Ještě před začátkem každého lovu si musíme připravit místo. Při lovu ouklejí je jeho příprava velmi důležitá. Umístění všech potřebných pomůcek musí být po ruce, nesmí tedy v nejmenším zdržovat a namáhat. To, kde se mají nacházet, vychází z pohybů závodníka, které při lovu vykonává.
Hned na začátku se musíme dohodnout pro jakého rybáře budeme místo stavět. Budu popisovat rozestavení lovného místa pro praváky. Všem levákům se omlouvám, ti si budou vše chystat opačně než tu bude napsáno. Samotné rozestavení není samozřejmě dogma, ale toto je výsledek postupného testování a vylepšování, ke kterému jsem za posledních sedm let došel.
Už při umísťování bedny (plata) je potřeba se snažit dostat co nejblíže k vodě. Ideálně umístit přední hranu podlážky s linií břehu (dále zakazují pravidla) a její výšku co nejblíže k vodní hladině (co charakter břehu dovolí). Tento první krok nám umožní použití kratších bičů, které jsou nesrovnatelně rychlejší a také nemusíme ryby zvedat zbytečně vysoko z vody, co vede k jejich méně častému padání. Bedna musí být naprosto stabilní, samotný lov nás zaměstná natolik, že si vůbec nevšimneme bořící se nohy nebo jinému pohybu podlážky vedoucímu k pádu do vody.
Následuje rozmístění odkládacích ploch na krmení, misku na vodu, živé nástrahy, forpasovník a uchycení vezírku. Ve skutečnosti nic jiného nebudeme při lovu potřebovat, proto je dobré ostatní drobnosti shovat, aby se nepletly. Narozdíl od běžného chytání s děličkou, bičem či odhozem se umísťuje krmení na LEVOU stranu. To proto, že v pravé ruce máme bič, který v průběhu celého chytání z ruky nepustíme! Na začátku mi krmení levou rukou dělalo problémy, časem jsem přišel na to, jak krátkým pohybem zápěstím s krmením mezi třemi prsty dokážu spodem hodit krmení na vdálenost do deseti metrů. Pohyb je opravdu krátký, ruka prakticky neopustí misku, ve které se krmení nachází. I volba správné misky na krmení má svůj význam. Vůbec se nehodí klasické kbelíky, které jsou hluboké a ruku s krmením z nich musíte vytahovat. Je potřeba miska s oběmem kolem osmi litrů, která má nízký okraj. Poloha misky s krmením má být na úrovni levého kolena (dno ve stejné výšce, přední hrana ve stejné vzdálenosti), to je ideální vzdálenost, aby se závodník pro krmení nemusel natahovat a mohl pohodlně a vzpřímeně sedět. Pamatujte na to, že budete mít v misce s krmením ruku prakticky celý závod, proto si pečlivě vyzkoušejte, kde vám její umístění vyhovuje. Jinak se vám stane jako mnohokrát mě, že jsem se po závodě nemohl narovnat, jak mě bolela záda. Když už víme, kam dáme misku, musíme si hned za ní udělat místo i na druhou misku s vodou. Voda k ouklejovému krmení nerozlučně patří. Bez ní se krmení nedá hodit, lepí se na ruce a místo do vody léta všude možně. Pokud krmíme i červy, co je velmi časté, umísťujeme třetí misku s červy před misku s krmením nebo vedle misky s vodou, podle toho, jak široké máme odkládací plato. Druhá varianta je lepší. Pokud už není na platě místo, je možné dát červy do misky s krmením.
Pro levou ruku už je nachystáno práce až až, proto přejděme na pravou stranu. Tady se nachází "jenom" krabička s červy a forpasovník. Ani jednu věc nebudeme potřebovat příliš často. Červy se mění po 5ti až 20ti kusech ryb, záleží to na tom, jak odolné máme k dispozici. Háčky se mění podle kvality dvakrát až desetkrát za závod (existuje jenom jeden druh háčku co znám, který přežije tříhodinové chytání stovek ryb, ale i ten se lehce otupí a je dobré ho jednou vyměnit, ale o tom až v dalším článku.) Možná se to zdá pro pravou ruku málo, ale práce s bičem je nalolik důležitá a namánavá, že i pravačka toho bude mít po třech hodinách plné zuby. Už nám zůstal jenom vezírek, který se připevňuje přesně doprostřed mezi nohy závodníka a podstatně výše než normálně. Pokud se mi povede posadit nízko nad vodu, dávám vezírek jen o kousek níže než je výška kolen. Pokud sedím vysoko, vezírek musím umístit níže, aby mi ryby nenarážely do horního kruhu. Toto místo má velký význam ze dvou důvodů. Po vytažení ryby mám vezírek přímo pod rukou, ouklej nemusím nikam přenášet či házet, prostě ji pustím z ruky do vezírku, který je přímo pod ní. Druhý důvod, při lovu ouklejí se používají háčky, na kterých ryby nedrží a proto relativně často padají při letu k rybáři. Pokud je vezírek na svém místě, více jak polovina těchto ouklejí se strefí do něj, nebo do zástěry závodníka a od ní do vezírku. Zástěra je pomůcka, bez které se oukleje správně chytat nedají. Je hrozné pozorovat závodníky, jak honí spadlou ouklej pod bednou, či kolem ní a přicházejí o cenné sekundy. Jednak za dobu než ouklej najdou, mohou chytnout další tři, a za druhé vypadnou z tempa, které je velmi důležité. Přitom stačí mít velkou zástěru, který obepíná vezírek mezi koleny a všechny ryby vytahovat ve směru na rybáře. Nakonec umístíme stojan na další biče na dosah pravé ruky a máme hotovo.
Když už máme místo postavené, pojďme si něco říci o správném pohybu při chytání. Základní pohyby sledují práci s bičem. Celý pohyb vychází ze zápěstí pravé ruky, celá paže je prakticky v klidu. Pouze při chytání s dlouhými biči přes čtyři metry si musíme pomoci i předloktím. Při nahazování opisuje špička biče kruh. To znamená, že se nenahazuje prostým pohybem dopředu a dozadu, ale s bičem se krouží. Díky tomuto pohybu se ani při opravdu rychlém nahazování udice nezamotá. Pohyb musí být razantní, aby splávek plesknul o hladinu. "Zásek" probíhá podobným způsobem. Při lovu ouklejí se neseká, většinu ryb bychom vyřízli, udice se jen rychle ale plynule zvedne z vody. Zvyknout si na tento způsob záseku chvilku trvá, závodník se snaží chytat co nejrychleji a na toto zásadní pravidlo zapomíná. Bič zvedáme z vody lehce proti proudu, či na levou stranu, a když ucítíme ouklej, vedeme prut přímo na sebe, aby ryba směřovala do ruky. Často se přihodí, že se ouklej vyřízne a celá udice vystřelí z vody, tady musí přijít rychlý krouživý pohyb, kterým udici znovu nahodíme. Pokud zareagujeme pozdě, udice se nám zamotá na špičce biče. Pokud si zvyknete pracovat s bičem v kruzích, udice se vám za celý závod nezamotá. Po "záseku" letí ouklej přímo na hruď závodníka, ale nedoletí až na zástěru. Před pravou rukou s bičem na ouklej už čeká natažená levá ruka, kterou závodník rybu chytne, přitáhne k pravačce, která stále drží bič, ale je natolik šikovná, že dvěma prsty přidrží vlasec. Levačka krátkým škubnutím vyháčkuje rybu a pustí ji do vezírku. (To je možné jen při použití správných háčků a i ty nesmí být chycené za krajíček.) Ve stejné chvíli pravačka nahazuje udici a sekundu na to levačkou hazíme krmení přesně ke splávku. Pak levačku opláchneme ve vodě a už ji máme připravenou na chycení další oukleje. Je to opravdu rychlý kolotoč, který je potřeba mít dobře natrénovaný. Dalším pohybem je napichování červů. Ani při tomto úkonu nepouštíme prut z ruky, jen ho zapřeme mezi předloktí a podpaží, abychom měli volnou pravou dlaň. Levačkou se natáhneme pro červa. (Měl by být po levé ruce, ale je napravo v krabičce. V levo bývá vše mokré a červi by utekli.) Uchopíme jej mezi ukazováček a palec a pohybem pravé ruky jej od hlavičky natáhneme na háček, který držíme mezi ukazováčkem a palcem. Červ musí být celý navlečený na háčku, zpočátku bude jeho napichování trvat delší dobu, ale časem si na tento způsob zvyknete a provedete jej v rychlosti mrknutí oka. Ze základních pohybů to je všechno, už je třeba zmínit jen ten poslední, který nastává po zamotání udice. Nepřemýšlejte jesli ji budete rozmotávat, prostě bič zahoďte a vezměte druhý ze stojanu. Jedině tak nevypadnete s tempa. Proto je dobré mít zdvojené nejčastěji používané délky bičů.
Možná se na první pohled zdá chytání ouklejí jako uspěchaný způsob lovu a mnoho závodníků oukleje také velmi zbrkle chytá. Pokud však chcete vydržet celé tři hodiny ve vysokém tempu musíte chytat v pohodě. Nakonec jsem pochopil, že rychlost není tak důležitá jako plynulost bez zbytečných přestávek při chytání. Pokud se vše postupně naučíte a hlavně si to zažijete při tréninku tak, že budete vše provádět automaticky, rychlost příjde sama. Uvidíte, že chytat pět ouklejí za minutu není nijak rychlé, i při této frekvenci musíte "čekat" na záběr. Občas se stává, že najede hejno a oukleje berou tak, že se na splávek ani nekoukáte. Jednoduše nahodíte splávek napočítáte do tří a vytahujete rybu. To jich chytáte kolem deseti za minutu. Ale celý závod to tak není, jsou chvilky, kdy ryby berou méně. Je tu mnoho promrhaných minut s napichováním červů, či provádění jiných zbytečností, které celkový průměr srazí až na polovinu. Proto je potřeba pracovat hlavně na omezení všech ztrátových časů.