V tomto článku bych vám chtěl napsat o německých pískovnách , něco málo o jejich vzniku a účelu a samozřejmě o lovu kaprů na těchto pískovnách. V Německu podél toků řek je spousta krásných pískoven jak všichni víte, vznikaly těžbou písku a v Německu hlavně pro stavby dálnic a mostů a vždy je otevírali poblíž daných staveb a to proto, aby písek nemuseli vozit na stavby z velkých dále , bylo to ekonomické… Proč zrovna u vodních toků, protože písek se při těžbě proplachoval a čistil vodou. Po několika letech byla těžba skončena a vznikla krásná písková jezera , která postupem času zarostla vegetací a z většiny těchto pískoven se staly chráněné přírodní oblasti, rybářské revíry a přírodní koupaliště. Nás zajímají hlavně ty, které jsou určeny k lovu ryb.
Německé pískovny mě začaly hodně zajímat od té doby, co jsem začal před lety v Německu pracovat. Pár jsem jich navštívil jen na kukačku, abych viděl jaká je zde voda a chtěl jsem se poptat zdejších rybářů, jaké jsou v pískovnách ryby, jaké množství ryb a hlavně jak velké tam byly už chyceny. Spousta rybářů vám odpoví, ale zjistil jsem, že ne všechny odpovědi byly přesné. Postupem času jsem začal zjišťovat, jak získat povolení k lovu ryb na pískovnách, a také mě zajímal rybářský řád, hlavně co je povoleno a co je zakázáno. V Německu je totiž daný jeden zákon a ten zní, že při ulovení ryby, která má zákonnou míru, tato ryba nesmí být vrácena zpět, což je velice smutné a spousta rybářů toho s radostí využívá. Tento zákon se nevztahuje na soukromé vody a díky tomuto zákonu jezdí spousta Německých sportovních rybářů na závody do ciziny, protože v Německu není možné rybářské závody díky tomuto zákonu uskutečnit. To samé je také ve Švýcarsku a byl známý případ, kdy jeden rybář chytil štiku o délce 128 cm a pochlubil se na internetu a na videu měl záběr, jak jí pouští zpět a na jakém revíru ji chytil. Měl z toho soud a dostal 5000 Euro pokutu! Byl to drahý zážitek, a proto si rybáři při chyť a pusť musejí dávat velký pozor při pouštění chycených ryb zpět.
Většinu těchto pískoven obhospodařují rybářské spolky a na mnoho z nich se dostanete pouze, když jste členem daného spolku, nebo je možnost se tam dostat v doprovodu jednoho člena spolku a na některých pískovnách spolek dává povolenky volně, ale vždy je to omezené počtem povolenek za týden, aby nedošlo k tomu, že na menším revíru nebudete mít v danou dobu žádné volné místo k lovu. Toto se netýká velkých vod. Lov 24 hodin v kuse je povolen pouze na málo vodách v Německu a musíte hodně hledat a zjišťovat. Více revírů s 24 hodinovkou je spíše v bývalém východním Německu, ale při troše úsilí a trpělivosti krásné vody s lovem přes noc najdete i já sám jsem několik takových vod našel.
Jednu z těchto svazových pískoven jsem si moc oblíbil a rád na ní jezdím. Se štěstím jsem zde získal jednu ze čtyřiceti vydávaných ročních povolenek. Dostávám ji každý rok díky svému kamarádovi, který je členem spolku, jež má tuto pískovnu v užívání. Na této pískovně se rozprostírají dva krásné ostrovy, na které je zakázaný vstup z důvodu jejich ochrany a její vodní plocha má rozlohu 25 ha a průměrnou hloubku 3,8 metrů. Oblíbil jsem si ji pro její obtížnost a členitost. Obtížnost bych přisvědčil nevysokým počtem ryb a bobrům, kteří jak všichni víte, mají v oblibě shazovat stromy do vody, aby mohli ochutnat mladé šťavnaté větývky z koruny padlého stromu a pískovna je chráněná oblast, tak se zde nesmí padlé stromy odstraňovat, a tím pádem vznikají krásné místa pro lov kaprů. Zároveň je velmi obtížné velkého kapra po záběru zdolat, protože většinou to valí rovnou do stromu a ve větší vzdálenosti od padlých stromů nepřijde jen tak záběr od většího kapra, proto musíte být stále ve střehu a při záběru, co nejrychleji chopit prut a kapra přidržet a nepustit ho do stromu. Když nemá šanci do stromu, tak zkouší hloubku a v ten moment nasedáte na člun a kapra se pokoušíte zdolat z člunu, ale i přes to ho ne vždy zdoláte.Tato pískovna je o víkendech dost obsazená, tak musím většinou obsadit místo, co je volné. Na pískovně je zátoka, ve které se nachází bobří domeček postavený z větví, a tím pádem i spousta padlých stromů v okolí a ostatní rybáři zde moc nechytají, protože zátoka je jen 30 metrů široká a riziko vázky je velmi vysoké hlavně při zdolávání větší ryby. Jednu výhodu to ale má, když zde nikdo nechytá, je tu božský klid, a tak se zde zdržují kapři, které nic neruší, a proto jsem se rozhodl to risknout a zkusit chytit velkého kapra v zátoce.
Zajel jsem si na člunu zátoku důkladně prohlédnout a najít místo, kde je riziko nejmenší a kde bych mohl položit montáže. Našel jsem jedno místo nedaleko padlého stromu a po prozkoumání olověnkou jsem zjistil, že tam nejsou žádné vázky. Nacházelo se tam rozhraní tvrdého a měkkého dna a to byl pro mě dobrý podnět toto místo k lovu použít. Rozhraní bahýnka a pevného dna je velice dobré, protože kapři zde rádi hledají potravu. Nasají bahýnko, ve kterém se nachází přirozená potrava ( například patentky ), nasáté bahýnko s patentkami zpět vrhne na tvrdé dno, a tím se bahýnko oddělí od patentek a kapr si pochutná na čistých patentkách. Proto se vždy snažím olůvko položit do bahýnka a návazec s nástrahou na tvrdé dno, ne vždy se to ale povede. Na místě jsem naměřil hloubku kolem dvou metrů, což bylo v tuto dobu ideální, jen mě trošku vadila vysoká teplota vody, která byla na povrchu 28,2 stupňů a noci byly hodně teplé, takže se voda v noci moc neochladila. Stále jsem myslel na to, jak jsem již uvedl, že v zátoce je celý den a celou noc klid, není tolik prochytávaná rybáři, a tak jsem doufal, že v takovém klidu budou velcí kapři najetí. Tím jsem měl pro jednu montáž krásné místo k lovu a začal jsem hledat místo pro druhou montáž. Velice se mi líbilo místo na počátku zátoky zhruba dva metry od protějšího břehu , domníval jsem se, že by některé ryby mohly v noci najíždět z volné vody do zátoky a obráceně ze zátoky na volnou vodu, tak jsem se rozhodl jim druhou montáž položit do cesty a zkusit štěstí. Dno na druhém místě bylo tvrdé a hloubka jako u předchozího místa asi 2 metry.
Nastal čas pro přípravu a volbu montáží. Chvilku jsem se rozhodoval a nakonec jsem se rozhodl pro moji nejoblíbenější montáž a tou je klasická úniková inline montáž se 45 lb olověnou šňůrkou Mivardi Lead Core v provedení chameleon, s 30 centimetrů dlouhým 15lb ztuženým návazcem Mivardi Stealth Skinline v provedení Camou, háček velikosti 8 Grippera jako zátěž jsem použil 100 gramové potažené olovo. Jsou to mé nejoblíbenější komponenty k přípravě montáží, protože mi dávají jistotu svými skvělými vlastnostmi a svou nenápadností, přirozeností na dně. Návazce jsem zvolil záměrně delší, abych mohl lépe a snadněji položit návazec na tvrdé dno a olovo do bahýnka, kdyby byl návazec krátký, neměl bych takovou jistotu, že je návazec s nástrahou na tvrdém dně a stále bych si přemítal, jestli není nástraha náhodou utopená v bahně, protože přechod tvrdého dna na bahýnko je pozvolný.
Návazce jsou hotové, tak je třeba se rozhodnout, jak lovné místa nakrmit a v jakém množství krmit při takovém teplém počasí. Rozhodl jsem se nekrmit velké množství, protože zátoka není rozlehlá a nemusím sem ryby lákat a čekat až přijedou, tak nakrmím jen pár kuliček boilies a peletky dám do PVA punčošky těsně k nástraze a pár jich rozhodím kolem nástrahy na volno. Boilies rozhodím tak, že z něj udělám cestičku od padlého stromu až k nástraze a cestičku ze středu zátoky k nástraze celkově zhruba 15 až 20 kuliček boilies. Tato metoda krmení se mi už na několika výpravách vyplatila, a proto ji s oblibou využívám. Tato metoda je dobrá také v tom, že připlouvající kapři nejdříve okusí vzdálené kuličky boilies od lovného místa a než je kuličky navedou k nástraze, tak jich už pár okusili. Tím, že na ně nečekalo žádné negativní překvapení, tak jak se dostanou k nástraze, mají již k boilies určitou důvěru, takže nastražené boilie bez obav seberou. Nemusí to být na všech vodách stejné, ale za zkoušku to stojí a nic se tím nezkazí.
Krmení je rozhodnuto a je třeba určit jakou příchuť a velikost boilies použít pro vnadění a nástrahu. Po chvilce uvažování bylo rozhodnuto, pro lovné místo nedaleko padlého stromu jsem použil Rapid Champion Platinum SEA 18 mm kuličku v kombinaci s Rapid - Pop up SEA , kterou jsem z jedné strany kousek seříznul, aby více splynula s kuličkou boilies. Na návazec jsem jehlou navléknul PVA punčošku naplněnou 4 mm peletkama Rapid a sesunul po návazci až k háčku, který jsem částečně do punčošky schoval. Je to dobré v tom, že při položení montáže na dno, peletky po rozpuštění PVA punčošky udělají malou hromádku a háček je v nich určitou dobu schovaný. Pro druhou montáž jsem se rozhodl použít boiles Rapid Champion 007 - Robin Red, který má příjemné nasládlé aroma, které by v teplé vodě mohlo něco přinést a popku stejného aroma a na návazec jsem to nastražil stejným způsobem ,jako u první montáže, jen jsem PVA punčošku naplnil nadrceným boilies.
Teď už zbývalo jen montáže zavézt a položit na lovná místa, nakrmit výše uvedeným způsobem a s trpělivostí čekat na první záběr. Montáže jsem zavezl kolem půl desáté veče , kdy už se začalo pomalu stmívat. Mělo to jeden důvod, proč až před setměním. Mluvil jsem při příjezdu s kolegou, který byl na pískovně již týden a ten mi řekl, že zavezl montáže vždy kolem 18 hodiny večer a jednou o půl noci chtěl změnit nástrahu a při vytažení neměl na vlasu nic… Říkal, že se mu to nestává často, tak vytáhl prý i druhý prut a boilies na montáži také nebylo, tak mě napadlo, že při tak vysoké teplotě vody se boilies rychleji rozpouští a malé rybky ho rychleji udolají, proto jsem zavážel montáže později, abych se nesetkal se stejným problémem jako kolega.
První noc asi kolem půl jedné ráno se ozývá hlásič na levém prutu a já okamžitě s nadšením zvedám prut a cítil jsem, že ryba není velká, tak jsem ani nenasedal na člun a rybu jsem zdolal ze břehu a byl to malý asi 50 centimetrový sumeček, kterému zachutnalo boilies 007 - Robin Rád. Těchto malých sumečků je tu v poslední době docela dost, prý je sem přinesly záplavy ze zdejší řeky, ale i přes to mě záběr potěšil a s radostí jsem zavezl montáž na stejné lovné místo se stejnou nástrahou. Do rána se již nic nedělo, tak jsem se v klidu vyspal a když jsem vytáhl oba pruty kolem deváté hodiny ranní, tak jsem měl radost, že na obou montážích nastražené boilies zůstalo. Bylo sice trochu menší, ale to kaprům vůbec nevadí. Přes den jsem v takovém horku nechytal, abych ryby najeté v zátoce nerušil.
Přes den jsem navštívil pár známých rybářů, abych se dozvěděl, jestli jim přišel nějaký záběr a říkali, že jen velcí cejn, líni a občas Amur a prý na kapry je dost teplo. Tato pískovna nemá žádný přítok, jen do ní prosakuje voda ze zdejší řeky, tak voda jen tak nemění svou teplotu. Proto je třeba hledat zastíněná místa, kde je voda trošičku chladnější a obsahuje více kyslíku. Zátoka, kde chytám je díky relativně vysokým stromům převážně ve stínu. Jinak v průběhu dne jsem byl jednou hodit pár kuliček boilies kolem mých lovných míst.
Konečně jsem se dočkal dalšího večera a začal jsem chystat montáže k závozu, které jsem zavezl ve stejnou dobu jako předešlý večer. Montáže byly zavezené a já si připravil malou večeři, dal jsem si jedno pivečko a šel jsem spát, vše jsem dělal ve velkém klidu a hlavně bez rachotu a dupání, a co nejméně jsem svítil, aby ryby nepostřehly, že se děje něco nepřirozeného a ze zátoky neodplavaly. Krátce po třetí hodině ranní mě probouzí brutální jízda a já byl během pár vteřin u prutu, aby ryba nezajela do stromu, podržel jsem jí a když jsem viděl, že ryba je ve středu zátoky nasedám na člun a jedu jí zdolat. Ryba mi dávala v tak malém prostoru docela zabrat, ale po 25 minutách jsem viděl unaveného nádherného lysce, a když jsem ho podebral, hodně jsem si oddechl. V zátoce má tolik možností někam zajet, že při zdolávání vám srdce buší jako buben a modlíte se, aby vám přálo štěstíčko a kapr nikam nezajel… Měl jsem obrovskou radost, že tentokrát jsem zvítězil se štěstím já. Kapr byl velký a těžký, zachutnala mu kulička boilies Rapid Platinum SEA.
Netroufal jsem si odhadovat kolik váží, tak jsem to nechal na ráno, kdy ho zvážím, vyfotím a vrátím vodě zpět. Měl jsem nepředstavitelnou radost už jen z toho, že záběr přišel i přes tak teplé počasí a velmi kolísavý tlak vzduchu. Tato pískovna je velmi těžká voda a každý chycený kapr má pro zdejšího rybáře vysokou hodnotu. Po všech úkonech a velké radosti jsem montáž zavezl na stejné místo i přesto, že jsem v zátoce udělal velký rozruch jsem místu věřil. Zalehl jsem a v klidu usnul, ale nespal jsem dlouho za necelou hodinu a půl ze rozjel ten samý prut a já vybíhám z bivaku popadnu prut a tentokrát jsem rybu nedokázal zastavit... Musel jsem povolit, protože jsem cítil, že hlavní vlasec byl na maximum napnutý a určitě by prasknul a tím, jak jsem povolil ryba byla okamžitě ve stromě a já i přesto neztrácel naději sedl jsem do člunu a jel ke stromu. Ryba byla stále na háčku a ukrutně škubala s větví, za kterou se pověsila. Posvítil jsem do vody, abych se podíval, jak je to zaháknuté, ale během pár vteřin byla ryba pryč. Tentokrát zvítězila ryba nade mnou, je to smutné a zamrzí to, ale to už k rybařině patří, a s tímto rizikem vázky jsem do zátoky šel.
Ráno jsem s radostí vyndal kapra do podložky a po zvážení jsem měl obrovskou radost, protože vážil krásných 19,20 kg a tím se mi znovu potvrdila pověst velkých ryb na této pískovně, kde můžete na záběr od pěkného kapra čekat i měsíce. Ve mě to nechalo nezapomenutelný zážitek a vím, že se budu stále na této vodě pokoušet o překonání 20 kg hranice, což bude stát určitě spoustu úsilí, trpělivosti a hodně strávených nocí, ale byli tu chyceni kapři i přes 25 kg a to mě sem stále táhne a věřím, že s trochou štěstí by se to mohlo podařit. Musíme stále věřit a překonávat sami sebe a také věřit svým nástrahám a technikám lovu , to je to co nás stále k vodě táhne a naplňuje.
Přeji všem ostatním rybářům hodně štěstí v lovu a při nejmenším spoustu takových zážitků a úspěchů od vody.
Roman Zeman
