Neustále omílané téma krmení mě přivedlo na myšlenku vyzkoušet jednu z taktik využívaných nejedním předním kaprařem. Jedná se o plošné rozptýlení krmení na velkou plochu v daném revíru, kdy pak z okrajů krmného místa, nebo i mimo dosah lovného místa dochází k umístění montáží.
Většinu času stráveného na rybách a to hlavně v jarním a podzimním období věnuji lovu na Novomlýnských nádržích. Zde testuji různé způsoby lovu, montáže, druhy boilí, jejich velikost, selektivitu a snažím se o ulovení co nejvíce trofejních kaprů. Za trofejní považuji v našich podmínkách kapry nad dvacet kilogramů. Mnozí z Vás si řeknou „ten je nenažraný, menší kapr taky udělá radost“. Ano, samozřejmě, každý kapr udělá radost, z každé ulovené ryby jsem nadšený, jen prostě lov na Novomlýnských jezerech považuji za lov trofejních kaprů, neboť s podivem se zde ještě stále nějaké procento těchto kaprů vyskytuje. Když se chci pobavit a zachytat si větší množství kaprů, zajedu si na menší svazové revíry, kde se pobavím a za dopoledne jsem doslova „vychytán „. Ale to už jsem odbočil.
V posledních letech jsem na jezerech vyzkoušel různé taktiky vnadění, od pár kuliček pouze na PVA přívěs bez dalšího vnadění až po masívní krmení partiklem, peletami a boilím v okolí lovného místa. Každá z těchto taktik mi přinášela v určitém období někdy lepší, někdy horší výsledky. Krásně na jezerech je to, že přesně nevíte, jak se v tu danou dobu budou ryby chovat, zda se právě nachází poblíž lovného místa, nebo jsou hejna stažena větrem na druhý konec jezera a vy do vody můžete doslova „navézt“ vagon krmení a je Vám to k ničemu. Vzpomínám si před pár lety, kdy mi výborně fungovala taktika krmit, krmit a pořád krmit v okolí lovného místa, po každém záběru jsem kobroval 50 – 100 kuliček boilí, když jsem několik hodin neměl záběr, opět jsem jel místo přikrmit a většinou se mi tato taktika vyplatila a několikráte jsem parťáka řádně „přechytal“. Najednou nastal podzim, začátek října, voda měla ještě velice dobrou teplotu a já opět zvolil stejnou strategii a od prvního dne jsem kaprům „dával“ co to šlo, do vody létalo boilí i pelety a já v očekávání velkých úlovků jsem byl úplně nažhaven. Parťák tenkrát přijel na výpravu jen s pár kilogramy boilí a nic víc. Prý se mu nechtělo tahat zbytečně moc krmení a ani neměl moc času na přípravu a prý to odchytá na pár kuliček. Já se v duchu pousmál a čekal jsem smršť záběrů z mých krmných míst, což se však nestalo. Parťák k montáži umístil 7-10 kuliček do PVA punčochy a bez dalšího dovnaďování poslal montáže do vody. Nic víc. Hned první noc měl několik jízd od kaprů kolem 17 kg a já nic. Zatím jsem byl v klidu, ale když se záběr na moje pruty nedostavil ani druhého dne, zatímco parťák zdolal několik dalších krásných kaprů, byl jsem mírně řečeno „rozladěn“. Proto jsem oba pruty po vzoru mého kolegy nahodil zhruba 50 metrů od prokrmených míst a začal jsem mít také první záběry. Takovýchto obdobných situací jsem zažil několik.
Letošního roku jsem při dvou týdenních výpravách nabyl dojmu, že je zase něco jinak. Kaprům trvalo i dva dny, než začali přijímat nabízené nástrahy z mých lovných míst, které jsem celkem „solidně“ prokrmoval peletami a boilím. Z toho jsem usoudil, že jsou kapři více opatrnější a do hodně krmených míst, z kterých měli zřejmě z minulosti respekt, najíždějí opatrně a až po více dnech. Jestliže strávíte na výpravě 4-5 dnů, tak se Vám nechce čekat z toho dva tři dny, než kapři najedou. Jelikož můj kolega „jel“ svoji taktiku málo je někdy více a jeho četnost záběrů byla vyšší než moje, rozhodl jsem se pro další experiment. Na další výpravu jsem si stanovil taktiku plošného vnadění lovného místa, kdy jsem na volnou vodu bez vázek umístil jednu tyčovou bójku a prostor zhruba 100 x 100 metrů jsem rozkrmil peletami a boilím. Říkáte si „ten toho krmení musel mít náklaďák“, ale není tomu tak. Samozřejmě krmení jsem spotřeboval hodně, ale ne více jako obvykle. Na rozjetí místa jsem zprvu zvolil pelety Rapid Classic Halibut průměru 20 mm a boilí rolované ze směsi SEA v průměrech 20 a 24 mm, později jsem místo dokrmoval více boilím.
Místo lovu jsem pomalu projížděl člunem a z tohoto jsem vytyčený prostor prohazoval lehce boilím a peletami, žádné „kobercové krmení“, ale zhruba vždy přibližně po metru jsem do vody vhodil pár „koulí“ a pár pelet. Takto jsem celou plochu „připravil“ a čekal, co se bude dít. Očekával jsem z předchozích poznatků, že větší kapry jsem odchytával mimo výraznějších vázek na volné vodě a že tomu bude i nadále. Dále jsem spoléhal na to, že větší kusy nejezdí většinou ve velkých hejnech, ale jsou spíše samotářští. Intenzívně krmené místo s sebou přináší i větší procento krmících se ryb, asi ne vždy větším exemplářům může vyhovovat, proto jsem krmil větší prostor řídčeji, abych se vyhnul kumulaci krmení a tím pádem nepřilákal velké množství ryb. Nechtěl jsem lovné místo koncentrovaně rozkrmit jen na pár metrech, jako tomu bylo na předchozích výpravách, neboť se mi zdálo, že kapři jsou v tomto období jakoby opatrnější a z počátku se těmto krmeným místům vyhýbali, nebo jim méně důvěřovali.
Místo jsem si takto připravil ráno a pruty jsem nahodil na oba okraje tohoto plošně rozkrmeného místa a čekal. Navečer jsem akci zopakoval a opět jsem místo plošně rozkrmil jako ráno. Následujícího dne dopoledne mne z letargie probudil hlásič, který z ničeho nic začal vydávat souvislý tón krásně plynulé jízdy. Nemeškal jsem a zasekl, no co Vám budu povídat, nastal nádherný souboj, na jehož konci jsem byl vítězem. Už při zdolávání mi bylo jasné, že se jedná o těžkou rybu, při pohledu na kapra v podběráku mi málem spadla brada. První kapr výpravy a hned takový „mamlas „ to bylo něco. Po zvážení a měření jsem skákal radostí, délka 99 cm, váha 21,20 kg. Fantazie, první kapr a hned trofejní velikost, byl jsem nesmírně šťastný. Po rychlém fotu byl kapr vpuštěn do svého živlu.
Plný energie jsem opět místo přikrmil jako obvykle v celé jeho ploše a začínal jsem věřit, že tentokrát to dělám správně. Odměnou byl toho dne další krásně stavěný šupík s váhou 17 kg, což byl skoro zázrak. Dvě ryby s takovými váhami byla fantasie. Dalšího dne si vybralo moje místo hejno vytřených kaprů, které jsem odchytával spolehlivě několikrát denně na oba pruty. Jednalo se „říční“ formu kapra, délkami dosahovali až 90 cm, nejtěžší z nich měl „pouhých“ 13 kg, což je na takovou délky kapra dost málo. Co jim chybělo na váze, to doháněli na bojovnosti. Poslední dva dny výpravy se na mém místě doslova zabydleli a žádného většího kapra z dosud nevytřených exemplářů k nástraze nepustili. Tuto výpravu jsem hodnotil jako z říše fantazie, nedostal jsem se na kapra pod deset kilogramů, což bylo až neuvěřitelné.
Taktika plošného rozkrmení místa se mi tentokrát vyplatila na 100%. Mohlo jít o náhodu, ale každopádně je to jedna z cest, jak „neusnout na vavřínech“ a neustále zkoušet něco nového. Koho z nás by bavilo neustále chytat tím stejným zažitým stereotypem a čekat, jestli kapři „půjdou“ nebo ne a zkoušet to zase jindy. Jestliže zvolená taktika funguje jak má, nic na ni neměním. Jakmile však nabydu dojmu, že to „není ono“, snažím se s tím něco udělat a jednou z cest je i zvolit jinou taktiku krmení.
Nádherně strávené chvíle u vody přeje
Za Mivardi team
Radim Hanák
