Lov s odhozovým prutem je v mnoha případech ideální technika pro lov cejnů na stojatých i pomalu tekoucích vodách. Svou převahu jasně dokazuje na velkých vodních plochách, kde je možné se dostat daleko od břehu jedině s odhozovým prutem.
Přestože je lov s odhozovým prutem tou nejsložitější technikou lovu na plavanou, patří mezi nejvíce oblíbené mezi řadovými rybáři. U závodníku je to prakticky naopak a řada z nich se snaží tomuto způsobu lovu vyhnout. Na stojatých vodách je ve velké míře omezena výhoda děliček a bičů, a pokud se ocitne odhozový prut v rukách rybáře, který má tento způsob lovu dobře zmáknutý, často vítězí.
Pokud se zamyslíme nad nevýhodami tohoto způsobu lovu (popsanými v článku Proč lovíme na odhoz?) ve vztahu k lovu cejnů, zjistíme, že jsou ve velké míře minimalizovány právě díky zvolené cílově rybě. Projděme si nevýhody: 1) menší přesnost krmení ... cejni se ale krmí hodně intenzivně, do vody neustále padají koule krmení, proto se menší nepřesnost ztrácí. (Přesnos záleží hodně na dovednostech rybáře.) 2) nemožnost ovládání udice ... při lovu cejnů udice leží na dně a pokud je to potřeba, stačí s ní sem tam popotáhnout. 3) malá rychlost ... cejni se při zdolávání neperou, z vody jsou svižně a hmotnost přibývá velmi rychle. Zdá se tedy, že lov na odhoz je technika přímo ideální pro lov cejnů na stojatých vodách.
Podle lokality, kde chceme cejny chytat se volí udice. U lovu na odhoz je to složitější v tom, že tu existují dvě konstrukčně naprosto odlišné montáže. Jsou jimi udice propadová a udice s klouzákem. Základní popis a konstrukci obou udic popsal Jirka v článku Lov průběžným splávkem ve větších hloubkách. Klíčové je u obou montáží naprosto přesně vyměřit hloubku, aby vodící bročky byly opravdu těsně nade dnem. Pak jsou obě montáže dokonale citlivé na zvedavé záběry.
Lov na propad
První je propadová udice, která je jemnější a mnohem jednodušší na zhotovení i vlastní lov. Její nevýhodou je omezený rozsah použití, protože při lovu cejnů (kde je potřeba přehloubit) se dá použít do hloubky 3,5 metru. Hloubka záleží hodně na nástraze a délce prutu. Při lovu na červy je možné nahodit s prutem dlouhým 4,2 metru i s hloubkou 4,5 metru. Ale jak víme, na červy se cejni moc neloví a na řadu přicházejí hnojáci a patentky a tady nastává problém. Obě nástrahy nejsou zdaleka tak pevné jako červi a při nahazování padají. S patentkami se ještě dá nahodit s hloubkou do 4 metrů, ale hnojáka bezpečně "očešete". Pamatuju si to velmi dobře z jednoho závodu na Mušově u Pavlova, který jsem si právě použitím propadové udice pokazil. Hloubka tu je kolem 3,5 metru, přehloubená udice má tedy délku 4 metry. Cejni brali velmi dobře, ale já jsem snad při každém třetím nahození přišel o hnojáka na háčku. Mohl jsem se snažit nahazovat, jak jsem chtěl opatrně, ale mnoho to nepomohlo. Proto se této a větší hloubce při lovu cejnů na propad zásadně vyhýbám a volím druhou konstrukci udice s klouzákem. Možným řešením je použití bolognesky s propadovou udicí, s tímto řešením se na Mušovském závodě také občas potkáte.
Na obrázku vidíme tři udice pro lov na propad. První je základní udice, která drží nástrahu u dna a je zatížena právě takovou zátěží, aby byly dobře viditělné zvedavé záběřy. Je to ideální kombinace jemnosti a zřetelnosti záběru, která slaví úspěchy při většině příležitostí. Často je možné udici pomoci splávkem s uhlíkovou tyčkou pod anténkou, který je na zvedáky citlivější, a umožňuje použití ještě menších bročků. Druhá udice je výrazně těžší a je určena k rychlejšímu dopravení nástrahy ke dnu. Záběry jsou ještě lépe patrné, ale cejni musí brát bez velké opatrnosti, aby neodhalili nebezpečí. Tato udice se používá, pokud potřebujete dosáhnout větší rychlosti ať už z důvodu velmi dobrého braní cejnů nebo lovu na pomalu tekoucích řekách, kde nástraha musí klesnout na dno na zakrmeném místě. Třetí udice je jemnou propadovou montáží, která najde uplatnění při extrémně opatrném braní cejnů. Zvedavé záběry už nepoznáme, záběr proto vždy vypadá jako pomalé potopení udice. Lépe se používá na vodách, které pomaličku tečou (to je případ i většiny stojatých vod, kde se voda pohybuje díky větru), protože pomalý proud nám potopí splávek, i když cejn stojí na místě.
Lov na klouzáka
Klouzák je udice s pohybujícím se anglickým splávkem, která umožňuje lov i na lokalitách s velkou hloubkou vody. Za tuto možnost však platíme hned dvojí daň. Udice je podstatně komplikovanější na zhotovení a při lovu se špatně vytvořená udice zamotává. Na udici musí být torpila (nebo jiná větší zátěž), která stáhne vlasec ke dnu a umožní správnou práci udice. Přesto je tato udice velmi vhodná na lov cejnů. Perfektně signalizuje zvedavé záběry a udrží nástrahu u dna, kam ji dopraví velmi rychle. S udicí se nahazuje s mnohem menším švihem než s udicí propadovou, a proto není problém nahodit i hnojáky na velkou vzdálenost. Díky spolehlivé práci jsem si ji oblíbil, ale přesto ji používám pouze na lokalitách, kde není lov s propadovou udicí díky hloubce možný.
Na obrázku je dobře patrná konstrukce udice pro lov cejnů na klouzák (první v pořadí). Bročky, které jsou těsně nade dnem, přesně, citlivě a přitom velmi výrazně signalizují zvedáky. Torpila je dosti vysoko, protože jejím jediným úkolem je stáhnout vlasec očkem angličáku ke dnu. Její velikost se volí podle hloubky, ale bývá nejčastěji kolem 3 gramů. Pokud je zapotřebí ještě výraznějších záběrů, není nic jednoduššího než přidat další broky k návazci a vytvořit udici druhou. Tu používám hlavně při velkých vlnách, kde nejsou malé zvedáky dobře vidět.