Rád bych se s vámi podělil o zkušenost z první ligy v Pasohlávkách. Na tento závod jsem se opravdu těšil, protože lov s odhozem je můj nejoblíbenější plavačkový způsob lovu. Ale jak se může situace změnit, když prostě nevidíte splávek, vám popíšu na následujících řádcích, ale třeba se dozvíte, jak z této situace ven!
Na závodní úsek v Pasohlávkách jezdím velice rád. Novomlýnská přehrada je tu mělká, výborně se tu chytá s angličákem napevno (nechci psát s propadem, protože je na udici dobře půl gramu broků). Není potřeba chytat kdo ví jak daleko, prostě pohodové chytání. Lov na odhoz patří opravdu k mým nejoblíbenějším, pokud si jdu jen tak zachytat, vždycky sahám po matchce. V sezóně je tak málo odhozových závodů, že jsou pro mě vždycky malým svátkem. Už pátek na tréninku jsem pochopil, že má „slepota" dospěla až do bodu, kdy na více jak dvacet metrů nevidím z antény víc než barevný flek na hladině (nejlépe byla vidět černá anténa). Za špatného počasí je viditelnost antény o mnoho horší než za prozářeného slunečného dne. Přesto jsem si věřil, že závod zvládnu odchytat.
Sobotní závod byl katastrofální. K silnému větru se přidal drobný déšť a já na hladině marně hledal anténku. Chytal jsem, dá se říci, naslepo. Krmil jsem do stejného místa, snažil se tam podle značky na vlasci nahazovat a doufal, že chytám někde v krmení. Zachránil mě Honza Kostka, který se na mé počínání díval a alespoň mě navigoval, kde mám hledat splávek. Po mnoha protápaných minutách jsem sáhl po dalekohledu, co se na tomto revíru rovná sebevraždě, ale nedalo se nic dělat. Nakonec se mi povedlo nějaké ryby nachytat. Rozhodně jsem neměl pocit, že bych si závod vychutnal. Nejvíce mě deptalo, že nesekám najisto. Často jsem si záběr vymyslel, jindy jsem ho neviděl. Také díky tomu jsem polovinu ryb ztratil hned po záseku.
Nedělní závod bývá vždycky lepší. Ryba je na úseku najetá a pořádně si dává do nosu. Největší problém Mušova je zdánlivě opatrné braní ryb. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že tu ryby nejsou opatrné, jenom nehorázně líné. Prostě leží v krmení a nasávají dobroty, a když se nehnou z místa, nemůže být na splávku mnoho vidět. Přemýšlel jsem, jak to udělat, aby byl záběr pěkně výrazný, to byla moje jediná šance, abych něco viděl. Nakonec jsem sáhl po osvědčené metodě, kterou za této situace na této vodě používám. Nečekejte žádnou vědu. Klíčové je sestavení udice a nástraha na háčku.
Jak vidíte na obrázku, udici jsem sestavil z 5 broků velikosti 6, které jsem těsně nade dnem. Když ryba zabere, zvedne postupně broky a angličák (v mém případě s uhlíkovou jehlou), vyleze patnáct centimetrů z vody. To už musí vidět i slepec. Tato montáž funguje jen za předpokladu, že se ryba zabývá nástrahou hodně dlouho a někam se s ní pohne. Tento rok se s deseti patentkami splávek sotva lehce přitopil nebo přizvedl, když jsem nastražil jednoho nebo dva hnojáky bylo to stejné (to vidí jen Karel Skalický, proto jeho 20 kilo :-) Jak tedy na ty líné cejny vyzrát? Nastražil jsem 8 až 10 hnojáků na háček velikosti 12. Než to do sebe cejn nasoukal, tak už splávek koukal půlkou z vody a já si jen chvíli počkal a pak s jistotou zasekl. Co ryba to kilový cejn. Když šel Kuba okolo, jen nevěřícně koukal a poznamenal: „víc už toho na hák nacpat nejde, co?" Drobné úskalí čeká lovce s odhozem a takto velkou nástrahou při nahazování. Nástraha je tak veliká, že celou udici při letu brzdí. Je to jako když nahazujete a na háček si pověsíte malý padák. Pro mě to byla šance, jak vidět záběr. Závod jsem samozřejmě nevyhrál. S takovým hendikepem, by to byla pěkná ostuda pro ostatní závodníky. Skončil jsem na 3. místě, na 1. lize to je pro „slepého odhozáře" docela slušné, co říkáte?