V předchozích článcích jsem lov ouklejí rozkouskoval do mnoha dílčích částí, proto bych závěrečný díl seriálu o lovu ouklejí chtěl věnovat praktické ukázce ouklejového závodu, ve které spojím předchozí informace v jeden sourodý celek.
Páteční trénink
Začátek každého závodu začíná domácí přípravou a tréninkem. V pátek k vodě přijíždíme s hotovými udičkami, plnými forpasovníky, sbalenými všemi potřebami a pruty připravenými k lovu. A co všechno je dobré na pátečním tréninku sledovat a zkoušet? Nejdříve se budeme věnovat krmení. Je dobré použít stejné krmení, které máme nachystané na závod. Pokud váháme mezi různými druhy a je nás větší parta, může každý zkusit jiné, ale to při lovu ouklejí běžné není a každý má jasno v druhu směsi. Krmení namícháme a jdeme si postavit místo, kde budeme chytat. Podle síly větru vybereme gramáže splávků a připevníme udičky na biče. Příprava nám nezabere dlouhou dobu a hned se můžeme vrhnout na chytání. Začneme s bičem největší délky. Pravidelně ale málo krmíme a sledujeme, jak rychle oukleje reagují na návnadu. Dovlhčíme krmení, aby jím bylo možné dohodit právě na tuto vzdálenost a nebylo zbytečně „suché". Podle velikosti ouklejí zkrátíme udici, aby nám šly oukleje pěkně do ruky. Koukáme na postavení místa, jestli je vše po ruce a nemůsíme se pro nic ohýbat. Pokud něco nesedí, klidně přestaneme chytat a doladíme rozestavení místa. Od toho je přece trénink. Poté odložíme dlouhý bič a přejdeme na kratší. Znovu seřídíme délku udice, sledujeme zvolenou gramáž splávku, jestli pohodlně dohodíme na plnou délku a nemusíme se přitom příliš namáhat nebo není-li splávek příliš těžký. Postupně projdeme všechny délky bičů a doladíme jim délku a gramáž udice. Až nyní jsme připraveni na ostré chytání. Zvolíme délku biče, která se zdála ideální, začneme naplno krmit a snážíme se o co nejdokonalejší chytání ouklejí. Sledujeme, jak vysoko je potřeba krmit, aby oukleje byly přímo před námi, jak dlouho je dobré čekat se zásekem, aby oukleje neměly háček za kraj a daly se rychle vyháčkovat. Hledáme ideální hloubku chytání. Především je dobré zjistit, jestli pod drobnými ouklejemi na hladině nejsou oukleje větší. Nemusíme se moc zabývat tím, kolik toho nachytáme, zítra bude všechno jinak. Soustředíme se na techniku, né na množství úlovku. Před začátkem balení si dobře prohlédneme, jak jsme doladili rozestavení lovného místa. Udičky z bičů nesundáváme, jen je sblalíme a přigumičkujeme je s kostřičkou na každý bič i s nastavenou hloubkou. Večer pak doplníme schytané forpasy s velikostí háčku, která byla nejlepší pro velikost ouklejí, které se na úseku vyskytují.
Sobotní a nedělní závod
Pokud si jsme jisti, že budeme chytat oukleje, je vše jednoduché. Klidně si pospíme, přijedeme na registraci, vylosujeme si místo a až potom si namícháme krmení. Přesuneme se na vylosované místo (věci dáme do boxu) a po prvním signálu si nanosíme vše až k vodě a začneme s přípravou. Přesně podle včerejší zkušenosti si postavíme místo, pěkně v klidu, máme spoustu času. Rozděláme všechny biče s udičkami a jeden po druhém je nasucho vyzkoušíme. Při nahazování pleskáme splávkem o hladinu, jen ať to je pořádně slyšet. Láká to oukleje! Pomalu se blíží kontrola krmení, proto vyjdeme z boxu a krmení dovlhčíme přesně na konzistenci, kterou máme vyzkoušenou z pátku. (Krmení se může dát do sektoru až po kontrole). Živé nástrahy máme připravené v předepsaných krabičkách a čekáme na komisi rozhodčích. Po kontrole si dáme krmení na místo, zkontrolujeme jestli máme vše potřebné vyndané a vše nepotřebné uklizené. Před druhým signálem si vezmeme bič, se kterým chceme začít chytat a deset minut „mrskáme vodu". Osobně začínám závod s bičem delším, něž chci chytat při závodě. Na vzdálenější zakrmené místo se sjede více ouklejí. Zazní druhý signál a začínáme krmit. Pokud máme dva druhy krmení, krmíme tím intenzivnějším. První minutu můžeme udělat plochou veliký mrak, ale pak začneme krmit přesně do jednoho místa, z pátečního tréninku víme přesně, kde to má být. Před třetím signálem napíchneme červa a hned po výstřelu začínáme chytat. Pravidelně a přesně krmíme a sledujeme, jak se stupňuje intenzita záběrů. Když už je na místě ouklejí tolik, že berou hned po nahození, začneme krmit blíže a blíže a zkrátíme o půl metru bič. Pokud si to oukleje nechaly líbit a je jich na našem místě pořád spousta, zkrátíme stejným způsobem bič o další půlmetr. Hranice je opravdu pouze na ouklejích. (Nejblíže jsem chytal oukleje na prut dlouhý 1,5 metru, ale to byl vyjímečný extrém.) Obyčejně se končí na vzdálenosti 2,5 nebo častěji 3 metry. Takovéto přecházení trvá kolem dvaceti minut a po dosažení ideální délky se přechází i na méně intenzivní krmení. Pak už stačí hlídat pravidelnost a zbytečně neztrácet čas, jenom chytat a chytat. Z vlastní zkušenosti bych rád upozornil, že pravidelnost ouklejového chytání závodníka „ukolébává", proto je potřeba se v průběhu závodu „hecovat" a pořád sebe sama pobízet k rychlejšímu a rychlejšímu tempu. (Paradoxně proto, abychom nezpomalovali.) Při chytání se může stát, že se vám udice zamotá. Nerozmotávejte ji! Zahoďte bič a vemte ze stojanu nový, jinak vypadnete z tempa, přestanete krmit a budete začínat jakoby odznovu. To platí o jakékoli přestávce v chytání. Když se vám háček otupí, nebo se utrhne při vyháčkování, bleskově vyměňte forpas, je to naprosto normální. Stejně jako když vám upadne ouklej, to je jen známka, že máte dobré háčky, to k ouklejovému chytání patří. Pokud je na daném revíru spousta ouklejí, je možné takto vydržet až do pátého signálu ukončujícího závod. Ale většinou to nebývá tak růžové a poslední hodinu ktesá intenzita záběrů. Pak se musí znovu přidávat na délce prutu. Někdy stačí jít na čtyři metry, jindy se musí i na metrů pět. Znovu se nasadí výraznější krmení. Musí se častěji měnit červ za nového. Když na začátku závodu oukleje brali i „vycucanou šlupku" a na jednoho jsme klidně chytili 15 ouklejí, na konci závodu už musíme měnit červa každou pátou ouklej. Zazní pátý signál a my už jen čekáme na váhu a netrpělivě čekáme na výsledek v sektoru.
Popisovaný závod je samozřejmě ideální situace, kdy nemusíme přemýšlet nad chytáním spodových ryb. Pokud si nejsme jistí, který způsob je lepší zvolit, jednoduše to musíte risknout. Nejde se připravit na oboje. Na tříhodinový lov ouklejí je potřeba přibližně 8 litrů krmení. Bude vám pro lov spodových ryb stačit zbývajících 9 litrů? Většinou ne, soupeři se 17 litry vás převálcují. Samozřejmě je možná kombinace, kdy se loví hodinu oukleje a pak se přechází na spodek, ale i to je hodně komplikované východisko. Představa, že budete při chytání ouklejí pravidelně přikrmovat děličku je zcestná. Osobně se mi při nejistotě zda lovit oukleje nebo spodové ryby zatím vždy vyplatilo risknout závod a jít do ouklejí. Budete překvapení jak vysokou cifru váha ukáže.
Související články:
Lov ouklejí - úvod
Lov ouklejí - místo a pohyb
Lov ouklejí - udice
Lov ouklejí - krmení
Lov oukleji - nástrahy
Ouklejový bič