Po hříchu náš Black Bass Team letos nedal moc přípravě a před vlastním závodem každý z nás potrénoval jen dle vlastního uvážení individuálně. Pravda, měli jsme naplánovaný společný první závod v podobě Sensas Cupu na Mušově, ale brácha ho odpískal, jelikož měl nenadálý pracovní výjezd na sněžných skůtrech do Norska a já se akorát před závodem vrátil z lyžování v Itálii a nedostal jsem chuť tak rychle sundat z prstů rukavice a místo hůlek do nich čapnout pruty. Po nás to vzdal i dosud odhodlaný Jiřík a jediným zástupcem našeho týmu se tak na Sensas Cupu stal Standa - ovšem to už vlastně také neplatí, jelikož Standa od letošního roku obléká jiný trikot a náš tým definitivně opustil, ačkoliv přátelské pouto zůstalo zachováno.
Namísto Standy jsme pro letošek pořídili zajímavou akvizici v podobě Ríši Chlupáče, bechyňského rybáře, jenž naposled působil v první lize pod hlavičkou Trabucca.
Ríša nás ovšem dopředu upozornil, že ho letos čekají trochu jiné povinnosti, nežli závodní a sice ty nejpříjemnější - rodičovské a že s ním tedy můžeme počítat nejdříve od třetího kola. Osud tomu nakonec chtěl jinak a ikdyž Ríša jen pár dní před ligou oslavil příchod na svět dlouho očekávané holčičky Ríši juniora, dostal od nás nakonec povolávací rozkaz, ale to předbíhám....
Každopádně jsem si stihl před ligou lajsnout jen jeden jediný trénink a to ještě na vodě zcela odlišné v podobě Labe u Nynburka. Trénink jsem ovšem ani tak necílil na pravidelný odlov ryby, jako spíš na osahání všech svých nových propriet v popředí s novou děličkou, novou rolnou a novou odkládací plošinkou s apartním clonítkem. Z tohoto pohledu trénink dopadl dobře, vše jsem dokázal složit a zase rozložit, nic jsem nerozštípal a nakonec jsem i nějakou tu rybku chytil. V rámci příprav na ligu jsem ještě nelenil a coby divák zavítal na sobotní závod Nova Domusu, který se konal na stejné vodě, abych něco očíhl. Dorazil jsem však až na druhou půli a naskytl se mi děsivý pohled na trápící se borce připečené od jarního sluníčka. Ti štastnější vydolovali jednu dvě rybky z odhozu a ti méně šťastní se ze zoufalství vrhli na lov ouklejí na děličku. Udělalo se mi z toho pohledu nevolno a trochu mě to natěšení na ligu přešlo. Spravila to ale luxusní klobáska u stánku a informace od Pepy Kostky, že je ryba najetá někde pod jezem a do ligy se určitě vrátí.
Každopádně jsem tým poinformoval, že odhoz bude minimálně pro sobotu nutností a že to možná bude i o ouklejích. Jirka na to zakontroval, že on rozhodně oukleje chytat nebude, že nic jiného než odhozy s dvacítkou vlasem do ruky nevezme. Brácha na to, že odhozy ano, ale jedině s osmičkou vlascem a Cífka že prý co blbneme, že si byl zachytat v pondělí po Nova Domusu a ryba šla na děličku na hod.... takže z informací guláš a taktika žádná.
Brácha si ještě přidal a aby podpořil týmové povědomí, zbalil celou rodinku a zajel v pátekodpoledne na předzávodní trénink. Jeho informace ovšem žádným zásadním způsobem nepřispěly, neb se mu za tři hodiny chytání podařilo ulovit přesně nula ryb a to ani za vydatné teoretické podpory, kterou se nám obětavě vydal poskytnout Ríša Chlupáč. Jak se říká „pro dobrotu na žebrotu" , Ríša byl za své nezištné úsilí potrestán ztrátou snubního prstýnku, jenž nejspíš vyletěl z jeho prstu poté, co nám předváděl, kterak správně vymrštit kouli z napřažené dlaně. Záchranné komando složené z Ríši a jeho manželky ale nakonec zabránilo nejhoršímu a po přeorání půlky závodního úseku (někdo z toho ráno podezíral nebohé divočáky) se dobrá věc podařila, prstýnek byl znovuobjeven a vrácen na Ríšovu ruku „vrhačku" :o)
V pátek večer dorážím přímo z práce na úsek i já a po krátkém nácviku lovu na odhoz v nezvyklém rybářském ohozu v podobě lakýrek a kvádra se přesouvám na ubikaci v přilehlém areálu, kde se schyluje k hromadné sledovačce bratrovražedného hokejového souboje Čechy vs. Slovensko.
Dáváme si (já, Monička, brácha, Jarka, malá Maruška a její spící bráška Ríša) véču a pomalu se přesouváme do vedlejší místnosti, kde se sleduje zmiňovaný mač. Židla gól, vedeme. Ale sledovatelný to není, místnost veliká, místo je jen vzadu a televize miniaturní. Tak se zásobíme tekutinama a přesouváme se na pokoj, kde je stejně velká televize, ale můžeme u ní sedět na půl metru.
Akorát přijíždí Jiřík včetně své rodinky (Ája s Vivinkou) a přídává se k nám na sledování mače. Je to úplný blázen a řve jak orangutan při každé šanci naší i soupeře. Nařizujeme mu povinně polštář na obličej a do toho si nyní chrochtá nesrozumitelné skřeky. Jen při dalších našich gólech mu polštář odlétá od hlavy a Jiřík řve, až se z toho pavučiny v rozích pokoje třepotají jak prádlo na balkóně. Je to dobré. I přes dva šťastlivce Slováků vyhráváme 3: 2 a s vítěznou náladou můžeme ještě skočit do auta pro TTXu a ve sprše ji nechat nabobtnat na zítřek.
Noc mi po tom vydařeném zápase a notné porci piv docela příjemně ubíhá až do asi šesté hodiny ranní, kdy mě budí pláč malého bráchova Ríši, ale pak ještě trochu zaberu a na smluvený budíček se budím plný sil a optimismu do nadcházejícího závodu.
U vody se scházíme akorát na čas, ačkoliv mně je vyčítáno minutové zpoždění, které bylo způsobeno pouze tím, že jsem z koupelny táhl ten čvachtající kýbl TTXy, jež mi ještě v autě nepěkně šplíchla na sedačku a koberečky.
Jelikož už letos nemáme Standu, musíme si trochu přerozdělit role, zejména co se týká péče o živou, což byla právě Standova doména. Zvládáme to ale v poklidu, ikdyž brácha tradičně všem okolo pro formu nadává, že nic nedělají. Letmo si stanovujeme taktiku - na můj vkus dost vágně - v duchu „nachytat víc než ostatní" a teď už napjatě čekáme na náš první letošní los. Ája k tomuto aktu opět propůjčila malou Vivinku, která nám tu luxusně nalosovala loni, ale teď její ručka nebyla šťastná. O prostřední sektory nejde, tam je los víceméně nedůležitý, ale na déčku máme totální antiforhont D1 a na áčku téměř antiforhont A11. Jsem docela rád, že ani jeden krajní sektor dnes nepatří mně. Na déčku bude válčit brácha a na áčku se s tím pokusí poprat Cífka. Já dnes budu na B9 a Jirka na C3. Chvíli ten těžký los rozdýcháváme, ale pak si navzájem dodáváme optimismu a rozjíždíme se na štonty...
Na mé B9 budu mít dnes za bezprostřední soupeře Jána Omamika z Plzně po mé levici a Matěje Kliku z Vinohrad po pravici, tedy velmi příjemní a pohodoví sousedé. Navíc vedle Honzy Omamika sedí další můj oblíbený soupeř v podobě Honzy Trubswassera, jenž má ovšem jednu chybku a sice, že mě skoro vždycky přechytá. Kromě tradičně kvalitních soupeřů tu mám zrovna i to nejlepší od papírově slabších soupeřů v podobě Franty Lamače z Trabucca a výborného odhozáře Honzy Šestáka z Braníka. Tedy sektor slušně nabitý a vzhledem k předzávodním prognózám ohledně boje o každou rybku bude zřejmě záležet především na tom, kdo se trefí do správné rybolovné metody ve správný čas.
Přípravy probíhají poměrně v poklidu. Jelikož mám většinu věcí připravenou již ze včerejška, docela rychle stavím 4 topy se splávky od 0.3g do 0.6g, z toho jednu „šťastnou sestavičku" s kódovým označením „Nežárkovská klasika", kterou mě včera podaroval ze svých zásob Ríša Chlupáč se slovy, že ta tu „zaručeně bude fungovat". K tomu dělám tři odhozy s anglány na propad od mírného až po poměrně těžký a tím končím. Bič si nevybaluju, ani když jej u všech ostatních vidím, jelikož chci spíš sázet na odhoz a co jsem viděl o Nova Domusu, ouklej se spíše lovila na děličku s ouklejovou sestavou, kterou v záloze mám.
Pak probíhá klasika v podobě kontroly krmení a živé, lepení červů, příprava hlíny na žížaly, dolaďování hloubky a vyvážení splávků, které neprovází nic zvláštního, až na moment, kdy si Honza Omamik nahazuje odhozem vlastní bič a při tomto úkonu si bič rozláme. Bere to ale sportovně a ani moc nenadává. A pomalu se blíží signál pro zahájení krmení, které je od letoška prodloužené na 10 minut před začátkem závodu, což mi přijde po všech stránkách rozumné. Nervózně tak od 12.50 podupávám na břehu s náloží koulí v rukou, z kterých se mi postupně drolí živá a čekám na signál. Ten však přichází až s čtyřminutovým zpožděním, jelikož velitelské hodinky jdou trošku pozadu. Ale nevadí - na kvalitu a přesnost mého krmení to nemá vliv a 10 koulí na děličce končí tam, kde si představuju. S prakem je to letos premiéra a je to trošku znát, ale asi po páté šištičce se docela srovnávám a začíná to lítat přesně.
Pak už píchám kombinaci hnojáčka s červem a čekám na zahájení závodu. Ten logicky přichází taktéž s jistým zpožděním, ale konečně je to tady a první závod letošní sezony v 2.lize se může začít. Jelikož neočekávám žádné jatky, hned pouštím do hry Ríšovu šťastnou sestavičku a pomalinku s ní pročesávám svůj úsek. Úvodní minuty nepřinášejí nic a já po očku sleduji, jak jsou na tom ostatní. Vypadá to, že mrtvo je po celém našem úseku. Pak ale dostává záběr Honza Omamik a zdá se, že se přeci jen bude dát něco chytnout. Po asi deseti minutách jemně zajede splávek i mně a po záseku se k vlastnímu překvapení opravdu třese na háčku ryba. Dělička svou závodní premiéru zvládla dobře a po chvilce přivádím do podběráku menšího skaláka. Honza Omamik přidává druhého a jednoho seká i Matěj Klika. Já dostávám druhý záběr a po záseku je zřejmé, že teď se jedná o větší rybu, která se drží při dně a šponuje mi gumu. Jak se ale pokusím o odrolování, ryba se vyřezává a mizí. Kleju, protože vím, že dnes bude mít každá větší ryba cenu zlata. Ale vypadá to, že dva záběry z děličky bude dnes na můj sektor nadstandard a říkám si, že tu zřejmě ryby mám a přijde další. Pak ale nastává asi 20minut trápení, kdy nemám žádný záběr a nevidím z děličky nic tahat ani nikde okolo. Ostatní závodníci postupně přecházejí na odhoz či na bič a já sleduji, co bude úspěšnější. Z odhozu zatím nevidím žádný úlovek, ale na biči se skvěle rozjíždí Honza Trubswasser a tahá krásně vypasené oukleje. Pouští se do nich i Honza Omamik a ikdyž má menší, frekvence záběrů je slušná. „Tak, a teď Vám to ukážu", říkám si a beru do ruky ouklejovou sestavu na děličce, o které si myslím, že bude úspěšnější než biče. Ale ouha, po deseti minutách z ní mám dvě umrněné ouklejky, zatímco Honzové nade mnou tahají z bičů víc a větší. Rozhodnutí je dílem okamžiku. Skáču z bedny, tahám z fusaku opomenutý 6m bič a rychle jej rozdělávám. Osazuji ho ouklejovou sestavu a jde se na ně. „Vyhlašuji soutež v ouklejích!", volám na Honzy a mrskám bičem. Docela rychle se dostávám do tempa, ale mám problém s velikostí lovených rybek. Honza Trubswasser tahá samá „monstra" kolem 20cm a já jen zřídka dosáhnu 15ti centimetrů. Chvíli ho pozoruju a vidím, že háže do vody jakousi podivnou sytě rudou směs z olezlého kyblíčku. Okamžitě jej s Honzou Omamikem podezíráme, že vnadí krví s namletými střívky a jatýrky a jeho monstroukleje překřtíváme na „oukleje žraločí". Zatímco Honza má žraločí ouklej tak každou jedenapůltou, já chytám této velikosti tak všehovšudy tři. Navíc nejsem žádný ouklejový přeborník, takže zažívám infarktové situace, kdy neproměním asi osm záběrů v řadě, nebo mi zdvihaná ouklej spadne kousek před rukou zpět do vody. Ostatní se nás snaží napodobovat a Matěj i Franta Lamač berou také ouklejáky do ruky, ale naše trio dvou Honzů a mě se dalo do trháku a co se týká ouklejí, utíkáme zbytku závodního pole. Do toho se navzájem hecujeme a povzbuzujeme Honzu T., ať tam dál sype tu svoji krvavou břečku, jelikož to je nejspíš důvod, proč se kolem nás oukleje poměrně drží. 
V poslední hodině ale přichází náhlý útlum a na ouklej se čeká třeba i dlouhých deset minut, což přivádí většinu závodníků buďto zpátky na děličku nebo na odhoz. Matěj se zdá být šťastlivcem, který něco lepšího z odhozu zapřáhl, ale v půlce cesty mu ryba padá, z čehož se dlouho vzpamatovává. Drobnějšího cejnka nakonec z odhozu vykouzlil Franta Lamač i odhozový mág Jan Šesták a tím pádem se rozhoduji poslední půlhoďku strávit také s matchkou v ruce. Dokrmuji jednorázově větší dávku prakem a pak se soustředím už jen na svého anglána. Pár připotopení mám, ale sekám vždy do prázdna - zřejmě dost courám háček po dně. Už se střílí poslední pětiminutovka a kýžený záběr nepřichází. Až na další nához opět přichází připotopení a po letmém přiseknutím s překvapením pozoruji ohnutou špičku tlumící výpady ryby. Nezbývá moc času, a tak klopím špičku k vodě a trochu na sílu vláčím rybu ke břehu. Stávám se okamžitě terčem slovních útoku mých méně šťastných kolegů, kteří mi přejí, aby mi ryba co nejdřív z háčku spadla, nebo abych za ní spadnul do vody, ale nic z toho se nekoná a těsně před koncem zdvihám v podběráku pěkného skaláka. Říkám si, že bych jím mohl trochu stáhnout ten náskok, který na mě udělali oba Honzové v žraločích ouklejích a tajně pošilhávám po sektorové jedničce, ale uvidíme.
Váha se brzy ukazuje na B1 a zespodu sektoru jdou dobré zprávy - nikomu se příliš nedařilo a všechny váhy jsou zatím do půl kila. Přes půl kilo se lehce díky zůročenému odhozu dostává Franta Lamač i Jan Šesták a ten také průběžně vede s 540g, když se váha dostavuje ke mně. Honzu Šestáka přeskakuju s přehledem a váha mi hlásí 960g. Teď jde na řadu Honza Omamik, jenž má výhodu dvou spodovek z děličky a víc velkých ouklejí. Nakonec na něj můj šťastný závěr nestačí a Honza mě přeskakuje o 140g s váhou 1100g. Na řadu jde Honza Trubswasser - náš žraločí vábič, který nemá jinou rybu, než ouklej, ale jelikož jich má plno a samé žraločí verze, přeskakuje nás nakonec oba a díky 10g rozdílu se s celkovou váhou 1110g stává vítězem sektoru B. Potvrzuje tak tradici, že mě pokaždé přechytá, ale neopomenu mu několikrát zopakovat, že nebýt té mé spadlé monstrfiše z děličky, jež v mém vyprávění nabyla již obludných rozměrů, neměl by šanci. Nakonec je ale celé naše trio spokojeno s tím, jak jsme se hecnuli na ouklejích a vzájemně si gratulujeme. Trojka je pro mě koneckonců na první závod super výsledek a jsem plně spokojený, že jsem dokázal vytěžit všechny tři rybolovné způsoby a ulovil rybu jak z děličky, tak biče a dokonce i z odhozu.
Je čas se začít shánět po výsledcích ostatních členů našeho Black Bass týmu. Na áčku se Cífka celou dobu trápil na nevýhodné pozici A11, ale nakonec pro sebe urval aspoň kousek štěstí a vymodlil si jednoho cejnka z odhozu, jenž ho katapultoval na obstojné sedmé místo. Jinak na áčku zazářil Viktor Vocel, který bůhvíjak vykouzlil dvě velké ryby v součtu o váze 2730g - tuším, že kapra a cejna a přeskočil díky nim i na forhontu sedícího Jardu Kostku, který se musel spokojit se sektorovou dvojkou.
Na opačném konci závodního úseku se ještě statečněji s čistým antiforhontem D1 popral brácha, chytil nějakou rybku z děličky i odhozu (celkem jich bylo 5:o) a to mu při tak bídném dnu stačilo na úspěch v podobě pětky za 1230g. Jinak na déčku už zaúřadoval forhont a Pavel Moravec si z něj pohodlně došel pro jedničku s 3730 gramy. Dvojku pak uhrál zde tradičně dobře chytající Luboš Bureš, dnes navíc podpořený kvalitním losem, který natahal 1810g.
Zbývá sektor C, kde nás reprezentoval náš sponzorista Jirka Driesel. Ten ale nečekaně vybouchl, ačkoliv jsme čekali, že mu daný závod bude sedět a ze svého milovaného odhozu pár rybek vyloupne. On teda nějaké vyloupl, ale opravdu to byl pouze páreček a ještě hodně mladý. Stačilo to jen na desítku v sektoru za 570g. Na céčku se dle očekávání nejlépe prosadil Honza Kostka, který tady prostě umí a s přehledem natahal 2570g - tj. dvakrát víc než druhý v pořadí, kterým byl Honza Maroušek, jenž se po celou dobu poctivě věnoval ouklejím. K tomu by se ale Jirka, dle vlastních slov, „nikdy nesnížil" a díky tomu tak dnes zatížil náš lehce nadprůměrný výsledek desítkou a s celkovými 25body se po sobotě pohybujeme na šestém místě - tedy pohodový střed.
V našem týmu však pohoda panovat nemůže. Již během závodu nás totiž dostihla zpráva o tragické události v rodině, po níž brácha okamžitě balí a s celou rodinkou vyráží zpět do Prahy. Chmurnou náladu nám tak ztěžují starosti, kde sehnat čtvrtého závodníka do nedělního závodu. Není moc co vymýšlet a ikdyž nás Ríša Chlupáč několikrát upozorňoval, že o tomto víkendu 100%ně nemůže, jelikož mu přijede celá rodina a budou slavit zrození malého Ríšánka, vytáčím v podvečer jeho číslo. Ríša zjevně slaví a už má docela náladičku, takže jeho vyjádření je překvapivě pozitivní, ale nevím, na kolik se na něj dá spolehnout. Posuďte sami :o) „no, Ondro, tys mi teda dal, tohlecto mi říct, tys mi teda dal, já to musím říct doma, ale já přijedu, to je jasný, to se musí, tohlencto, v takovym případě se prostě musí. V kolik tam mám být? Stačí na devátou? Tak to je skvělé. To já tam budu, protože prostě za takový situace se to musí a ikdybych měl jet přes celou republiku, tak tam prostě budu. Tys mi teda dal, Ondro, ale a.... v kolik tam mám být? Na devátou? No, tak to jo, to já tam budu, protože se mi to sice vůbec nehodí, ale jednou jsme tým a to se musí. Já to teda ještě neřekl doma, ale já tam budu, neboj. Tys mi ale dal. Na kolikátou tam mám být? .... „ :o)) no, bylo vidět, že jsem Ríšu zachytil v nejlepším a byl jsem na pochybách, zda si náš rozhovor bude druhý den vůbec pamatovat. Ale nezbývalo než doufat.
Jinak se večer nesl v chmurném duchu. Navečeřeli jsme se, koupili si flašku vína a zalezli s ní na pokoj, abychom skoukli Slováky v jejich existenčním zápase proti Finům. Doplňuje nás Jiřík a díky němu se nakonec aspoň trochu zlepšuje nálada, zvlášť poté, co nám začne s Moničkou dávat své zaručené tipy na zkvalitnění sexuálního života. No, aspoň že nám dnes nenutí do ruky jakýsi podivný vibrátor tak, jak to dělal loni s prohlášením, že „ať se nebojíme, že je to umytý". Po prohře Slováků a Jirkově pozvánce na swingers party (pochopitelně zamítnuté) jdeme spát, ale spánek tentokrát nic moc. Mozek stále spřádá taktiku na druhý den, přemítám, zda ten Ríša fakt dorazí, z koupelny opět voní namočená TTXa a do mě se dává nějaká alergie. Spím nakonec tak dvě tři hoďky a ráno se budím s bolestí v hlavě a křečí ve střevech.
Rychlá snídaně sestávající z kousku postaršího mazance a skleničky vody a běžím zas s kýblem TTX do auta a sjíždím k vodě, jelikož dnes budeme mít ve třech s přípravou ještě větší hoňku. Nakonec to nějak zvládáme a vyrábíme s Cífkou 4 kýble přesetého krmení. Stále věříme, že se Ríša objeví. V tom ale přichází Jirka s tím, že má od Ríši nepřijatý hovor a nemůže se mu dovolat zpět. A jéje, říkám si, to určitě volal, že teprve dorazil domů a hned padnul do postele. Naštěstí se naše obavy vzápětí rozplývají, jelikož Ríša se ozývá, že už je na cestě a za chvíli je u nás. Tak to je příjemné zjištění, bude tu dokonce dříve, než jsme čekali. A už je tu. Dokonce vypadá i docela čerstvě. Prý to včera zapíchl hned po našem telefonátu. Tak to je zodpovědnější, než jsem čekal. V duchu se mu omlouvám, že jsem nad ním pochyboval a přesouvám se k losovacímu stolku, kde nahlašuji změnu v týmu a rovnou zůstávám, abych nalosoval. Vivinka ještě spí a po včerejším losu bychom ji k tomu beztak už asi nepustili:o) Hůř než ona nalosovat nemůžu, říkám si, a proto zůstávám relativně v klidu. Ale pozor - chyba lávky! Ani já nelámu prokletí špatného losu a losuji opět úplně příšerně. Cífku umrtvuji informací, že si po včerejší A11 vyžere flek ještě horší, a sice A12 a pro Ríšu do jeho prvního závodu v barvách Black Bassu také netáhnu zrovna optimální místo - půjde na D4. Jsme asi jediný tým, komu se oba dva dny podařilo nalosovat v krajních sektorech antiforhonty nebo místa jen těsně vedle nich. Nezbývá, než si navzájem popřát hodně štěstí a rozjet se na štonty. Já mám dnes B6, což je úplně normální flek, stejně jako Jirkův C5 - nijak nepomůže, ani neuškodí. Za sousedy mi dnes budou Vašek Adamec z Jindřichova Hradce po pravici a Petr Špička z Bramasu po levici. Jinak tu mám hodně soupeřů ze včerejška, třeba jako Matěje Kliku, Frantu Lamače, Honzu Šestáka, Zdenka Tusku a George - osazenstvo sektoru B se tedy příliš nezměnilo.
Přípravy probíhají v obdobném duchu, jako včera. Chystám 4 topy se splávky do 0.6 gramu opět včetně Ríšovy „šťastné udičky", k tomu tři odhozy s anglánem na propad a dnes už od začátku i bič na oukleje. Během příprav s obavami pozorujeme pás hnusné pěny, který se valí kolem našeho úseku, vypadá neprostupně a my tajně doufáme, že jej do závodu stihne vítr odfoukat aspoň ke kolegům do sektoru A.
Tak se nakonec děje a ve finální fázi přípravy je již hladina čistá. Během utahování koulí si začínám všímat Vaška Adamce, který upadá do jakéhosi předzávodního transu. Divně se zmítá, z úst mu vycházejí nějaké nesrozumitelné skřeky, které považuji za modlitbičky a zcela přestává vnímat okolí. Až pak si všímám, že mu do uší vedou drátky a nejspíš poslouchá MP3. Pak dokonce začínám rozeznávat slova nějaké písničky od Kabátů a je mi zřejmé, že to, co jsem považoval za jakousi bizarní předzávodní seanci , je jen Vaškův pokus o zpěv :o)
Nakonec Vašek vytahuje sluchátka z uší, aby slyšel startovací výstřel a jde se krmit.
Opět hážu 10 pomerančů na děličku, zahazuji to několika hrstmi živé a pálím 20 šišek na odhoz. S prakem jsem dnes výrazně přesnější než včera a slibuju si, že dnes zkusím na odhoz co nejdřív sáhnout, jelikož tam ryba musí najet.
A už je tu začátek. Všichni začínají s děličkami a i já tu svou novou lehce sunu na vodu. Opět začínám s Ríšou darovanou sestavou a pomalu ji nechávám projíždět úsekem. Čekám, že bych mohl být dnes úspěšnější než včera a zkusil bych z úvodu vytěžit aspoň pět spodovek. Záběr ale ne a ne přijít. Včera by to byl standard. Ale dnes je voda živější a po chvíli je mi jasné, že dneska to bude o výrazně více rybách. Všude okolo vidím vyjeté gumy, napřažené podběráky a slyším šplouchání zdolávaných ryb. Měl bych se na tom vydařeném startu také nějak přiživit a stále čekám, kdy mi přijde záběr. Dnes jsem se do toho ale od začátku nějak netrefil a záběr nepřichází. Jsem asi jediný v našem sektoru zatím bez ryby. Jen Vašek Adamec se mnou zatím svorně drží basu. To Honza Šesták už má rybu i z odhozu, do kterého se pustil hned od začátku a Zdenka Tusku vidím zdolat opravdu pěknou lopatu. Konečně mi přichází záběr. Po krátkém zacukání se ale ryba vypíná. Za chvíli přichází druhý záběr a rybu chvíli vláčím směrem ke břehu, ale i ona se z háčku seklepává. Ríšova sestava sice umí přinést záběr, ale jeho háček mi nějak nesedí - když to sečtu se včerejškem, tak mi ze čtyř zaseklých ryb zůstala na háčku jen jedna jediná.
Žádný další záběr nepřichází a zůstávám tak v sektoru bez ryby jediný. Vaškovi totiž doráží pomoc v podobě trenéra a pár dobře mířenými radami se Vašek rozjíždí a už z děličky také tahá. Já se vytrvale trápím a musím rychle něco vymyslet. Počítám, že za chvíli začnou děličky umírat a kdo se dřív pustí do ouklejí, bude mít náskok. Já bych jím mohl stáhnout ztrátu z nevydařeného úvodu. Ředím krmení vodou, až je z něj na povrchu ta správná žblemcačka a vytvářím před sebou ten správný mrak, do kterého za chvíli švihám svůj šestimetrový bič. Oukleje tu jsou a berou poměrně spolehlivě. Frekvence je slušná a pokud by ostatním děličky mlčely, byl bych v tomto tempu schopný náskok ostatních snad zlikvidovat. Dokonce se mi dnes daří i ty velké „žraločí". Hody mi ale brzy končí. Do ouklejí se totiž pouští oba mí sousedé Vašek i Petr a k nim se přidává i nad Vaškem sedící Jarda Táborský z Jihlavy. Oukleje se rozptylují po úseku a už mi to tak nejde. Náladu mi zlepšuje jen 25cm dlouhý bolínek, který se mezi oukleje připletl a poprvé mě přinutil použít podběrák. Pak oukleje postupně ubývají všem a naopak se zdá, že děličky závodníkům, kteří u nich vydrželi, neutichly a naopak nabývají na intenzitě. Petr, Jarda i Vašek se na ně vracejí a i oni z nich dostávají brzy záběry.
Mně se po úvodní marné snaze zpátky do děličky moc nechce a raději se rozhoduji splnit si svůj slib a využít slibně nakrmeného odhozu.
Švihám anglána na vodu a dokrmuji na něj tři šištičky. Na druhý nához mám parádní záběr, sekám do tvrda, ale napětí rázem povolí. Vytahuji sestavu bez háčku. Sakra! To byl určitě parádní lopaťák. Na další nához přicházím opět záběr a teď už sekám jen lehce. Odměnou mi je krásně vypasený skalák. Tak s takovými rybami jsem opět schopen vrátit se do závodu. Vracím anglán na vodu a opět dostřeluji šištičky s živou. Splávek se po cestě hladinou několikrát zavrtí a stahuji háček s kompletně vycucanými červy. Měl jsem to sekat. Další podobný pohyb už sekám, ale jen o rybu štrejchnu a na háčku nekončí. To se opakuje ještě jednou a pak mi záběry utichají. Moc jsem toho tedy nestáhnul. A má ztráta se stále prohlubuje. Děličky se totiž rozjíždějí čím dál víc a kam jen dohlédnu, všude se tahá. Zejména vršek sektoru s Matějem Klikou a Ondrou Rajtmajerem to seká ve slušném tempu. Na B1 dohlédnu hůře, ale kdykoliv tam mrknu, vidím napřažený podběrák před Pavlem Moravcem - zjevně se tam nenudí. Z nejhoršího se dostává i Vašek Adamec a má pár chvilek, kdy tahá rybu docela spolehlivě.
Kdo ovšem rozjíždí naprosto fantasticky svůj rybostroj, je Jarda Táborský. Ten měl úvod podobně slabý jako já, ale v poslední hodině se zřejmě trefil přesně do toho, co ryby dnes potřebují a chytá je na hod. Když to kolem sebe vidím, říkám si, že z té děličky také musím něco pochytat. Je mi ale jasné, že ztrátu mám příliš vysokou, a proto musím zvolit trochu jinou taktiku. Budu cílit na velkou rybu - tak, jak se mi to tady dařilo už loni. Dokrmuji několika hroudami hlíny s nastříhanými hnojáky a jednoho pěkného také soukám na háček. Asi na třetí proplutí mám drbanec a po záseku cítím slušnou rybu. Jelikož už nemám Ríšovu sestavu, na háčku drží a po chvíli zdvihám tak půlkilového cejna. „Tak to by zatím šlo", říkám si a opět podléhám pocitu, že závod ještě dokážu zachránit. A můj pocit ještě sílí poté, co asi za deset minut splávek povyskočí a další zásek opět přináší souboj s těžkou rybou. Tentokrát je to cejn na místní poměry opravdu nadstandardní , lehce pod půl metru a po opatrné přetahované mám ve vezírku o kilo navíc. „Ještě jednoho takového a budu z nejhoršího venku", říkám si a vytrvávám u zvolené taktiky. Zbývá dvacet minut do konce a to je dost času na záchranu. Začíná ale foukat nepříjemný vítr a znesnadňuje mi vedení udice tak, jak bych si přál. Zoufale potřebuji ještě jednoho cejna přes půl kila, abych se posunul do klidného středu závodního pole. A kdyby přišli dva, mohl bych být definitivně spasen.
Dosypávám do vody hlínu s hnojákama a nadále držím čilého hnojáčka na háčku stejné sestavy, která mi už přinesla dvě ryby té správné velikosti. Ale čas utíká a splávek se nechce ani pohnout. Sem tam se lehce zadrhne a já zkouším sekat v naději, že by se mohlo jednat o veleopatrný záběr statného cejna. Ani jednou se však po záseku nic neděje a guma zůstává nečinně ve špičce děličky. A už je tu výstřel signalizující posledních pět minut. Včera jsem měl šťastný závěr a do poslední chvíle v něj doufám i dnes. Bohužel, dnes se na mě sv.Petr už vybodnul a nedovolil mi za svým příběhem napsat šťastnou tečku. Dílo zůstalo nedokonáno, taktika neselhala - přinesla mi dvě velké ryby, ale potřeboval jsem ještě aspoň jednu takovou, abych se vytáhnul z chvostu závodního pole. Takhle se s jedním kilovým cejnem, jedním půlkilovým, jedním čtvrtkilovým skalákem, bolínkem a cca 20ti ouklejemi tipuji někde okolo 2.5kg, což bude na dnešek velká bída. A taky že jo. Když ke mně přichází váha, jediný výsledek pod 2.5kg má Honza Šesták, jemuž se zasekl odhoz a zůstal jen na 2180g. Můj odhad je nakonec poměrně přesný a váha mi ukazuje 2610g. Zatím pod sebe tedy sklepávám jen Honzu Šestáka. George mi jen těsně uniká, jelikož se v závěru spasil šťastným kapříkem z odhozu. Jdu s váhou po břehu, ale je to smutná podívaná. Na včera úspěšných místech okolo B10 se slušně čapalo i dnes a jedinou útěchu mi přináší až Franta Lamač, jenž na B12 zaznamenal jen 740g. Je z toho tedy dnes pro mě ostudná desítka, která mě po včerejším povedeném závodě rychle vrací nohama na zem. Musím uznat, že jsem to dnes prostě projel. Za celou dobu jsem nepřišel na tu správnou metodu odlovu drobnějších cejnků, kteří ostatní tahali z děličky. Má závěrečná taktika byla jen sázkou na risk a nemuselo k ní vůbec dojít, kdybych přišel na to, co dneska ryby chtějí. Bohužel jsem na to od začátku nekápnul a pak už jen zkoušel různé varianty záchranářských prací.
Kdo na to naopak přišel dokonale, byl Pavel Moravec, který nám to z B1 všem nandal rozdílem třídy! Natahal pro mě nepochopitelných 10770g, což byla téměř dvojnásobná váha druhého nejlepšího. Tím se nakonec stal po fantastickém závěru Jarda Táborský s 6220g. Třetí místo pak obsadil mladý závodník z Chuchle Ondra Rajtmajer s 5090g, kterému jsem to přál, protože za prvé chytá na mé staré bedně a za druhé mi na závody přivezl známku do registračky, na níž jsem zcela zapomněl.
Je tedy jasné, že jsem svou desítkou ze sektoru B značně zatížil týmové konto a teď bude otázkou, jak to dokázali vykompenzovat moji soukmenovci. Sháním se po zprávách od ostatních a realita je šokující! Se svou desítkou mám pořád druhý nejlepší výsledek z týmu. To hovoří za vše. Ale vezměme to po pořádku.
Cífka se na áčku nedokázal vypořádat se svou antiforhontí pozicí a stejně jako já se nedokázal trefit do děličky. Neustále laboroval mezi odhozem a děličkou a zbytek závodního pole mu výrazně utekl. Cífka tak poměrně jasně doklopýtal až k nepopulární dvanáctce, což rozhodně není jeho typické umístění. Zajímavý souboj se na áčku naopak strhnul o přední pozice. František Čáha z Braníku nedokázal naplno zužitkovat forhont a tak se hlavní souboj odehrál mezi Viktorem Vocelem na A2 a Honzou Kostkou na A3. Oba borci chytali skvěle a utekli všem ostatním. Ve finále byl spokojenější Viktor Vocel, kterému tento víkend prostě sednul a jedničku urval krásným výsledkem 16460g. Co bych já dal aspoň za čtvrtinu takové váhy.... Honza Kostka si nakonec došel pro dvojku za 12720g a trojku z nevýhodné pozice A10 vydoloval Aleš Horký za 9180g.
Na céčku hájil naše barvy Jiřík a ani jemu se příliš nedařilo. Za 2280g získal osmičku, což byl sice dnes náš nejlepší výsledek, ale jinak je to samozřejmě výkon spíše podprůměrný a ani Jirka s ním nebyl příliš spokojený. Jako vždy ovšem nenašel příčiny neúspěchu sám v sobě, nýbrž tradičně v okolnostech, které se spikly proti němu a nedovolily mu zachytat lépe. Tentokrát touto nepříznivou okolností byl fakt, že „tu před ním včera seděl závodník věnující se lovu ouklejí a tedy mu řádně neprokrmil děličku, zatímco úspěšnější kolegové tam měli rybu nataženou již ze včerejška". Marně se snažím Jirkovi vysvětlovat, že je to blbost, že i já jsem se včera skoro celý den věnoval lovu ouklejí a dnes na mém místě Václav Louda slušně zachytal. Jirka si trvá na svém, mohou za to nefér podmínky a on rozhodně nepochybil :o)
Kdo tedy na sektoru C skutečně nepochybil a zachytal skvěle, byl vinohradský Petr Janků, jenž seděl jen kousek od Jirky a za 4690g získal pro svůj tým další jedničku. Jen o kousek za ním zaostal Chung Hoan The Šon, jenž tu skvěle zachytal už loni a i dnes získal skvělou dvojku za 4500g. Trojku pak vyválčil Martin Procházka s 4370g.
Zbývá nám sektor D, kde jsme měli nasazeno žhavé želízko v ohni - naši čerstvou akvizici a místní vydru Ríšu Chlupáče. Ani jemu se však nevedlo dle vlastních představ a nečekaně se v závodu trápil. Chvíli chytal, chvíli nechytal a ani jemu se dnes nepovedlo přijít na to, co a jak rybám správně předložit. Ikdyž v rámci našeho týmu natahal nejvyšší váhu 2930g, na sektor D to bylo dnes málo, jelikož i zde se dnes chytalo solidně. Ríša tak nakonec přechytal jen jednoho závodníka v podobě svého bechyňského kamaráda Petra Kaňáka a byl z toho další neslavný výsledek v podobě jedenáctky. Aspoň nám to zavdává příčinu ke vtipkování, že nás Ríša přijel spasit od dvanáctky za nechytajícího bráchu a pomohl nám jedenáctkou. Kdo ví, třeba to ale bude ve finále ještě tuze moc důležitý bodík :o)
Na déčku dnes také plně nebodoval forhont obsazený Standou Mlčochem, a tak jedničku uzmul na D11 chytající Jan Omamik s 9950g a zkompletoval tak dva krásné výsledky za víkend (2+1). Výborný výsledek zopakoval i Luboš Bureš, jenž ze stejného místa jako včera, tj. D10 dosáhl i na stejné umístění - tedy dvojku za 9540g. Trojku tu pak vylovil z D5 zkušený Jarda Kostka s 9510g.
A jak se tedy v prvním kole zadařilo jednotlivým týmům? Již tradičně tu skvěle zachytaly oba týmy Jindřichova Hradce. JH „B" si naprosto přesvědčivě v obou dnech došel pro první místo a se součtem 28 bodů se zaslouženě drží na průběžném prvním místě. Všichni jeho borci předvedli vyrovnané výkony, nad ostatní snad jen trochu vyčnívá Honza Kostka s vyýsledky 1+2.
Druhý jindřichohradecký tým JH „C" tu táhl Pavel Moravec, jenž dosáhl na dvě jedničky, zatímco ostatní předvedli spíše průměrné výkony. Ve finále jim to ale stačilo na průběžné třetí místo.
Mezi oba jindřichohradecké týmy se vklínil celek Vinohrad a to především díky vynikající neděli a skvělým výkonům Viktora Vocela, jenž byl druhým závodníkem, který dokázal v obou závodech dosáhnout na sektorové prvenství.
Jen na cipsy pak skončil čtvrtý tým Jihlavy, která byla loni na sestup a z tohoto pohledu se rovněž jednalo o skvělý výkon jejích borců, mezi nimiž se zaskvěl především výsledek Jardy Táborského (3+2).
Pátá je v průběžném pořadí Plzeň - na čerstvě postoupivší tým z divize rovněž výborný vstup do sezony. Jim výsledkově pomohl především zmiňovaný Jan Omamik (2+1).
Šesté jsou Počátky, které se po sobotních dvanáctkách výrazně rehabilitovali v neděli, kdy jim kvalitně zachytal celý tým. Tahounem je nadále Luboš Bureš (2+2), ale probouzet se začíná i loni nevýrazný Pavel Soldán! (4+4)
Na sedmém místě je Team Praha Sensas neboli Chuchle neboli tým kolem Aleše Horkého. Ti se podobně jako Počátky zahojili především v neděli, kdy po sobotním propadáku všichni chuchelští s výjimkou Michala Kladrubského dokázali vydolovat ve svém sektoru trojku.
Osmý je mančaft Nuslí, což je na tak kvalitní tým bezesporu nevydařený start, ale pravdou je, že Nusle se na Novém Dvoře vždy trápili. Tentokrát je od ještě výraznějšího propadáku uchránil vyrovnaný výkon Jany Štikové (3+4).
Deváté místo patří nováčkům z Braníku, kteří měli naopak povedenou sobotu a o něco méně povedenou neděli. Nejlépe jim zachytal František Čáha (4+6), naopak Pavlíkům se tu příliš nedařilo.
Až desátá příčka patří našemu Black Bass týmu. Po obstojné sobotě přišel totální propadák v neděli, kdy z nás nezachytal vůbec nikdo a denní součet 41 bodů je zřejmě naším nejhorším výsledkem za celou historii týmu. Příčinu neúspěchu kromě extrémně špatného losu vidím i v nuceném odjezdu bráchy a nečekaném povolání Ríši, jenž nebyl na závod v té správné kondici. A pak samozřejmě v nezvládnuté taktice a neexistenci břehu - tedy jakékoliv spojky, která by nás v neděli zkoordinovala a poinformovala o způsobu chytání úspěšných soupeřů.
Jen o bod za námi, na jedenáctém místě, skončil tým Bramasu, kterým aspoň trochu povedeně zachytal Petr Špička a naopak vůbec se nedařilo Janu Oberfalzerovi.
Zatím na posledním, dvanáctém místě je tým Trabucca v novém a trochu poslepovaném složení, kterým docela vyšla sobota - především díky dvojce Jana Marouška, ale neděle byla katastrofální - hned tři borci z Trabucca vyšlehli dvanáctku.
Naštěstí se jedná jen o průběžné pořadí po prvním kole a především týmy z chvostu závodního pole se tak mohou utěšovat, že je ještě dostatek času s tím něco udělat. První možnost se naskytne již brzy a sice o nejbližším víkendu na Labi v Čelákovicích. Dle zpráv z tréninkových výprav jednotlivých týmů je však zřejmé, že nás nečeká nic, na co bychom se měli těšit a dá se očekávat tvrdý souboj o jakoukoliv rybu, kdy kromě rybářova umu bude o to víc rozhodovat i štěstí a los. I to je ale koneckonců důvod, proč se výše uvedené pořadí může již brzy výrazně promíchat....
