Zima byla dlouhá a já se nemohl dočkat první letošní výpravu, kterou jsem přes zimu naplánoval na 27.2.2014, což byl datum odjezdu. Záměrně jsem si vybral jižní Francii - 25 hektarovou vodu nedaleko Marseille kvůli předpokládanému teplejšímu počasí, teplejší vodě a tím i větší aktivitě ryb, což muže přinést zvýšenou šanci na úlovek pěkného kapra. Francii jsem zvolil i proto, že trvale bydlím v Německu, kde lov kaprů v zimě není ideální. Na této lokalitě se váhy ryb pohybují v rozmezí 10 Kg až po největšího chyceného kapra této lokality, který přesáhl hmotnost 36 Kg a byl chycený v roce 2012. Toto hmotnostní rozmezí mě velice lákalo i přesto že tato voda je známá svou velkou obtížností.
Konec února je tady, nastal den odjezdu a já stále přemýšlel, jestli jsem nic nezapomněl a jestli je vše připraveno, tak jak má být a pro jistotu jsem raději vše před výjezdem překontroloval. Cesta probíhala celkem bez problémů, ale čím víc jsem se blížil k cíli, počasí se velkými skoky zhoršovalo, a asi 80 kilometrů před dojezdem jsem nevěřil svým očím. Vjel jsem do hustého sněžení a po pár kilometrech už jsem jel po 7 centimetrové vrstvě čerstvého sněhu Říkal jestli vůbec jedu správným směrem na jih... Asi po 40 kilometrech sníh pomalu mizel, ale foukal silný vítr do toho déšť se sněhem, teploměr v autě ukazoval pouhé 2 stupně nad nulou a toto počasí mě provázelo až k revíru. Tušil jsem, že se šance na ulovení pěkného kapra hodně snížila a že to bude hodně těžké nějakého přelstít. To mi potvrdilo změření teploty vody, která měla pouhých 6,6 stupňů a to znamená hodně sníženou aktivitu ryb. I přes to mě to neodradilo a věděl jsem, že udělám maximum pro docílení aspoň nějakého záběru od pěkné ryby.
Nejdůležitější věcí asi v tento moment bude rozhodnout se pro správné místo, kde budou jak hluboká tak i mělká místa, aby při případné změně počasí k lepšímu se dala využít mělčina, kde se nejdříve ohřeje voda a kapři tam v noci najíždějí za potravou. V dešti a větru jsem projížděl revír na člunu s echolotem a hledal to nejvýhodnější místo pro toto nepříznivé počasí. Toto jezero se skládá s pěti velkých zátok a já si vybral tu nejhlubší, kde jsem naměřil největší hloubku 3,5 metru a tato hloubka schodovitě přecházela až do mělčin se zbytky leknínů z loňského léta, kde byla hloubka od 1,5 m až po 70 cm mělčiny. Rozhodl jsem se takto, protože na takovém místě můžu lovit ve všech dostupných hloubkových partiích, což by mohlo znamenat úspěch. Na tomto revíru jsou těžko přístupné břehy, tak se chytá pouze z dřevěného velkého mola. Na jednu stranu je to výhoda tím, že se dobře nastupuje do člunu a na druhé straně v chladném počasí, jaké je zrovna tady jde silný chlad spod mola ze studené vody i skrz PVC podlážku a pří vlhkém a mrazivém počasí může molo velmi klouzat, tak je třeba mít se stále na pozoru, aby se nestalo něco nepříjemného a nepokazilo nám to celou výpravu.
Začal jsem vše vybalovat, stavět bivak a při tom jsem stále přemýšlel jakým způsobem krmit, jaké množství a jak to rybám předložit, aby i v takhle chladné vodě s nízkou aktivitou ryb se podařilo nějakého pěkného záběru docílit, i když jsem měl pocit, že i ten strávený týden zde nemusí k docílení záběru stačit, ale věřil jsem, že se počasí v tomto týdnu změní k lepšímu a úspěch se dostaví.
Začal jsem stojanem, který jsem pečlivě připevnil gumou k molu, aby nedošlo k jeho převrhnutí při lovu, protože stále foukal hodně silný vítr, který ho snadno dokáže převrhnout. Přišla řada na volbu návazců, které jsem si již týden před výpravou vázal v různých délkách, abych se tím nemusel zabývat u vody. K sestavě návazců jsem použil mé nejoblíbenější a úspěšné potahované šňůrky. První je STEALTH SKINLINE - 15 librová potahovaná šňůrka v barvě camou, která mi perfektně díky svému zajímavému nenápadnému zbarvení slouží ať na pískovém nebo bahnitém dně a lze bez problémů použít i na průzračných vodách. Druhá je SEMI-STIFF SKINLINE 25 librová potahovaná šňůrka moss green barvy ( řasově zelené barvy), kterou používám ve vodách, kde se vyskytuje hodně vodních porostů a výborná k lovu v leknínech. Obě tyto šňůrky jsou po stažení potahového materiálu stejně barevné a velice jemné, takže je s oblibou používám i bez potahu na opatrnější ryby a při chladnější vodě, kdy aktivita ryb je nižší. Háčky používám velikosti 6 a 8 GRIPPER, je to velice úspěšný model háčku se zakřiveným raménkem, který minimalizuje ztrátu ryb a pěkně se zapichuje do spodní části kapří tlamky i bez použití rovnátka a pevně sedí. Navázal jsem si také jeden zvláštní návazec, který jsem dříve použil na jednom prorostlém revíru ve Francii a byl velice úspěšný. Je navázaný ze stejných materiálů, které používám, jen jsem udělal malou úpravu háčku a to tím, že jsem na něj namotal zelenou jemnou nit, která působí ve vodě jako řasa a perfektně maskuje háček a ještě nit s háčkem ponořím do dipu. Nit nějaké množství dipu nasaje a uvolňuje jej po závozu nebo náhozu do vody. Tento návazec byl jako jediný úspěšný na této výpravě.
Přišla řada na nástrahy a já přemýšlel jak nástrahu nejlépe kaprům předložit, aby i při tak chladné vodě nějaký zabral. Na jeden návazec jsem použil mé velmi oblíbené boilie RAPID CHAMPION PLATINUM SEA a plovoucí boilie SEA. Jelikož byla studená voda, tak jsem 18 mm kuličku okrájel zhruba na 13 až 14 mm a přidal seříznutou část Pop Up. Okrájené boilie v chladné vodě lépe uvolňuje, protože se zbaví tvrdšího povrchu, který se v chladné vodě nerozměkčí tak rychle. Pří nízké aktivitě ryb je vždy lepší nástrahu zmenšit, ať si kapr jak říkáme jen zobne, a hlavně proto, že se ve studené vodě zpomaluje u kaprů trávení a tím kapr většinou přijímá jen drobnou potravu. Na druhý návazec jsem použil Vyzutého Tondu a na třetí návazec Cherry, které jsem též upravil stejným způsobem jako návazec první. Vše bylo připravené a zbývalo už jen jaké zvolit krmení a množství krmení.
Jelikož byla studená voda a nízká aktivita ryb rozhodl jsem se pro pár kuliček boilie rozkrájených na čtvrtky s tím, že je rozprostřu v okolí dvou metrů od nástrahy a pár čtvrtek boilie přímo k nástraze. Teď už zbývalo jen montáže zavézt a čekat na záběr. Nasedl jsem na člun a jel zavézt první montáž s Vyzutým Tondou, zapnul jsem echolot a hledal jsem na hloubce 3 až 3,5 metru. Další montáž jsem zavezl do hloubky 1,5 metru, což byla vrchní hrana koryta a takto jsem pokryl různé hloubkové kategorie zátoky. Rozhodl jsem se tak, protože jsem nečekal takové chladné počasí a nedokázal jsem odhadnout, kde by mohli kapři proplouvat. Teď už zbývalo jen čekat. Zalezl jsem do bivaku, protože stále padal sníh s deštěm a foukal silný vítr. Do rána se neozval ani jeden ze signalizátorů a na počasí se toho moc nezměnilo. Takto to pokračovalo tři dny, bylo to mrzuté, ale taková už je kaprařina a počasí se objednat nedá a o to je to zajímavější. Chycená ryba v takových podmínkách má pro vás velkou cenu a příjemnější zážitek, že se to povedlo a proto jsem nic nevzdával a vychutnával první příjemnější počasí, kdy teplota vystoupla až na 16 stupňů a já věděl, že dvě noci, když se přes den oteplí voda, můžou přinést záběr.
Zavezl jsem montáže na stejná místa, nic jsem neměnil a těšil na dnešní noc a věřil jsem, že něco přijde. Rychle se stmívalo a prudce se ochlazovalo a v deset hodin večer byli už 3 stupně pod nulou, tak jsem zatopil a šel spát. Ráno jsem se probudil vylezl jsem ven a bylo neuvěřitelných - 7 stupňů podíval jsem se na pruty a u levého prutu byl spadlý swinger, okamžitě jsem to šel zkontrolovat a zjistit, co se stalo... Bylo dokonce vytočeno dost vlasce z cívky. Byl to záběr, ale co se stalo, že jsem to neslyšel...? Po chvilce jsem zjistil, že signalizátor byl zamrzlý v kolečku, kde je posazený vlasec. Kolečko se netočilo, protože jak neustále před tím pršelo a byla tam voda, tak ta zmrzla. Vlasec se jen po kolečku třel a tím příposlech nereagoval na záběr bylo to smutné. Tady je vidět, že se může stát cokoliv.
Koukal jsem smutně na vodu a všiml jsem si, že v jednom místě zátoky se hodně odpařuje voda, která se ohřála předchozí den a během posledního slunečního dne výpravy jsem pozoroval, kam nejdéle dopadají sluneční paprsky... Dopadaly nejdéle na místo, co se ráno odpařovalo. Věděl jsem, kam určitě na poslední noc položím montáž. Vše jsem připravil, sedl do člunu a jel jsem na místo, kde se ráno odpařovala voda. Echolot ukazoval na hladině 9,7 stupňů což byl proti 6,6 stupňů velký rozdíl a hloubka tohoto místa byla 70 cm a dno pokryté starými lekníny. Zde jsem položil montáž s boiliem Sea, protože tomuto boilie věřím a další dvě montáže jsem položil na stejná místa jako v předchozích dnech. Hlavně jsem vysušil kolečka signalizátorů, aby se mi nestala stejná smutná příhoda jako předchozí noc. Pomalu se setmělo a já ulehám do spacáku, během chvilky jsem usnul.
Probouzí mě známý příjemný zvuk příposlechu okamžitě vyletím ze spacáku vylezu ven a na levém prutu byl přilepený swinger, cívka bzučela jako zběsilá, popadám prut a cítím nádherný odpor. Nasedám s radostí na člun, nastalo zdolávání ani chladné počasí jsem nevnímal soustředil jsem se jen na zážitek, nechtěl jsem udělat žádnou chybu, abych jedinou rybu výpravy neztratil. Asi po dvaceti minutách zdolávání jsem podebíral krásného šupíka, který mi udělal neskutečnou radost. Kapr vážil 17,20 Kg a já byl nad míru spokojený i přes to, že na této lokalitě jsou mnohem větší ryby, protože v takovém chladném počasí a větru a při takové teplotě vody jsem byl rád, že se mi vůbec povedl udělat záběr a ještě větší radost jsem měl, když jsem se dozvěděl od správce revíru, že v tomto týdnu to byla největší chycená ryba.
Tato výprava mě opět přesvědčila o tom, že rybář i přes takové počasí a podmínky musí pro docílení nějakého záběru využít na maximum svých zkušeností, poznatků, intuice, věřit svým nástrahám, být trpělivý a umět čekat. To přináší nám všem nejkrásnější zážitky. Tím bych chtěl popřát všem rybářům minimálně stejné zážitky, jaké prožívám já .
Petrův Zdar Roman Zeman
