Plotice jsou přirozenou rybou našich řek. Pokud se budeme snažit o jejich co nejefektivnější chytání, musíme si vybrat mezi lovem na děličku a lovem na bič. Dnes si rozebereme první z těchto dvou způsobů lovu.
V našich článcích jsme si už psali o lovu s děličkou na řekách, konkrétně o lovu cejnů. Ale plotice je uplně jiný příběh. Tyto ryby jsou přirozeně plaché a podezřívavé, navíc nepřijímají potravu ležící líně na dně, a proto je i jejich lov naprosto odlišný od lovu cejnů. Naše veliké štěstí je, že jsou plotice zvědavé a snadno se nechají vyprovokovat k záběru. Je nutné naší cílové rybě přizpůsobit udice, krmení, nástrahy, ale hlavně toto všechno přesně skloubit s vedením udice.
Pojďme se nyní na chvilku podívat pod vodní hladinu. Plotice přijímají potravu, která je přirozeně unášena proudem řeky. Můžeme proto zapomenout na tupé prochytávání zakrmeného místa. Plotice na naši nástrahu čekají pod krmením. (Samozřejmě musí být vhodně připravené krmení, ale to je téma jiného článku). Z toho je také jasné, že se nástraha musí pohybovat nade dnem. Protože jsou plotice hejnové ryby, stačí najít místo, kde plotice čekají na částečky krmení a živou složku, kterou jim ze zakrmeného místa unáší prout a máme vyhráno. Někdy je toto místo jen metr či dva pod krmením, jindy až u neutrálu našeho úseku. Pokud plotice dobře berou, budeme chytat přesně v tomto místě. Nahodíme o kousek výše, srovnáme udici a plotice je na háčku. Ušetříme tak čas, který by udice plula do místa, kde na ni čekájí ryby. Krmit však musíme stále do stejného místa jako na začátku. Staší jedna koule do místa, kde se plotice drží a vše je zhaceno.
Vedení udice
Jak už bylo řečeno, plotice přijímají potravu unášenou proudem. Proto za základní při lovu plotic bereme přirozené splouvání udice, bez zásahu rybáře. Pokud plotice dobře berou a naopak, když nejeví zájem o potravu, může být toto vedení udice až překvapivě účinné. Hloubka se na takto "neovládaných" udicích nastavuje akorát se dnem, aby se nástraha pohybovala kosek nade dnem (vysvětlení najdete v článku Vedení udice a nastavení hloubky).
Nejčastější bývá na závodech situace, kdy plotice berou málo a nepravidelně. Není se čemu divit, ve vodě je spousta potravy, tak proč by měly "baštit" to, co je na háčku? V této situaci musíme k záběru ploticím pomoci. Není to ninak složité. Stačí udici přibrzdit, tím zvedmene nástrahu více ode dna, plotice si jí všimne a už je na druhé straně udice. Při chytání to vypadá následovně, nahodíme udici a necháme jí srovnat, když uplave asi půl metru, tak ji poprvé přibrzdíme. Provedeme to plynule, udici z plné rychlosti brzdíme, brzdíme až se úplně zastaví, pak ji prudce pustíme a necháme rozběhnout s proudem. (Na začátku chytání přibržďujeme poprvé v krmení, v průběhu poprvé přibržďujeme v místě, kde plotice nejvíce berou). Obyčejně hned po přibrždění přichází záběr. Pokud nepříjde, necháme udici uplavat asi metr a provedeme celý manévr znovu. Tímto postupem dokážeme plotice lovit pravidelně na každé proplutí. Nejúčinnější je toto vedení v kombinaci s nastřelováním červů, ale o tom až jindy.
Pokud lovíme plotice na rychle tekoucích vodách, je vhodné je vodit pomaleji než je rychlost proudu. Jinak nám sestava profrčí úsekem a plotice si jí ani nevšimne. Rychlost vedení závisí samozřejmě na rychlosti proudu, ale příliš pomalé vedení není vhodné. Ideální je vést udici asi poloviční rychlostí a stejně jako v předešlém případě celou sestavu asi po metru zastavovat.
Ploticové sestavy
Aby nám vedení udice opravdu dobře fungovalo, musíme mít udice dobře postavené. Nemusím asi dlouho vysvětlovat, že se torpila zvedá výše nade dno a pod ní se dělají řetízky z broků. Nejvíce se mi líbí udice na pomalu tekoucí řeky, kde se torpila nepoužívá vůbec. Na takových to udicích se při zastavení zvedá nástraha vysoko nade dno a při puštění udice přirozeně padá zpátky ke dnu. Plotice takové chování nástrahy rády ocení.
Udice 1. je základní udice pro lov plotic. Je vhodná pro splávky od 3 gramů. Jen na velmi hlubokých vodách (přesahujících 5 m) je lepší ještě více zvednout torpilu. Udice 2. je obdobou první udice, ale bez torpily. Tato sestava dobře pracuje na udicích se splávky do 3 gramů. 3. udice je krátká řetízková udice pro lov na mělkých pomalu tekoucích řekách. Ideálně pracuje se splávky do 0,75 gramu.
Nastavení hloubky
Při lovu plotic na řekách jsem se až příliš často setkával s velmi pravidelným chováním, proto si myslím, že je vhodné s ním počítat. Na začátku lovu se plotice drží výše nade dnem. Po základním krmení je vhodné je hledat až 50 cm vysoko. Postupně však s přibývajícím krmením plotice klesají ke dnu a loví se prakticky ze dna (do 20 cm). Nakonec (asi když se nasytí) se zase zvedají ode dna a přijímají potravu unášenou výše (do 50 cm). Pouze na revírech s opravdu velikou ploticovou obsádkou je toto chování mírnější (v posledních letech tyto revíry mizí.) Jakou hloubku však máte na udici skutečně nastavit, aby se nástraha pohyboval ve správném místě, je otázka hloubky revíru, rychlosti proudu a způsobu vedení. Věřím, že vám napoví článek Vedení udice a nastavení hloubky.
Příběh ze života
Vliv vedení udice na úspěch při lovu plotic jsem pochopil na jednom závodě v Uherském Hradišti. V té době byla řeka Morava plná plotic. Se závodní plavanou jsem tehdy začínal. Sobotní závod pro mě byl katastrofou, snažil jsem se, jak jsem mohl, a ne a ne něco chytnout. V neděli se nade mnou slitoval pan Mimra (to jsme si ještě netykali :-). Přišel za mnou a povídá: "Tady nejseš na Labi, ... " a začal mi radit. Zvedl jsem torpilu metr vysoko, roztáhl broky a celou udici přehloubil o 5 cm. To ale nebylo to hlavní. Pak mi začal líčit, jak mám tu udici vodit. Udice se měla každých půl metru zastavovat a kousek popotáhnout proti proudu, a pak zase pustit. Snažil jsem se to dělat přesně, jak mi povídal, ale pořád se mu něco nelíbilo. Nakonec se vše povedlo, udici jsem musel vodit o trochu pomaleji než proud, pomalu a hlavně úplně hladce jsem ji brzdil až zůstala stát, pak jsem ji popotáhl asi 15 cm proti poudu a trochu rychleji ji pustil a tohle jsem dělal každý metr. Světe div se, začal jsem tahat plotici za ploticí. Jen ke konci závodu to začalo slábnout, stačilo ubrat pět centimetrů a za chvíli dalších a plotice tam pořád byly. Závod jsem sice nevyhrál, byl jsem 4. (na čísle tuším A9), na forhontu mě přechytali, ale porazil jsem polovinu českých reprezentantů! Byl jsem ještě kluk s děličkou o dva metry kratší než ostatní. Měl jsem z toho fakt radost. Od té doby vím, že se plotice musí k záběru vyprovokovat. Jak ty červi u dna museli při tomto vedení udice cvičit, si určitě dokážete představit sami.
Závěrem
Lov plotic patří mezi technicky náročné disciplíny. Prověří dovednosti rybáře a hlavně schopnost se vcítit do aktuální situace. Nestačí položit děličku do "háků" a počkat si na rybu. Obyčejně se musí každá ryba vylákat prací s udicí. Při dobrém předložení nástrahy jsou záběry plotic razantní. Splávek bez varování zmizí pod hladinou. Ale pokud se do apetitu ryb netrefíme, zaběry obyčejně nepřicházejí vůbec. Proto je velmi důležité dobře zvolit udici a hlavně velmi dobře ovládat děličku.