Při lovu cejnů na řekách dokážeme maximálně využít možností vedení udice s děličkou. Spolu se správně zvolenou udicí si pak můžeme ”vybrat” mezi množstvím druhů ryb pohybujících se na zakrmeném místě právě velké cejny. Stejně tak dokážeme vyprovokovat cejny k záběru v době, kdy vůbec neberou.
Nejprve pár slov o prutech vhodných pro tento způsob lovu. Chytání cejnů na děličku nepatří mezi extrémní způsoby plavané jako je třeba lov kaprů. Proto také nepotřebujeme velmi pevné a těžké děličky. Na druhou stranu se ale nehodí ultralehké děličky, které sice obstojí ve většíně běžných podmínek. Problém však nastává, když potřebujeme použít lízátko těžší než 20 gramů. (Tato situace není v našich podmínkách scela běžná. Na jaře se ale občas naskytne.) Dobrá je tedy zlatá střední cesta, která se prodává nejčastěji.Co je nejdůležitější, aby dělička nebyla "žvejkačka". Při lovu cejnů se udice velmi časlo drží na místě a pokud při tom fouká vítr, věřte, že oceníte děličku, která se vám v rukách nebude vlnit jako had.
Jak už jsem naznačil v úvodním odstavci, rozebereme si dvě základní situace, se kterými se můžeme při lovu cejnů potkat. První situace nastává, když ryby dobře berou a na našem lovném místě je jich opravdu hodně. V tomto případě si řekneme jak postupovat, aby v úlovku převažoval velký cejn. Druhá situace je přesně opačná. Ryby berou velmi špatně a my si přesto chceme zachytat pěkné cejny. Jasně i toto je možné.
Cejni jsou při chuti
Při výběru a kounstrukci udice vždy myslíme na chování ryb a druh vody, kde je chytáme. Víme, že cejn přijímá potravu ze dna, jak napovídá postavení úst, proto také naše nástraha musí ležet na dně. Pokud jsou cejni při chuti, neobtěžují se naháněním potravy po proudu. Líně se válejí v krmení a nasávají. Vedení udice je proto velmi pomalé nebo udici držíme přímo v místě, kde ryby berou. Je samozřejmé, že krmení musí být tomuto uzpůsobeno i volba nástrahy je důležitá, ale o tom až v dalším článku. Tímto vším se chování cejnů liší od chování ostatních ryb a pokud tomuto přizpůsobíme udici, budeme lovit cejny.
Nebudu udice dlouho popisovat. Věřím, že jsou dobře čitelné z obrázku. Rozebereme si situace, kdy je vhodné použít každou z nich. První udice patří mezi základní cejnové. Používá se na revírech, kde cejn převažuje ve velikosti, kterou chceme chytat. Při pomalém vedení této udice, se bročky pohybují těsně nade dnem. Jsou velmi dobře vidět "zvedáky". (To jsou typické cejnové záběry, kdy se splávek nepotopí, ale kosek vynoří.) Broky je lepší rozdělit po tří centimetrech a nedávat je na jedno místo, je to citlivější. Nástraha se u této udice pomalu plouží po dně. Druhá udice se používá na revírech, kde je více druhů ryb a i cejni se tu nacházejí v různých velikostech. Udice je hodně přehloubená a drží se na jednom místě. Tím není nástraha atraktivní pro ostatní aktivnější ryby a cejni mají čas ji najít. Udice není tolik citlivá jako první, ale záběry jsou přesto dobře patrné. Nejčastěji se splávek několikrát zhoupne a pak pomalu potopí. Třetí udice je dosti hrubá a používá se v situaci, kdy cejni opravdu dobře berou. Nesmí jim vadit zvednout celou torpilu při záběru. Možná mi nebudete věřit, ale tato situace není nikterak vzácná. Je to udice, kde nejdříve a nejzřetelněji vidíte záběr. Splávek se buť rychle potopí nebo mnohem častěji celý vyskočí z vody. Zvláště efektně vypadá záběr na lízátku, které se nejprve celé vynoří z vody a pak sebou plácne o hladinu. Nástraha je velmi rychle dopravena ke dnu, kde je doslova přikovaná. Torpila se v žádném případě nepokládá na dno! Jednak to není potřeba a je to zakázané závodním řádem.
Cejnům se brát nechce
Cejni se v této situaci chovají velmi rozdílně. Nenajíždějí masivně na zakrmené místo a velmi často čekají pod ním na to nejlepší, co z krmení voda vyplavuje. Proto také nástrahu nepřijímají výhradně ze dna a dobře reagují na její přirozený pohyb. Nemění však zcela své návyky a zdržují se u dna. Udice se proto volí mnohem citlivější.
První udice patří mezi základní udice, které používám pokud ryby neberou a je potřeba je k záběru vyprovokovat. Při lovu cejnů ji přehlubuji o celý forpas a pak volím rychlost vedení tak, aby mi udice alespoň v jednom místě při vedení zachytla o dno. Pak mám jistotu, že je nástraha na dně. Druhá udice je upravená první udice právě pro lov cejnů. Nástraha je díky jinak rozestaveným brokům více držena u dna a udici je proto možno vést ještě pomaleji. Udice je také citlivější na "zvedáky". Právě s touto udicí jsem před pár roky vyhrál Sensas cup. Cejni se skoro nelovili a právě tato udice s 15ti gramovým lízátkem byla to pravé. U obou udic se záběry projevují nevýrazně, co je dáno hlavně malou aktivitou cejnů. Je proto potřeba hlídat každé připotopení či přizvednutí splávku.