Na trhu se objevilo tolik druhů, barev, tvarů a velikostí, že by tento námět stačil zaplnit velmi slušnou knížku.
Řekli jsme si, že podstata a hlavní smysl marmyšek je její znázornění nějakého živočicha, třeba vývojové stadium líhnoucího se hmyzu, broučka, nymfy, pakomára, ale i třeba pulce nebo rybího potěru a proto je pro ryby naprosto přirozený a není jim nijak nápadný.
Většina všech marmyšek je vyrobena klasicky z olova , tedy zalitím háčku ve formičce do určitého tvaru, ale někde potřebujeme materiál těžší, než je olovo a tak se nejčastěji používá wolfram. Výrobci šli dokonce tak daleko, že se na trhu objevily i výrobky z materiálů, jako je mosaz, měď, stříbro, ale viděl jsem i například sklo, keramiku nebo plasty a podobně. 
Také se různě upravují například chemickou cestou, galvanizováním-pokovením a nebo se různě barví. Někteří rybáři si na marmyšky přivazují různé třásničky, bavlnky, nitě a podobně, které slouží k většímu dráždění například štik, okounů nebo dravců celkově a dobarvují si je různými reflexivními barvami( fosforem.)
Rybolovný způsob, kterým "taháme, "spouštíme" či "pohupujeme" s marmyškou v určitých intervalech, kdekoliv v libovolném vodním sloupci ode dna až k hladině, ať už s jakoukoliv připíchnutou nástrahou , není nijak v zákoně 99 ani v prováděcí vyhlášce 197 pojmenován, a tak se mu nejčastěji říká "marmyškování". Přesto, že je to něco mezi muškařením a ultralehkou přívlačí s velmi často chytanými feederovými pruty na jemnou špičku, naši zákonodárci k velké smůle zařadili marmyšku do přívlačových technik a to i když polovina lovených ryb je nedravá a tím nás bohužel ochudili o půl roku chytání.
Jeden z nejčastějších způsobů, jak s marmyškami v zimě na dirkách lovíme je, že otevřeme naviják a vlascem přes prst jí necháme pomalu klesnout až ke dnu. (velikost a tvar volíme podle hloubky, čím větší hloubka, tím těžší a kulatější tvar) Pokud jsme ucítili kdekoliv ve sloupci kontakt s rybou, lehce přisekneme, pokud ne, necháme jí asi minutu ležet na dně. Zaklapneme naviják a navineme asi 20 cm vlasce a opět otevřeme přes prst naviják a "bouchneme" o dno. Několikrát za sebou zvedneme a pustíme a pokud jsme opět nezaznamenali kontakt s rybou, prochytáme celý vodní sloupec až k hladině. Tento způsob je obzvlášť účinný například s připíchnutou patentkou, kouskem hnojní žížalky nebo červíkem. Ovšem pozor, jsou vody, kde je zakázáno lovit na živé nástrahy a tak použijeme umělé napodobeniny patentek, červů i žížal. Někde je ovšem i toto zakázáno a tak si musíme vystačit s různými těsty, kouskem housky, sýrem a podobně.
Další způsob, jak na dirkách můžeme lovit, je zastavení marmyšky v určité hloubce (nejčastěji nade dnem, ale i kdekoliv ve sloupci) a jejím "poskakování" jako když se nám třese ruka, třeba v půlminutových intervalech, čímž se snažíme znázornit prchající potěr před dravci. Velmi často bývá záběr hodně razantní a pokud nemáme seřízenou brzdu a nebo nedržíme pořádně prut, můžeme o něj i přijít, obzvláště po útoku na naší nástrahu pstruhem duhovým.
Marmyšky lze libovolně barvit a nápadům se meze nekladou.
Někteří výrobci prodávají spolu s hotovými marmyškami i připíchnutý twistřík v různých barvách.
Specielní marmyšky z wolframu, který je těžší, než olovo. Jako dráždidlo je v tomto případě použito červeného korálku a povrchová úprava se stříbrno-barevnou fleší.
Další vynikající speciály - wolframové marmyšky pozlacené, postříbřené a poměděné.
Ještě jedna velmi užitečná rada na závěr. Kupte si malý vrtáček (plus minus průměr 1) a noste ho v krabičce spolu s marmyškami. Skoro každá marmyška má po vyvrtání nebo galvanické úpravě v dirce pro protažení vlasce tzv. "grot", neboli ostrou hranu a právě o tuto hranu se velmi často vlasec přebrousí.. Vrtáčkem velmi jednoduše tuto hranu "strhnete" a tím si zachráníte spoustu jinak stracených ryb. Dole je již dirka "protažená", nahoře je s ostrou hranou.
A v čem že se marmyšky nosí k vodě? To je úplně jedno, stačí například krabička od kinofilmu, krabička od bombónů, krabička od háčků, pytlík, kovová krabička, nebo v něčem, co máte zrovna po ruce. Jediná podmínka je, aby marmyškám "nezvlhly"háčky a neměly tak šanci reznout.
