Tak nám odstartovala nová sezona i v druhé lize. V naší skupině A byl coby místo konání prvního kola zvolen již podruhé v řadě všenorský úsek Berounky, který dříve sloužil spíše jako závěrečný úsek pro podzimní kolo. Minulé jaro nabídla tato řeka dostatečné množství plotic, podouství a pěkných tloušťů; zachránit se dalo i na ouklejích. Avšak tentokrát mělo být vše jinak. Někomu to prospělo více, někomu méně a někdo byl na pokraji nervového zhroucení – jako třeba já. Rozhodně to byly závody, jaké jsem v životě nezažil.
Jelikož Berounka ve Všenorech je nevyzpytatelná a pokaždé tam funguje něco trochu jiného, již měsíc před závody jsme se tam postupně vydávali na individuální tréninky. Já osobně jsem tam zavítal dvakrát s účelem potrénovat odhoz, na který jsme hodlali jako tým hodně sázet. Bohužel ani jednou nebyl díky velkému průtoku chytatelný. Poprvé jsem se tedy zaměřil na lov s děličkou, zejména jsem si zkoušel krmit kalíškem, jemuž už jsem nedokázal déle odolávat a i já se mu podvolil. Seděl jsem dost nahoře na úrovni sektoru D, abych měl klid od níže chytajících rybářů a měl jsem tedy před sebou dost mělko. To se projevilo bohužel tím, že mi po úvodních záběrech od plotiček a podouství, začaly brát ze dna i oukleje a nebyl jsem schopen se jich zbavit. I tak jsem byl s tréninkem spokojený, řeka se chovala celkem standardně.
Na druhý trénink jsem si již přivezl jen odhozy s vírou, že na odhoz to tentokrát půjde. Ale nešlo. Průtok byl stále moc vysoký a foukal do toho nepříjemný vítr. Po několika marných pokusech jsem tak odhoz opět vzdal a raději si rozbalil šestku bič, jenž jsem měl přihozený mezi odhozy. Nejdřív jsem měl gramový spláveček v prudkém proudu problém udržet, ale pak se začaly dít divy. Přišel jeden statný tloušť, pak druhý, chvíli na to třetí, čtvrtý, pátý, šestý... no, zkrátka nakonec jich bylo jedenáct a žádný neměl pod třicet centimetrů. Na krátký bičík to byly nádherné souboje, jen jeden mi to nekompromisně urval. Ale to nebylo všechno, mezi tlouště se přimotalo i několik pěkných plotic, podouství a dokonce tři cejni zlaťáci, což je na Berounku něco výjimečného. Po tomto tréninku jsem byl už vyloženě spokojený, jen jsem stále neměl jasno ohledně odhozu. Ten bylo potřeba odzkoušet až těsně před závodem, pokud bude voda opadávat. Ovšem toho jsem se nemohl již osobně účastnit, jelikož jsem měl jiné tréninkové povinnosti a to na samém severu Norska.
V Norsku jsem si zarybařil perfektně, ikdyž to samozřejmě byla trochu jiná rybařina, nežli plavaná. Popis všeho, co jsem tam zažil, by vydal na samostatný článek, tak se jen omezím na konstatování, že jsem tam měl několik chvilek, které se rovnaly čisté rybářské extázi - tedy něco v naprostém rozporu s tím, o čem budu psát následně. Už do Norska mě totiž dostihly zprávy mých týmových kolegů, že tréninky stojí za prdlajs, voda je stále nad stavem a má nadále vytrvale pršet. Navíc se ve Všenorech konaly nějaké závody dětí a výsledkem bylo jen cca 8 ulovených ryb za celý den. No, nic moc vyhlídky. Až poslední páteční trénink přinesl o něco lepší zprávy, spodovka se prý docela rozjela a objevují se i úlovky nově vysazených kaprů. Takže připravit hrubší udice a gumy.
Pro mě je to docela náročné. Přistávám v Praze v pátek v sedm večer, jdeme s Mončou na přivítací večeři a po ní už nezbývá moc sil na přípravu udic. Přemýšlím, že bych své místo přenechal Standovi, který má být v prvním závodě v pozici trenéra. Ale pak juknu do bedny a s úlevou zjišťuji, že mám ze „zimní přípravy" navázáno vše, co můžu potřebovat, dokonce i forpasů mám relativně dosti. A tak jdu s úlevou spát, jelikož jsem po tom cestování (v šest ráno jsem ještě nasedal na trajekt v oblasti Finnmark) poměrně utahaný.
Ráno vstávám s mírným předstihem, abych stihl vše naházet do auta, vezu Monču na metro (jede do Brna) a pak již uháním přes spojku a Strakonickou směr Všenory. Za cenu obětované snídaně na benzínce dorážím přesně v čase stanoveným ke srazu, což je 8.30. Hned se vrháme do míchání krmení, Standa tradičně rozdýchává živou a Cífka se jal pod dojmem úlovků velkých ryb měnit gumy ve špičkách za hrubší. Plzeňský tým využívá vysoké koncentrace závodníků k jakési prodejní výstavě zn. Maver, která sklízí jistý úspěch (viděl jsem několik prodaných splávků). Jelikož se se spoustou lidí vidíme letos prvně, se všemi se uctivě zdravíme a startuje se tradiční hecování, kterému vévodí Aleš Horký, jenž obchází jednotlivé týmy s termoskou plnou urologického čaje u úst a všem postupně sděluje, že jim to nandá :o) Dále nás pak Jirka Driesel příjemně překvapuje tím, že si přivezl děličku a omezil počet odhozů na nezvyklé tři kusy. I tak ale vyjadřuje přesvědčení, že to dnes bude jedině o odhozu. Bráchu vítězná atmosféra rovněž strhává a zničehožnic prohlašuje, že nic jiného, než jedničku nebere. Jen Cífka zůstává tradičně bez emocí a žmoulá v ústech žlutou gumu snažíc se jí prostrčit špičkou svého topu. Standa se tradičně zakecává se všemi závodníky a ač je z nás služebně nejmladší, pozvolna se stává nejznámějším členem našeho týmu, který dokáže umně informace získávat i vynášet.
Zhruba v takovém rozpoložení se nachází náš tým, když nás zastihuje signál pro losování - obvyklá to činnost pro mne. Nějak se na to letos ale necítím a snažím se z této povinnosti pro letošek vymanit. Jsem však čtyřmi hlasy proti jednomu (mému vlastnímu) přehlasován a opět vyslán k losovacímu stolku.
Nejdříve se losují sektory. Mám cíl sobě nenalosovat ani jeden z krajních sektorů, které nemám rád a odhozáře Jirku poslat na déčko, protože tam se s odhozem může vyřádit, jelikož tam na vyšších místech ani není jiná volba. Splnit cíle se mi nedaří. Jirka bude po oba dny na béčku a já mám v sobotu A a v neděli D, tedy neoblíbené krajní sektory. Brácha dnes sedí na céčku a nepopulární déčko koupil Cífka. Dolosovávám k tomu čísla. Když jdu na řadu, zbývají pro mě na áčku už jen tři místa, a to A5, A10 a A11. Mám šťastnou ruku a táhnu to, co mi v dané chvíli přijde jako nejlepší (jaký omyl!) a sice A5. Tím načínám svou „nízkou sérii", jelikož Jirkovi táhnu B3, bráchovi C2 a Cífkovi D5. Jirka Janků nás ještě seznámil s novinkami v řádu pro letošní sezónu (zejména ryba mimo sektor) a už začíná velké stěhování. Já to mám samozřejmě nejdál - parkuju u kadibudky a vše si musím přes deset míst nanosit až na svůj štont. Standa v tomto obvykle rád pomáhá, ale na mě se dnes nějak vyprdnul. Poslední várku tak přináším až po signálu pro zahájení přípravy a hned se do ní vrhám. Přeci jen je to první závod a nemám všechny propriety osahané, tak s ničím moc neotálím, ať nejsem v presu. Zároveň sleduji své bezprostřední soupeře. Po levici mi sedí kvalitní společník v podobě Pepy Kostky z JH a nad ním na A7 můj další oblíbenec Luboš Bureš z Počátků, který však ze sympatií něco ztrácí díky neustálému popichování jak mě tak i Pepy :o) Po pravici pak mám dva letošní nováčky v druhé lize v podobě Pavla Kruliše ze Smíchova na A3 a Pavla Puškaše z Bramas Sarfix na A4. V duchu doufám, že bych právě na úkor nováčků mohl uzmout nějaké lepší umístění, ale to netuším, jak moc se pletu.
Po zimní pauze je to s přípravou vždycky trochu napínavé, jelikož netuším, zda najdu vše potřebné, jestli to bude stále v použitelném stavu a zdali si vzpomenu, jak to všechno vlastně má zapadat do sebe. Nakonec se žádné zásadní překvapení nekoná a až na ztracený špunt od děličky vše zvládám poměrně bez problémů nachystat. Jelikož řeka pořád hodně teče, chystám na Berounku nezvykle vysoké gramáže na topech, a to 1g, 2g, 2,5g a 3g, na němž mám i silnější vlasec, kdyby do toho opravdu prali kapříci. K tomu po chvilce váhání a pohledu na Pepu Kostku, jenž chystá odhoz, přidávám i dvě boloňky s pevňákama, jelikož na anglána to dle mého úsudku opravdu moc táhne a navíc mi to na Berounce s pevňákama vždy fungovalo o něco lépe. Po kontrole krmení dolaďuji jeho správnou konzistenci za použití konopí a kukuřice, lepím červy a chystám si hnojáky s hlínou pro případné navábení parem nebo tloušťů. 
Kupodivu se nedostavuje ani žádná předzávodní nervozita, jako bych už věděl, jaký průběh závodu mě čeká. Zbývá mi ještě chvilka času do krmení, a tak znovu provádím úsekem své jednotlivé udice, abych odzkoušel, jak chodí. Za polovinou úseku mám nepříjemnou vázku, o niž se mi splávek vždy zadrhne, pokud ho nenadržuji na maximum - na to budu muset během závodu myslet.
A je to tu. Zaznívá signál ke krmení. Hážu do vody deset pomerančů a s prvním letošním zakrmením jsem nadmíru spokojený - všechny koule končí tam, kde mají. Ještě se chystám dokalíškovat několik kuliček lepeňáků, což je moje velká premiéra, jelikož jsem dosud na závodech kalíškovací top nepoužíval. Hned první kulička nesená do vody podle toho vypadá. Po spadnutí konce děličky z rolny je kulička katapultována kalíškem do vzduchu, neuvěřitelným chňapem á la Vokoun ji ovšem chytám zpátky do kalíšku, který ji však vzápětí vypruží do vzduchu podruhé a to už končí ve vodě - samozřejmě několik metrů před zamýšleným místem krmení. Další dvě kuličky už dovážím bez problémů, ikdyž cítím, že něco na mé kalíškovací sestavě není úplně dokonalé, jelikož se mi dělička prohýbá jako luk a přijde mi že na tomto prohybu minimálně metr ztrácím, což jsem u ostatních kolegů nezpozoroval.
A už je tu i druhý signál. Děličky se rolují nad vodu a první závod druholigové sezony může začít. Jak jsem se už vícekrát zmiňoval, mám tradičně dobré starty, a tak jsem plný očekávání, kdy se mi splávek poprvé zanoří. Mé smysly jsou napnuté na maximum a připravené zaznamenat sebemenší náznak záběru. Ten však nepřichází. Splávek se potápí jen při kontaktu se známou vázkou, které se občas marně snažím vyhnout nadržením. Až pak dostávám cosi jako záběr a pln očekávání přisekávám. Guma jemně povyjede a hned zas mizí v děličce, ale něco na háčku mám. Zvedám špičku do výšky a koukám, co to na háčku visí. Šnek! Natáhl červy do své ulity a zavřel se. Vypáčím z něj háček a přemýšlím, zda ho nemám hodit do vezírku. Jsem však ubezpečen, že šneci se nepočítají, a tak jej vracím do řeky a jdu opět pročesávat svůj úsek. Chytám další tři šneky, dvě větvičky a několikrát dno, ale o rybu ani nezavadím. Moji kolegové po levici i po pravici jsou na tom naštěstí stejně a to mě jediné zatím uklidňuje. Jen z forhontu, kde sedí Pavol Mihál se nesou zprávy, že poměrně pravidelně chytá plotičky a trhá kapry. Zkouším zjemnit na maximum a trpělivě provádím vodou gramový splávek. Nic. Přibyl mi na konto jen další šnek, který se snad svou svalnatou nohou odrazil za záběrem ode dna, jelikož mi zabral ve sloupci a krásně ztopil splávek. Začínám chápat, že tento závod se mění v boj o jakoukoliv rybu. Kdo ji dostane, bude zachráněn. Paní štěstěna však na mne nějak nemyslí, jelikož ryba přichází postupně všem sousedům, ale na mne se nějak zapomíná. Pavel Kruliš na A3 dostává plotici a evidentně mu z forhontu pustili nějaké ryby, jelikož začíná mít i další záběry. Pepa Kostka také boduje a mocně povzbuzován Vaškem Adamcem v roli kouče zdolává také pěknou plotici. Pak k mému zděšení přichází ploťka i Pavlu Puškašovi na A4, jen mé místo si nějak rybky ne a na vyhlídnout, ačkoliv jim pravidelně přisypávám červíky, aby u mě měly důvod aspoň chvíli hodovat. Mou nadějí zůstává Luboš Bureš a tak se ho přátelsky ptám: „Luboši, ty taky nemáš rybu, vidˇ?". Luboš mě však šokuje informací, že má hrouzka!
Musím jednu rybu také dostat, ať je jakákoliv, jsem pevně rozhodnut a co nejcitlivěji opět provádím splávek vodou. Jedna se musí přeci splést i u mne! Na A3 a A4 přichází další záběry, a tak jen čekám, kdy se ryby dostaví i na můj flíček. Měním sestavy, zkouším různé hloubky i rozložení zátěže, ale nic, pořád nic! Konečně se dostavuje Standa v roli trenéra a doufám, že nese rady od zbytku družstva. Nemá mi ale co poradit, jelikož jsme prý bez ryby komplet všichni, celý náš Black Bass tým, jenž na Berounce obvykle válí... „tak to je pecka", říkám si. To mě nenapadlo ani v těch nejhorších představách. Standa odchází chvíli pozorovat úspěšného Pavola Mihála na A1 a vrací se s radami. Mám prý zjemnit na maximum, nechat dlouhý fous a provádět sestavu za neustálého nadržování úsekem.
Tak jo. Dávám tam sedmičku vlasec, dvacítku háček a jdu na to. Jsme už za půlkou závodu a já ještě neměl jediný drb. A ten přes veškerou mou snahu nepřichází ani teď. Standa už mému marnému snažení nemůže přihlížet a odchází za zbytkem týmu.
Zbývá necelá hodina do konce a já svou jemnou sestavu stále vodím vodou doufaje v jednu náhodnou rybku. Situace je taková, že jedna ploťka mě stále může posunout do pohodlného středu závodního pole, neboť ani Pepa ani Luboš už nic dalšího nepřidali a bez ryby je nás v sektoru stále několik. Vidím, jak Pavel Kruliš bojuje s větší rybou a sune děličku neustále tam a zpátky podle toho, jak ryba zrovna tahá, aby nakonec vylovil pěknou parmu. Já mám zatím záběry jen od své vázky a sem tam mě nadále potěší pěkným záběrem i šnek. Znovu vedu svůj splávek přes vázku, na které se jemně připotopí, aby vzápětí vyskočil a zajel pod vodu po druhé.... to snad, to je snad záběr! Nevěřícně přisekávám a opravdu. ...guma vyjíždí z děličky a ryba se rozvážně, pomalým, ale silným tahem, vydává doprostřed řeky. A sakra! Zrovna když mám tu nejjemnější sestavu, zabere mi nějaké hovado - vždyť by mi stačila obyčejná plotička. Jelikož vím, že je to má jediná naděje, jsem připraven se s rybou porvat, vyhrát si s ní třeba půl hodiny, hlavně když skončí ve vezírku! Tak pojď, jdeme na to. První výpad ryby doprava obracím, aniž bych dostal gumu na maximum, to je dobré. Teď si to ryba zas štráduje doleva. Páčím špičku děličky pod vodu a snážím se rybu opět přimět změnit směr. Teď už cítím, jak guma drnčí, je vytažená na maximum. Co povolí? Je to dobré, sedmička to ustála a ryba se opět obrací. Teď už začíná kroužit přímo přede mnou a já mohu postupně začít oddělovat. Srdce mi bije. Vypadá to, že jsem hlavní nápor ustál a teď ji hlavně neztratit. Roluji za sebe centimetr po centimetru a sleduji, co dělá guma. Najednou cítím divné škobrtnutí, guma zůstává vyjetá, ale tah nějak slábne. Jakoby to najednou ryba úplně vzdala, jde sama k hladině. Dorolovávám, odděluji a zdvihám top. Z vody vyjíždí... obrovská větev! Chvíli nechápu. Copak mi jezdila zleva doprava větev? Až pak mi to dochází. Měl jsem tam opravdu rybu, nejspíš kapra, možná parmu a dokázal jsem ustát její výpady. Až když ryba začala kroužit přede mnou, najela do velké větve a o tu se urazila. Chybějící forpas to jasně dosvědčuje, větev visela jen za očko spoje vlasců. Nejradši bych s tím praštil. Taková smůla! Mám jediný záběr za celý den a spásná ryba se mi urazí o větev, která byla ponořena jen pár metrů přede mnou. Cítím, že dnes se mi slečna štěstěna opravdu velkým obloukem vyhýbá.
Chvíli nemám ani chuť chytat dál, ale zbývá ještě půlhodina do konce, tak zas sunu děličku na vodu a začínám věřit, že by mohla přijít ještě jedna taková ryba. Vlasec tedy měním za desítku, ať mi ho tentokrát neurazí. Možná, že desítka ale byla na dnešek prostě moc, jelikož už žádný další záběr nedostávám a poslední signál tak konečně ukončuje mé trápení, stejně jako pro mnoho ostatních.
Jde se vážit. Na mém sektoru A dle očekávání vyhrává na forhontu sedící Pavol Mihál s váhou 4620g, na druhém místě končí díky skvělému závěru Pavel Kruliš ze Smíchova sedící na A3 (3580g), který přechytal dalšího nováčka Petra Kaňáka z Bechyně, jenž měl i díky pěkné parmě 3250g. To byly váhy, o kterých se zbytku závodního pole mohlo jen zdát. Přesně od mého místa začínal „hluchý" pás závodníků s jednou či žádnou rybou, z něhož vyčníval jen budějovický Pavel Martínek, kterému se podařilo zdolat několik větších ryb a s váhou 1730g obsadil čtvrté místo. Bez ryby jsme nakonec skončili v mém sektoru tři a pro mě tak tedy zbylo dělené jedenácté místo. Luboš Bureš s jedním hrouzkem urval devítku a Pepa Kostka s jednou ploticí získal slušnou šestku. 
Na béčku to vypadalo obdobně jako u nás - byly tam tři nuly a nejvíce se chytalo na vyšších místech, kam najely parmy a komu se podařilo aspoň jednu vydolovat, byl na tom dobře. Nejlépe se v tomto směru vedlo mladému chuchelskému závodníkovi Michalovi Kladrubskému, který za 3010g získal jedničku. Jen o kousek zaostal Pavel Moravec s 2980g a třetí místo obsadil jindřichohradecký Jarda Pekař s 1690g. Náš Jiřík Driesel se z nevýhodné pozice B3 rval statečně a v druhé polovině závodu ze svého milovaného odhozu vydoloval karase a plotici a za 540g bral páté místo a o trochu tak vylepšil mou mizérii.
Na sektoru C to bylo ještě horší a bez ryby byli hned 4 závodníci, včetně bráchy, jenž za celý závod rovněž o rybu ani nezavadil a získal tak dělené umístění 10,5. Jelikož u mě byly bez ryby jen tři závodníci, tvrdil, že mě jasně „přechytal" a druhý den tedy má právo chytat on, zatímco já střídám. Já se s ním vůbec nedohadoval, ba naopak, byl jsem nesmírně šťastný, jelikož jsem neměl nejmenší chuť absolvovat obdobné martyrium podruhé. Jinak se na sektoru C nejvíce dařilo rakouskému závodníkovi ve službách Českých Budějovic Peteru Schneiderovi, jenž bral jedničku za váhu 1540g, druhý byl jindřichohradecký závodník Jarda Kovařík s 780g a třetí skončil zástupce nováčka Bramas Sarfix Stanislav Mlčoch s 520g.
Na sektoru D skončili bez ryby opět tři závodníci a celkem tak v sobotu nechytlo rybu 13 závodníků! Na déčku to navíc byl ještě těžší boj o každou rybičku než na jiných sektorech a vítězství tak nakonec bral za jediného tlouště o váze 590g náš šťastný lovec Martin Civín zvaný Cívka, který si na svého tlouštíka počíhal rovněž na odhozu. Druhé a třetí místo bylo dělené a podělili se o ně se shodnou váhou 560g na forhontu sedící Jan Trubswasser z Jihlavy a Petr Janků z Vinohrad.
Celkově se první závod nejlépe vyvedl oboum družstvům Jindřichova Hradce, Vinohradům a českým Budějovicím, a to zejména proto, že všichni jejich závodníci (s výjimkou ČB) dokázali ulovit aspoň jednu rybu. To se našemu Black Bass týmu nepodařilo a díky nulám od mě a bráchy, které částečně kompenzoval výkon Jirky a především Cívky, jsme odstartovali soutěž šestým místem.
V neděli máme sraz na sedmou a ačkoliv nechytám, daří se mi brzy vstát a být na srazu včas, ikdyž je to zase na úkor vynechané snídaně. Kluci míchají, zatímco já od Standy přejímám starost o živou a myslím, že jsem perfektně zvládl práci se sítem plným hnojáků, které vyhazováním asi metr do vzduchu dokonale odděluji od hlíny. Drobné ztráty jsou nezbytnou daní této mé progresivní metody.
Pak přichází má nejdůležitější chvilka a tou je losování. Základ je áčko. Tady se losem od jedničky do trojky dá zajistit slušná pozice. Jdu na to a přeji si pro bráchu vytáhnout jedničku či dvojku. Bůh mě vyslyšel, ale zřejmě špatně pochopil. Tahám totiž jedničku i dvojku, tedy dvanáctku, nepopulární antiforhond, po kterém brácha upadá do mdlob a výrazně mu ubylo na dobré náladě. Na béčku se snažím losnout číslo od šestky výše, kde se včera chytala větší ryba, ale ani u Jirky mi to nevychází a posílám ho na B4, tedy o jedno místo vedle jeho včerejšího fleku. Jirka odhozář si s tím ale jistě poradí. Cífka si přeje také trochu jiné místo, než C8, které je přímo u stánku a dělička se tu odděluje nad gril, ale je mu bohužel souzeno. Jana Štiková tu včera dělala na 400g čtyrku a Cífka tu se svým věčným štěstím jistě nevyjde na prázdno. Na déčko jde Standa a není za to rád, jelikož se tu často musí sáhnout po odhozu a to není jeho oblíbená disciplína. Zde máme cíl hlavně nelosnout forhont, jelikož ten tu dnes zdaleka není zárukou dobrého výsledku. Standa si nakonec jde losovat sám, ať nemusí nadávat mně a dopadá to dobře, losuje si D5. Tam včera Cífka vydoloval vítězného tlouště, tak může Standovi poradit, jak na to.
Ikdyž je dnes času o něco více, pomáhám bráchovi poctivě nanosit jeho věci na A12. Prohlížíme si jeho štont a shodujeme se na taktice zkusit v prvních dvaceti minutách jakoukoliv rybku na děličku a pokud se to oproti včerejšku nerozjede, okamžitě přejít na odhoz, kde je větší šance zavadit o nějakou náhodnou rybu a pokud by tam přišla parma či kapr, je větší šance je zdolat. Následně si pak zřizuji svou základnu v podobě pohodlného křesílka za Jirkovými zády, kam příjemně svítí sluníčko, vidím odsud i na bráchu a mám tu na dosah i další své oblíbence jako třeba Aleše Horkého, Martina Procházku a Pavla Soldána, jehož si s Alešem dobíráme pro jeho mohutnou „lešenářskou"plošinu kterou si pečlivě šteluje na břehu, jako kdyby netušil, jak i dnešní závod bude probíhat. Pak ještě s Jirkou číháme na moment, kdy si půjde brácha tradičně před závodem ulevit do mobilní kadibudky a ve chvíli kdy se za ním zaklapnou dvířka a ozve se zvuk stahovaných kalhot, tiše se s Jiříkem přikrademe a trošku ho v tomto milém zařízení „pohoupeme". Z budky se nesou nadávky a ozývá se zvuk šplouchající modré tekutiny - tzv. chemie. Snad bráchovi nešplouchne až do očí, aby ještě viděl na splávek. Ale bude to dnes vůbec potřeba? :o)
Pak ještě rychle kontroluji Cífku se Standou, zda neřeší nějaký problém nebo nepotřebují něco donést, dokud je čas. Prý ne. Cífka je jen překvapen, že svou děličku opravdu musí odrolovávat přímo nad gril, na němž se připravují vynikající krkovičky a klobásky k nasycení hladových žaludků. Snad se mu na ní nezačne škvařit gumový špunt a odkapávat na tyto libé pochutiny. Cífka je rovněž připraven vydat se vedle děličky do boje i odhozem, z nějž včera zaznamenal svůj jediný, ale zlatý úspěch. Standa je nadále nespokojený se svým odhozářským sektorem D a z mně neznámých důvodů vidí za původem svého příkoří bráchu. Naštěstí se na D5 stále dá využít dělička, na niž Standa bude soustřeďovat své síly a pokusí se vysedět jakoukoliv rybu. To je varianta, která by mu mohla vyhovovat, jak už vícekrát prokázal.
Začátek nedělního závodu se blíží. Na startu stojím u bráchy na áčku a pozoruji kanonádu koulí na děličkovou vzdálenost i šištiček na odhoz. Přemítám, zda se situace dnes neotočí a ryba se po včerejšku nerozjede. O to víc by mě asi mrzelo, že díky svému včerejšímu fiasku dnes nechytám. Ale první desetiminutovka mě přesvědčuje, že nemám čeho litovat, naopak si můžu gratulovat, že se dnes nemusím trápit s prutem v ruce. Kam jen dohlédnu, nevidím zdolávat jedinou rybu. Jirka Janků potvrzuje, že na horních sektorech je to obdobné a zatím viděl zdolaného jen jednoho hrouzka. Dvacet minut je pryč a stále jsem rybu nezahlédl. 
Brácha se pouští do odhozu a já mířím za Jiříkem, který se jím již také mohutně ohání. Ani z odhozu ale zatím nepřišel žádný úspěch. Jdu se podívat za Cívkou a Standou, zda čirou náhodou nejsou oni těmi šťastlivci, kterým se podařilo vylákat aspoň jednu rybku. To je totiž opět jediný cíl dnešního závodu - získat jakoukoliv rybu. Hrouzek by stačil, ouklej by byla skvělá, plotice fantastická a cokoliv většího přímo z kategorie snů. Bohužel realita je krutá a Cívka se Standou mi shodně hlásí, že se zrovna na ně štěstí neusmálo a z úvodu nevytěžili vůbec nic. Na Cívkově céčku je to normální stav - tam má snad rybu jen jediný závodník, ale u Standy je to nepříznivá zpráva, jelikož všichni okolo rybu mají a Milda Žák z J.Hradce prý už do konce tři! Ordinujeme jednoznačně jemné sestavy s dlouhým vlasem a hlavně trpělivost - jedna se snad splete i u nás.
Vracím se dolů za Jirkou a bráchou a tam mě stíhá zpráva ze zmiňované kategorie snů - bráchovi přišel z odhozu kapr kolem dvou kil. Evidentně se s odhozem potkal s rybami, jelikož během pár minut přidal ještě cejnka a malého tlouštíka. Okolní děličky zatím vytrvale mlčí. Když to jde bráchovi, musí přijít ryba z odhozu i Jirkovi, který sedí nedaleko a mezi děličkáři je jediný, kdo poctivě vodu odhozem šacuje. Povzbuzuju Jirku, ať v tomto úsilí vydrží, že je jisté, že mu něco přijde. 
Pádím zvěstovat bráchův úspěch a návod, jak chytá, Cívkovi a Standovi. Ti jsou stále na nule. Cívka se ihned chápe odhozu a chystá se bráchu napodobit, ale nějak mu dnes nejde krmení červů prakem a několikrát se mu rozprskávají po celém úseku, čímž baví své blízké okolí. I tak jsem přesvědčen, že tento oblíbenec sv.Petra zas nějakou šťastnou rybku přiláká. To Standa začíná propadat beznaději. Kolem něj se sem tam něco chytne, ale on je stále bez jediného záběru. Nakonec také sahá po odhozu, což u Standy vždy značí již vážný stav. Marně se snažíme něco vymyslet, záběru se na sektoru C a D zatím nedočkáváme.
Jdu se zklidnit pivem a klobáskou ke stánku, kde se za chvíli potkávám se Standovou Lenkou a Jirkovou Ájou a obě pro mě mají překvapivé zprávy - Standa už prý má rybu a Jirka prý dostal také kapra! Tak to je bomba! Běžím obě zprávy ověřit a zjišťuji, že holky jsou totální dezinformátorky. Standa žádnou rybu stále nemá. U Jirky je informace také chybná, ale nikoliv tak fatálně - nemá sice kapra, ale zato má parmu a ta má na jeho sektoru B v tuto chvíli cenu zlata, tedy prvního místa. Brácha mezitím také nezahálel a přidal do svého vezírku dvě podoustvičky. Na áčku a béčku to tedy vypadá solidně, teď je potřeba dostat ještě jakoukoliv rybu na zbývajících dvou sektorech. Na sektoru C se zatím probojovala do čela Jana Štiková, která v krátkém sledu po sobě ulovila dvě pěkné plotice a jednu ještě utrhla. Ordinuji tedy Standovi a Cívkovi obdobný systém, jakým chytá Jana a společně věříme ve spásnou rybu v posledních minutách. Když se ale oznamuje poslední pětiminutovka, ztrácím pomalu naději i já a začínám se přesouvat na sektor A kvůli vážení.
Je tu konec. Pro většinu vysvobození. Byli tu i tací, co poslední hodinu nechali děličku viset v hácích a se založenýma rukama se alespoň opalovali, aby ten čas strávili aspoň nějak užitečně. Přichází váha a já s ním scházím na forhont A1, kde se dle očekávání lovilo. Na A1 seděl Stanislav Mlčoch - nováček z Bramasu a zjevně se šetřil, jelikož větší množství ryb přepustil k Jindrovi Smolíkovi na A2. I tak ale mu výsledek 3880g stačil na dvojku v sektoru a tedy i poměrně dobré zužitkování forhontu pro svůj tým. Jindrovi Smolíkovi by zřejmě záviděl každý závodník, který se protrápil tímto víkendem, jelikož Jindra byl asi jediný, kdo si opravdu slušně zachytal a s několika kapry přinesl na váhu 9360g, což bylo víc, než součet zbylých tří sektorů dohromady a jasná jednička. Na A3 seděl Viktor Vocel, od nějž jsem čekal také slušný výsledek, jelikož na A3 se včera dařilo, ale Viktorovi zjevně nepřálo tolik štěstí. Musel pustit zdolanou parmu díky jejímu vjetí do udice Jindry Smolíka a na váhu tak přinesl jen jednu plotici. To dávalo naději bráchovi dokonce na třetí místo, což by byl z antiforhontu skvělý výsledek. Z dalších závodníků na áčku se výrazněji prosadil až nuselský George, jenž prožil zvláštní závod, jelikož měl na děličce snad sedm kaprů, ale zdolat se mu podařilo jen jednoho jediného a to nejspíše díky mé přítomnosti, která zjevně Georgovi nosí štěstí a po závodě mě žádal, zda bych za ním příště nemohl zajít častěji. Nevím, jak to budu zvládat v případech, kdy budu rovněž chytat, ale myslím, že pokud nebude George sedět na A1 a já na D12, párkrát za závod bych se za ním stavit mohl - třeba mu přinést ukázat každou rybu, co jsem chytil :o) I s jedním kaprem si George došel za váhu 1420g pro solidní čtyrku a na bráchu tak vyšla skvělá trojka za 2800g. Na jeho flek A12 prostě výborný výsledek a dokonale zužitkovaný odhoz.
Na sektoru B první tři závodníci svorně nahlásili nulu a váha se tak rychle přesunula k našemu Jirkovi Drieselovi, který zvládnul k parmě přidat ještě podoustev a suverénně si tak dojít pro jedničku za 1630g. Ve zbytku sektoru totiž měli rybu již jen dva závodníci a to Pepa Kostka, jenž bral za jednoho skaláka dvojku a Peter Schneider, který dělal trojku na jediného hrouzka!!! Celkem 9 závodníků tak zůstalo na tomto sektoru bez ryby.
Na sektoru C byla situace obdobná. Bez ryby skončilo sedm závodníků, mezi nimi bohuže i náš Cífka, kterému dnes nepomohla ani jeho věčná štěstěna. Jedničku nakonec brala za dvě zmíněné plotice Jana Štiková (520g), dvojku Pavel Moravec za 70g (nevím, co chytil - dost možná tři a půl oukleje, nebo sedm hrouzků:o), trojku Jarda Kostka za dvě oukleje (40g) a dělenou čtyrku Šárka Švehlová a maličký, leč sveřepý Ewald Hutter opět za jediného hrouzka o váze 10g!!!
Jediný sektor, kde se rovnoměrněji chytala ryba, byl až sektor D, kde chytil rybu každý ..... kromě našeho Standy. Ten za svou nulu bral nakonec jen jedenáctku, jelikož dvanáctka připadla na Pavla Kruliše, jenž se kvůli nemoci na druhý den nedostavil. Nejlépe tu zachytal zkušený matador Milda Žák z Jindřichova Hradce a to z nijak zajímavého místa D3, odkud chytil asi šest ryb, což už se v daném závodu nedá považovat ani za náhodu. Celkově tak navážil 1910g a přesvědčivě si došel pro sektorové prvenství. Druhý skončil Jaroslav Pekař J.Hradce „B", který si dokázal poradit s mělkým forhontem a vytahal z něj 980g. Třetí místo pak překvapivě bral nováček Petr Špička z Bramasu za 550g a potvrdil tak slušné vyhlídky tohoto týmu v II.lize. Zvolil k tomu přitom poněkud zvláštní styl, kdy si postavil bednu na břehu asi tak dva metry za a metr nad úrovní ostatních závodníku, ale zjevně mu tato specifická rybolovná poloha svědčí.
Celkem v neděli udělalo nulu hned dvacet závodníků a trumfli tak výkon z předchozího dne, kdy jich bylo třináct. Dokonce se vyskytlo několik jedinců, kteří nechytli jedinou rybu po oba dva dny a těch mi je doopravdy líto a jedinému z nich bych se nedivil, kdyby hned po skončení nedělního závodu podepsali prohlášení, že už v životě nesmočí svou udici ve vodě, natož pak během klání závodního.
Naopak družstva, která dokázala své členy namotivovat k tomu, že si svou spásnou rybku po oba dva dny vyseděli, byla odměněna měrou vrchovatou v podobě umístění v popředí průběžného žebříčku naší druhé ligy. To se podařilo kupodivu především jihočeským družstvům, jejichž revíry teprve mají přijít na řadu a tady měla dle papírových předpokladů zachytat blbě:o) Jenže se tak nestalo, a tak se do průběžného čela druholigové tabulky procpalo družstvo Jindřichova Hradce „C", jimž dobře zachytal hlavně Pavel Moravec se dvěma dvojkami a družstvo podrželi i ostřílení borci v podobě Mildy Žáka a Jardy Kovaříka. Na druhé místo se vyhouplo loni prvoligové družstvo Českých Budějovic tvořeno z jedné poloviny rakouskými závodníky, z nichž se blýskl především Peter Schneider se součtem umístění 4 a za českou část pak Jindra Smolík se součtem 5 a největší váhou za víkend. Třetí místo pak obsadil Jindřichův Hradec „B", jehož závodníci dokázali snad jako jediný tým v každém závodu chytit každý aspoň jednu rybu a kupředu je táhl především Jarda Pekař se součtem 5, ačkoliv celý klan Kostků, což jsou zbývající tři rybáři, prokázal, že dokáže chytit rybu za jakýchkoliv podmínek.
Náš Black Bass Team skončil na pátém místě, což je nám jakási předurčená pozice, na níž se pohybujeme už několik let po většinu závodní sezony. Naproti všem předsevzetím učiněných během zimních porad, na jedné z nichž se mimochodem náš hlavní tahoun Jiřík opil tak, že celou noc hlasitě telefonoval se sousedy prostřednictvím záchodu, se opakoval náš klasický scénář, kdy dva závodníci zachytali skvěle a druzí dva naopak naprosto příšerně, přesněji řečeno vůbec. Pravdou však je, že v tomto kole víc než kdy jindy rozhodovalo o výsledku štěstí, los a pak zvláštní schopnost „uhranout hrouzka". Kromě těchto, mnohdy iracionálních, oborů však fungovala ještě jedna věc a to zcela přirozená a každému závodníku dostupná a sice odhoz. Minimálně za náš tým mohu konstatovat, že komplet všechny ryby, co jsme chytli, byly uloveny na odhoz a troufám si tvrdit, že kdybychom tuto rybolovnou metodu ovládali všichni aspoň z půlky tak, jako náš „mistr odhozu" Jirka, nikdo z nás by nebyl „bezrybka". Což míním zejména vůči sám sobě, protože zpětně považuji za chybu, že jsem ani jeden z připravených odhozů v sobotu nevzal do ruky.
Pokud se ptáte, čím to bylo, že ryba ve Všenorech, což je mimochodem velmi dobře zarybněný revír, tak zoufale nešla, pak Vám odpovím, že nevím. Mezi rybáři se objevila spousta teorií - od vysoké vody, přes tření a květy topolů, až po erupci na slunci, ale jaká je pravda, nikdo neví. Možná to byla souhra všech aspektů dohromady, možná to bylo něčím úplně jiným. Třeba nás už mají ryby na závodním úseku prokouknuté - prostě si přijedou požrat koule ze základního krmení, pak se uklidí někam do rákosí a čekají, až ty blázni s dlouhými bidly zase zmizí. Každopádně doufám, že si tyto vědomosti ryby navzájem proaktivně nepředávají a v dalším kole na Radbuze nás budou čekat opět naše staré dobré rybky připravené stáhnout se na nakrmené území a nenasytně polykat naše háčky umně zamaskované pestrobarevnými červíky. To zajisté přispěje nejen ke zvýšení celkové regulérnosti závodů, ale především k lepšímu osobnímu pocitu z prováděné činnosti, která se na Berounce povážlivě přiblížila onomu hanlivému označení od rybářských beznabohů „tiché bláznovství".