Konečně přišel první den mé čtyřtýdenní dovolené, na kterou jsem se už netrpělivě těšil, protože jsem si připravil návštěvu dvou hodně rozdílných francouzských vod, jenž svou rozlohou dosahují přibližně 22 hektarů. Jejich rozdílnost bych přisuzoval obtížnosti způsobu lovu. V tomto článku bych vám chtěl popsat své metody krmení a lovu, které jsem použil k docílení záběrů na první navštívené vodě, kterou už trošku znám, ale na které se ryby dokáží chovat každý rok úplně jinak. Vybral jsem si záměrně tuto vodu, protože každý rok si musím aspoň jednou zachytat na vodě, kde není povoleno zavážení člunem ani zavážecí lodičkou a kde se musí celkem daleko házet a krmit, abyste dosáhli na ryby, které se zdržují převážně dále od břehu z důvodu velkého tlaku rybářů, což je například známé při závodech na Dešné, kdy při obležení celé vody se ryby stáhnou také co nejdál od břehu.
Na základě zjištěných informací od rybářů, kteří už tuto vodu letos navštívili, jsem se dostatečně připravil, aby mě nic nepřekvapilo. Věděl jsem, že budu potřebovat kvalitní krmení, kvalitní nástrahy a samozřejmě v dostatečném množství. Dostal jsem takový nápad vzít všechny starší zásoby boilies RAPID, všechno rozdrtit, promíchat a bylo jedno jakého aroma a jakého složení. Do této nadrcené směsi jsem přidal tři kbelíky Methodmixu Champion, který dobře uvolňuje pachy a velice dobře pojí a toto pojení je důležité pro přidání partiklu do krmných koulí, aby se v letu nerozpadaly. Směs měla velice pěknou strukturu a dobře se s ní pracovalo.
Způsoby krmení na dálku:
Jak jsem již v úvodu psal, je třeba na tomto revíru dostat krmení dál od břehu a zvolit ten správný způsob krmení. Pro krmení na delší vzdálenosti máme několik možností, buď krmit krmící raketou, spombem a nebo krmícím košíčkem. Způsob krmení volím podle toho, jaké krmení chci na lovné místo dopravit. Pro hrubé a nepojivé krmení jako jsou pelety, partikl, půlené nebo i celé boilies dopravuji spombem a nebo krmící raketou. Methodmixové koule dopravuji na krmné místo krmícím košíčkem, ale je nutné mít správně namíchaný methodmix a to tak, aby se připravené methodmixové koule nerozpadaly již při letu, ale až při dopadu na hladinu. Já jsem na tomto revíru použil můj nejoblíbenější způsob a to je krmení košíčkem.
Každý způsob krmení na dálku má z mého pohledu své určité pro a proti. Kladem při krmení spombem nebo krmící raketou je, že je velice přesné, co se vzdálenosti týče, protože po náhozu spombu nebo rakety na označené lovné místo si vlasec zaháknete za klip na cívce navijáku a vždy při dalším náhozu hodíte do stejné vzdálenosti v jedné linii. Dalším kladem u spombu je, že se dá naházet dostatečné množství krmení... Protikladem z mého pohledu je, když chcete místo prokrmit dál a nebo blíž, musíte vlasec z klipu na cívce po náhozu odháknout a poposadit o třeba 2 metry dál nebo blíž. Při házení spombem, který může vážit až 250 gramů se zaháknutým vlascem v klipu cívky je třeba těsně po odhozu držet prut v kolmé poloze a ne špičkou prutu dopředu jako při běžném náhozu, protože při prudkém hodu spomb dokáže svou váhou vlasec v klipu přetrhnout, a nebo vytrhnout klip z cívky. U kolmo drženého prutu špička náraz odpruží, ztlumí a tím zabrání těmto nepříjemnostem. Ještě takovým malým protikladem je, že spomb po nárazu na hladinu dělá rány a na některých vodách to může na nějakou dobu ryby poplašit a tím prodloužit dobu k prvnímu záběru, ale jsou známé vody, kde se tento způsob krmení používá často a tyto rány způsobené dopadem spombu na hladinu ryby naopak přitahují.
Jak jsem již psal mou nejoblíbenější metodou je krmení košíčkem. Krmící košíky si vyrábím sám z pevnějších plastových lahví a lze se na ně super spolehnout. Výhodou krmením košíčkem je, že nemusím každý hod navíjet 100 metrů vlasce jako při krmení spombem, protože košíček padá maximálně 10 metrů přede mě a tím pádem mám i rychleji nakrmeno. Methodmixové koule nedělají při dopadu na hladinu takovou ránu, protože se nárazem o hladinu rozpadnou. Malým nedostatkem tohoto způsobu krmení je, že je třeba si házení natrénovat tak, abychom se trefili tam, kam potřebujeme a zejména při krmení na delší vzdálenosti, kde také velkou roli hraje vítr.
Vždy, než začnu kmit, si samozřejmě označím markerem lovné místo. Určím si směr hodu a v tomto směru si najdu na protějším břehu nějaký bod, třeba keř, strom, trs trávy nebo něco podobného, abych druhý den při krmení měl správný směr a krmil ve stejném lovném místě, protože vždy je lepší po nakrmení marker vytáhnout, aby se nám při zdolávání ryba nezamotala do vlasce nestaženého markeru. Již jsem se setkal s rybáři, kteří marker nestahují. Hlavně je třeba nezapomenout před vytažením markeru po nakrmení zaháknout vlasec do klipu cívky, abychom si druhý den při náhozu markeru byli jisti, že ho máme ve stejné vzdálenosti. Jakmile mám marker na místě, kde jsem se rozhodl lovit a krmit, tak jako první, než začnu krmit, zkusím nahodit jeden prut s montáží a nástrahou do lovného místa, abych se ujistil, že tam s jistotou dohodím, jinak bych nakrmil v místě, kde prakticky nemůžu lovit, protože tam nedohodím a vždy si ještě nechávám nějakou rezervu ve vzdálenosti v případě, že by začal foukat silný protivítr, který by mi též znemožnil do lovného místa nahodit. Po náhozu lovného prutu zkusím nahodit první methodmixovou kouli, abych se též přesvědčil, jestli do lovného místa krmným košíčkem kouli dohodím, a když je vše v pořádku, tak začnu krmit.
Methodmixové koule si připravuji těsně před krmením, protože z vlastní zkušenosti vím, že když jsem si připravoval krmné koule dlouho dopředu, tak mi oschly na povrchu a popraskaly a při náhozu se rozpadly již při letu. Nedoletěli až na krmné místo a musel jsem krmné koule zase rozdělat, směs promačkat a koule namačkat znovu. Velikost methodmixovích koulí jsem vždy přizpůsoboval vrhací zátěži prutu a vzdálenosti krmného místa od břehu. Mně se nejvíce osvědčila zhruba velikost větších mandarinek. Směs na krmné koule míchám tak, že jako první do míchací nádoby dám přiměřené množství drobného a hlavně dobře uvařeného partiklu, přidám aminoliquid stejného aroma jaké má boilies, na které budu chytat. V mém případě Rapid aminoliquid Devil Squid, toto promíchám a postupně přidávám uvedenou suchou směs a to tak dlouho, až směs dosáhne správné pojivosti pro tvoření krmných koulí. Pojivost si průběžně zkouším zmáčknutím směsi, a když správně pojí, tak už suchou směs nepřidávám a začnu tvořit krmné koule a ještě dělám to, že první udělanou kouli vyhodím do vzduchu nad hladinu vody, abych se přesvědčil, že se při nárazu na hladinu rozpadne. Jestliže přidávám do krmných koulí partikl, peletky nebo třeba na čtvrtky rozkrájené boiles, tak vždy v takovém poměru, aby krmné koule držely při letu pohromadě. Předem je třeba si tento poměr vždy vyzkoušet.
Pro tuto výpravu jsem si připravil jednoduché mé nejoblíbenější inline montáže s krátkým 10 až 12 centimetrů dlouhým návazcem a pevnou 5,8 centimetrů dlouhou převlečnou gumičkou, aby se při náhozu nemotal na hlavní šňůru. Pro sestavu montáží jsem použil výrobky kaprové olůvka X5 100 gramů, potahovanou šňůrku STEALTH SKINLINE camou 15 lb, háček GRIPPER HOOK vel.6, rovnátko RING ALIGNERS vel.L řasově zelené barvy, obratlík QUICK CHANGE SWIVEL vel.4 černé barvy a převlečnou gumičku ANTI-TANGLE SLEEVE semi stiff matné zelené barvy.
Zbývalo se rozhodnout na jakou nástrahu chytat, protože jak jsem se dozvěděl, tak ryby byly pár dní po tření, takže jsem nepředpokládal nějaký velký příjem potravy a rozhodl jsem se pro malé nástrahy. Velkou šanci jsem dával RAPID Champion PLATINUM Devil Squid 15 mm uzavřený pop up kukuřicí MAGICORN žluté barvy. Takto jsem připravil 3 pruty, které jsem nahodil přímo do krmného místa a čtvrtý prut jsem nahodil dva metry od rákosu a asi patnáct metrů daleko od mého stanoviště a na tomto prutu jsem vyzkoušel 2 pelety EXTREME Enzymatic protein o velikosti 16 mm.
Vše bylo nahozené a zbývalo jen čekat na záběr. Tlak vzduchu nebyl zrovna příznivý, ale věřil jsem, že k ránu by se mohlo něco přijít. Do deváté hodiny ráno se nic nepřihodilo, tak jsem připravil krmení a začal krmit. Hodil jsem na krmné místo pouze pár krmných koulí, abych to nepřehnal díky nízké aktivitě ryb. Překontroloval jsem nástrahy na návazcích a vše přehodil, potom jsem si udělal snídani a čekal...
V půl druhé odpoledne, což jsem vůbec nepředpokládal, přišel první záběr. Popadám prut a cítím i na tu dálku slušný odpor, žádné cukání. Je mi jasné, že to není žádný prcek, ale pěkná ryba. Zdolával jsem ji asi 25 minut a do podběráku jsem podebíral krásného lysce. Měl jsem obrovskou radost, když při zvážení lízala ručička váhy 20 kilovou hranici. Nebýt ryba vytřená, určitě by to bylo lepší, ale to nic nemění na radosti z chycené ryby a pocit, že jsem dělal vše správně.
Nahodil jsem prut a po deseti minutách po náhozu přišel záběr na prut hozený u břehu, chvilce jsem podebíral krásného lína, kterých jsem za týden nachytal 21 kusů a vše na EXTREME Enzymatic Protein pelety 16 mm, velice línům šmakovali. Byla to příjemná zábava, protože váha línů se pohybovala mezi 3,5 až 4,5 kilogramy, což potěší, ale na druhou stranu přišel jsem na kapry. Ti bohužel nebyli tak aktivní, jako líni. Od vytažení prvního kapra uběhli čtyři dny a záběr žádný, bylo také velké horko a tlak vzduchu se nezlepšoval, já si přál aspoň trochu deště nebo větru, ale počasí se nedá poroučet, tak nezbylo než čekat.
Předposlední noc se nic nestalo, jen líni mě nenechali vyspat. Kolem desáté dopoledne jsem vstával, začalo trošku foukat a po chvilce i silně pršet, ale netrvalo to dlouho a asi po hodině a půl bylo po všem. Jenom zůstalo lehce zataženo, ale změnil se tlak vzduchu. Dostal se do normálu a to by mohlo být dobré pro poslední noc.
Naházel jsem kolem 15 krmných methodmixových koulí na krmné místo, vyměnil nástrahy a čekal na záběr. Do tmy se nic nedělo, tak jsem se natáhl na lehátko a usnul. Zhruba o půlnoci mě probouzí tón příposlechu, záběr na prostřední prut a já věřil, že to není zase lín, ale jak jsem zvedl prut, věděl jsem, že je to kapr. Krásný 9 kiloví šupík, nebyl velký ale udělal mi radost po čtyřdenním neúspěchu. Krásné bylo to, že sotva jsem zalezl do bivaku, přišel záběr na druhý prut a tentokrát jsem při zdolávání cítil větší rybu, byl to krásný dlouhý 17ti kilový šupík, který pořádně bojoval a dal mi opravdu zabrat. Měl jsem příjemný pocit.
Do rána už žádný záběr nepřišel a já začal pomalu balit. Jen jsem zabalil bivak, ozval se krátce příposlech, tak se otočím k prutům a vyletěl svinger na pravém prutu. Zvednu prut a zase krásný necukavý odpor a super zážitek ze zdolávání a mohl jsem se radovat z krásného 15 kilového vysokého šupíka. Byl to pro mě krásný dárek z tohoto revíru před odjezdem. Spokojeně jsem vše dobalil a s příjemným pocitem jsem vyrazil domu.
Přeji všem rybářům štěstí v lovu, spoustu krásných úlovků, a aby také z výprav odjížděli s takovým příjemným pocitem, s jakým jsem odjížděl.
Petrův Zdar Roman Zeman
