Čtyřboj Sázava 2010 Ledečko 18. – 19.9.2010 Revír Sázava 4, 5 a 6 Disciplíny přívlač, muška, položená a plavaná Soutěž tříčlenných družstev a jednotlivců
Už dávno mě, a naše družstvo Mivardi zval na tento krásný a prestižní závod kamarád Pepa Hauser, nestor a legenda pražské plavané, hlavní iniciátor a „hnací motor" celého dění od přípravy závodu až po závěrečný slavnostní ceremoniál včetně předání cen, pohárů a ocenění a spolu s výborem MO ČRS Kyje, všemi činovníky od předsedy až po rybářskou stráž a členy organizace, kteří se jakkoliv podíleli na přípravě a uskutečnění závodu, ale bohužel se termín vždy překrýval s ligou nebo republikou. Hrozně dlouho jsem si přál, aby to alespoň jednou vyšlo a konečně se to tento rok povedlo. Podali jsme si přihlášku a těšili se, jak si změříme síly s nejlepšími v jednotlivých disciplínách a že to vůbec nebude jednoduché už dokazoval fakt, že co jméno, to pojem a většina z chytajících jsou mistři, kteří buď chytali ligu, nebo ještě stále chytají, ale i ti ostatní nejsou žádná „béčka". Jako hlavní motto jsme si dali: zachytat si, ale neskončit poslední a s tím jsme do toho šli. Aby všechno nebylo zase tak jednoduché, tak nám na poslední chvilku onemocněl Honzík, který se na závod moc těšil a doktor mu nekompromisně závod zakázal, takže jsme s Mírou Stejskalem vyráželi v pátek po práci pouze ve dvou. Naštěstí nám Pepa „zapůjčil" jako třetího do družstva Tomáše Kocábka, který v závodě není žádným nováčkem, což nám bravurně dokázal.
Jak těžké je vybrat, co vzít a co nechat na pokoji...
Jeli jsme sice na neznámou vodu, ale měli jsme perfektního průvodce, kamaráda Honzu Prepsla z pořádající MO Kyje, kterému se již mockrát v závodě zadařilo a tak byl jedním z horkých favoritů na bednu a díky němuž jsme byli vybaveni všemi nejnovějšími informacemi o stavu vody, rybách, průtoku, horkých místech, jak a co chytat a podobně, čímž bych mu chtěl tímto poděkovat. Bez něj by to byl asi skok do temnoty.
Ještě bych chtěl pro nezasvěcené upřesnit, že závod má svoje kouzelné specifikum, a to, že se chytá podle předem stanovených pravidel, z nichž pro nás asi to nejdůležitější je, že se přijede na místo srazu na parkoviště, ale dál je zákaz jakéhokoliv popojíždění a vše se na vylosovaný sektor nosí, což někdo jde třeba sto metrů, ale někdo i kilometr! A to byl pro nás sakra mazec, vybrat jen to nejnutnější, nacpat vše třeba do kapes u vesty, „zkorigovat hafo klacků" na několik nejnutnějších, ubrat množství různého „herberku", aby se nosilo co nejméně, a to nám dalo sakra zabrat. Já nechal doma i bednu, a odchytal jsem vše z křesla, takže jsem zase po dlouhé době okusil, co to znamená se při závodu pohodlně opřít. Ale zase na druhou stranu byla výhoda, že jsme si na pokoj nosili věci a šli jsme každý jen čtyřikrát....
Takže v pátek večer po práci jsem naházel věci do auta, cestou naložil Míru a vyrazili jsme směr Ledečko nad Sázavou - mlýn Kuchelník a v pohodě byli v osm večer na místě srazu, kde nás přivítal Pepa Hauser a skoro všichni z přihlášených závodníků. Většinu jsem neznal, ale vypadali jako pohodoví rybáři a vůbec oproti jiným ligovým závodům tu panoval takový klídek, nikdo nic nemíchal, nic neřešil, samá srandička a tak. Ubytovali jsme se, zaplatili startovné a zúčastnili se první porady, kde se upřesnila pravidla, jaké ryby se hodnotí, jejich míry, časový harmonogram a podobně. Dali jsme si večeři a šli se na pokoj připravit na zítřejší dvě disciplíny - přívlač a muška. Ještě jednou jsme z krabiček odsypali co nejvíce třpytek, abychom tahali co nejmenší zátěž a v dobré víře, že jsme udělali maximum, šli spát. Jediná černá tečka bylo, že se Pepovi přihlásilo daleko víc družstev, ale z nějakých důvodů nepřijeli, a Pepa jim blokoval ubytování, zamluvil jim jídlo, a navíc musel ostatní, kteří se chtěli přihlásit, odříci a přitom stačilo jen zavolat.
Ráno jsme vstávali v půl šesté, ještě jednou si zkontrolovali krabičky s vláčecími nástrahami, s muškami, karabinkami, obratlíky a podobně a šli na snídani. Pak jsme se přesunuli na první úsek - kousek na louku, kde bylo hlavní stanoviště s váhou a kde se i losovalo. Pepa nás přivítal s tradicí - slivovičkou a popřál nám všem hodně štěstí. Počasí nám přálo, bylo nádherně, nad řekou se linula mlha, prostě paráda. Míra si vylosoval sektor 25 a já 29, což podle Honzy byla ta nejlepší místa na větší rybu, a tak jsem vyrazili na zhruba půlkilometrovou „procházku".
Můj sektor s číslem 29, no není to paráda?
Jak jsme procházeli sektory, prohlíželi si ty nádherný vracáčky, tišinky a podobně a míjeli ostatní závodníky, všiml jsem si, že většina sází na malou rotačku, někdy i "třínulku" a tak mě napadlo, že asi všichni půjdou po menších rybách, tlouštících, bolínkách a určitě zaboduje spíš velká ryba. Proto jsem vše vsadil na woblera a od začátku se snažil o větší rybu.
Taky se mi to povedlo a v první čtvrthodince jsem chytil štičku zhruba kolem 40 cm, ale bohužel má míru 60cm, takže se nepočítá. Naštěstí přišel ještě jeden záběr, krásný tlouštík přes kilo a nechtěl se vzát svojí svobody jen tak lacino, byl to hezký souboj na jedenáctku vlásek. Měl jsem rybu - jistotu a tak jsem se teď klidně mohl soustředit na menší tlouštíky s rotačkama. Několik jsem jich utrhl nebo pověsil naproti na větev, ale dalšího záběru jsem se už nedočkal. Viděl jsem, jak ryby za rotačkou jezdily, ale asi byla moc čistá voda a taky moc studená, necelých 11°C, protože pouštěly spodem Želivku, což má na ryby určitě vliv. Míra měl pár kontaktů, ale čistého záběru se nedočkal. Tři hodinky uběhly jako voda a tak jsme se vydali zpět k váze, kde už byli skoro všichni. Můj tlouštík způsobil trošku rozruch, protože vážil 1300g a to stačilo na neuvěřitelné první místo, což jsem absolutně nečekal.
Po vláčce jsme měli zhruba hodinku na oběd - řízeček a potom se znovu losovalo. Byl jsem rád, že můžu z vesty vyndat všechny těžké krabičky s rotačkama, plechama, woblerama a beru si jen jedinou krabičku s muškama.
Opět losujeme a já tahám sektor 19, Míra sektor 5. Jsme od sebe pěkný kousek, ale držím Mírovi palce, protože drží muškařský prut poprvé v životě v ruce, tak snad se mu podaří chytit alespoň jednu rybičku. Moje "devatenáctka" je skoro naprostá rovinka s čistou, mělkou vodou, většinou se dnem posetým trávou, jen na dvou místech naproti jsou jakési miniouplávky, tak mám v úmyslu zabrodit a snažit se chytit rybu tam.
Točím ty nejmenší utopené mušky, co jsem našel a opravdu se mi daří chytit dva tlouštíky na mikro olivovou pupu. V té čisté vodě vidím, jak se občas ryba zvedne, ale nedobírá a tak se snažím najít trošku hlubší vodu, kde tuším nějakou rybičku. Bohužel dalších půl hodinky jsem naprosto bez kontaktu s rybou, ale vidím, jak se kousek níž tu a tam ukáže ouklejka. Přemisťuji se tedy tím směrem a během pár hodů čtyři chytám, ale pak jako když do nich střelí, ani ťuk. Zbývá ještě hodinka do konce a tak volám Mírovi, jak je na tom. Bohužel stále nemá rybu. Vylézém tedy na břeh a jdu po vodě těch půl kilometru směrtem k Mírovi. On popošel kousek výš a tak se scházíme někde kolem sektoru 7, kde je takový pěkný ouplávek a kde by se dala tušit nějaká rybička.
Mírovi se podařilo chytit hrouzka a tak ho opouštím a zalézám do proudu a snažím se někde chytit alespoń ještě jednu rybu, ale bohužel jsem naprosto bez kontaktu. A je tu konec, čeká nás pěkná procházka zpátky k váze. Mám šest ryb, což je víc, než jsem čekal a nakonec na to dělám krásnou čtrnáctku, tedy pro mě velký úspěch. Míra dělá s jedním hrouzkem osmnáctku, což není poslední a to jsme si předsevzali. Náš "zapůjčený" třetí kolega Tomáš dělá krásnou sedmičku, tak na tom jako družstvo nejsme vůbec špatně. Vysoukáme se z kalhot a jedeme zpátky do kempu na večeři.
Při večeři si prohlížíme zpracované výsledky a debatujeme, kdo co mohl udělat jinak, jak to komu šlo a podobně. Protože nám obě disciplíny dali slušně "zahulit", rychle na pokoji namáčíme krmení, vyndaváme z pouzdra mušáky a vláčku, cpeme tam feedery a plavačku a padáme únavou do postele. Máme za sebou ty "těžší" disciplíny a už se těšíme na ty "lehčí", které jsou přeci jenom pro nás přijatelnější...
Ráno je už pěkná kosa, nad řekou se drží mlha, takže bude hezky, ale snad dneska budou ty potvory rybí víc kousat. Nanosili jsme si věci do auta a jdeme na snídani. Po snídani vyjížíme z kempu a rovnáme se v díře u kamenolomu, kde bude i váha a kde se i losuje. Já si na třetí disciplínu - položená - losuji sektor číslo 13 a Míra 19 a náš třetí člen Tomáš sektor 2 . Nemám to zase tak daleko, ale moje místo se mi vůbec nelíbí, protože od mého čísla začíná krásný ouplav a já jsem na jeho hrotu, tak co by tu ryba dělala. Připravuji si své dva pikříky, a protože všechno taháme, mám jen ty dva. Netahal jsem ani bednu, takže chytám pouze z křesílka, a tak příprava zabrala pouhých pár minut. Mezitím začíná vycházet sluníčko a vypadá to, že bude nádherný den.
Protože mám před sebou dost silný "frčák", utahuji pár základních koulí a zakrmuji si dvě místa, jedno kousek u druhé strany, kde je ale dost mělko, a jedno kousek od břehu. Sázava je bohužel studená a dosti čistá a tak můj kmenový vlasec na "pikrech" je 14 a dole mám 0,09 fluorine s malým 18-kou háčkem. Krmení jsem obarvil černou hlínou. Začínám tradičně bílý a červený červík. První čtvrthodinku úmyslně často přehazuji, abych si zakrmil a posílám tam i dost živé. Během druhé čtvrthodinky registruji pode mnou v ouplavu několik chycených ryb a nade mnou slyším cvrkat navijáček, protože můj soupeř nade mnou si "vychutnává" slušnou parmičku. I já se konečně dočkávám záběru a opatrně podebírám plotičku, za ní podoustev a malého skaláčka. Vylezlo sluníčko, a tím záběry ustaly. Jen tu a tam vidím podebírat rybu, hlavně můj spodní soused, který chytá na sedmičku vlásek tahá drobnější spodovku. Druhou hodinku jsem naprosto bez záběru a tak zkouším zmenšit háček a dávám kousek hnojky a zavírám to pinkou. Vyplatilo se, protože po chvilku registruji lehounké zavrnění a tak jemně přisekávám. Ryba na konci chvilku bojuje a já si s ní velmi opatrně hraji, protože má určitě přes kilo. Je to krásný "lopaťák" a když ho mám v podběráku, praská devítka vlásek. To bylo "o fous". Ten mě posune hodně nahoru!
Do konce jsem se už jiného záběru nedočkal a tak balím a táhnu věci a ryby v kýblu s vodou na váhu. Většina už je zvážená a tak se čeká na pár posledních opozdilců. Moje váha ukazuje 2050 a to je nečekaně druhé místo! Po zvážení všech jsem vybojoval krásnou dvojku, Míra urval devítku a Tomáš dvanáctku, takže jsme se v družstvech zase o kousek posunuli. Necháváme si věci u auta a jdeme se před poslední disciplínou naobědvat do hotelu.
Míra svítí i z dálky...
Po obědě se opět losuje poslední disciplína - plavaná a já tahám spodního "fořta", tedy jedničku, Míra krásný ouplávek - čtrnáctku a Tomáš pětku. Je to dobrý los, bohužel pro mě nejdále od auta, takže po odtáhnutí všech věcí na místo jsem úplně "grogy". Moje místo je vynikající, kdybych chytal děličku, ale já mám bohužel s sebou jen šestku, sedmičku bolo a jednu mačovku. Je to nadjezí, poslední místo, než se voda rozdělí na jez a náhon, tedy velmi prudký proud a ani se sedmičkou "boloňězou a pětigramákem" nemám šanci splávek udržet a trošku zpomalit. Ryba se přede mnou ukazuje asi na patnácti metrech, kde je tak metr vody. Nade mnou na dvojce sedí místní Petr Pešout s děličkou a dává mi těžce "na prdel", protože nádherně vodí lízátko a to je přesně to, co ryba potřebuje. Po čtvrthodince trápení mám první záběr a zasekávám parmu, bohužel byla větší, než nosnost mojí kmenové čtrnáctky a ztrácím ji i s celou sestavou, takže musím navázat druhý splávek. Během druhé čtvrthodinky mám opět záběr, tentokrát od podoustve nebo ostroretky, ale asi jsem jí chtěl mít rychle na břehu, takže mi u podběráku klepla hlavou a utrhla devítku návazec. Škoda, druhá ryba. Když mi to i třetí parma upálila, že mi nedala vůbec šanci, a já jsem po hodině stále bez ryby, stahuji splávek dolu a jdu "lapat" oukleje. Docela se mi daří a občas trefuji i malého tlouštíka nebo podoustvičku. Čas letí a ani ty ouklejky nežerou, jak bych potřeboval. Nakonec nesu na váhu asi šedesát rybiček, což je na danou situaci docela slušné. Dělám na to bohužel až jedenáctku, Míra se do nich taky pustil a vybojoval devítku a náš třetí Tomáš nás podržel sedmičkou. Balíme a jedeme na poslední večeři, po níž následuje vyhlášení výsledků.
Pepa s pohárama
Po sečtení všech čtyř disciplín nám to v jednotlivcích jednoznačně ukázal Pepa Hauser a zaslouženě vyhrál pohár i srnku, která byla za první místo.
Na druhém místě jsem velmi překvapivě skončil já.
A na třetím místě Jaroslav Kapek, kde se svým družstvem Sázava ve složení Pešout Milan, Pešout Petr a Kapek Jaroslav vyhráli soutěz týmů.
V týmech druzí bylo pořádající družstvo Kyje ve složení Hauser Josef, Prepsl Jan, Petrásek Jiří
A na bronzové příčce je Hostivař ve složení Novák Miloslav, Filinger Karel, Kanaval Jan
Naše družstvo obsadilo krásnou bramboru, takže jsme splnili, s čím jsme sem jeli.
Náš průvodce, Honza Prepsl obsadil krásné páté místo
Tomáš Kocábek, náš třetí člen týmu Mivardi skončil šestý
Ještě jsem se zapomněl zmínit o vítězích jednotlivých disciplín, kteří byli taky oceněni pohárky. Přívlač vyhrál Ouředníček Jiří z družstva Mivardi, mušku Fejfar Marek z Dejvic, položenou Pešout Milan ze Sázavy a plavanou Hejný Josef z Vysočan. Všem vítězům samozřejmě blahopřejeme!
Závěrem bych chtěl poděkovat Pepovi Hauserovi za to, že nás pozval na tak krásný závod, Honzovi Prepslovi, že nám dělal perfektního průvodce, Tomášovi Kocábkovi, že tak perfektně zastoupil našeho onemocněného mladého, a všem Kyjským, kteří se motali okolo závodu, přípravy a jeho zabezpečení.
