Závodní úsek na Lužnici v Novém dvoře, jen kousek od soutoku této řeky s Vltavou, byl pro většinu druholigových závodníků velkou neznámou. II. liga plavané se tu, pokud vím, konala vůbec poprvé. Snad i proto závody na této řece přinesly pro řadu týmů překvapení a to jak v pozitivním, tak i negativním smyslu. Celkově vzato se však vetšina zúčastněných shodla, že se jedná o velmi pěkný závodní úsek, kde se dají s úspěchem využít snad všechny způsoby lovu plavané – od lovu ouklejovými biči, přes děličku až po odhozové pruty. I rybí obsádka je tu více než pestrá – od ouklejí, přes cejnky skaláky a vypasené plotice, až ke krásným cejním lopatám a někdy i kaprům, či dokonce amurům. Myslím, že se podařilo objevit další krásný plavačkářský úsek, kde se v budoucnu ještě odehraje spousta velkých soubojů...
Jak jsem předeslal, Lužnice v Nových Dvorech byla pro všechny relativně neznámá voda a to včetně našeho Black Bass týmu, ikdyž nás Jirka Driesel vehementně přesvědčoval, že „Kořensko je naše voda, jelikož jsme tu coby mládežnící chytali kdesi pod splavem". Na tuto podivnou logiku jsme naštěstí příliš nesázeli a vyslali tak průzkumné komando ve složení brácha a Cífka na obhlídku této vody. Průzkum se konal ve středu před závodním víkendem, což nebyl zcela ideální den vzhledem k předpovědi častých přeháněk. Ty nakonec opravdu dorazily a oba naše průzkumníky propraly tak řádně, že brácha musel jet nazpět jen ve spoďárech, jelikož mu nic jiného suchého nezbylo. Mezi dvěma průtržemi ale stihli kluci i chytat a přivezli zprávy o poměrně spolehlivém lovu na děličku, na kterou ale ryba najela až po půlhodině a velmi nejistém lovu na odhoz. Navíc se prý ukazovaly i slušné oukleje, takže i na nich by se případně dal závod nějak zachránit. Z ryb se nejvíc chytaly skaláci a pak krásní slizcí zlatí cejni lopaťáci.
Vybaveni těmito poznatky, které potvrdil i Standa, jenž sem zavítal již v pátek s celou rodinkou, scházíme se v sobotu přímo u břehu řeky. Nejdříve pozorujeme, jak tu místní děda bobkař vytáhl na srkačku dva megaamury a pak se pouštíme do přípravy krmení. 
To brácha sestavil na základě poznatků z tréninku a zpětně mohu potvrdit, že fakt psalo. Jirka si klasicky míchá své krmení sólo, jelikož nevěří nikomu jinému, než sám sobě a jeho Ája od nás vybírá rybářské lístky a povolenky, které tu po peripetiích na první lize a ve feedru jindřichohradečtí organizátoři raději vybírají. Chvíli se ještě čeká na jihlavského Honzu Trubswassera, který nepochopitelně zmizel i se svým vozem v nedalekém příkopě, ale za pomoci svých soukmenovců se brzy ocitá zpět na vozovce a doráží rovněž na místo srazu.
Pak už nás Pepa Kostka všechny vítá a ve stručnosti představuje závodní trať, která je tu perfektně připravena a všem, kdo se na přípravě podíleli, patří velký dík. I přístupnost štontů je tu dokonalá - každý si svého čtyřkolého přítele může zaparkovat přímo za zády. Je to navíc pastva i pro oči, jelikož Lužnice se tu líně valí mezi dvěma lesy a pohled na její široký tok s množstvím čachtajících ryb zahřeje srdce každého zálesáka :o) Ještě ujasnění ohledně množství návnad a nástrah s připomenutím případné penalizace a jde se losovat.
Losování už po sadském nezdaru nechávám kompletně na Áje, ale ani ta zjevně není ve své kůži. Nejdřív mě už potřetí za sebou posílá na sektor A, a pak k němu přidává devítku, tedy blízko antiforhondu. Prostřední dva sektory jsou v zásadě jedno, a tak Cífkovu B10, ani Jirkovu C7 nijak neprožíváme, ale na déčku sedí Standa a tomu bychom rádi něco blízko forhondu. Naštěstí už Ája nemusí losovat, jelikož na ní poslední míček zbývá a snad i díky tomu na Standu vychází parádní D11.
Jede se na štonty, což jak jsme říkal, je tady naprostá pohodička a za chvíli mám vše vynosené před svou cedulkou nesoucí označení A9 a mohu se kochat pohledem na úsek. Řeka je tu pěkně široká, až 150 metrů a zároveň tak pomalá, že chvíli s vedlesedícím Jardou Pekařem diskutuji, kterým směrem vlastně teče, abych si nesedl omylem na nesprávný konec sektoru. 
V jednu se může zahájit příprava, což také hned činím, jelikož toho dnes mám opravdu dost co vybalit. Chystám 4 topsety se splávky 0,5 gramu až 1,5 gramu, šestimetrový ouklejový bič a dva odhozy s anglány, které mi komplet předpřipravené zapůjčil brácha (dnes v roli trenéra), abych se nemusel vázat s vlastními. Pečlivě vyměřuji hloubku a na každém topsetu volím trošku jiné sestavení udice - jiné hloubky i rozložení broků. Uvidíme v průběhu závodu, co bude nejlépe chodit. Tak akorát stíhám dovlhčit krmení, slepit červy, připravit si praky a uňahňat koule velikosti pomeranče na děličku a velikosti piniové šištičky na odhoz. Stíhám to tak akorát a těsně před signálem krmení se stavím do „vrhačské pozice".
Výstřel z pistole se nese vzduchem a já se snažím vrhat dle bráchových pokynů. Brácha je sice spokojený asi jen s půlkou vhozených koulí, ale myslím, že sám by to líp nesvedl :o) Pak ještě střílím 15 šišek na odhoz a už se signálem zahajujícím samotný závod teprve sedám na bednu a píchám hnojáka s červem na háček. Sunu na vodu děličku a čekám, co bude. A ono nic není. Až po chvíli se rozjíždí na A11 sedící Vladimír Vyslyšel st. z Plzně a tahá v rychlém sledu dva cejny. Pak dostává jednoho menšího Jarda Pekař sedící po mé pravici na A8 a já jsem bohužel stále bez záběru. Beru radši do ruky jiný topset, na němž je 1g splávek a vodím jej při dně. Na koci sektoru se neznaleně zachvěje, na což nereaguji a po chvíli jej přetahuji zase na začátek úseku. Překvapivě mi však při tomto úkonu vyjíždí guma ze špičky a domnělá vázka se brzy začíná pohybovat. Je to jasné, mám tam rybu. Veleopatrně sunu za sebe a u břehu zvedám k hladině slušného lopaťáka. Podebrání probíhá bez problémů a už je ve vezírku. 
Dostřeluji červy a zase pročesávám svůj úsek. Cejna mezitím dostává i Radek Zvolánek z Bechyně, jenž je pro změnu po mé levici, ale u břehu mu padá. Zlepšuje si ale brzy chuť dalším, který visí za ploutev. Já dostávám tentokrát už čitelný záběr a vytahuji jednoho cejnka značně menších rozměrů. Brácha potěšen mým vstupem do závodu odchází na kontrolu zbytku týmu. Já beru do ruky svůj třetí topset s řetízkem broků a na něj zasekávám dalšího cejna, jenže jsem o něm zas vůbec nevěděl. To ale není tak důležité, hlavně, že se mi ho daří podebrat a je ve vezírku. Brzy po něm dostávám další záběr, tentokrát už dost jasný a tahám pěknou plotici. Po ní přichází jedna menší a pak zas jedna větší. Pak jeden záběr neproměňuji, jelikož mám děličku zrovna v hákách a začíná všeobecný útlum, kdy záběry ustávají. Jarda Pekař vytáhl ještě jednoho solidního cejna a zatím nejsuverénněji si počínal plzeňský Vladimír Vyslyšel, který má lopat tak šest. Ani já nemám záběry a ten další přichází zase až když mám děličku v hákách. Sekám ho, ale ryba mi padá při rolování. Zkouším nástrahu držet jakoby byla dělička v hákách a dostávám další záběr a zase plotice. Krásně vypasená. Střílím nadále červy a zkouším další vylákat další záběry. Ten ale nedostávám, dokud děličku znovu nedám do háků a je tak rychlý, že jej nestíhám seknout.
Přichází brácha a nese zprávy od kluků. Cífka se v první hodině docela pochlapil a něco počapal, Jirka se pustil do svého milovaného odhozu s okovanými háky a tahá prý rybu za rybou, jen Standa se na D11 nečekaně trápí a po dvou cejnech ze začátku nemá nic. 
To já mu bráchovi radostně sděluji své skore v podobě dvou cejnů, cejnka a čtyř plotic. Cítím, že bych v tuto chvíli mohl být někde v popředí svého sektoru. Zvlášť když ze spodní části sektoru slyším lamentování Petra Kotena a Franty Lamače nad tím, jak to nejde. Dokonce se již často objevují ouklejové biče, od nichž jejich majitelé očekávají spásný příděl těchto povrchových ryb.
Já se ještě nadále věnuji spodku a hodlám bráchovi předvést svou záhadu s odložením do háků, ale ani při této variantě se nic neděje a vypadá to, že mé spásné hejno plotic někam odtáhlo. Zkouším je přilákat zpět a často dokrmuji. Měním všechny topsety a zkouším na nich různé nástrahy, ale nic, vůbec nic, ani náznak rybí aktivity. To Jarda Pekař pode mnou má více štěstí a dotahuje můj náskok dalším pěkným cejnem a po chvíli mě předhání zdoláním slušného kapříka. Bojím se, aby mě nakonec nepřechytali i ti ouklejáři, a tak se hodlám zajistit právě na této drobné rybce. Oukleje tu ale nemám natažené a během čtvrthodiny mám jen dva záběry a z toho jednu ouklej. Vracím se tedy k děliččec a souběžně si dokrmuji mrak na úroveň biče, abych se na něj mohl vrátit. Dělička je totálně mrtvá, a tak když vidím, že už by tu oukleje mohly být, jelikož čím dál častěji se mrsknou u hladiny, jdu zpátky na bič. A jsou tu. Tentokrát jdou na hod, ale zase hřeším na to, že nemám ouklejový háček a samé velké červy. Sedí tak každý třetí zásek a jsme z toho na nervy. V jednu chvíli se mi dokonce daří ztratit devět již zvedaných ouklejí v řadě. Musím s tím něco udělat. Lepší háček nemám, tak se aspoň soustředím na výběr co nejmenšího červa a jeho přesné nastražení. Nakonec na to přicházím a spouštím opět svůj ouklejostroj. Je už ale málo času. Přichází signál posledních pět minut. Nedaří se mi a chytám už jen dvě oukleje.
Je tu konec závodu a já vůbec betuším, jak mohu dopadnout. Vím, že mě se svým kaprem přechytal Jarda Pekař a že Vláďa Vyslyšel z Plzně bude mít díky skvělému úvodu taky slušnou váhu. A pak tipuju, že kolem forhondu taky určitě zaváleli. Nakonec je to všechno velmi těsné, kromě váhy jindřichohradeckého Pavla Moravce z forhondu - 6170 g, která znamená jasnou jedničku. Druhý je nakonec plzeňský Vláďa Vyslyšel s 2860 gramy a dál je to natěsnané na třista gramech. Třetí je Chris Wagner z ČB s 2790 gramy, čvrtý Jarda Pekař z JH „D" s 2770 gramy a pátý konečně já s 2590 gramy. Škoda té spadlé ryby, škoda neseklých záběrů, škoda, že jsem do ouklejí nešel dříve. Mohla z toho být v klidu dvojka. Ale to samé si asi říká Petr Štetina, který za mnou skončil o dalších 100gramů. Takže jsme nakonec docela rád, pětka z A9 není špatný výsledek a hlavně je to můj první solidní výsledek v této sezoně.
Radost ale nedělám bráchovi jen já, ale i Cífka, jenž si na béčku rovněž došel pro pětku, stejně tak i na déčku sedící Standa, který díky svému klasicky šťastnému závěru nakonec vydoloval nečekanou čtyřku a především Jirka, jenž nedal nikomu šanci a z odhozu natahal 4600 gramů a uzmul první místo v sektoru C. Součet patnáct vypadá hodně slušně, ale jsme s ním dnes až třetí v pořadí. První jsou bezkonkurenčně Budějky, jejichž borci udělali třikrát trojku a Pavel Martínek k nim přidal z béčka jedničku, takže parádní součet 10. A druhý je Jindřichův Hrace „C", kde kromě Pavla Moravce udělal jedničku i Milda Žák z déčka a dohromady s tradičně solidními výkony Honzy Kostky a Jardy Kovaříka tak dělají rovněž krásný součet 13 a navíc se jejich tým vyhupuje na první místo průběžného pořadí. K tomu ale nepřispěl jen jejich skvělý výkon, ale i totální výpadek jejich největších soupěřů a dosavadních lídrů v podobě Nuslí, jež udělali neuvěřitelný součet 39 bodů a Jihlavy, která si vedla podobně neslavně a dosáhla součtu 35 bodů. Tabulka se nám tak rázem řádně promíchala a zatímco jedni se radovali, druzí nechápali, co se s jejich týmy stalo.
My jsme patřili pochopitelně k té první skupině, ale já si bohužel nemohl tyto pocity příliš užívat, neb jsem musel spěchat na svatbu (nikoliv vlastní) a věděl jsme, že se po veselce již na druhý den nevrátím. To mě docela mrzelo, jelikož se mi to voda opravdu líbila a navíc jsem tušil, že tak nebudu schopen sepsat svůj obvyklý sloupek o průběhu celého kola.
Naštěstí se toho s vervou a talentem naší rodině vlastním chopil brácha Martin a co se dělo po mém odjezdu večer i druhý den, dokonale popsal. Tímto mu tedy předávám přímou řeč a nadále můžete sledovat osud tohoto závodu očima jednoho z členů Black Bass týmu....
Ve chvíli kdy nás OKO opouští, pomalu odeznívá eufórie z prvního letošního povedeného zavodu a my začínáme přemýšlet co zítra. Nejdříve ze všeho žížaly !! Dodavatel žížal tentokrát zklamal, takže už jich máme jen pár, maximálně na háček, a tak s Cífkou sedáme do mého auta a vyrážíme hledat nějaký na hnojáky bohatý „hnůj". „Zajeď ke Kolodějům, tam jsem jeden po cestě zahlédl..." navrhuje Cífka, za pár minut jsme u něj, vytahujeme krabičky, malé motyčky, ale také pořádné vidle, které jsem poprvé v životě zařadil do své „závodní" výbavy (doufám že naposled). Po pár minutách přehazovaní na troud suchého hnoje, je nám jasné že tady toho mnoho nenajdeme, usedáme tedy znovu do auta a začínáme objíždět přilehlé vesničky, polnačky apod., ale vhodný hnůj nikde. Čas utíka, je skoro 7hodin, jsme pořádně hladoví, ale jít do pro nás existenčně důležitého závodu bez žížal se nám nechce. Po několika dalších projetých vesnicích nacházíme menší starší slibně vypadající hnůj. Nedočkavě se do něj zavrtáváme vidlemi a za chvilku nacházíme první hnojáčky, cpeme je do krabiček jako kdyby to byly zlaťáky. Tak po 10minutách rýpnu motičkou více napravo od již mnou rozrytého místa a v ten moment se z hnoje vyřítí roj něčeho černého bzučícího a silně rozlobeného - čmeláci, a jdou po nás !! Křičím na Cífku „zdrhééééj" , popadáme krabičky a těch 20m k autu nám připadá jako věčnost. Hurá, jsme v autě. Čmeláci zatím krouží kolem a vyčkávají... Něco mě bolí na rameni, otáčím se na Cífku „oni snad koušou" ... ten se drbe na ruce „koušou a pořádně" ... v tu chvíli upřu svůj zrak na hnůj v němž jsou stále zapíchnuté mé vidle... néééé, někdo musí pro ně... no nechal jsem je tam já a tak zprudka otvírám dveře a dávám si znovu těch 2x20m jako kdyby šlo o finále na olympiádě, čmeláci už se snad trochu uklidnili a tentokrát nechávají můj nedobrovolný výlet bez „kousavé odměny". Zkusíme najít nějakej jinej hnůj, shodujeme se, já startuju a vyrážíme. Po pár kilometrech, přesněji řečeno asi po 10ti jeden nalézáme, ale bohužel je podobný tomu prvnímu, totálně bez hnojáku. Takže znovu do auta a zase o dům dál, tentokrát snad jen kilometr či dva, opět menší starší hnůj a jak se ukazuje, naštěstí jsou tam potvory, není jich sice moc, ale jelikož se začíná pomalu stmívat, už není čas nikam přejíždět. Hodinu se v něm hrabeme a máme hnojáků asi 1 litru na hlavu. Zcela vyřízení toho necháváme a vracíme se na Nový Dvůr, hodiny ukazují něco po deváté. Ani se nepřevlékáme a špinavý od ryb a hnoje vrážíme do jídelny, kde se nachází zbytek našeho týmu včetně doprovodu v bujaré náladě. Usedáme k nim, hážeme do sebe Plzně jako o závod, večířku, zákusek, pár dalších Plzní... K našemu stolu přichází zkroušený Tonda Vysoký z Nuslí, zdali bychom neměli pár pytlíků krmení navíc, že jim to jejich nějak nefunguje. Slibujeme že pár pytlíků by se našlo a ať si ráno příjde, teda pokud budou ochotni chytat „na Trapera"..... další Plzeň, ještě panáček na závěr a kolem půlnoci spokojeně uléháme. V 6.10 slyším nějaké podivné bouchání, probouzím se a zjišťuji že to Jirka tluče na zeď z vedlejšího pokoje „budíííííčéééék"... O 15 minut dříve než bylo v plánu, trousím z úst pár nadávek na jeho adresu...Tak teď už neusnu, pomalu vstávám, budím Cífku, obléct a vyrážíme na úsek.... Tam již připravený Standa „kde jste" ?? Tentokrát již bez poznámek, otevírám kufr, vyhazuji pytlíky s krmením a jdeme na to... Stavuji se ještě u Nuslí, chcete nějakého toho Trapera ? „Ani néé, díky, my se s tím nějak poperem", odpovídá Tonda, možná že dnes by měnil všemi deseti, ale pozdě bycha honiti.... A je tu losování, slečna štěstěna je nám tento víkend nakoněna a posílá mě na D11, hned vedle forhontu, tak to je výzva, říkám si, tam snad nějaký výsledek udělám. Ostatní už mají místa průměrná, jen Cífka nakoupil A12 antiforhont, no snad se s tím popere... Balím a odjíždím na štont, koho to tu dnes máme ? Na forhontu Jonáš Pavlík ze spřízněné Chuchle, mladý závodník, ten by nemusel slibný forhont proměnit a tak meta nejvyšší v podobě jedničky v sektoru mě zatím stále připadá reálná .... Na D10 Honza Kostka, ten mě na Sadské pěkně vyškolil, snad tentokrát bude stát stěstí při mě (stálo, ale jen o fous jak se později ukázalo...) Příprava probíhá bez komplikací, ale ve finále stíhám jen tak tak umačkat koule na základní krmení, asi jsem po včerejším „pauzírování" vypadl z rytmu.. První výstřel a koule padají do vody, víceméně na jedno místo, což mě prozatím uspokojuje. Beru do ruky prak a palím odhoz, při pátém vystřelu praská guma a já současně s klením sahám po náhradním praku, ten má ale tvrdší gumu a já krmím o pár metrů dál...počáteční spokojenost je ta tam...snad to bude o děličce, říkám si.... To už je tu druhý výstřel a já roluju nad vodu děličku, mírně předhazuji a začíná ona vypjatá chvilka čekání na první záběr, na první rybu. Naštěstí je to tentokrát jen několik sekund. Zásek, povyjetí gumy a už jí tahám, pěknej skaláček. Měním červy a znovu šup nad vodu. Než se splávek ustálí pozoruji okolní děličky, ryba jde zatím všem, takže žádné lelkování. Splávek jde po chvilce opět pod vodu, zásek a další skaláček je venku. Pak jeden menší, plotička, zase jeden slušnější atd. Za první půlhodinku jich mám asi 10 a řekl bych že společně s Jonášem na forhontu udáváme tempo. Záběry ale slábnou, deličky závodníků sedících pod námi se vícemeně nehnutě tyčí nad vodou. Tahám ještě pár ryb, ale pak také končím. Jediný Jonáš Pavlík na forhontu si stále drží rytmus. Nahodí, napočítá do pěti, bum a tahá rybu... Nádherná podívaná, ale co teď já? Pode mnou sedící Honza Kostka se dává do odhozu a po počátečních problémem s vyvážením splávku začína tahat cejny. Nelením beru prak a dostřeluji krmení, abych mu nepustil všechny ryby. Dále se věnuji děličce, zjemňuji, zkouším hnojáčka, jednoho červa, 4 červy, sem tam něco vytáhnu, ale spolehlivý recept na rybu nemám a tahám výrazně menší než Jonáš. Honza Kostka se pode mnou rozchytává z dohozu a můj náskok začíná dohánět. Dělička už jasně nestačí a tak beru také odhozák, píchám tři červy a posílám ho na zakrmené místo. Po chvíli přichází záběr, bum, je tam, ale nějaká čudla, menší skaláček. Takhle Honzovi stačit nebudu říkám si. Měním červy a znovu nahazuji. Záběr přichází až po chvíli, ale podle tahu cítím onu kýženou rybu, pěkného zlatého cejna. A už je v podběráku, má tak 40cm, ještě pár takových... Znovu nahazuji, ale to se zničeho nic zvedá silný vítr a angličák končí dost nalevo od krmení. Přehazuji, sice na správné místo, ale vítr ho z něj brzy odnáší. Pár minut se s tím beru, záběry nepoznávám, krmení mě také líta po všech čertech, nemá to cenu. Při pohledu na stále perfektně chytajícího Jonáše se opět chápu děličky. Nahodím, pár sekund čekám, splávek nekompromisně mizí pod hladinou, zásek a skalák jde z vody, vítr fouká tak 30-45min během kterých chytám víceméně na hod a alespoň chvilku tak držím tempo s Jonášem. Vítr utichá a s ním bohužel i moje záběry. Zkouším ještě chvíli hýbat s udicí, aby se nástraha na dně trochu mlela tak jak to s ní dělaly vlnky při větru, ale nic, ani ťuk. Zatím se Honza, který toho běhěm větru z odhozu také moc nevytáhl, opět rozchytává a přidává pár pěkných cejnů. Do konce zbývá tak půlhodina a já opět začínám hořet. Vidina jedničky v sektoru je ta tam, Jonáš nás jasně přechytal i kdyby to už teď zabalil. Dělička je stále mrtvá a tak šahám opět po odhozu, ale nepřesným krmením během větru jsem si ho trochu rozkrmil, takže záběry jsou teď nepravidelné a Honza mě jasně tluče, tahám pár skaláčků, zatím co Honza pěkné skaláky a zlaťáky. 
15min do konce, zkouším opět děličku, ale záběry žádné, výstřel oznamující 5minut do konce avizuje blížící se konec mého trápení. Beru naposledy odhozák, píchám 4 červy a posílám ho dozadu, přichází záběr, sekám, ale doprázdna, rychle navíjím a přehazuji. Koukám na hodinky, je 13:58, pamatuji se že závod začínal v 11:00 a nějaké drobné. Mám tedy tak dvě minuty. Čekám na záběr, střídavě hypnotuzuji anglána a hodinky, konečně anglán zmizel pod vodou, sekám, prut se ohýbá, zkouším navíjet, ale protáčí se brzda, koukám na hodinky akorát na nich skočilo 14:00. Zatraceně, mám maximálně 30 sekund. Nedá se nic dělat, musím to risknout, utahuji brzdu a začínám navíjet, ze začátku cítím silný tlak, naštěstí vlasec drží, počáteční odpor ryby trochu slábne, tak přidávám na otáčkách a za pár sekund už rybu rvu ke břehu jako kdyby na háčku visela ouklej, posledních pět metrů masitý skalák doslova proskáče po hladině až posledním skokem přistane v připraveném podběráku. Rychle ho zvedám z vody a šťastně na něj zírám, má určitě přes půl kila, snad mě pomůže k lepšímu výsledku, kéž by to byla dvojka. V tu chvíli přichází záveřečný výstřel, tak 10sekund po jeho zdolání, to bylo teda o fous a v duchu děkuji Jirkovi Drieselovi, který nám vždy doporučuje alespoň jeden odhozák pořádně „okovat" a já ho zrovna použil, takže s 18tkou na navijáku jsem si tu jízdu mohl dovolit...
A je tu vážení. Jonáš pravidelně chytající z děličky celý závod musí vážit na dvakrát a v součtu váží 13790. Nádhera, kéž bych měl alespoň 10 kilo, nemám, váha ukazuje 7950. A teď Honza Kostka, ani jeden netušíme kdo z nás je na tom lépe, já vytáhl určitě více ryb, ale on zase tahal podstatně větší....7840...wauuuu...to bylo teda o fous, respektive o toho skaláka v poslední minutě..Díky svatý Petře !!! Další váhy by už měli být snad slabší, soudím podle toho jak jsem během závodu stíhal pozorovat ostatní závodníky. Možná snad Petr Koten z Jihlavy, prý vytáhl nějakého velkého kapra, čekám tedy ještě na jeho váhu, 7850... další wauuu mě vylétne z úst, štestěna mě dnes opravdu políbila, určitě za tu protrpěnou Sadskou... Honza Kostka jen kroutí hlavou, „10g zatraceně" a já jen přikyvuji, takovýhle minimální rozdíl jediné ryby nikdy nepotěší... Dvojka tedy, říkám si, ale jaké je to překvapení když z D1 zazní „10800" .. co to ?? Dvojku v sektoru mě sebral Hutter Ewald z Budějovic, který podal velice dobrý výkon, ostatně jako celé Budějovické družstvo, které toto kolo s přehledem vyhrálo a dostalo se tak do čela průběžného pořadí. Takže trojka tedy, i tak jsem šťasten, je to letos můj zatím nejlepší výkon, snad přibude ještě nějaký... 
A jak dopadli moji spolubojovníci ? Podle informací z průběhu závodu by Jirka měl stejně jako včera dopadnout dobře, ale Cífka se Standou na tom asi nebudou nejlépe. Balím si nadobíčko, což mě dnes stejně jako příprava vůbec nejde od ruky a „už" za hoďku a půl přejíždím na místo srazu, kde zjišťuji že Jirka dnes uválčil 2ku, Standa 8ku a Cífka 9tku. Tedy přesně tak, jak hlásili zvědové. Součet 22 není z nejlepších, ale aspoň jsme nevyhořeli, jako na předchozích kolech...
„Vyhlášení výsledků", oznamuje zvučným hlasem Vašek Adamec, zvolna se šouráme ke stánku, abychom se dozvěděli jak si stojíme po tomhle, konečně zvládnutém kole. Nejdříve vyhlášení vítězů sektorů, ze kterého musím zmínit výkon Jirky Driesela, který součtem 1+2 obsadil první místo v jednotlivcích za tento víkend a cenu první místo v sektoru, kterou do soutěže sám věnoval galantně přenechává druhému nejlepšímu jednotlivci, kterým byl Jan Omámik z Plzně s výsledky 2+2. A teď již jak dopadli družstva. 12té místo Strakonice, 11té místo veliké překvapení Praha 4 Nusle, kterým toto kolo vůbec nevyšlo a nejspíše si tak ustřihli cestu zpět po první ligy, 10té místo Praha 4 Bráník, 9tá končí Jihlava, další favorit, který se s touto vodou nedokázal poprat, pak JH „D", Bechyně, Trabucco, Chuchle, které se letos poprvé zadařilo a už se blíží stupně vítězů, 4té místo Plzeň, která má stejně bodů jako třetí JH „C" 41, ale prohrává na CIPSy. Třetí tedy JH „C" jehož zástupci postupují do popředí. A už přichází krátká chvíle naší slávy ...druhé místo BlackBass se součtem 37 !! S úsměvem na tváři si jdeme pro potřesení rukou od pořadatelů, další pohár do sbírky v Jirkově krámě a především pro obálku s peněžní výhrou od sponzora 2.ligy Jirky Driesela - BlackBass, který je čistě shodou okolností členem našeho týmu... :) .. o to je to radostnější, že aspoň nějaká výhra zůstává „doma" a náklady na krmení se nám tak alespoň o něco sníží.
Potřásáme si rukou s klukama z JH a Vašek už mezitím vyvolává vítěze... RSK Mondial-F České Budějovice se součtem 22bodů...Úctyhodný výkon, všichni jim tleskáme, potřásáme pravicí a vytváříme skupinku na společné foto. Teď už zbývají jen záverečné proslovy v duchu poděkování závodníkům za dobré chování u vody, poděkování pořadatelům za precizně připravený závod a loučení se slovy... „tak nashle ve Všenorech" .....
Na závěr ještě pár slov k celkovému pořadí po třech kolech... Na první místo se brilantním výkonem vyšvihli Budějovice, které mají 116b, druhé místo JH „C" se 118b, na třetí místo poskočila Plzeň se 129,5b, na čtvrté místo klesli z prvního místa Nusle a teď mají 138b, tedy ztráta 22b na prvního, na páté místo klesla Jihlava 142,5b, na šestém je Trabucco 145,5b, sedmé patří nám BlackBass 146b, osmé okupuje JH „D" 151,5b, deváté Bechyně 167,5 a na 10-12 jsou Bráník, Chuchle a Strakonice, kteří už nabrali příliš velkou bodovou ztrátu, že do bojů o záchranu v lize již moc promluvit nemohou a nejspíš si příští rok zachytají divizi, tedy pokud nedokáží kouzlit jako Plzeň, která v minulých letech pokaždé vypadla, aby se na jaře objevila na soupisce znovu... ?
Co nás tedy čeká na čtvrtém posledním kole ve Všenorech ? Především boj o první příčku mezi Budějovicemi a JH „C", dále pak uvidíme jak si s Berounkou poradí Plzeň, která letos pod vedením Pavola Mihála chytá excelentně a mohla by do bojů o postup do první rovněz promuvit. Nejsledovanější ale, vzhledem k vývoji první ligy a reálného předpokladu, že k nám do „Áčka" spadnou možná i tři tými, bude asi bitva o 4-9 místo, přesněji řečeno o udržení se v druhé lize, jelikož rozdíly jsou tam opravdu minimální a ani 7místo nezaručuje setrvání v lize.... Takže všem přejeme hodně rybářských úspěchů a těšme se jak to v září dopadne... MKO
