Patentky patří k nejdiskutovanějším nástrahám, které se při plavané používají. Není snad jediný závod, kde by se o nich nemluvilo. Přesto je běžní rybáři příliš neznají a věřte, že to je veliká škoda. Právě patentky dokáží se zdánlivě netečnými rybami hotové divy.
Patentky jsou larvy pakomárů, které se přirozeně vyskytují ve většině našich revírů, proto patří do jídelníčku všech všežravých a dokonce některých dravých druhů ryb. Vyskytují se v několika velikostech a barevných variantách. Nejčastěji se však setkáváme s rudě zbarvenými patentkami malými a velkými. Označení malé patentky je běžné pro drobnou velikost, která se používá jako živá složka v krmení, ale té se budeme věnovat až v dalším článku. Velké (chytací, jak se jim někdy říká) patentky se dávají jako nástraha na háček, jejich použití do krmení je na plavačkových závodech zakázané (v České republice). V revírech přebývají zavrtané do dna. Nejvíce se vyskytují v bahnitých nánosech stojatých a pomalu tekoucích vod. Životní cyklus patentky trvá jeden rok (od nakladení vajíček do výletu), proto jsou v revírech celoročně. Díky svému rozšíření jsou patentky ideální celoroční nástrahou na všechny druhy ryb, které se na plavanou loví. Na rozdíl od ostatních živých nástrah, mají svůj přirozený domov ve vodě, proto je ryby přijímají s daleko menším podezřením.
Ačkoli se patentky zdají jako perfektní nástraha, je nutné počítat s řadou komplikací spojených s jejich použitím. Velké patentky jsou larvy dosahující velikosti až pět centimetrů na délku a tři milimetry v průměru, ale takto veliké se běžně získat nedají (občas jsou k vidění u některých závodníků z Maďarska). V našich podmínkách je slušná velikost přibližně tři centimetry na délku a dva milimetry v průměru. Jedná se tady o nástrahu drobnou, ale dostatečně velkou pro nastražení na háček. Kvalitní patentky poznáme podle jejich krásně rudého zabarvení (postupem času tmavnou) a pohyblivosti (živé patentky se po doteku zkroutí do klubíčka nebo alespoň hýbou).
A jak můžeme patentky získat? Nejjednodušší je obrátit se na specializovanou prodejnu, kde se patentky prodávají. Velké patentky sice nepatří mezi standartní zboží všech rybářských prodejen, přesto je možné je najít třeba i tady v zásilkovém obchodě. Jejich cena je sice vyšší, ale odpovídá náročnosti jejich získávaní a uchování. Pokud si budete chtít z jakéhokoli důvodu obstarat patentky sami, i to je možné. V první řadě je potřeba najít revír, kde se velké patentky ve větším množství vyskytují. Ideální jsou mělké rybníky s hloubkou do jednoho metru, malým vyskytem ryb a bahnitým dnem. Najít takovou lokalitu není uplně jednoduché, ale pokud tomu obětujete nějaký čas, jistě se vám ve vašem okolí podaří najít. Samotný lov patentek je možné provádět několika způsoby. Nejjednodušší je nabírat bahno do síta s malými očky a propírat jej až vám v sítě zůstanou jen větší kousky a patentky (já jsem na to měl vyrobené síto s dřevěným rámem 50 x 50 cm vysokým 10 cm a nerezovým pletivem s oky 2 x 2 mm a šlo to docela dobře, ale byla to dřina). Podle kvality naleziště je na sítě od několika málo kusů po desítky patentek. Časem jsem začal lovit s „kosou" (tedy abych se tu nechlubil cizím peřím, kosou lovil táta, kterému to šlo mnohem lépe a já patentky z meče jenom sbíral do krabičky.) „Kosa" je velmi zajímavý nástroj, který je opravdu podobný kose na trávu, jen její čepel není ostrá. Touto „kosou" se projíždí bahnem v různých výškách a na čepeli zůstávají narovnané čisté patentky. Způsob to je mnohem rychlejší a pohodlnější. Nikdy jsem nenarazil na bájná naleziště, o kterých se po večerech mezi plavačkáři vypráví, ale nachytat za hodinu patentky na závod nebyl většinou problém. Asi nemusím nikomu vysvětlovat, že brození v malých bahnitých rybnících není zrovna voňavá prácička a na podzim je i pěkně studená.
Patentky jsou velmi choulostivé na uchování. Existuje řada způsobů, jak velké patentky dlouhodobě uchovávat, ale málokdy přežijí po zakoupení více jak týden (čerstvě nalovené patentky vydrží trochu déle). Nejběžněji se patentky skladují v tenké vrstvě ve vlhkých novinách (noviny nesmí vyschnout!), které jsou uložené v ledničce. Neosvětšily se mi příliš nízké teploty, ideální je od 6ti do 10ti stupňů. Tento způsob je vhodný jen pro krátkodobé uchování. Dlouhodoběji se patentky dají skladovat v rašelině ideálně někde ve sklepě při nízké teplotě. Substrát musíte mít vyzkoušený a stále vlhký. Patentky takto přežijí maximálně dva týdny. Nejdéle je možné patentky udržet ve vodním mechu, ale s tímto uchováním nemám zkušenosti, patentky údajně přežijí i měsíc. Za nejlepší považuji uchovávání patentek ve vodě. Tento způsob jsme začali používat před dvěma lety na mistrovství světa v Černé hoře, kde nám ho doporučili Maďaři. Čerstvé patentky se převážejí v novinách a na místě (v hotelu, doma, u vody, ...) se hned dávají do velké misky se studenou čistou vodou. V misce je ponořené jemné patentkové síto (očka asi 2 x 2 mm), přes které se nechají patentky prolést. Ty, co neprolezou, se vyhodí. Voda se mění třikrát denně a vždy se nechávají patentky prolézat. Tímto pracným způsobem přežijí patentky asi týden (déle jsem to nikdy neprovozoval), ale všechny jsou v perfektní kondici, krásně tvrdé a po vytažení z vody rubínově rudé. Tento způsob uchování doporučuju pro všechny důležité závody.
U vody je nejlepší patentky uchovávat v misce s čistou vodou. Patentky si z vody přímo bereme a napichujeme na háček. Tento způsob mi připadá jako ideální, o patentky se závodník nemusí po celou dobu závodu starat (kromě toho, že chrání před silným slunečním svitem a přehříváním vody). Patentky vydrží pěkně živé. Jen na závodech, kde se očekává hodně úlovků nebo veliké vedro, je dobré si připravit mističky dvě a v půli závodu si je vyměnit. V první misce je v tuto dobu už voda hodně špinavá nebo horká a patentky by začaly umírat.
Nastražit na háček takto malou nástrahu vyžaduje zručnost a dobrý cit. Patentky jsou malé a navíc také křehké. Háčky se používají s tenkým drátem a malým zpětným hrotem, aby patentku neroztrhly. Dobře nastražená patentka „nevyteče" a zůstane přirozeně prohnutá a pohyblivá. Na obrázku vidíte základní způsoby nastražení patentek. Jednu patentku nastražujeme v půlce, při velmi špatném braní ryb. Pokud potřebujeme větší sousto, nastražujeme dvě patentky v polovině jejich délky. Za normálního stavu se patentky napichují za hlavičku (černý tvrdší konec) v počtu jedné na drobné ryby až chomáčku i deseti patetnek na cejna či kapra. Patentky nastražené za hlavičkou nám vydrží déle živé.
Patentky jsou velmi křehkou nástrahou. Není možné s nimi prudce nahazovat, protože bychom je z háčku sthnuli. To se stává hlavně při lovu s propadovou udicí na velké vzdálenosti. Pozor si musíme dávat na každý záběr. Ryby dokáží patentky velmi rychle „vycucnout" a nám na háčku zůstane puze průhledná slupka. Málo kdy přežije patentka více jak jeden větší záběr. Nástrahu proto pravidelně kontrolujeme a měníme za čerstvou. Za všechny komplikace se získáním, uchováním i samotným lovem, nám patetky přinesou krásné úlovky i v době, kdy ostatní nástrahy selhávají. Ne nadarmo se jim při závodní plavané věnuje taková pozornost.