V prvním díle jsem vám popisoval mé způsoby lovu a způsoby krmení na francouzském revíru, kde se nesmí používat čluny ani zavážecí lodičky, kde se všechny úkony musí provádět ze břehu čili lov na velké vzdálenosti. V tomto článku bych vám chtěl popsat mé způsoby a taktiky lovu na revíru, kde se můžou používat čluny i loďky, ale je to revír, který je známý svou velkou obtížností lovu a kde je třeba opravdu velké trpělivosti a stálého zkoušení nějaké dobré taktiky a způsobu lovu k dosažení záběru aspoň od jedné pěkné ryby za týdenní výpravu. Velice lákalo to zkusit, i když jsem si byl vědom, že se může dostavit i neúspěch, ale to už k rybařině prostě patří a musí se to brát sportovně. Obtížnost této vodě bych přisuzoval dlouhodobému tlaku rybářů, ale také hlavně na tomto revíru je porostlých devadesát procent vodní plochy v souvislé vrstvě vodní trávou, která dosahuje i délky třech metrů, ale nevyrůstá až k vodní hladině a končí půl metru pod hladinou, což v čisté vodě se dá řešit, ale když po dešti nebo bouřce se voda zakalí z prachu těženého písku, tak je velmi obtížné montáž slušně položit. Na volných místech, která nejsou zarostlá vodní trávou, se pro velkou opatrnost kaprů záběru dočkáte opravdu náhodně, jelikož jsou nejvíce prochytávané a opatrné ryby se jim vyhýbají, proto nezbývá než přijít na nějakou pro ryby nenápadnou strategii lovu.
Po vybalení všech potřebných věcí jsem nasedl do člunu a vyrazil s echolotem na průzkum mé lovné části pískovny, abych mohl začít přemýšlet o taktice, montážích a nástrahách pro úspěšný lov. Voda byla lehce přikalená , ale průhlednost byla zhruba jeden metr, takže jsem dobře viděl, jak je daný úsek prorostlý trávou a na echolotu jsem sledoval hloubku a členitost dna. Echolot ukazoval velkou proměnu hloubek čili bohatou členitost dna , ale můj dojem byl, že tyto proměny hloubek byly hodně ovlivněné hustotou vodní trávy u dna, a tak jsem použil pro měření hloubky šňůrku s olovem, což bylo přesnější. Našel jsem si tři lovná místa v trávě s různou hloubkou a hustotou vodního porostu aby tato místa byla dostatečně vzdálené od sebe. Abych pokryl co největší plochu a průtahy, ale hlavně když přijde menší ryba a já budu muset na člun kvůli trávě, tak abych to na ostatních lovných místech moc nepoplašil, protože jak jsem v úvodu psal moc záběrů a obzvlášť v této roční době při klubání a líhnutí hmyzu a larev nepřichází. Předpokládal jsem, že by toto rozmístnění mohlo být dobré, když jsem na tomto revíru poprvé a není dostatek informací, podle kterých by se snadněji rozhodovalo.
Začal jsem přemýšlet o montážích a při tom jsem průběžně pozoroval vodu, jestli neuvidím nějaký pohyb ryb, ale žádný pohyb ryb v mém lovném úseku jsem nezaznamenal. Rád pozoruji vodní hladinu a prostředí pod ní, což hodně napomáhá k zjištění, jaké montáže by byly pro toto prostředí nenápadné a přirozené, aby nějaký záběr od pěkného kapra přišel.
Při každé výpravě mám vždy na jednom prutu mou oblíbenou klasickou inline montáž s dvanácti až patnácti centimetrovým návazcem, delší převlečnou gumičkou a háčkem velikosti 6. Pro výrobu této montáže používám návazcovou potahovanou 15 lb šňůrku Stealt Skiline barvy Camou, 58 mm dlouhou převlečnou gumičku matově zelené barvy, háček velikosti 6. Gripper Hook, rovnátko háčku matně zelené barvy velikosti L, 100 gramové olovo se speciální povrchovou úpravou a obratlík Quick Change Swivel velikosti 4. Tato montáž z mého pohledu je díky těmto použitým materiálům velmi přizpůsobivá vodnímu prostředí což většinou přináší při správném položení, nebo náhozu v kombinaci s dobrou nástrahou a správnou volbou lovného místa záběry od větších obezřetných ryb. Druhá montáž byla úplně stejná, jen návazec byl delší, asi 50cm dlouhý a háček bez rovnátka. Tento návazec jsem udělal záměrně dlouhý, protože jsem se rozhodl vyvážit 15 mm kuličku boilies s plovoucím boilie tak, aby se celá nástraha vznášela volně ve vodním sloupci a předpokládal jsem, že by tato taktika mohla být zde úspěšná. U třetí montáže jsem návazec vyrobil z 15lb Fluorcarbonu o délce 25 cm a použil jsem menší háček velikost 8. a jako vlas jsem použil transparentní silikonovou nit o průměru 0,25 mm, která je velice jemná, pruží a je prakticky neviditelná.
Výběr nástrah byl jednoduchý, 15 mm kuličky Rapid Platinum Devil Squid a 15 mm kuličky Rapid Platinum Sea. Volil jsem v tuto dobu raději menší nástrahy, protože bylo ve vodě opravnu požehnaně přirozené potravy a hlavně mi tyto nástrahy přinesly už krásné úlovky a hodně na ně spoléhám. Zavezl jsem montáže na lovná místa a nakrmil jsem pouze v PVA punčošce pár 4 mm peletek Rapid Extreme Enzymatic Protein a do okolí položených montáží jsem poházel pár 15 mm kuliček boilies a to tak, aby byly hezky rozprostřené, protože přirozená potrava se ve vodě také nevyskytuje na hromádkách, ale rozprostřená a takto nakrmené boilies ryby přijímají s menší opatrností, protože to vypadá přirozeně a můj názor je, že tato taktika vnadění přináší záběry od větších ryb a už se mi to několikrát na stojatých vodách potvrdilo. Bylo vše připravené a už zbývalo jen trpělivě čekat a věřit, že nějaký pěkný záběr přijde.
Pokládání montáží v tak hustě zarostlých vodách, kde musím montáž položit přímo do husté trávy a to ještě tak, abych si byl stoprocentně jistý, že leží správně a není nic zamotané, jsem zjistil, že není úplně zas tak jednoduché, proto jsem celý návazec protáhl do PVA punčošky naplněné 4 mm peletkami , která byla dlouhá stejně jako délka návazce a tím jsem věděl, že se návazec dostane krásně v trávě až ke dnu díky hmotnosti vložených peletek a nezamotaný díky dobře naplněné punčošce která drží návazec pěkně napnutý. Někdy ještě používám větší PVA sáčky, do kterých vložím návazec s PVA punčoškou a i olovo a sáček propíchám, aby se dobře potopil.
První noc se nic nedělo a další noc to pokračovalo také bez záběru. Na vodní hladině jsem nějakou velkou aktivitu také nezpozoroval, jen občas jsem v noci slyšel výskok ryb. Po druhé noci jsem šel obejít pískovnu a optat se rybářů, jak to jde u nich a trošku posbírat informace od lidí, kteří už zde v minulosti nějaké ryby chytili. Moc rybářů v tuhle roční dobu zde nebylo, jeden němec, dva Belgičani a dva rybáři z Anglie, kteří seděli přímo naproti mně. Zeptal jsem se, jak jsou na tom a co chytili. Byli na tom stejně jako já, tak jsem pokračoval dál k rybáři z Německa a ten byl na tom také stejně, ale aspoň mi dokázal říct více informací, protože je již na tomto revíru po čtvrté a dříve chytl kapra s největší hmotností 19 Kg lysce, ale viděl vytáhnout velké kusy a byl zde vytažen největší koi kapr s hmotností 24 Kg. Jednu dobrou informaci jsem přece jen dostal ... říkal, že jízda člunem na vodu znamená si záběr o tři dny oddálit, že ryby na to negativně reagují, takže jsem okamžitě začal přemýšlet o tom, co udělám, abych co nejméně jezdil s člunem na vodu. Když jsem se vracel zpět, viděl jsem Angličany, jak balí a když jsem se zeptal, odpověděli, že přejíždějí na jiný revír hned vedle. Jakmile jsem přišel zpět na mé stanoviště, vzal jsem člun a jel jsem se podívat do zátoky, do které jsem se díky lovným místům angličanů nemohl podívat. V zátoce jsem viděl hejno velkých amurů a spoustu velkých kaprů u hladiny. Tato zátoka je chráněná, je to třecí místo všech ryb, takže rybolov zakázán, ale něco mě přece jen hned napadlo. Tyto ryby určitě večer vyplouvají ze zátoky na volnou vodu a brzo ráno se vracejí do klidu do zátoky zpět a říkal jsem si, že bych toho mohl využít a na poslední tři noci bych mohl jednu montáž položit doprostřed průplavu, co vede ze zátoky a je asi pětadvacet metrů široký, po okrajích hodně mělký a prostředkem vede malé koryto asi metr třicet hluboké a kterým určitě tyto ryby proplouvají, a tím jim to položím přímo do cesty, což by mohlo vést k úspěchu. Jedno riziko tam ale bylo, a to že průplav byl asi 130 metrů od mého stanoviště a v zátoce samé keře a stromy ve vodě, a jakmile kapr si to při záběru nasměruje do zátoky, budu mít co dělat, abych byl co nejdříve s člunem při zdolávání na okraji průplavu. Abych o případnou rybu nepřišel, bude to spíš o štěstí, ale i přes to jsem byl rozhodnutý toto riziko podstoupit.
Připravil jsem jednu montáž s jednou plovkou Devil Squid, protože plovka se během tří nocí nerozpustí a vydrží na vlasu. Zavezl jsem ji do koryta průplavu a položil jsem jí do metrové hloubky do nízké trávy tak, aby plovoučka byla těsně nad vrcholky vodních rostlin a háček byl schovaný v trávě, a hlavní vlasec jsem též ponořením špičky prutu schoval do rostlin. Další dvě noci se nic nestalo, ale na vodu jsem nejezdil a zachovával jsem v mém lovném úseku klid a to byl velice dobrý tah, protože odpoledne se začaly objevovat ryby na hladině blízko průplavu a já začínal mít příjemný pocit, že by se mohlo něco poslední noc dít. V devět hodin večer před poslední nocí se ozval hlásič na prutu zavezeném v průplavu, začala prudká jízda a já neváhal, vzal prut, skočil do člunu, zajistil motor a vyjel jsem zdolávat. Ryba měla sílu a já viděl jak napínající se hlavní vlasec zvedá trávu z vody. Musel jsem stále trávu odstraňovat z hlavního vlasce, protože při velkém nábalu by tráva mohla být tak těžká, že by se hlavní vlasec mohl přetrhnout a já bych rybu ztratil. Když se mi podařilo travnatý úsek překonat, ryba si to namířila přesně, jak jsem předpokládal do zátoky, ale naštěstí jsem byl již na okraji průplavu a viděl jsem, jak mě táhne do keřů. V tom okamžiku jsem kouknul do vody a viděl jsem, že je tu mělko, tak jsem z člunu seskočil a pořádně zapřel a rybu do keřů nepustil. Po chvilce jsem už cítil, že ryba slábne a vydala se zpět do hloubky a já naskočil s malými obtížemi zpět na člun a vydal se za rybou a po chvilce jsem měl úžasně stavěného řádkového kapra v podběráku. Kapr vážil krásných 21 Kg a opravdu mi zatopil, ale zároveň udělal obrovskou radost. Je to opravdu můj nejcennější úlovek kapra a pro mě nezapomenutelný zážitek, protože toto rozpoložení šupin není opravdu tak časté a ještě chycený z tak obtížného revíru. Možná kdyby se Angličani nepřemístili a já do zátoky nezajel a nezachoval klid a nebyl trpělivý, mohlo by vše dopadnout úplně jinak, a myslím si, že kdyby tato voda byla plně obsazená rybáři, tak se ryby více pohybují a tím by určitě mohlo být záběrů víc, ale třeba také ne.
Zde je opravdu vidět velkou rozdílnost v revírech, a že získané zkušenosti z jednoho revíru nemusí platit na druhém a je stále co poznávat, vymýšlet a zdokonalovat se pro další krásné úlovky a nezapomenutelné zážitky od vody.
Petrův Zdar
Roman Zeman
