Loni nás při premiéře na Radbuze čekal vzedmutý povodňový proud bahnité vody nesoucí chomáče špinavé pěny, o výsledku mnohdy rozhodovalo pár ouklejí a druhý den se závod zrušil. Já se tu potkal s nehoráznou smůlou, kdy jsem nejdřív před začátkem závodu komplet zahučel do vody a v poslední sekundě jsem pak zasekl jediného a nejspíš rozhodujícího cejna, kterého jsem ovšem musel pustit. Ani nebudete věřit, kolik se toho letos na Radbuze opakovalo – včetně mého tradičního kopce smůly...
Stejně jako loni, i letos se již několik týdnů před plánovaným závodem na Radbuze začínají bouřit živly a naše republika je vydatně skrápěna dešti. S obavami tak neustále sledujeme průtok na Radbuze i jejích přítocích. Zatím to nevěští nic dobrého a těsně před závodním pátkem se dokonce objevuje návrh na přesunutí závodu na Nežárku. S návrhem však nesouhlasí všechna družstva, a tak neprochází. V pátek se tak brácha se Standou stavují u Radbuzy omrknout, jak to aktuálně vypadá s průtokem a případně odzkoušet rybí apetit. Ale nádobíčko nakonec zůstává nevybalené, neb vodní tok je vskutku nestandardně silný a pár kolegů odvážlivců se tu jen trápí. Jen tu a tam chytnou pěknou větev valící se proudem. Závěr z pozorování je jednoznačný: lov ouklejí bude sázkou na jistotu.
Páteční večer tak trávím vázáním ouklejáků a jemných forpasů a v sobotu ráno se už shledáváme na břehu Radbuzy. Sraz máme stanovený na 8.45 a já dorážím poslední, neb jsem při fasování živé vyslechl dobře míněnou radu od Jiříka, že stačí vyjet v osm, jelikož do Plzně je to jen půl hoďky. Já totiž zapomněl, že Jirka má Felici přečipovanou na F1 od Mc Larenu a coby relativně čerstvý majitel řidičského průkazu se neohroženě řítí po našich dálnicích dvousetkilometrovou rychlostí. Na srazu se ještě svěřuje, že by tu byl ještě dřív, kdyby nevařil a nemusel tak rychle zajet do depa na rychlý servisní zásah.
Při míchání krmení ještě kontrolujeme vodní hladinu, ale bohužel ta se od včerejška příliš nezměnila a na žádnou velkou chytačku to zatím nevypadá. Jirka sice tvrdí, že volal těm nejpovolanějším lidem a hladina prý bude klesat tak, že odpoledne budeme chytat v pohodě na gramové splávky, ale my Jirku známe, a tak jeho zaručené informace bereme s rezervou :o)
Pak už nás svolává signál k losování, který však začíná projevem jednoho z plzeňských organizátorů, po němž věci dostanou zcela nečekaný spád a málem povedou až ke zrušení celého kola. Tou rozbuškou je sdělení, že se organizátorům bohužel nepodařilo zajistit od města výjimku na parkování u vody, konkrétně na cyklostezce, jež kolem řeky vede. To se řadě týmů nelíbí obzvláště proto, že už tu vlastně všichni parkujeme, aniž bychom věděli, že se tím vystavujeme riziku pokuty a odebrání bodů. Rozpoutává se bouřlivá debata a už tak horký vzduch se ještě přihřívá od poletujících emocí. Závodníci se rozskupinkovali a probírá se, jak se k obdržené informaci postavit. Začíná převažovat názor, že by se závody měly rušit. To je vzhledem k nakoupené živé a již rozmíchanému krmení více než nepříjemné a náš tým se spíše klaní k variantě odchytání závodu, jakkoli je kombinace rozvodněné řeky a nemožnosti přivést si věci na štont ne moc lákavá. Posléze se všechny týmy opět scházejí u pořadatelského stanu a snažíme se opět dojít k nějakému závěru. Ani teď se však nedaří vést klidnou a racionální diskusi, a tak jsme stále nikam nepokročili. Čas už přitom pokročil tak, že nemůžeme stíhat naplánovaný časový harmonogram.
Do dalšího kola diskusí vstupuje jakýsi vycházkově oděný pán s drobným psíkem, jenž právě dorazil a jeho klidný autoritativní hlas přispívá ke zklidnění emocí. Jedná se zřejmě o dalšího zástupce plzeňského rybářského svazu a s jeho pomocí se začíná jazýček vah opět přesouvat na stranu zrealizování závodů. Konečně se začíná vést rozumná diskuse a dochází se k tomu, že auta na sektoru D, jenž je oddělen od ostatních na opačném břehu, mohou bez problémů parkovat za zády závodníků a na ostatních sektorech si závodníci mohou navést své věci na štont, a pak auta odstavit na blízké parkoviště pod most. Dále se pak dohodlo posunutí harmonogramu o dvě hodiny a rázem bylo po diskusích a konečně se začalo losovat.
Díky oddělení sektoru D vznikly hned čtyři forhonty a popravdě řečeno jsme dnes o žádný neměli zájem. Na rozvodněné řece totiž zdaleka neznamenal záruku úspěchu. Radši jsme si jej chtěli ponechat na zítra, kde se dalo očekávat zklidnění toku a vyšší aktivita ryb. Los mi ale letos opravdu nějak nejde a forhontu jsem se nevyvaroval. Vylosoval jsem jej pro Jirku na C12. Na áčku jsem pak poslal bráchu na A5, sebe na B10 a Cífku na D6, tedy doprostřed sektoru, což byl vzhledem k forhontům na obou koncích sektoru rovněž nešťastný los.
Rychle se rozprcháváme na místa, ať můžeme vše bleskově vyložit a auto odložit mimo dosah mužů zákona. Všem se to daří až na rodinu Koudelů, kteří se u svého synka zdrželi o něco déle a policie je dostihla. Policisté se však projevili sympaticky a snažili se celou transakci jen ústně popohnat.
Díky posunu startu přípravy o dvě hodiny mám docela hodně času a trávím jej kromě rozprav s kolegy zejména pozorováním řeky. Nemám ze svého místa přílišnou radost. Zaprvé je tu relativně užší ohyb řeky a proud je u mého místa ještě prudší, než u ostatních a zadruhé se mi na mém fleku vůbec neukazují oukleje. To vedle u Libora Nováka naopak kroužkuje jedna vedle druhé, což Liborovi několikrát vyčítám :o)
Nakonec se dočkáváme zahájení přípravy a v parném odpoledni se pouštím do úpravy příbřežního porostu, snesení všech propriet po velmi příkrém svahu je také náročné a leje ze mně jak z vola. Ostatní jsou na tom naštěstí obdobně, jak dosvědčuje hekání nesoucí se ze všech stran a to mě uklidňuje. Chystám si všechny čtyři topsety s 10g lízátkem, 6g lízátkem, 5g kulákem a jedním půlgramem, který jsem zamýšlel na chytání ouklejí na děličku. Celou děličku pak zkracuji o jeden díl a v dravém proudu hodlám lovit jen na „jedenáctku". K tomu si chystám ještě tři biče, a sice 5m, 6m a 7m. Loni tu platilo „čím dále, tím lépe" a kdo měl krátký bič, musel celou dobu stát „na Hitlera" (jak říká Luboš Bureš). Pak si ještě rozdělávám patentky s hlínou a lepím červy, ikdyž o jejich smysluplném použití mám pochybnosti.
Času je dost, tak si ještě dopřávám rychlý obídek čerstvě donesený Moničkou z nedalekého Subwaye a hlavně se vybavuji velkou zásobou vody. Vedro je opravu pořádné a na přímém slunci bych mohl i zkolabovat. No, kdyžtak si dám koupel jako loni :o)
Pak už je tu zahájení krmení a já sypu koule na děličku. Nadhazuji si je skoro dva metry proti proudu, ale i tak mám pochybnosti, zda se opravdu ocitnou na mém úseku. S úvodním hvizdem zkouším chvilku děličku s nejtěžším lízátkem, ale na ryby to moc nevypadá. Nemám ani ťuk a Libor vedle mne má záběr na ouklejovou sestavu na děličce, tak ji zkouším taky. Ani oukleje mi ale na děličkovou vzdálenost neberou, a tak beru do ruky 5m bičík a zkouším štěstí v pomalejším proudu. I tak je to ale fičák a splávek přede mnou vždy jen proletí. Snažím se ho na konci trochu brzdit, a z toho mám první záběr. Má první ouklej se nese vzduchem a je pěkně vypasená. Mám z ní radost, neboť tuším, jaká to dnes bude bída. 
Asi za pět minut dostávám druhou. Není to žádné pravidelné braní a přijde mi, že je úplně jedno, jestli tam házím ouklejovinu, nebo ne. Libor je stále zhruba o jednu až dvě oukleje napřed. Vždycky, když už ho začínám dohánět, chytne další ouklej a udržuje si svůj drobný náskok. Chytání je to stále dost náhodné, a tak zbývá spousta času na konverzaci, kterou s Liborem udržuji. Snažíme se navzájem informovat o dění na zbytku úseku, ale oba jsme obklopeni hustým rákosím a na nikoho moc nevidíme. Liborovi tak mohu podávat zprávy jen o mém druhém sousedovi z B9, kde sedí Jan Oberfalzer z Bramasu a zprávy pro nás nejsou pozitivní. Honza se po marné snaze na děličce opřel do odhozu a hned z prvních náhozů vytěžil slušnou spodovku (později se ukázalo, že to byla plotička, ale přemotaná naplocho, proto tak vzdorovala). My se s Liborem nadále zabýváme ouklejemi a máme každý kolem pěti kusů. Pak ke mně přichází Standa s dobrým pivem a ještě lepší radou, jak chytá oukleje brácha na áčku. Zkouším to okopírovat a světe div se, ono to funguje! Rázem proměňuji tři záběry v řadě a dávám se do trháku před Liborem. Pak ale opět přichází totálně mrtvá půlhodinka a to mě vede k tomu, že zas beru do ruky děličku, masivně dokrmuji patentkou (na tu jsem loni nalákal toho smolného cejna v poslední sekundě), dávám na háček tři patentky a dva červy a provádím své 10g lízátko zase vodou. Dva průjezdy nic a na ten třetí mizí splávek prudce pod hladinou. Sekám. Chvíli si myslím, že jsem zahákl větev, ale ta pak zapumpuje a vydává se směrem od břehu. Je to ryba a slušná! Mám dost silnou gumu i hrubší sestavu, tak si věřím, že rybu otočím. A taky že jo. Začíná jezdit přede mnou a já pomalu odděluji děličku za sebe. Pěkně díl po díle. Srdce mám až v krku. Tohle vypadá na rybu přes kilo, stále jezdí jen u dna a gumu mi pořád pěkně tahá. Pokud ji dostanu, myslím, že budu útočit na jedničku v sektoru. Podařilo se mi oddělit a držím v ruce již jen čtyři díly. Ryba nedělá žádné prudké výpady, jen sem tam vyšle pár silných kopanců, a pak se třeba jen pověsí do proudu a nejde přizvednout. Několikrát jsem ji už vypumpoval těsně pod hladinu, ale nedaří se mi ji zahlédnout. Pod hladinou to vždy otočí a maže zpátky ke dnu. Začínám ale věřit, že ji dostanu. V silném proudu nemůže bojovat věčně. Už ji vodím přes pět minut a začínám si chystat podběrák. Přitáhnu si ji pěkně po dně pod sebe, a pak ji zdvihám k hladině. Už jsou na hladině broky a za chvíli musí být vidět i ryba... opět ale sjíždí ke dnu a poodjíždí kus od břehu. Hodlám manévr zopakovat, ale v tom vidím, jak se ke mně blíží jiný vlasec a guma vytažená z děličky od Libora Nováka. Nejdřív myslím, že tam má Libor taky rybu, ale situace je jiná a má pro mě bohužel fatální následky. Libor totiž na dně zasekl jakousi ohromnou větev, přizvedl ji při záseku do proudu a ten mu svezl celou udici i s větví ke mně do úseku. Cítím, jak mi ryba ztěžkla a je mi zřejmé, že se Libor s větví přivěsil ke mně. Libor si vlasec duchaplně trhá a situace vypadá lépe. Ryba s větví je ale stašně těžká a proud je strhává na mém vlasci dál po řece. Tu tíhu teď nemám šanci zastavit, a tak jen pozoruji, jak se mi guma napíná, napíná a napíná, a pak cvak! Pomalu se mi vrací zpět do špičky. Utrhl se forpas a s ním i větev ... včetně mé ryby.
Libor se mi omlouvá, ale mně je jasné, že za to nemůže. Je to prostě ta klasická smůla, která mě provází. Na Berounce jsem také o větev urazil spásnou rybu. Letos mě prostě větve pronásledují a jak mám zjistit druhý den, budou mě pronásledovat i nadále. Takže ani moc nenadávám, ikdyž je mi jasné, že chybělo tak málo, abych se dostal ke kýženému sektorovému prvenství. Víc mě však mrzí, že jsem rybu ani nezahlédl. Podle způsobu boje bych to však tipoval skoro na sumečka, Honza Oberfalzer pak ještě zmiňoval parmu, ta by asi ale jezdila víc.
Chvíli ještě zkouším lov na děličku, ale podobnou rybu ani jiný záběr nedostávám. „Když už závod zřejmě nevyhraju, tak ať ho aspoň neprohraju", říkám si a beru zpátky do ruky oukleják. Libor mě totiž mezitím nejspíš v ouklejích dotáhl. Ouklejím se už ale taky moc nechce a s bídou tahám během půlhodiny dvě. Naštěstí jsou obě pěkné (jako všechny, co jsem dnes chytil), zatímco Libor hlásí dvě podvyživené. Oba bychom nyní měli mít deset kousků. Na posledních deset minut mi to přeci jen nedá a zkouším své štěstí na děličce potřetí. Párkrát mám pocit, že vidím záběr, ale nejsem na lízátko tak zvyklý, takže se nejspíš jednalo jen o zadrhnutí o dno či proplouvající předmět. Každopádně už nic nesekám a zcela zmožený vedrem jsem rád za poslední signál ukončující dnešní závod.
Zjišťujeme s Liborem naše vyhlídky. Jakub Koudela na B12 má jen tři nebo čtyři oukleje, Martin Loprais na B8 čtyři oukleje plus perlína. Ty bychom měli s Liborem přechytat. Jen Honza Oberfalzer vedle mne ukázal, že se tu dá zaúřadovat i s odhozem a od druhého břehu, kde je klidnější voda, vytahal čtyři plotice, které budou jistě těžší, než náš úlovek deseti ouklejí. O dalších místech nemáme přehled, a tak čekáme na váhu.
Ta přichází s pro nás pozitivními zprávami. Nikde se moc nechytalo a dosud nejvyšší váhu drží Jana Štiková s 600g. Tu těsně atakuje můj soused Jan Oberfalzer, ale jeho 4 spodovky váží o 10g méně a zůstává zatím těsně druhý. Pak nesu na váhu já svých deset ouklejí a ty mají rovných 300g. Za mnou míří Libor a teď se modlím, aby váha byla „spravedlivá". Je to opravdu vyrovnané, ale nakonec rozhoduje, že Libor měl dvě dorostenkyně, kdežto já samé pěkné seniorky a tím pádem za mnou o 20g zaostává. Nakonec z toho pro mě vyplývá překvapivě dobrá čtyrka, což je aspoň jakási náplast na tu utrženou rybu, která by mě zaručeně poslal do čela. Trochu mě to mrzí, jelikož bych si pak mohl dobírat Janu Štikovou, ale pořád jsem dopadl lépe než loni, kde mě nucené puštění takové ryby stálo pád až na jedenácté místo.
A jak to dopadlo na ostatních sektorech? Na áčku proměnil forhont Pavel Moravec z JH"C" a za 1900g si připsal do série letošních skvělých výsledků jedničku. Druhé místo vychytal Tonda Vysoký, jenž zvolil lov na topset pod břehem a v drobných skaláčcích udělal 1160g. Trojku pak udělal brácha, jenž se věnoval výhradně ouklejím a nachytal v nich 680g.
Po vážení na sektorech A a B to tedy vypadalo, že máme zaděláno na solidní výsledek, ale z céčka nepřišly až tak dobré zprávy. Jirka se na forhontu nezvykle trápil, nebyl se schopen vyrovnat se stáčejícím proudem a nerovným dnem a výsledkem byly jen dvě drobné spodovky, které mu za 140g vynesly až desáté místo. Na céčku nejlépe zachytal Jirkův soused z C11, jihlavský Honza Trubswasser s 1180g, dvojku pak dělal na C10 Petr Janků s 690g a trojku z antiforhontu C1 Jindra Smolík s 380g.
Na déčku pak bylo zajímavé sledovat souboj horního a spodního forhontu, v němž jasně dominoval ten spodní, tj. D1, na němž seděl Vojtěch Koudela ze Smíchova a natahal 4420g. Na paty mu šlapal Ondra Rajtmajer z Chuchle, jenž seděl na D2 a uzmul dvojku za 4080g - navíc to byl Ondrův první závod! Klobouk dolů! Trojku pak vybojoval Ewald Hutter z ČB za 3440g, které nachytal na D4. Až čtyřku tedy bral Luboš Bureš sedící na horním forhontu D12, a to si ještě musel pomoci pěkným kaprem. Pětku pak vybojoval ze středu pole náš Cífka, jenž se dobře vyrovnal s nepříznivým losem. Jinak déčko byl jediný sektor, kde ryba relativně šla a to zejména díky menší hloubce a pomalejšímu toku - jasně tu dominovala dělička v plné délce, zatímco na ostatních sektorech byl jistotou především lov ouklejí.
V součtu tak za dnešek nabíráme výsledek 22 bodů, což je průběžné třetí místo, ale je to hodně našlapané a zítra budeme muset ještě zabrat, abychom vystoupali na bednu. Navíc nám bude chybět stabilní chytač Jirka, jenž se dnes nejhůře srovnal s rozdivočelou vodou a pro zítřek jej nahradí Standa.
Po závodu se stěhujeme do hotelu. Tentokrát jsme to pojali poměrně luxusně a v našich rybářských hadrech si tu připadáme poněkud nepatřičně. Takže rychlá sprcha, převlíkačka a jdeme do hotelové restaurace na večeři. Vaří tu skvěle a nakonec jsou z toho téměř u každého tři chody. K tomu vynikající plzínka a úspěch v podobě třetího místa pro náš Black Bass Team v prvním dni nás dokonce vyprovokoval i k rundě panáčků. Ája s Jolanou se brzy stěhují s dětma na pokoje a my je zanedlouho následujeme. S bráchou ještě namáčíme v hotelové koupelně TTXku, ať jsme ráno rychlejší a jdeme zalehnout. Nevím, čím to, ale vyspal jsem se asi nejlíp ze všech mezizávodních nocí. Dokonce jsem zaspal i bráchovo chrápání, které Monča musela zahánět několikerým mlaskáním.
Ráno vyrážíme za kuropění a jen toužebně koukáme na snídani, která se teprve chystá pro normálně vstávající hosty. Krmení máme rychle hotové, živou rozdělanou a rozdělenou. Je čas se začít přesouvat na štonty. Já mám dnes sektor D, na který se vyloženě těším, jelikož se tu včera chytalo nejvíc ryb a nejednalo se o oukleje. Jen jsem si chtěl losnout místo co nejblíže spodnímu forhontu, kde se včera chytalo, zatímco na opačném konci to byla bída s nouzí. To se mi ale moc nepodařilo, jelikož mám D11, kde včera George dělal dvanáctku:o( Dle svých vlastních slov to ale prý včera „podělal", a tak se s tím možná poperu lépe. Brácha dnes míří na C8, Cífka do dravého proudu kousek od mého včerejšího místa, tj. na B11 a Standa jde na A8.
Na mém místě se potkávám s pohodovými sousedy v podobě Libora Nováka a Ondry Rajtmajera. Libor vedle mne seděl už včera, ale dnes je po proudu, tak ke mně snad tentokrát žádné větve spouštět nebude :o) Ondra tady včera zalapal na D2 a z D12 se určitě bude svůj výkon snažit zopakovat. S výstřelem zahajuji přípravu a snáším si vše po příkrém břehu k vodě. Dělá se opět strašné vedro, potím se a při prosekávání porostu se na mne vyrojí obrovské mračno mušek, které si na mne chtějí vehementně sedat, především touží po mém obličeji a já je nestíhám odhánět, zvlášť když mám ruce od krmení, patentek nebo lepidla na červy. Chystám si tentokrát 4 topy osazené splávky 5g, 3g, 2g a 1g. Voda oproti včerejšku spadla a na déčku proudí výrazně méně než na mém včerejším místě, takže se dá sáhnout po větší „jemnotě". K tomu vybaluji ještě osmičku bič a jeden odhazák, ale dle včerejších výsledků by to mělo být především o děličce.
Přípravu v rostoucím parnu dokončuji s vypětím všech sil a v potu tváře a děkuji Ondrovi, že mi daroval jednu ze svých vod, jelikož jinak bych tu asi pošel žízní. Jirka se v roli trenéra stěhuje na začátek závodu za má záda, z čehož nemám velkou radost, jelikož pod jeho vedením obvykle znervozním a dělám blbosti, jako třeba že krmím tam, kde rozhodně nebudu chytat, nebo si nahodím háček bez nástrahy. Musím se s tím ale nějak popasovat a snažím se plnit Jiříkovy příkazy. Jednou je trenér a ten se má poslouchat :o) Pod jeho vedením tak dopravuji několik koulí na děličku, několik šištiček na odhoz a zahazuji to lepeňáky plus hlínou s patentkami a stříhanými hnojáky. Jsem spokojen asi tak s každou druhou koulí a Jirka dohromady celkem s jednou, jen mi neřekl kterou.
Pak přichází jedenáctá a s ní výstřel oznamující začátek závodu. Jirka mi radí hned napíchnout hnojáka a to se později ukáže jako velice prozíravé rozhodnutí. Začínám s 5g splávkem a provádím ho úsekem. Honza Kostka hlásí z D8 prvního cejna a rybu brzy táhne i Ondra Rajtmajer vedle mě na fořtu. Jirka mi diktuje doslova pohyb po pohybu co mám přesně udělat: „podrž, drž, ještě drž, teď to pusť, teď zase drž, pusť, nebyl to záběr?, možná byl, tos měl sekat, drž, pusť, sekej!" . A je tam! Táhnu prvního skaláka, hážu ho do vezírku a náš tandem se znovu pouští do díla. Jirka je mozek a já jen ruce, které vykonávají jeho pokyny. Docela nám tohle spojení funguje a táhnu rychle po sobě další dva skaláky. Pak zjemňuji na 3g splávek a táhnu čtvrtého a po něm přichází něco, co mi trochu víc tahá gumu. Vyklube se z toho kapřík dorostenec, jak dlouhý, tak vysoký. V jednu chvíli s ním nejde pohnout, zřejmě zajel do nějaké větve, ale pak z ní zase vyjíždí a končí v podběráku. Skvělý start. Libor vedle mne jen nechápavě přihlíží a mám pocit, že tluču i Ondru, ale ten se také skvěle rozjíždí. Jirka je nadšený ze svého trenérského počinu a vyráží jej aplikovat i na ostatní týmové kolegy. 
Já konečně můžu ke svým rukám přepojit svůj mozek namísto Jirkova a můžu říct, že nám to dohromady jde minimálně stejně dobře. Tahám další dva cejnky a jednoho cejna zlaťáka. Monča mi každých deset minut hlásí, ať nezapomenu krmit a vše se vyvíjí skvěle. Ale to už jsem si říkal tolikrát a pak přišlo něco nečekaného.... a přišlo to i teď. Tahám opět větší rybu, zřejmě další lopatu a najednou s ní nemůžu hnout. Vjela mi do větve, podobně jako předtím kapřík, ale tahle sama nevyjela. Nezbývá mi, než urvat forpas. Vážu nový, nahazuji, mám okamžitě záběr, sekám, opět pěkná ryba a celá situace se opakuje. Opět konči ve větvi a já mohutnými příseky opět utrhávám forpas. Vážu další, nahazuji, mám okamžitě záběr, pěkná ryba a kde myslíte, že skončila? Zase ve větvi. Dostávám se do paradoxní situace, kdy nemám problém rybu zaseknout (co by za to dal třeba Libor), ale nedokážu ji přivést ke břehu. Až po další utržené rybě nalézám relativně účinný způsob, kdy rybu zdvihám k hladině téměř na plné děličce a postupným oddělováním dílků děličky ji přitahuji po hladině tak, abych ji přetáhl přes onu větev trčící asi pět metrů ode mne. Na malé ryby to docela funguje, ale velké mi do větve ještě sem tam sjedou, anebo se mi vyříznou při páčení na hladinu. Ztrácím tak asi osm velkých ryb a jsem z toho na mrtvici. I tak se mi ale stále daří ryby lovit a něco do vezírku přibývá, ale vím, že jsem mým tradičním laborováním s větvemi ztratil kontakt s Ondrou na D12 a nejspíš i opačným koncem sektoru. S další rybou ve větvi mi namísto forpasu praská opakovaně namáhaná guma a přicházím o svou úspěšnou sestavu s 3g splávkem. Vracím se na 5g, ale i tu velmi záhy o větev komplet trhám. Začínám tu větev proklínat. Kde se tu vzala? Jaktože jsem o ni na začátku závodu ani nezavadil a teď je všude? Vypadá to, že mě ty větve letos prostě všude pronásledují. Nakonec dochytávám na 2g splávek. Trochu mi záběrů ubylo, ale ještě dostávám pár skaláčků, jednoho pidikapříka a dva pěkné okouny.
Výstřel oznámil konec závodu a jde se vážit. Začíná Ondra nade mnou a v souladu s mým očekáváním přináší moc pěknou váhu 9870g. Pak jdu já a tipuju to tak na šest kilo. Váha ukazuje rovných 6500g. Ondra mi tedy pěkně odskočil, ale uvidíme co ostatní. Libor se trápil celý závod, neb neměl hnojáky a má jen 2360g. Přechytávám i Petra Janků, až Honza Kostka skáče přede mne s váhou 7150g. Pak je opět pás méně úspěšných závodníků až k D4, kde sedí můj oblíbený soupeř a skvělý rybář Luboš Bureš, jenž má 7920g a posouvá se přede mne a Honzu. Ondra Rajtmajer zatím stále vede a má zaděláno na jedničku ve svém druhém závodě v životě (a to včera udělal dvojku!). Radost mu ale nakonec trochu kazí Jana Štiková, která na D2 zachytala fantasticky 10620g a zkompletovala tak dvě jedničky za víkend (a to ani neví, že jsem ji v obou závodech mohl porazit, nebýt mých větví :o) Martin Loprais z forhondu na D1 zůstává s 6060g k mému příjemnému překvapení za mnou a tak je z toho pro mne nakonec ještě přijatelná pětka... ale kde já mohl být, nebýt těch zpropadenýchi utržených ryb....
Trochu zasmušilý si balím své potrhané nádobíčko a vydávám se s Mončou přes lávku za ostatními. Tady nás nečekají dobré zprávy. Brácha rovněž zopakoval svůj včerejší dobrý výsledek a udělal na céčku čtyrku, ale na béčku se s dravým proudem nedokázal vyrovnat Cífka a zapsal si za dvanáct (pro něj velmi netypických). Na áčku se pak s těžkým místem pral i Standa a udělal desítku. Celkový součet 31 bodů za neděli nás tak spolehlivě posílá z bedny a propadáme se z třetího až na šesté místo za toto kolo.
Jinak na céčku se dnes nejvíce dařilo Ewaldu Hutterovi s 8020g a ukázal tak našemu Jirkovi, jak se tu proměňuje forhont. Na béčku nejvíc zaválela Šárka Švehlová a myslím, že i díky pěknému kaprovi dosáhla na 4430g a na áčku těsně zvítězil před Viktorem Vocelem Pavel Puškaš z Bramasu Sarfix s váhou 5530g.
Závěrečné vyhlášení pak shrnulo, kterak tu dopadla jednotlivá družstva. Nejvíce se dařilo družstvu Českých Budějovic se součtem 35bodů, kteří tak potvrdili své ambice k návratu do nejvyšší ligy. Na druhém místě tu končí družstvo Nuslí (40 bodů)tažené famózním výsledkem Jany Štikové a třetí jsou závodníci z Vinohrad (41 bodů), kterým se povedl zejména nedělní závod.
V celkové tabulce po dvou kolech se tak náš Black Bass Team propadá na sedmé místo s poměrně velkou ztrátou na první tým Českých Budějovic, kteří si již vytvořili patnáctibodový náskok i na druhý tým v pořadí Jinřichův Hradec „C", jimž je v patách tým Vinohrad na třetím místě. Kromě odskoku prvního týmu se však výraznější rozdíly zatím nevytvořily a v druhé polovině sezony se pořadí týmu může ještě hodně proházet - tak jak jsme to viděli v minulosti už mnohokrát. Překvapením pro mě je zatím dělené 10.-11. místo Jihlavy, což je tým zkušených borců a zřejmě se zatím letos nepotkali s tou správnou formou nebo kouskem štěstí. Stejně tak bych tipoval na lepší umístění tým Počátků, jenž se zatím dělí o onu nelichotivou pozici s Jihlavou. Naopak absolutní nováček Bramas Sarfix zatím předvádí sympatické výkony a drží si slušnou osmou pozici.
Závěrem bych chtěl říci, že se mně osobně chytání na Radbuze velmi líbí a to i přesto, že se tu vždy potýkám s nějakou smůlou a opravdu mě mrzí, že se pořadatelé v čele s Honzou Weberem vyjádřili po potížích, které provázeli začátek závodního víkendu, že se tu již liga pořádat nebude. Myslím, že by to byla obrovská škoda. Chytání je tu moc pěkné a pokud bychom nějaký ročník nechytili zrovna povodňovou vodu, myslím, že by to byla úplná fantazie. A navíc to pivo.... zkrátka a dobře doufám, že si to pořadatelé rozmyslí a i příští rok se na Radbuze shledáme.
Teď se ale těším na setkání v Nových Dvorech, kde se tradičně bude „lámat chleba".