Na procházce kolem našich řek a rybníků potkáme plavačkáře nejčastěji s klasickým prutem s navijákem. Závodníci tento způsob lovu nevyužívají příliš často. Sáhnou po něm, pokud si daný revír a zvolená taktika vyžaduje jeho přednosti.
Pod pojmem lov na odhoz myslím chytání s klasickým prutem s očky, který bývá dlouhý nejčastěji kolem čtyř metrů a je osazen smekacím navijákem. Své jméno si tento způsob lovu získal svou hlavní výhodou, možností nahodit udici se splávkem na větší vzdálenost od břehu. Zdá se vám to asi samozřejmé, ale v konkurenci lovu s děličkou nebo lovu s bičem je tato vlastnost klíčová. Jak už tomu bývá, podřídila se konstrukce prutů, navijáků, ale i splávků a vlasců tomu, aby bylo možno nahodit co nejlehčí udici na co největší vzdálenost. Aby bylo možno vytěžit z hlavní výhody tohoto způsobu lovu maximum.
Příčinou této vlastnosti je bezesporu naviják, který poskytuje zásobu vlasce. Oceníme jej i při zdolávání velkých úlovků, kterým při prvním zběsilém výpadu darujeme metry vlasce. Ale pokud se nám velké ryby podaří přilákat plíže ke břehu, můžeme je možná ještě lépe lovit s děličkou, která je vybavena amortizérem.
Důvodů, proč se na odhoz neloví, je příliš často suma jeho nevýhod. Jmenoval bych jeho menší přesnost, ať už ve smyslu předložení nástrahy nebo velikosti nakrmeného místa. Udice se dá úspěšně ovládat, čím je možno rybu vydráždit k záběru, ale opět se to nedá s možnostmi lovu na děličku srovnávat. Už samotná nutnost nahodit udici je v podstatě nevýhodou, protože je nutná větší gramáž splávku, aby doletěla na požadovanou vzdálenost. Ani rychlost nepatří mezi silné stránky tohoto způsobu lovu.
Za hlavní důvod, proč se lov na odhoz používá jen v nutných případech, považuji jeho větší náročnost na trénink. Všechny jeho nevýhody se dají úspěšně minimalizovat, ale musí se pořádně nacvičit. Bez desítek hodin strávených s prutem v ruce u vašeho oblíbeného revíru to jednoduše nejde. Rybář musí mít jistotu při náhozu, dobrždění splávku, potopení vlasce, střílení krmení, rozpoznání záběru, záseku, zdolání ryby až po její podebrání.
Kdy tedy lovíme na odhoz? Bývá to na stojatých a pomalu tekoucích vodách, kde nám proud rychle neunáší splávek a my nemusíme stále dokola nahazovat. Když ryby u břehu neberou a zdržují se dále jak 20 metrů od něj, to bývá časté na velkých vodních plochách. Pokud ryby berou špatně všude a my se snažíme utéct z řady děliček a překvapit zvolenou taktikou. A v případě, že se na děličku sice chytá hodně malých ryb, ale na odhoz se daří lovit ryby výrazně větší. V těchto případech má při závodní plavané lov na odhoz své nezastupitelné uplatnění.