aneb lov ryb pod ledem. Jak jsme si už vysvětlili v předchozích dvou dílech, třetím nejrozšířenějším rybolovným způsobem pod ledem, nebo chcete-li na dírkách je přívlač. Správnější název je lov na umělé nástrahy, protože s opravdovou přívlačí to asi má hodně málo společného, protože chytáme pouze vertikálně, kdy prakticky zvedáme a zpouštíme nástrahy. Řekli jsme si, že drtivá většina revírů je zaměřena na lov salmonidů – česky pstruhů nebo sivenů, to podle toho, co je zrovna na trhu a co tam ten který majitel nebo provozovatel revíru zrovna nasype. Od toho se musíme odrazit, tedy tyto ryby asi klasické nástrahy, které ve volné přírodě jsou jejich přirozenou potravou, neznají, protože se chovají v sádkách a přikrmují granulemi (proto se přezdívají granuláči) a tak asi s umělou mouchou či její napodobeninou moc neuspějeme. Spíš pokud se nám podaří navázat napodobeninu granule, máme vyhráno.
Ten, kdo si zvolí tento rybolovný způsob, má velké pole působnosti, protože na trhu je strašná spousta umělých nástrah a prakticky stačí jenom přijít, na co zrovna ten den ryby jdou, nebo jakou velikost a barvu nástrahy akceptují. Zajímavé je, že to je kolikrát taková barva, která se ani nemá šanci v přírodě vyskytovat.
Ani není jasný způsob, jakým nástrahu rybě nabízíme, protože opravdu kolikrát stačí zvedat nebo spouštět nástrahu v určitém sloupci, nebo lehce přisekávat špičkou prutu, případně s přestávkami zvedat a spouštět a to pokaždé funguje jinak. Mnohokrát jsem pozoroval, jak rybář obchází kolem dokola zamrzlý rybníček a kmitá v určitém rytmu proutkem v dírce a je při tom úspěšný, nebo jiný sedí na jednom místě a čeká, až kolem pstruzi pojedou a je také úspěšný. Tady se musí zkoušet a zkoušet.
Nejčastějšími nástrahami jsou různé marmyšky (znázorňují vývojové stadium líhnoucího se čehokoliv od nymfy, mouchy, broučka až třeba po pulce nebo rybí potěr) v různých velikostech, tvarech, gramážích a barevných odstínech, nejčastěji z olova nebo wolframu (anglicky tungsten). Marmyška se může používat samostatně, nebo jako nosič čehokoliv od červíků, žížalek, patentek, těsta, až třeba po rybičku(ale záleží, co na daném revíru smíme používat).
Další velmi oblíbenou nástrahou jsou napodobeniny rybiček, (lidově zvaný "smáček),červů, žížalek,broučků, krevet, chobotniček, nymf a všelijakých mořských tvorů, jednotně označovány jako umělé nástrahy. Z nejznámějších výrobců bych jmenoval firmu Relax a Bercley. Jejich umělé nástrahy jsou perfektní a vyrábějí se mnohdy v zatahovacích pytlíčcích nebo skleničkách i v různých příchutích, aby nevyčichly.
Můžeme je nastražovat jednak přímo na specielní háček a chytat je metodou "drop shot", kdy olůvkem občas drnkneme o dno a nad ním je navázaný smáček či jiná umělá nástraha, která svým pohybem dráždí ryby, nebo nástrahu napíchneme na jigovou hlavičku a prochytáváme v různých hloubkách celý vodní sloupec. Pozor na protihrot, většina revírů povoluje bez protihrotu, případně ho musíme zamáčknout. Pstruzi nejčastěji jezdí dokola někdy těsně pod ledem, někdy až u dna a podle velikosti rybníku (nebo jiné nádrže) si i můžeme intenzitu záběrů předem vypočítat. Stačí sledovat ostatní rybáře a vidíme podle jejich záběrů, kam nasypané hejno granuláčů zrovna jede.
Jiné to je, když chceme lovit na revíru okouny, candáty, nebo jiné dravce, kteří jsou na tomto revíru přirozeně doma. Samozřejmě vynechávám lov štik na napíchnutou rybičku, bavíme se o umělých nástrahách. Přelstít hejno okounů je už práce pro opravdové mistry, tady je zapotřebí využít všeho umu, sakra zjemnit a nabídnout rybám například sedmičku fluokarbonový návazec s dvacítkou červeným háčkem, mikromarmyškou s připíchnotou umělou patentkou. Pokud se nám podaří takové hejno najít, máme o zábavu postaráno. Okouny lze i stáhnout krmením, jen nesmíme zapomínat, že je zima a tak krmíme co nejméně, zhruba dvě - tři deci na vycházku hodně tmavým krmením říznutým hlínou, aby to udělalo zakrmovací obláček, do kterého ryby rádi najíždějí. Tu a tam můžeme i stříhnout dvě - tři žížalky, aby ryby cítili jejich zápach.
JO