Rok se s rokem sešel, konečně je zase venku sluníčko a teplo a my jsme se opět vydali na můj oblíbený Dělouš. Na týdenní naplánovanou výpravu jsem bohužel kvůli školním povinnostem dorazila o den později. Tom s tátou plánovali výpravu už tři měsíce dopředu a já si jí samozřejmě nemohla nechat ujít. Úspěšný maraton v podobě dvou ústních zkoušek a jedné písemné jsem zdárně absolvovala a nic mi nebránilo se vydat na vlak směr Ústí nad Labem. V Ústí jsme se chvíli s Tomem hledali. Potom, co obcházím celé náměstí, jsem našla Toma, který nevěděl, jestli má vyhlížet mně nebo policii, jelikož stál na zákazu zastavení. Poté rychle odjíždíme z centra směr Dělouš.
Konečně jsme byli na místě, tentokrát na osmičce, úplně na druhé straně jezera od hlavního mola. Takže po příjezdu musíme přes celé jezero na člunu. Tentokrát to bylo poprvé, co jsem přijela na místo a byli postavené bivaky, lehátka a dokonce bylo i rozestláno.J No prostě paráda. Na druhou stranu se bohužel dozvídám, že ryby v našem okolí moc nejsou a Tom zatím neměl žádné velké úspěchy. Jelikož byl květen, zvolil si Tom svoji oblíbenou strategii – chytání v mělčích partiích. Na jezeře jsou mělčí partie na čísle 1 a 2 a právě na 8 a 9. Jak bylo zmíněno výše, Tom zvolil číslo osm, táta měl zamluvené číslo devět a Martin si vyhlídl číslo deset. Tím pádem jsme obsadili celou zátoku mělčích partií.
Tom měl, po mém příjezdu, nahozené pruty kolem rákosí a na hraně lavice, která ze sedmi metrů stoupá na čtyři metry. Kromě zakrmování partiklem, také Tom hodně kobroval. Problém byl, že se ryby v těchto partiích nekrmily a záběry se dostavovaly pouze v nočních hodinách od kaprů menších velikostí. Po prvních dvou dnech, kdy se nám na břeh podívalo šest kaprů menších velikostí od i 55cm až po 75cm šupíčka, který byl chycen na kuličkovou peletu Devil Squit, jsme začali přemýšlet o změně taktiky a zkoušeli jsme více strategií najednou.
První prut Tom převázal na svůj oblíbený ZIG-RIG. Touto metodou jsme zkoušeli upoutat ryby ve vodním sloupci. Minulý rok se nám podařilo na tento způsobem nachytat pár větších ryb a celkově nám to často jezdilo. Tom byl nadšený tak, že to zkoušíme znovu i letos. Nicméně po celém dni nebyl ZIG-RIG na odhozové vzdálenosti úspěšný, a proto jsme čtvrtý den naší výpravy ZIG-RIG zaváželi do větších vzdáleností. Díky velkým hloubkám na této lokalitě používáme až 10m návazce. Kuličku na návazci zatraktivňujeme ananasovou esencí a k tomu provnazujeme vodní sloupec krmítkovou směsí smíchanou s barvivem pro větší upoutání pozornosti kaprů. Barvivo reaguje s vodou tak, že se změní do zelené barvy a ta by rybám měla připomínat řasy. Oba jsme byli překvapeni neúspěchem tohoto stylu, který je také velmi oblíbený mezi kaprařskými závodníky. Po dobu dvou dní jsme se nedočkali ani jednoho záběru.
Dalším bodem naší strategie bylo umístění druhého prutu na lavici do 7 m na levou stranu našeho lovného místa. Na tomto prutu byla Tomova oblíbená Sea, kterou si s tátou nakoulel na chatě z boilie mixu. Ke kuličce jsme samozřejmě třikrát denně zakrmovali po dvou hrstech stejné příchutě. První den nové strategie záběr nepřišel. Druhý den okolo šesté hodiny ranní nás probudila pomalá jízda. Tom vytáhl krásného šupíka se 73 cm.
No a nakonec jsme změnili strategii i u třetího prutu, který byl doposud úspěšný v nejmělčích partiích mezi čísly 8 a 9, a přinesl nám nejvíce ryb, ale menší váhové kategorie, což jsem zmínila hned na začátku. Na tento prut čekal nelehký úkol. Díky tomu, že Martin na lovném místě 10 chytal pouze z náhozu, jsme se rozhodli zavést prut doopravdy hodně daleko. Úkol to nebyl lehký. Po přípravě montáže, si Tom sedl do člunu s návazcem a já seděla na mole s prutem. Pro lepší dorozumění jsme spolu komunikovali přes telefon. Vlasec jsme drželi silně napružený, aby se nám nedělal pytel na vodě. Po 5 až 7 minutách dojel Tom s návazcem až před lovné místo 11. Tam montáž s kuličkou Crazy Liver položil do 4m hloubky a nasypal k tomu hrst tygřího ořechu a půlených boilies také játrové příchutě. Já poté přerušuji náš hovor po telefonu a čekám, až montáž dopadne na dno, abych mohla došponovat vlasec. Na takovouhle vzdálenost šponuji vlasec „na krev“ s ohledem na váhu zátěže.
Na zpáteční cestě jel Tom tátovi a Martinovi zakrmit jejich lovná místa. A v tu chvíli nastává můj okamžik. Po 10 minutách, co Tom položil montáž, se z cca 350m vzdálenosti, zlehka swinger přilepoval čím dál více k prutu. „Píp, píp, píp a píp.“ V tu chvíli jsem věděla, že i tento záběr na takovouhle vzdálenost musím seknout. Už v tuto chvíli se mi zvednul adrenalin tak, že nic okolo nevnímám. Hned po záseku začínám pomalu rybu táhnout k sobě, ale setkávám se s velkým odporem. Výhodou bylo, že ze začátku, cca 10 minut, ryba jela směrem ke mně. Její váhu jsem poznala, až v moment co ryba byla ode mě 30 m a rozhodla se bojovat naplno. Zamířila si to přímo do rákosí na pravou stranu. Rychle dávám prut do boku a ještě více se do ryby opírám, aby mi nezajela do rákosí. Ryba předvedla ještě několik otoček a výpadů. Po cca 20 minutovém souboji už jen stačilo si šáhnout pro podběrák, který díky bohu byl metr za mnou položený na mole. Kapra podebírám a nechávám ho v síti v podběráku ve vodě. Až poté jsem si všimla, že mě táta s Martinem pozorují dalekohledem a neuniklo jim nic z mé zdolávačky. Musel to být zajímavý pohled na holku stojící na mole v plavkách, jak všemi silami táhne rybu přes celé jezero. No nicméně Tom už parkoval s člunem u mola a ve chvíli, kdy jsem na molo přinesla postýlku s metrem a váhou mu hned ukazuji kapra v podběráku. Když spatřuji jeho obrovský čumák se shora, zděsím se. Chytnu podběrák a chci ho vidět venku v plné své kráse! Tom mi chtěl pomoc, ale já ho odbyla, že to zvládnu. V okamžiku, kdy jsem kapra položila do postýlky, jsem se lekla ještě více, adrenalin pracoval na plné obrátky, ruce už mi přestávaly fungovat a já nemohla dýchat radostí. Teď už to přebral Tom a kapra změřil a zvážil, já se uklidňovala a neustále si opakovala slova: „Dýchej, nepřestávej dýchat. Nádech a výdech.“ A pak jen slyším: „Týno! To je tvůj novej osobák!“. Kapr měl nádherných 95 cm a 13,7 kg. Neváhám a hned se s ním jdu vykoupat do 12° vody. I s nepřestávajícími bolestmi a křečemi v rukách jsem zvedla tuto krásnou rybu pro foto dokumentaci a vzápětí ho pouštím. Z vody mi následně musel pomáhat Tom, protože jsem byla jak kus ledu.
Zabalená v ručníku drkotajíc zubama se na mně Tom kouknul a povídá: „Zavezem to znova?“ Opět neváhám a souhlasím. V rychlosti jsem byla v suchých věcech opět na špici mola s prutem v ruce a komunikuji s Tomem přes mobil. Tentokrát se Tom vracel přímou cestou a já opět držela v ruce prut a na něm na druhém konci opět bojovala ryba. Když Tom přijel blíže k molu, jen jsem naskočila na člun s podběrákem a jeli jsme zdolávat na vodu. Opět adrenalin stoupal, zdolávání na vodě pro mě bylo nepředstavitelné. Jen jsem navíjela a navíjela. Ruce už snad ani necítím. Po chvilce se do podběráku dostal opět krásný 74cm šupík.
Následně jsme na stejné místo zavezli ještě dvakrát. Tentokrát si už ryby zdolával Tom, já už jen řídila člun. Nejdříve přišla, pro mě, krásná 90cm šupinatá „babička“ s 14,2 kg. A následoval, pro Toma nejkrásnější kapr výpravy lysec s 83 cm a 11,3 kg. Tento v pořadí třetí den výpravy, a necelé tři hodiny chytání, byly nejproduktivnější za celý týden. Všichni čtyři kapři byli chyceni na testovanou novinku Crazy Liver (Bláznivá játra).
Po obsazení lovného místa 11 jinými rybáři, nám byl veškerý prostor pro vyvážení uzavřen a my neměli jiné možnosti kam vyvážet. Následující dny naší výpravy se nám podařilo zdolat z mělkých vod ještě dalších šest kaprů. Kapři brali hlavně v nočních a ranních hodinách a byli od 70 cm až po největšího 84cm šupíka. Následoval další krásný kapr, Tom ho nazval: „polořádkáč“, který měl 82 cm a byl opět chycen na bláznivá játra.
Táta odjel z výpravy o dva dny dříve kvůli zahraniční dovolené, ale to mu nebránilo nachytat nejvíce kaprů a také jednoho 130cm jesetera. Martin se o každý záběr pral, ale neztrácel dobrou náladu a díky němu jsme mohli koukat na mistrovství světa v hokeji v přímém přenosu na mini TV. My jsme nenachytali nejvíce ryb, ale za to máme nejtěžší ryby. Celkem se nám do podběráku podívalo 17 kapříků a táta jich měl 26. Výpravu jsme si užili opravdu na plno a už teď se těšíme na další.
Za Mivardi team
Týna
