O tom, kterak nám odstartovala 2.liga plavané sk.A, jak se zapsali nováčci v této soutěži, ale i jak bodovali zkušení matadoři a především o tom, jak se dá „podělat“ dobře rozjetý závod, tak o tom všem je následující článek.
Začátek II. ligy je letos naplánován ve dnech 17.-18.5. na Vltavu v Hluboké n. Vlt., což je sice starý známý úsek, ovšem nikoliv pro první kolo. Obvykle se tu liga zakončuje a chytá se tu tak v pozdních letních nebo v podzimních měsících, kdy tu není problém natahat na jakémkoliv sektoru přes deset kilo spodovky.
Jelikož s jarní Vltavou nemáme zatím zkušenosti, vyjíždějí ovíkend dříve tři borci z našeho Black Bass týmu na průzkum terénu a vracejí se s poměrně pozitivními zprávami. Spodovka jde, o ouklejích to nebude, dělička je úspěšnější odhozu. Jenže trénink je trénink a závod je závod, aneb nebe a dudy, ale o tom až později...
Nyní se v sobotu ráno dobře naladěni a po zimě řádně natěšeni scházejí všichni účastníci II. ligy na tradiční loučce u řeky, kde už se pod taktovkou Pepy Kostky , Vaška Adamce a dalších jindřichohradeckých vše chystá k prezentaci a losování.
Náš tým se schází v plném složení a za přípravy krmení rozebírá taktiku na dnešní závod. Rozhodně nic nechceme ponechat náhodě. Po loňském druhém místě si opět klademe cíle nejvyšší.Stejně však bezesporu smýšlejí i ostatní favorité, s kterými po sobě navzájem pokukujeme a vítáme se v novém závodním roce. K těm nejlepším koňům pro letošní sezónu bude pochopitelně patřit loni bronzová Jihlava, domácí týmy Jindřichova Hradce, stabilně chytající Bechyně, kvalitně složený tým Trabucca a především z první ligy sestupivší Nusle. Registrujeme i nováčky v druhé lize, k nimž patří náš známý tým z Chuchle v čele s ostřílenou Janou Štikovou (za svobodna Sokolovou), dále pak kompletně v modré barvě oblečený tým Strakonic pod vedením Milana Jungvirta a v neposlední řadě „nepotopitelný" tým Jardy Čapka z Plzně, který pravidelně každý rok sestoupí, aby se vzápětí zase objevil mezi námi. Zřejmě v plzeňském kraji není jiného týmu.
Brzy přichází na řadu losování, což byla loni má silná parketa, a proto se jej chápu i letos. Losuju celkem slušně, ale i tak jsem kolegy pranýřován, že to mohlo být lepší. Bráchu posílám na A6, Jirkovi táhnu C1, což je ve zdejších podmínkách (bohužel dost mrtvý) forhond, Standa půjde na B10, takže blízko béčkovému forhondu a já si tahám (stejně jako loni) sektor D a osmičku, takže zase docela slušné. Akorát strašná štreka po břehu. Naštěstí mi pomáhá Cífka, který je první závod v roli trenéra.
Štont se mi moc líbí. Zleva mám velký keř, který mi sice zněmožňuje výhled na soupeře nad sebou, ale aspoň mě nebudou rozptylovat a zprava na D7 nemám nikoho, jelikož Jakub Kabát z Trabucca se nedostavil. Po zahájení přípravy se vrhám do osahávání dna a i to se mi líbí. Mám před sebou takovou vanu, která se na svém pravém konci rychle zvedá asi o 30cm nahoru. Ideální. Teda aspoň vždycky předtím mi takové nerovnosti na dně dost pomáhaly.
Stavím si 4 topy a spíš z povinnosti dvě boloňézky. Naivně doufám, že ryba mi ve vaně bude sedět a na odhoz nedojde. Obávám se, zda budu v novém roce, kdy nemám nic ošahaného a navíc mám novou bednu, stíhat přípravu, ale překvapuji sám sebe a poměrně načas a kvalitně lepím i červy a mačkám koule. Stíhám tak prohodit i pár slov s nade mnou sedícím závodníkem, který je v podobě Petra Štětiny s Ivou Štruncovou v roli trenéra za zády težkým soupeřem.
Tak a je tu 13.25 a první letošní hvizd zahajující krmení protíná dusný vzduch. Opět se překvapuji a většina koulí letí přesně tam, kam letět má. Sedám na bednu, bodám dva červíky a čekám na další hvizd. Ten přichází přesně pět minut po prvním a já snáším svou nástrahu do vody. Neuplyne ani pár vteřin a splávek zajíždí pod hladinu. Sekám a navádím do podběráku podoustev. Měním nástrahu a další nához přináší druhou podoustev. Pak přichází v rychlém sledu cejnek a zase podoustev. Záběry přichází ze středu vany, přesně tak, jak jsem si představoval. A když tam záběr nepřijde, spouštím nástrahu níž, až na okraj vany, kde přichází záběry od plotiček. Nervozita je pryč, nasadil jsem parádní tempo a přilákal tak za svá záda trenéry okolosedících závodníků. Právě když z toho začínám mít parádní pocit a říkám si, že mě letos zřejmě čeká skvělá sezóna, záběry polevují. Najednou tu není záběr na proplavání, ale až na tři a pak ani to ne. Až teď začínám vnímat okolí a vidím, že Jindra Veselý z Jihlavy na D6 ještě tahá, ale jinak je spíše mrtvo. To není špatné, myslím, že jsem si za tu pernou půlhodinku vytvořil jakýs takýs náskok. Teď jenom přijít na to, jak ještě nějakou tu šupinu z vody vyloudit. Zkouším zjemnit, měním nástrahy, ale nic, vana je prázdná. Jindra se pode mnou opírá do odhozu, ale mně se do něj nechce. Musím si nějak přilákat ryby zpátky do vany. Přihazuju dost lepeňáků a k tomu i pár kuliček krmení a přichází.... zase nic. Tak tohle už začíná být docela problém. Na ostatních děličkách vidím aspoň občas vyjetou gumu, ale já jsem regulerně hodinu bez záběru. Naštěstí Jindra zatím nevypadá o moc lépe a Petr Štetina se taky nezdá, že by zrovna tahal. Tak snad aspoň nad někým si náskok udržím. Musím. Zprávy od kluků zprostředkované Cífkou totiž nejsou nijak povzbudivé. Brácha na áčku tahá sem tam rybku na absolutní jemnotu, Jirka snad chytil jen pár okounů a Standa je zcela bez ryby. „Nebojte kluci, já vás podržím", říkám si a vytrvale se snažím něco změnit tak, aby ryby přijely a pokud tu jsou, tak aby braly. Až po drahné době je moje snaha odměněna záběrem. Sekám a ryba jede ke břehu, tak si pohodlně odrolovávám a v tom to hovado, nebo co to je, vypálí na vodu. Sunu děličku zase na vodu, ale guma pokračuje dál a dál k druhému břehu. Vstávám z bedny, vykláním se nad břeh, jak můžu, ale dál prostě už nedosáhnu. Ryba se buďto otočí, nebo jí upálím. A je to. Přišla druhá varianta. Guma se mi postupně vrací do špičky (kde až byla?) a já vytahuji sestavu s utrženým forpasem. V duchu nadávám, ale odhodlaně opakuji úspěšnou nástrahu a zase provádím udici skrz svoji vaničku. A na jejím kraji zase přichází záběr, po jehož proměnění se ryba opět pohybuje hodně u dna. Raději tentokrát roluji pomaleji, ale tohle není takový divoch. Jezdí sice stále u dna, ale nepodniká žádné šílené výpady. Když ho zvednu na hladinu, skoro se až divím, že nebojoval víc. Je to statný tloušť tak k čtyřiceti číslům. A děsně se bojí podběráku. Kdykoliv mu ho ukážu, najde poslední zbytky sil a pádí pryč. Až tak napošesté tlouště dostávám a vyfukuji úlevou. Je fakt pěkný a chválí mi ho i Iva Štruncová. To ještě netuší, jaké tloušťobraní za chvíli předvede její Petr.
Jsem už zase klidnější, tahle ryba už něco na váze udělá. Ale mám před sebou ještě tak hodinu závodu a měl bych přeci jen něco přidat. To se mi zatím nedaří. Chytám jen dvě oukleje pod hladinou, ale ani ty neberou pravidelně. Naopak vlevo ode mne na D9 spouští Petr Štetina svou „tlouští mašinu". Tahá jich tak 6-7 v řadě a samá telata. Ty největší mají jistě přes půl metru. Tak to jsem ještě neviděl. To je tlouští šílenství. Ale snad se na něm nějak přiživím i já. Opět mi z hrany vany přichází záběr a tentokrát ryba střílí ihned po záseku doprostřed řeky. „Tak tebe si už utéct nenechám, holenku", šeptám v duchu a ihned začínám manipulovat děličkou. Špičku pod hladinu a tlačím rybu do strany, aby nejela k druhému břehu. Daří se, ryba se zastavuje a mrská se na doraz gumy. „Tak už se otoč!", modlím se. Ale ne, modlitby nejsou vyslyšeny a ryba znovu vyráží k druhému břehu. Teď už jsou všechny manipulace málo platné. Guma ještě popojíždí a je tu „deja vu" v podobě gumy zajíždějící rychle zpět do špice a další utržený forpas.
Tak teď už jsem fakt vytočený. Tuším, že se jedná o stejná tlouští hovada, jaká vedle mne tahá Petr, ale zřejmě má o něco bytelnější náčiní. Má postarší desítka holt už tolik nevydrží. Tak přitvrzuji a s dvanáctkou jsem připraven znovu se utkat s nějakým tím tlustým tlouštěm. Jsou to ale mrchy protřelé. Zřejmě prokoukly, že na tomhle vlasci by jejich šance klesly a kašlou na mě. A kašlou na mě vytrvale. Až do konce závodu. Tak to je pech. Tak skvěle rozjetý závod, dvě megaryby na prutě a nakonec se bojím ostudy. A to ještě Jindra Veselý chvíli před koncem zdolal z odhozu kapra. Elementálové mi nejsou příznivě nakloněni.
A bohužel mi není nakloněna ani váha, jelikož mi ukazuje jen 2390 gramů a to je zatraceně málo. Nademnousedícímu Petrovi Štětinovi tlouští koncert přinesl rovných sedm kilo a jedničku v sektoru. 
Dvojku vyválčil na D11 velezkušený Milda Žák (5580g) a trojku překvapivě z D4 získal Rakušan Hutter Ewald (5220g) závodící za České Budějovice, který snad jediný pravidelně po celý závod tahal drobnou spodovku („jak to dělal?").
Jindra Veselý díky svému šťastnému kaprovi získal páté místo a já se propadl až na velmi nelichotivé osmé místo. Tak takhle chytá závodník s ambicemi na postup? Hanba mi je.
„Snad zachytali aspoň kluci na ostatních sektorech", říkám si a ptám se Cífky na výsledky ostatních. Jirka nakonec forhond jakštakš proměnil díky lopatě z odhozu a udělal na céčku trojku s 1920g. Na céčku jinak nejvíc zabodoval Peter Viktora z Trabucca, který perfektně využil svého umu s odhozem (3840g) a druhé místo vybojoval nad ním sedící Petr Koten z Jihlavy (2410g). Brácha taky odchytal standard a z A6 si s 6260gramy došel pro šesté místo. Jedničku uzmul na A2 sedící jindřichohradecký Jaroslav Pekař s 11760 gramy, dvojku udělal forhont obsazený Frantou Koubkem z Braníka (11400g) a trojku získal budějický Christian Wagner (11060g). Nejhůř dopadl Standa na béčku, který za tři hodiny vyseděl jen jediného tlouštíka, ale ani ten ho neposunul na lepší než dvanácté (poslední) místo. Pro jedničku si tu došel z B4 budějický Jindřich Smolík (6160g ), dvojku získal mistr odhozu Tonda Vysoký z Nuslí ( 6020g) a trojku pro svůj tým vychytal jihlavský Honza Trubswasser ( 5480g).
Po prvním dni tak náš Black Bass tým dohromady sbírá 29 bodů a ocitá se až na devátém místě. Z toho jsme pochopitelně zklamaní, naše cíle byly bezesporu vyšší. Raduje se naopak tým Jihlavy, který zachytal excelentně a se 14ti body okupuje první příčku. Perfektně odstartovaly i České Buďejovice doplněné o rakouské akvizice, kterým k umístění 1, 3, 3 přidal bohužel desítku Pavel Martínek a se součtem 17 se tak po prvním dni dostaly „jen" na druhé místo. Spokojený musel být i tým Nuslí, kterému do součtu 19bodů k vlastní lítosti nešťastně přispěl jedenáctkou Martin Kadlas, jinak tito závodníci plně zužitkovali své prvoligové zlušenosti.
No nic, je to jen první závod, život jde dál, říkáme si a pomalu se přemisťujeme na blízký penzion, kde si užíváme parádní grilovačku a pár hltánků na bráchovu čerstvě narozenou dceru Marušku. Spřádáme plány na zítra, jak jim to všem nandáme a Jirka nám předvádí japončíky, co je sauna vyklopí nahé přímo na sjezdovku a sám se tomu ze všech nejvíc směje. Notně unaveni nakonec jdeme kolem půlnoci na kutě a s obavami sledujeme měnící se počasí - teplé dusno střídá zima a déšť.
V noci nás dokonce budí déšť bubnující na střechu a náš optimismus se pomalu rozplývá. Tušíme, že předpověď se vyplní a my strávíme celý den ve vytrvalém dešti. Jak o tom přemýšlím, nemůžu už usnout a zabírám až chvíli před šestou, ale to vzápětí do pokoje vtrhává ďábel v podobě Jirky Driesela a tahá nás z postelí. Pekelně mě bolí hlava a počasí venku mi na náladě nepřidává. Kosa a leje. K tomu všemu brácha zjišťuje, že má píchlé kolo. Tak to už nám tu snad někdo dělá naschvál. Já ho tu měl píchlé na posledních závodech vloni. Brácha zápolí s heverem, Cífka nad ním drží deštník a my ostatní se uslzeným ránem suneme směrem k loučce u řeky. Zde si děláme deštníkové městečko a pod ním mícháme krmení a připravujeme živou.
Přichází losování, a tak se opět vydáváme (já a můj deštník) zužitkovat mou šťastnou ruku. Opět se docela daří. Cífka, který dle našich pravidel dnes střídá včera nejhoršího Standu, půjde na A6, s tím, že nad ním budou jen 4 závodníci (Kuba Kabát stále chybí). Jirkovi losuju včera úspěšnou B1čku, bráchu posílám k mé včerejší vaně na D8 a přibaluji mu k tomu pár dobře míněných rad („bacha na monstr tlouště" :o). Sám sobě tahám C5, což je dnes náš asi nejhorší los. Začátek céčka tu bývá slabý, právě na C5 včera shořel budějický Pavel Martínek. Ale co, dnes je hnusně, třeba bude všechno jinak.
Skrápěn deštěm se tak vydávám na cestu se svými věcmi. Musím nadvakrát a má bunda totálně selhává - jsem propršenej až na kůži. Statečně ale bojuju se zimou i stupňující se bolestí hlavy, pobíhám okolo deštníku a rozestavuju vše potřebné na správné místo. Stavím opět 4 topy, tentokrát ještě jemnější než včera (čekám boj o každou rybku) a k tomu dva odhozy. Déšť mi pomáha navhčit červy, které dnes opět ukázkově lepím. V tom dešti jde vše tak nějak pomaleji, a tak se ani nenaděju a je tu jedenáctá a s ní začátek závodu.
Se zakrmením jsem opět docela spokojený, tentokrát střílím i dost koulí na odhoz. Počítám, že budu zkoušet svoje štěstí i na něj. Vedle mne na C6 sází 100%ně na odhoz i Peter Viktora a nic jiného ani nevybaluje. To je dobré, bude mi na odhoz asi pravidelně přikrmovat. Já ale zatím sázím na děličku a s odstartováním závodu sunu na vodu topset s 2g splávkem. Přesně dle mých očekávání je začátek úplně mrtvý. Nikdo nic netahá, jen kapky bubnují na deštníky se stupňující se intenzitou. Jak jsem se usadil, dala se do mě i trochu zima. Navíc ta bolest hlavy... potřeboval bych nějaký záběr na zahřátí. Ten ale nepřichází a já si naivně myslím, že tak to prostě bude celý závod a kdo vytáhne jednu rybu, vyhraje.
Šeredně se ale mýlím, nejdřív táhne nějakou rybu Peter Viktora z odhozu a pak se pode mnou skvěle rozjíždí Jirka Volák z Nuslí. Prvního tlouště ještě považuju za náhodu, ale když už táhne třetího v řadě, snažím se od něj trochu opisovat. Naštěstí disponuju docela dobrým zrakem, a tak hned vidím, že má relativně malý spláveček. Že by to chtělo jemnotu? Ihned přezbrojuji na 1g splávek a provádím ho svým úsekem, který je dnes rovný od začátku až do konce. Mám kontakt s rybou, ale připotopení je nesekatelné. Podruhé ho zkouším seknout, ale do prázdna. Zamotává se mi navíc udice, což řeším odstřihnutím forpasu a nahrazuji ho osmičkou vlascem s osmnáctkou háčkem. K tomu jen dvě pinky a jde se na to. Další záběr už je poctivější a tahám svou první plotičku. Akorát za mnou přichází Standa, který je dnes v roli trenéra a může na vlastní oči sledovat, jak vstávám z mrtvých. Na každé proplavání vymodlím záběr a většina se daří i seknout. Z konce sektoru zase přicházejí plotičky a uprostřed to stápějí podoustvičky. Sice samé menší ryby, ale aspoň se dostávám do tempa. Máme to hezky rozdělené. Jira Volák tahá ty velké a já vedle něj ty malé. K několika pěkným tloušťům Jirka přidává i velkého karase a zatím mi přijde bezkonkurenčně nejlepší. Ostře ale kontruje Peter Viktora z Trabucca, který z odhozu vylovil nějaké hovado - buď je to tloušť nebo amur.
Já sice tahám samé menší ryby, ale pravidelnost a frekvence je natolik slušná, že mi to vůbec nevadí. Zdá se mi, že na tom jiní závodníci budou hůře. Standa mě opouští s dobrým pocitem, že jsem se chytil a jde se podívat na sektory A a B. Já začínám přidávat k pinkám kuklu a odměnou mi jsou větší podoustve a dokonce jeden hodně slušný skalák. Začínám cítit, že by to mohlo dobře dopadnout, ale to je asi chyba. Jak na to pomyslím, stane se přesně to, co včera. Najednou frekvence slábne, až jsem úplně bez záběrů. Zkouším různé kombinace na háčku, hýbu trochu hloubkou, ale mám před sebou úplně mrtvo. Jirkovi se to sice taky zpomalilo, ale aspoň občas tahá. Jak jsem najednou bez práce, dává se do mě zase zima a bolest hlavy se vrací s nečekanou intenzitou. Začínám toho mít plné zuby a jdu se trochu ohřát odhozem. To samé dělá i Jirka Volák, ale on oproti mne hned na první nához tahá rybu. Já jsem asi šest proplavání bez záběru a vracím se ke své jediné účinné udici s 1g splávkem. To je ale asi ta zásadní chyba. Nějak jsem si nevšiml, že se voda trochu zvedla a zrychlila a s 1g splávkem jsem asi příliš nade dnem.
Marně tak vodím svou udičku skrz lovný úsek. Jsem zcela bez záběru, zatímco Jirka tahá pořád něco. Až po skončení závodu mi vyjevil, že i on na konci závodu sáhl po těžkém splávku a klíčem k úspěchu bylo jej držet na místě. Bohužel, v tomto bodě mi nepomohly ani mé oči, ani Standa, který byl ještě někde u kluků. Škoda, takovou informaci mít, mohlo to být trochu lepší. Takhle se ale vytrvale trápím a mučen zimou a záludnou migrénou, pomalu se modlím, ať už je konec. Naivně si myslím, že by mi má silná hodinka mohla pomoci aspoň k trochu slušnému umístění.
Asi čtvrt hodiny před koncem ke svému vlastnímu překvapení dostávám ještě jeden záběr a ryba docela bojuje. Že bych měl ještě zaděláno na slušný závěr? Ale kdepak, tahle ryba nevypadá, že by se měla opakovat... je to totiž asi 35cm dlouhý bolen. Tedy náhodná ryba.
Skutečně - do konce závodu již nemám ani ťuk a závěrečný hvizd mi přináší slastné vysvobození. Halím se do další vrstvy oblečení a klopím do sebe litr vody - snad to na tu hlavu pomůže. Je mi jasné, že mě přechytal jak Peter Viktora na C6, tak především Jirka Volák na C4. Ten totiž chytal vskutku skvěle. Ještě jsem dohlédl na Petra Kotena sedícího na C7, který měl také silný závěr a mé akcie si tak nestojí příliš dobře. Snad aspoň někdo na začátku či na konci úseku zaváhal. Nezbývá, než doufat.
Ale váha přináší nemilosrdnou realitu... z C1 se nese vynikající výsledek jinřichohradeckého Honzy Kostky 7210gramů, pak pokračuje bechyňský Loprais s 3410gramy, Jan Weber z Plzně na C3 taky zachytal a i díky pěknému kaprovi váží 5350 gramů, Jirka Volák dle očekávání nese na váhu parádních 6340 gramů a je řada na mne. Váha ukazuje 2230gramů. Tak jestli včera to byl trapas, co mám říct o dnešku? Totální výbuch! Dál už radši váhu ani nesleduju a snažím se aspoň rychle sbalit. Náhodou totiž zrovna teď přestalo na chvilku pršet. Až posléze se tedy dovídám, že se našel jen jeden dobrodinec, který nachytal ještě méně než já - byl jím Jindra Matějka, nováček ze Strakonic. Tímto mu děkuju a přeju nám oběma, ať se co nejdřív pohybujeme na opačném konci závodního pole.
Na ostaních sektorech naštěstí kluci docela zaváleli. Brácha na déčku byl při lovu na mé včerejší vaně úspěšnější a vydoloval z ní 8880gramů a umístění 6. Suverénní byl na forhondu jihlavský Jan Trubswasser s 15620 gramy a výborně zachytal na D7 sedící Jarda Kovařík z Jinřichova Hradce (14200 gramů). Trojku si pak z D11 těsně uhájil před čtvrtým Frantou Lamačem Vladimír Vyslyšel ml. z Plzně (10190 gramů).
Na béčku pak stvrdil svůj včerejší dobrý výkon náš Jirka Drisel, který si za 4820 gramů vysloužil dvojku v sektoru. Jedničku uzmul Petr Pfudl z Jindřichova Hradce „D", který natahal 6240 gramů a trojku vybojoval pro Budějovice Christian Wagner s 3180 gramy.
Na áčku pak tradičně psal forhond a místa mu nejbližší, takže jedničku získal na A2 sedící Martin Kadlas z Nuslí s váhou 13420 gramů, dvojku pak z A1 vychytal Vladimír Vyslyšel st. z Plzně (12920 gramů) a na trojku dosáhl Pavel Moravec z Jindřichova Hradce „C" (9600 gramů), jenž seděl na A3. Náš blackbasský Cífka vychytal z A6 slušnou pětku za 5240 gramů.
V součtu jsme díky mé bodové přítěži dosáhli v neděli 24 bodů a za tento den tak obsadili páté místo. V neděli se nejvíce dařilo Jindřichovu Hradci „C", který dosáhl součtu 15,5 bodu a těsně za nimi zůstaly Nusle se součtem 16 bodů. Zde je ovšem nutné podotknout, že Nusle poslaly na druhé místo 3 obdržené trestné body pravděpodobně za živou nástrahu mimo předepsané krabičky. Na třetí místo se dnes vyškrabal další jindřichohradecký tým s označením Sensas „D", jenž dosáhl součtu 20ti bodů. Naprosto stejného výsledku dosáhl i plzeňský Mivardi team, který zřejmě dosáhl svého nejlepšího výsledku vůbec a to jeho konto zatížily opět 2 trestné body. Plzeň rozhodně velmi příjemně překvapila a to i svým vynikajícím nalosováním, kdy pro neděli měli snad nejlepší možnou kombinaci na obou krajních sektorech - A1 a D11.
A jak vypadá celkové umístění týmů po celém kole (tj.dvou odchytaných závodech)?
Na první místo se po dvou vyrovnaných výkonech vyhouply loni prvoligové Nusle (35 bodů), druhé místo patří Jindřichovu Hradci Milo „C" (38,5 bodu) a bronzovou příčku zatím okupuje Jihlava, které se příliš nevyvedl nedělní závod a zvedla svůj součet na 39,5 bodu.
Bramborová příčka po prvním kole patří Jindřichovu Hradci „D" (44,5 bodu) a na páté místo se vyhouplo asi největší překvapení víkendu - tým Plzně (47 bodů). Je vidět, že to tentokrát Plzeň vzala za správný konec a udělala výrazný krok pro to, aby letos neskončila na tradičním chvostu závodního pole. Šesté místo pak náleží týmu Českých Budějic, kterému rovněž po vynikající sobotě příliš nevyšel nedělní závod a na svém kontě eviduje 48 bodů. Sedmé místo zatím okupuje náš Black Bass tým, jemuž jsem k tomuto nelichotivému umístění „pomohl" především já a v sobotu chytající Standa. Díky našemu zančnému příspěvku nyní naše konto čítá 53 bodů.
V druhé polovině tabulky dále působí na osmém místě Trabucco Team (57 bodů), jehož výsledek výrazně poškodila nepřítomnost „čtvrtého do party" v podobě Jakuba Kabáta. Na devátém místě se trochu překvapivě nachází kvalitní tým Bechyně, který má na svém konte rovněž 57 bodů a první desítku uzavírá Braník s 60ti body.
Na posledních místech se seřadili letošní nováčci. Zatímco jedenáctá Chuchle (67,5 bodu) v čele s Janou Štikovou slibuje na další kola posílení týmu a je u něj šance na zlepšení výsledku, poslední Strakonice jsou s 88 body zatím nejslabším týmem soutěže a pokud své výsledky razantně nezlepší, budou brzy jasným kandidátem na sestup.
Ovšem težko soudit - před námi je težký závod na Labi u jezera Sadská, kde je podle posledních tréninků i závodu feedrařů zjevně těžké vydolovat z vody aspoň nějakou rybičku a tato situace nahrává méně zkušeným týmům, které zde mohou výrazně překvapit. Není ale třeba dalece spekulovat, závody se konají již o tomto víkendu a po polovině závodní sezony zajisté budeme všichni moudřejší.