Velikou předností lovu na plavanou je možnost předložení nástrahy v přesně zvolené hloubce. Ale jak zvolit tu nejvhodnější hloubku? Nejlepší je začít s přesným změřením hloubky v místě lovu.
Měření hloubky je základní úkon, který provádíme před každým započetím lovu. S děličkou je měření hloubky nejjednodužší a také nejpřesnější. Díky správně naměřené hloubce předkládáme nástrahu přesně v místě, kde na ni ryby čekají. Hloubka, ve které budeme lovit určuje i délku udice při lovu na děličku. Pro ideální vedení je délka udice o jeden metr větší, než je hloubka. (Vzdálenost od špičky děličky ke splávku je jeden metr.)
Hloubku měříme tímto způsobem: Na topset připevníme udici, kterou jsme vybrali jako nejvhodnější pro daný revír a na háček uchytíme vyměřovač hloubky. To může být jednoduché olůvko s očkem, které je pro tuto úlohu doplněno bužírkou na očku, korkem na spodní straně, případně jinak, aby z háčku nespadlo. Mnohem lépe však poslouží olověná "žabka", která se na háček přicvakne. Udici s vyměřovačem nahodíme zhoupnutím co nejdále od břehu (aby vyměřovač neuvázl v záhozu či kořenech) a nadělíme celou děličku. Potom udici spouštíme kolmo pod špičku děličky, až se vyměřovač dotkne dna. Pokud je splávek v tento okamžik pod vodou, je nastavená hloubka menší něž je hloubka vody. Děličku oddělíme a hloubku zvětšíme. Pokud je splávek nad vodou, musíme hloubku zmenšit. Tímto způsobem pokračujeme až do přesného naměření, kdy z vody kouká jenom samotná anténka splávku. Naměřenou hloubku je dobré si označit na topset (třeba lepící páskou), aby jste se k ní v průběhu lovu mohli kdykoli vrátit. Když víme, jaká je přesná hloubka na lovišti, upravíme hloubku podle druhu ryb, zvolené udice a způsobu jejího vedení.
Pokud vyrážíme na cejny je velmi obvyklé, že udici přehlubujeme. V takovém případě chceme mít spodní broky na dně, nebo dokonce torpilu jenom kousek nade dnem. Nejlépe je pak postupovat při vyměřování hloubky tak, že hloubkoměr (v tomto případě je možné použít jedině "žabku") přicvakneme přímo na broky, které chceme mít na dně nebo na broky zajišťující torpilu. Vyměřování provádímě stejně jako s vyměřovačem na háčku. Jedině tímto způsobem si můžeme být jisti, že torpila je deset centimetrů nade dnem a v žádném místě na lovišti se nedotýká dna, co je na závodech zakázáno.
Co je dobré proměřit: Pokud máme přesně naměřenou hloubku, je dobré si hloubkoměrem "oťukat" celý úsek, kde můžeme lovit. Už citem v děličce poznáme, jestli je dno v místě lovu pevné, bahnité nebo kamenité. Proměřováním po i proti proudu (případně vlevo a vpravo na vodách stojatých) se snažíme najít místo, kde se ryby mohou přirozeně zdržovat. Může to být prohlubeň třeba jen deset centimetrů hluboká či jiná nerovnost dna, která tvoří místo, kam proud přirozeně zanáší potravu. Pokud toto místo najdeme, nakrmíme nad něj proti proudu o jeden až dva metry. Jak se z krmení budou vyplavovat částečky a hlavně živá návnada, bude ji proud přirozeně usazovat v námi vyměřeném místě, kde budou přicházet i záběry. Druhou věcí, kterou se při měření hloubky snažíme najít jsou místa, kterým je lepší se vyhnout. Bývají to potopené větve, kameny a jiné vázky. Pokud takovou vázku při vyměřování najdete. Je potřeba si toto místo zapamatovat a při vedení udice ji v tomto místě více přibrzdit, aby se nástraha zvedla výše ode dna a vyhla se překážce. Pokud je překážka příliš veliká a není možné se jí vyhnout, je vhodné se přestěhovat na jiné místo nebo zkrátit děličku a chytat blíže u břehu. To je poslední věc, kterou je dobré změřit, tedy hloubka blíže u břehu. Často se stává, hlavně ve vnějších ohybech řek, že hloubka blíže u břehu je větší než hloubka na plné děličce. Ryby se přirozeně drží v těchto místech, protože řeka tudy unáší nejvíce potravy. Pokud toto zjistíte a chytáte sami, můžete s klidným svědomým zkrátit děličku a chytat blíže. Na závodech je rozhodování trochu složitější, protože ostatní závodníci vytvoří svým krmením linii, kde se bude zdržovat většina ryb. Chytání blíže u břehu v tomto případě nebývá vhodné.