale nepodceňuji situaci a stejně jako Honza si stavím i pár odhazáků. Převážnou většinu přípravy věnuji vyladění hloubky a hlavně vyvážení splávků, které tu loni hrálo obrovskou roli. Když už mám vše vyladěno a připraveno na závod, Cífka v roli trenéra rozhoduje, že mám posunout jedno olůvko a při tomto úkonu se mi trhá vlasec uprostřed sestavy, kterou tak těsně před závodem rovnou vyřazuji z boje. V přípravě mě ještě poctí svou návštěvou Monička s bráchovou dcerkou Maruškou, která si zamilovala červy a nadšeně v nich hrabe svou ručkou, zatímco z druhé bezostyšně ukusuje buchtičku.
Konec rozptylování, blíží se začátek závodu a já pod přísným Cífkovým dohledem chystám krmené koule. Cílem je zbavit se téměř všeho krmení a do závodu si nechat jen malou část zejména pro případné rozkrmení odhozu. Hážu tak asi patnáct koulí na děličku, střílím patnáct šišek na odhoz a jednu si přitom jakýmsi zvláštním zpětným chodem praku nastřeluji přímo do pootevřených úst. Aspoň mohu důkladně otestovat kvalitu krmení. Nechutná nic moc, zváště červ mi přijde nahořklý.
A už je tu výstřel startující závod a já sunu na vodu topset s půlgramovým splávkem. Nejřív jej nechávám volně proplavat. Nic. Pak jej provádím s postupným přidržováním. Nic. Zkouším splávek nadzdvihávat. Nic. Tahám jej proti vodě. Nic. Tahám jej po vodě. Nic. Stále nic. Tak to nevypadá na jatka, jaká jsem čekal. Nejdřív je to ale bída u všech, postupně se však okolní závodníci rozchytávají. Vidím Honzu Beneše zdolávat asi tři cejny, pod ním se také objevuje několik podběráků. Honza Kostka se po chvíli také probouzí a začíná nasazovat pravidelné tempo. Pak chytá rybu i Vojta Koudela a já začínám nervóznět. Cífka jde na výzvědy a pak se vrací s radami, které důsledně aplikuji, ale nevedou ke změně mého skóre. Když mám konečně záběr, sekám do prázdna. Až po dobrých dvaceti minutách konečně táhnu do podběráku prvního solidního cejna. Cífka si oddechuje, že u mě své trenérské povinnosti splnil a vyraáží za ostatními. Já ale nadále válčím. Po prvním cejnovi přicházejí další dva plus cejnek, ale pak zase pauza.
Začal foukat větřík a dělají se vlnky, které se převalují přes můj na milimetr vyvážený splávek a záběry se pro mě stávají ještě méně čitelné. Navíc splávek chvíli putuje po větru proti proudu a chvíli zas po proudu, takže se jej neustále snažím korigovat špičkou děličky zleva i zprava, aby držel tam, kde tuším ryby. Zatím to vypadá na propadák. Štěstí mi přináší až Ríša Chlupáč, který za mne na chvíli usedá a je s ním tak příjemná řeč, že se nějak uklidňuji a najednou mi jdou i ty ryby. Chytám v rychlém sledu několik vypasených cejnků a čím dál víc sázím na žížalu. Splávek občas kvůli vlnám nevidím, a tak sekám párktát do prázdna, ale jinak se dostávám z nejhoršího. Ríša mě ještě počastuje historkou, kterak mu tady sumec ukousl cejnka z háčku přímo pod nohama, a pak navrhuje, že počká ještě na jednu mojí rybu, a pak půjde. To neměl říkat:o) jako na potvoru se rybostroj zasekl a další ryba ne a ne přijít. Až po dlouhých deseti minutách tahám opět skaláka a Ríša se konečně může zvednout. Děkuju mu, že mě vyvedl z krize a snažím se dál pokračovat v nastaveném tempu, které by mě mohlo dovést k solidnímu výsledku, ačkoliv ve srovnání s tempem, co nasadil Honza Kostka, jsem absolutní amatér. Chytá rychleji a větší.
Pak přichází další návštěva v podobě nějakého opilého kapraře, který mi nutí domácí slivovici a když ji odmítám, leje ji aspoň do Moničky. Chce si se mnou povídat, cože to máme za dlouhé klacky a proč chytáme na červy a ne třeba na kolínka, čímž mě vyvádí z koncentrace a začínám uvnitř pěnit. Pohoda nabytá z konverzace s Ríšou je pryč a záběry tím pádem taky. Dva navíc prosekávám a jednoznačně to dávám za vinu tomu otravnému polonahému smraďochovi. Nejradši bych se otočil a vypálil do něj dávku lepeňáků. Jelikož jsem ale klidné povahy a navíc od přírody nekonfliktní typ, omezuji se na zaryté mlčení coby odpověď na jeho pokračující otázky včetně té, jestli si to může na chvíli zkusit. Konečně se zvedá a odchází hledat si jiné oběti (myslím, že se po závodu vrhal na Janu Štikovou:o)
Zbývá mi asi půlhodina a já se konečně můžu zase soustředit na ryby. Potřebuju ještě něco chytit. Vojta Koudela se pode mnou mezitím docela rozjel a cítím, že naše skóre bude zhruba vyrovnané. Nasazuji opět hnojáka a metodou okoukanou od Standy si jdu „vysedět" velkého zlaťáka. Strategie funguje a dostávám opravdu pěknou lopatu. Honza Kostka takové sice chytá pořád, ale Honzu jsem už dávno odpesal z listu potenciálních soupeřů k překonání, ten si jde pro jasnou jedničku. Pak dostávám na žížalku několik vypasyných skaláků a chvíli před koncem druhou velkou lopatu. Konec se mi tedy docela vydařil a jsem zvědav, jak dopadne vážení.
První jde na řadu Honza Kostka a dle očekávání má hodně těžký vezírek. Musí vážit nadvakrát a nakonec je z toho 18190g a nikdo nepochybuje o jeho jedničce. Pak jdu na řadu já a Honza mi jen těsně neuděluje „kanára" v podobě desetikilového rozdílu, jelikož mně se váha ustaluje na 8730g. Následuje Vojta Koudela, kterého věřím, že jsem díky dvoum velkým cejnů v závěru udolal a můj odhad se naštěstí potvrzuje - Vojta má 8080g. Pak je pás závodníků s váhami okolo 6-7kg a ja záčínám věřit, že nakonec na svůj cíl v podobě dvojky i přes značné problémy v závodě dosáhnu. Na opačném konci závodního pole ale bohužel sedí dva vynikající závodníci v podobě Mildy Žáka z Jindřichova Hradce a Petera Schneidera z Českých Budějovic. Ti dokázali i z méne příznivých míst skvěle zachytat a oba mě překonali zhruba o půl kila. To je poměrně titěrný rozdíl a kdybych neprobendil začátek a pak mě nevyvedl z konceptu ten ožralej čuňopes, asi bych svůj dobrý los zužitkoval lépe. Vzhledem k nevyváženému průběhu závodu však nakonec musím být rád i za vydolovanou čtyrku.
Následuje balení a pak setkání se zbytkem týmu, kde sonduju výsledky ostatních. Jsou nečekaně špatné. Brácha náš druhý excelentní los taky pokazil a z A2 bere až šestku za 8500g. Jirka tradičně doplatil na svou lásku k odhozům, které nepustil z ruky, ani když ho děličky jasně předháněly. Tvrdil, že měl záběr na každý nához, ale vytáhl jen 7 ryb. Na béčku tak z toho pro náš tým byla jedenáctka a to Jirka těsně předehnal jen zmiňovaného Zdeňka Koudelu, pro nějž to byla závodní premiéra! Na céčku se nám rovněž nedařilo a Standa Jirkovi galantně pokryl záda nefalašovanou dvanáctkou, čímž poslal Jirku do nedělního závodu i přes jeho tragický výkon a sám přenechal místo na neděli dnes trénujícímu Cífkovi.
Za první den tak máme děsivý součet umístění 33, což je náš nejhorší v této sezoně a tuto skutečnost komentujeme slovy „nejhorší výsledek s nejlepším losem" - je vidět, že jen o losu to není :o) Naopak perfektně dnes zachytala tři Jihočeská družstva - Jindřichův Hradec B, České Budějovice a Jindřichův Hradec C, mezi nimiž se vyjímá především výkon borců z JH B, kteří taženi klanem Kostků vydolovali nádherný součet 7 za dvě jedničky, dvojku a trojku.
Přesouváme se na blízké ubikace a to včetně početných rodin, jen Standa zůstává na břehu, kde opět hodlá strávit noc ve spacáku a Cífka jede za svou rodinkou na chalupu, jež se nachází poblíž. Následuje důkladná očista ve sprchách, kam se za námi dobývá Maruška, která tu poletuje jak tasmánský čertík a zvládá si u toho rozseknout ret, který ji natéká a brácha ji pak díky tomu překřtí na padoustev. Pak se všichni scházíme v místní reštyce, jejíž personál tradičně nezvládá nápor hostí a čekáme tak půl hodiny na jídelák, plů hodiny na objednávku a hodinu na jídlo. Já u toho děsně trpím, jelikož jsem jedl naposledy ráno před osmou a mám pocit, že hlady umřu. Naštěstí dostávám aspoň pivo a musím uznat, že něco pravdy na okřídleném „hlad je převlečená žízeň" je. Nakonec jsem ale všichni nasyceni a doráží za námi i kamarádi z Kutné hory - Lapčus a Lenka s Tomášem, s nimiž se rozjíždí dobrá zábava, zejména při nacvičování správné intonace při pokřiku „Black Bass!!!", kterým by nás zítra měli kamarádi povzbuzovat.
Ikdyž se snažím krotit, nakonec mám v sobě 8 piv a po rundě šlaftruňku se vydáváme na kutě. Díky vydatné podpoře alkoholu se mi daří poměrně klidně spát až do rána a po probuzení mě příjemně překvapuje, že mě ani moc nebolí hlava. Krmení mícháme na parkovišti u auta a díky tomu stíháme i rychlou snídani. Jelikož nám nikomu včera ryba nenajela hned zkraje závodu, mírně měníme složení krmení na dnešek a věříme, že to přinese efekt.
Vivinka ještě spí, a tak nám nezvládá nalosovat a los tím pádem není nijak výrazně úspěšný, ale taky žádná hrůza: Cífka má A7, brácha B8, já C2 a Jirka D7. Opět nastává přebrození se bahnem a loužemi a opatrné vynášení věcí na suchá místečka na břehu. Já na svém C2 mám tentokrát za sousedy Jana Marouška na C3 a Luboše Bureše na C1, což mě vyloženě těší, jelikož s Lubošem vždy dobře pokecáme a navíc se obvykle dokážeme hecnout i k dobrým výsledkům. Luboš tu včera udělal jedničku, a tak se na něj hodlám zaměřit a držet s ním krok po celý závod.
Počasí je super, hladina klidná, ryby vypadají, že ryjou u břehu ve vzdálenosti děliček. Je mi jasné, že to opět budou jatka a odhozy tentokrát vůbec nevytahuji. Chystám tak opět 4 topy a pečlivě vyvažuji splávky. Dva vyměřuji tak, aby škrtaly dno, jeden pokládám s forpasem na dno a jeden dávám trochu výš do sloupce. Uvidím, co bude fungovat. Žádné komplikace během přípravy tentokrát nezaznamenávám, a tak se mohu plně soustředit na zahájení závodu, který po včerejším týmovém neúspěchu považuji za opravdu důležitý. Mou motivaci ještě zvyšuje početný houf fanoušků, který se shromáždil za mými zády.
Za pět minut jedenáct přichází signál ke krmení a já opět hážu do vody většinu krmení i dost živé. Po zbytek závodu hodlám zejména dostřelovat červy a přihazovat hnojáky. Závod startuje a já začínám provádět úsekem svůj půlgramový splávek. Oproti déčku je tu o něco silnější proud, ačkoliv stále mluvíme o pohybu sotva centimetr za sekundu, ale aspoň se splávek pohybuje stejnoměrně a nejezdí chvíli doleva a chvíli doprava tak jako včera. Na první proplavání nemám náznak záběru a začínám se bát, zda to zas nebude z mojí strany taková bída na úvod jako v sobotu. Luboš už má rybu a já ani na druhé proplávání nic. Až napotřetí se splávek poctivě potápí a já sekám rybu. Je to jen ale menší skalák. Pak dostávám ještě další dva, ale po nich je pauza a já mám možnost sledovat okolí. Luboš je na tom obdobně jako já, ale ryby má o něco větší. Pohled doleva pak nevěští nic dobrého - Jan Maroušek naštěstí moc nekouše, ale nad ním sedí muj dobrý známý Honza Kostka a další Jondřichohradečák Pavel Moravec a ti tahají rybu za rybou. Kdykoliv se za nimi ohlédnu, vidím podběrák a vyjetou gumu z děličky. Zkouším ještě chvíli vodit sestavu, ale záběry jsou nepravidelné a ryby nejsou z největších. Takhle to nejde. Beru přehloubenou udici, dávám na ni žížalu a jednorázově dokrmuji velké množství živé. Chvíli čekám, ale pak se to poměrně rozjíždí - konečně dostávám větší ryby, zejména pár pěkných cejnů zlaťáků. Ale při pohledu doleva stále nejsem spokojený - duo jindřichohradeckých má určitě vyšší tempo než já. Já po pěti rybách v řadě zase na záběr dost načekám a čekání se postupně proměňuje v totální zástavu záběrů. To už mě zas dojíždí Luboš Bureš a bohužel pravidelně chytá ryby i vlevosedící Jan Maroušek - naštěstí se jedná jen o meší skaláky. Začínám zase točit udice a záběr dostávám až na tu poslední - tu, co je postavena hodně nade dno. Sází m tedy na ni a dávám ji šanci přesvědčit mě, ža záběr nebyl náhodný. Dlouho se nic neděje, ale když chci se stavu definitivně stáhnout z vody, zjišťuji, že je na ní ryba a vůbec není špatná - zase pěkný zlaťák. Nechávám tedy tuto sestavu ve hře, ale stále čekám na záběr déle, než by bylo únosné. Zkouším tedy dolaďovat hloubku posunováním splávku po vlasci a záběr dostávám až po velmi radikální úpravě. A zase krásný cejn. Po něm následuje další. Zdá se, že jsem je konečně našel. Pohled na hodinky mi ale říká, že je příliš pozdě. Zbývá sotva dvacet minut do konce závodu. Zkusím dohnat, co se dá. Mám asi tři záběry v řadě a tahám tři ryby, z toho opět jednoho téměř kilového cejna. Volám na Luboše, že jsem na to asi kápl, ale Luboš dnes není moc hovorný - také se celou dobu trápí. Po zdolání velkého cejna mám hned na prutu dalšího - s ním si trochu vyhraju, vypadá, že by mohl mít i přes kilo. Asi třikrát ho zvedám k hladině a jednou jž ho mám u podběráku, ale poodjíždí mi a když ho obracím a znova navádím na podběrák, vyřezávám ho. Sakra! Ten by mou váhu asi výrazně vylepšil. Přichází poslední pětimuntovka a já se nemohu trefit do záběru. Až v poslední minutě přichází připotopení a po záseku cítím rybu. Roluji rychle za sebe, guma vyjíždí několik metrů a po oddělení ji nemilosrdně páčím k hladině, po ní ji surfuju přímo do podběráku, zdvihám ji, ručkuju k sobě a jakmile se dotknu obruče, střílí se konec. Stihl jsem to, ale otázkou je, jestli mi tenhle půlkilový cejn ještě k něčemu bude.
Sice tuším, že jsem přechytal oba své sousedy, což je obvykle záruka dobrého výsledku, ale na druhou stranu vím, že nahoře na sektoru směrem k déčku se chytalo zřejmě víc. Přichází ke mně váha a je mi jasné, že k dobrému výsledku je dnes potřeba mít přes deset kilo. To nakonec mám, ale bohužel jen těsně - můj výsledek 10440g tak stačí jen na osmičku. Mohu si jen nadávat, že jsem se dřív nezačal trefovat do velkých ryb. Kdybych na závěrečnou metodu přišel dříve a težil z ní déle než dvacet minut, určitě bych bez problémů minimálně tři kila přidal. Mrzet mě může i ten největší spadlý cejn, ikdyž by mě zřejmě posunul jen o jedno místo.
V mém sektoru tak nakonec zalapali nejlepe zmiňovaní borci z jindřichohradeckých týmů - Honza Kostka s 14680g a Pavel Moravec s 15270g. Je čas se začít zajímat o mé spolubojovníky. Jirka z déčka neustále posílal zprávy, že se mu nedaří, a tak je pro mě překvapením, že nakonec vybojoval trojku za 14910g - chytal prý méně, ale za to pořádné kusy. Jedničku pak na déčku vychytal Petr Koten z Jihlavy, který s 17580g těsně přechytal na forhondu sedícího Viktora Vocela z Vinohrad.
Na béčku brácha zachytal obdobně jako já, ale jeho 10220g tu stačilo na pětku. Jedničku tu vychytal vinohradský Jiří Kubín za 15300g. Na áčku pak přinesl další příjemné překvapení Cívka, který z A7 dokázal vyválčit trojku za 11860g. Dvojku bral Aleš Horký za 12710g, kterému nepomohl ani forhont, jelikož gratulace ostatních si za fantastický výkon vysloužil Chung Hoang The Šon rovněž z Jindřichova Hradce, jenž z A8 natahal 13230g.
Náš Black Bass tým za dnešek nasbíral 19bodů, což byl dnes třetí nejlepší výkon a částečně jsme tak dočinili zpackaný včerejšek, ikdyž mně osobně se včera dařilo lépe a po dnešku jsem bohužel přišel o nominaci do prvního závodu na Nežárce, kde mě opět nahradí Standa.
Nejlépe dnes zachytal tým Jindřichiva Hradce „C", jehož borci včele s The Šonem a Pavlem Moravcem udělali dnes součet 11 a spolu s velmi dobrým včerejškem se tak stali nejlepším družstvem víkendu. Druhý jindřichohradecký tým JH „B" tažený klanem Kostků si po včerejším neuvěřitelném výsledku dnes trochu pohoršil (zejména jednáctkou od Jardy Pekaře) a za víkend skončil těsně druhý. Třetí místo si výborným nedělním výsledkem (taktéž součet 11) zajistilo družstvo Vinohrad.
Jelikož je před námi čtvrté, závěrečné kolo na Nežárce, je čas na krátké bilancování, jak si stojí jednotlivá družstva - kdo má šanci na postup, kdo obývá klidný střed tabulky a kdo musí řešit sestupové starosti. Průběžné pořadí vypadá následovně:
Na prvních čtyřech místech jsou družstva, která si to zřejmě rozdají o postup:
1. Jindřichův Hradec „C" (113bodů) - dle mého názoru největší favorit na postup. Nejen že má v čele tabulky drobný náskok, ale poslední závod na Nežárce bude pro toto družstvo vyloženě v domácím prostředí na velmi dobře známém a osahaném úseku. Pokud nevyfasujou vyloženě špatný los, věřím, že dokáží výrazně zabodovat. Družstvo letos táhne skvělě chytající Pavel Moravec, kterému patří první místo v žebříčku jednotlivců, ale ani Milda Žák a Jarda Kovařík nemají větší výkyvy a chytají velmi stabilně. Týmu navíc vyšlo skvěle nasazení The Šona na Novém Dvoře.
2. České Budějovice (114,5 bodu) - další velký favorit na postup. Zaváháním na Novém Dvoře dali šanci jindřichohradeckým, aby je dotáhli. Oba Rakušané Schneider i Hutter chytají bezchybně. Skvělou formu má i Jindra Smolík (druhé místo v jednotlivcích), jen Pavel Martínek občas propadne. Myslím, že chytání na Nežárce jim tolik nesedne jako družstvům z JH a postup jim těsně uteče, ačkoliv po prvních pěti závodech byly jasnými favority.
3. Vinohrady (128 bodů) - Vinohrady mají na vedoucí dvojici ztrátu, kterou se při kvalitním výkonu jejich soupeřů již nemusí podařit stáhnout. Přesto tento kvalitně poskládaný tým není radno podceňovat. Tradičně jim dobře chytá Pavol Mihál a letos to dobře šlape i Šárce Švehlové. I proti nim však bude hrát skutečnost, že Nežárku mají lépe přečtenou jindřichohradecká družstva.
4. Jindřichův Hradec „B" (128,5 bodu)- klan Kostků chytá skvěle a na Novém Dvoře doslova koncertoval. Nežárka jim také sedí. Myslím, že i ze čtvrtého místa jsou schopni zaútočit na postup. Můj favorit číslo dvě.
Pak následuje vyrovnaný střed:
5. Nusle (155 bodů) - zde už je velký odstup, a tak tento tradiční aspirant na postup do závěrečných bojů asi výrazně nepromluví. Opět se jim příliš nepovedl závod na Nových Dvorech a poškodila je i nezvykle nechytatelná Berounka - tam totiž tento tým obvykle kraluje. Fantasticky jim letos chytá Jana Štiková, která drží třetí místo v jednotlivcích.
6. Velká Chuchle (155,5 bodů) - tým se letos vhodně doplnil o Ondru Rajtmajera, který Chuchli výrazně pomohl především na Radbuze. Kluci by neměli mít problém se v klidu udržet v lize, páté místo by pro ně rovněž mohlo být dosažitelné. Aleš Horký na Nežárce umí,a pokud předá své znalosti týmu, bude to pro ně zakončení úspěšné sezony.
7. Black Bass (156,5 bodu) - náš tým by se rovněž rád popral o páté místo. Výše naše ambice letos asi sahat nebudou. Bude ale hodně záležet, jak zvládneme sobotní závod na Nežárce - pokud by to byl propadák, můžeme se teoreticky ještě namočit do sestupových vod a neděle by pak byla ještě hodně nervozní. Jediný, kdo z nás má letos jakštakš stabilní výsledky, je brácha, jinak si každý z nás v sezoně již sáhl na hodně špatné umístění. Standovi dokonce letos chybí jakékoliv umístění lepší než desítka, snad přijde právě na Nežárce.
A posledních pět týmů je reálně namočeno do sestupových vod:
8. Browning Počátky (174,5 bodu) - tým stále táhne Luboš Bureš. Letošní akvizice v podobě Pavla Soldána se zatím příliš nesplatila. Kluky hodně poznamenala mrtvá Berounka, nešla jim ani Radbuza a Nový Dvůr byl jen průměrný. Naštěstí Nežárka je i jejich silná voda a věřím, že tam učiní správný krok k záchraně.
9. RSK Bramas (175 bodů) - letošní nováček zatím příjemně překvapuje, ale udržení ještě nemá pevně pod kontrolou. Nežárka je technická voda a silně prověří schopnosti rybářů z Bramasu, kterým zatím nejvíc vyšel závod na Berounce a to byla dost loterie...
10. Jihlava Sensas (176 bodů) - nesmírně těžká sezona pro tento tým. Jsou to zkušení borci a dobrá parta k tomu, letos se ale potýkají se smůlou a potácejí se na pro ně nezvyklém chvostu závodního pole. Opravdu by mě mrzelo, kdyby z ligy spadli -ale i oni Nežárku dobře znají a věřím, že se s tím porvou.
11. Bechyně (188,5 bodu) - tento tým se do ligy navrátil v trochu jiném složení, než v jakém ji opouštěl. Chybí jim především vynikající rybář Ríša Chlupáč. Ikdyž je to další jihočeský tým a Nežárka by jim měla být blízká, při vší úctě si nemyslím, že by se ještě dokázali zachránit.
12. Smíchov (207 bodů) - další jistý sestupující. Smíchovští se potýkají jednak s chybějícími zkušenostmi a jednak s chybějícími závodníky, což je bezesporu větší problém. Jedná se však o mladý tým, a pokud k sobě dokáží najít schopné spoluchytače, věřím, že se mohou do ligy brzy vrátit.
Toliko můj zevrubný a naprosto subjektivní pohled, který může být velmi vzdálený realitě, jak už se vícekrát prokázalo. Není ale potřeba široce spekulovat - vždyť o finálním pořadí se rozhodne již po tomto víkendu. Těším se tedy naviděnou na břehu Nežárky, kde si ty strhující souboje o postup i udržení jistě všichni náležitě vychutnáme.