Letošní zima je velmi netradiční. Je hezky, když by mělo mrznout, mrzne, když by mělo být hezky, skoro žádný sníh a když má sněžit, prší. Nikde kolem nás není pořádně zamrznuto, aby nás led stoprocentně udržel, a protože je skoro konec února, dostali jsme strach, že by se taky mohlo stát, že si nenahodíme, a tak jsme využili první příležitosti pozvání na jednu moc pěknou vodu. Celý týden jsme sledovali počasí a modlili se, aby v noci mrzlo a v duchu doufali, že to vyjde. Ta voda se jmenuje rybník Pokutník v obci Petříkov a je opravdu kousíček od Prahy, těsně vedle Velkých Popovic. Ani jsme v pořádný led nevěřili vzhledem k velmi teplému počasí v Praze. Ale vyšlo to i se sluníčkem a parádní chytačkou!
Rybník je velmi dobře zarybněný pstruhem duhovým (zrovna ve středu přišla další várka), okounem, ploticí, kaprem, ale jsou tu i ostatní ryby jako je karas, cejnek, candát a podobně. V létě se tu chytá klasickou přívlačí a muškařinou se zaměřením právě na dravé ryby a dokonce tu mají i jesetera, ale po domluvě si tu můžete zachytat plavačku nebo feeder. Oba kamarádi jsou kajakáři a tak se tu v létě dělají i ukázky lovu z kajaků, kdy se dá kajak i zapůjčit. Samozřejmě se tu chytá podle určitých pravidel, háčky bez protihrotu, podložka pod ryby a podobně, kde se klade hlavní důraz na zacházení s rybou.
Ještě v pátek jsme si naposledy ověřili, že je led bezpečný, že se chytá a že nic nebrání sobotnímu výletu. Večer jsme vše nachystali a konečně tu byla sobota ráno. Nakládáme věci do auta a jedeme směr Jesenice, Velké Popovice, Petříkov a opravdu za pár minut přistáváme u krásného zamrzlého rybníčka, kde nás vítají dva kamarádi - kajakáři Vítek s Martinem.
Jako první nás zaujala parádní maringotka se zázemím, kde jsou připravené lednice s pitím alko i nealko například na groček, svářo, kde se můžete ohřát u kamínek, ale hlavně kde Vítek dělá báječné klobásky od místních řezníků. Po snídani a poradě, kde je jaká hloubka, na co to zrovna bere a jak se dostat kapříkům na tělo jsme vyrazili na led a každý si vyvrtak dvě dirky, kterým věřil.
Ač se to zdálo neuvěřitelné, led měl stále kolem deseti centimetrů a tak jsem si vybral dirky skoro uprostřed rybníčka a vsadil jsem na největší hloubku. Jediné, čeho jsem se obával, že se kapříci nestačí dostat k nabídnutému těstíčku, napařené houstičce nebo červíku, protože všudy přítomní duháci jim nedají šanci. Přesto, že jsem opravdu nástrahy položil na dno, bohužel opravdu prvních několik ryb byli duháci a kousali na všechno.
Honzík sice zahájil malým okounkem, ale dalších několik ryb byli taky pstruzi duhoví a tak jsme se asi po hodince přestěhovali blíže lesu, což se potvrdilo jako správný tah. Sice první dvě ryby byli zase duháci, ale do jedné dirky jsem zakrmil troškou krmení - tmavou ploticí a do druhé halibutími peletami a kapříci konečně najeli. Krmení jim parádně zachutnalo a nejlepší nástrahou bylo kousek pařené houstičky s červeným červíkem, nebo tři bílí červíci s červeným na raménku. Záběry od kapříků byly velmi nepatrné, někdy se jen zachvěla pružinka a malinko se přihnula, nebo splávek velmi pomalu popojel z jedné strany dirky na druhou oproti duhákům, který zhltnul nástrahu a kdybych neměl zabezpečený prut, kolikrát by zmizel v dirce.
Kapříci byli docela při chuti, sluníčko parádně svítilo a tak jsme ani nestačili sledovat, jak běží čas a musíme pomalu končit. Ještě jsem si chytil svého posledního kapříka, dal mu pusu na rozloučenou a začalo se stmívat a to byl čas na návrat domů. Vůbec se nám vracet po tak krásně stráveném dnu na rybách nechtělo, no snad se sem ještě někdy podíváme, určitě to stojí za to. Poděkovali jsme Vítkovi i Martinovi za pozvání a krásný zážitek a než jsme se stačili rozkoukat, byli jsme doma.
Krásný rybníček na dobrém místě, kousek od Prahy, parádně zarybněný, vřele všem, kteří se k rybám chovají slušně doporučuji. Stačí si dát do vyhledavače rybník Pokutník nebo do navigace GPS 49.926266 - 49.624466 a dozvíte se více.
JO