Nikdy jsem amura jako lovnou rybu nepreferoval, pokud byl nějaký uloven, tak to bylo spíše náhodné při lovu kaprů. Při jedné diskuzi s kolegem Tomášem kolem rybaření jsme najednou zjistili, že žádný z nás nikdy cíleně neplánoval chytání této ryby, a tak z této diskuze povstala výzva zkusit to. Zbývalo jediné, zvolit správnou lokalitu, pokud možno s hojnějším výskytem této bojovné ryby.
Před třemi lety jsme společně absolvovali závod o největší rybu na jedné velmi zajímavé vodě v Polsku, i když můj úlovek kapra o váze 11 kilo byl v této kategorii největší, prim zde hráli hodně velcí amuři, vítězný atakoval hranici 21 kilo. I já měl jednoho hodně velkého na prutě, ale přišel jsem o něho v rákosových trsech. Po zralé úvaze se rozhodujeme pro tento revír. Několik telefonátů s provozovatelem revíru a mým kamarádem Dawidem, a vše dostává jasné kontury.
Oba, já i Tomáš, jsme momentálně hodně pracovně vytíženi, a proto z úsporných časových důvodů volíme lov od pátku ráno do pondělí odpoledne. Příprava je vcelku prostá, vaříme asi 100kg kukuřice a budeme přidávat boilie Easy Catch Ananas+NBA, samozřejmě vezeme i zásobu korkových plovek Rapid stejné příchutě.
Ve čvrtek v noci vyrážíme směr Poznaň, cestuji v Polsku raději v noci kvůli minimálnímu provozu, neboť mě někteří polští šoféři dokáží dohnat až k šílenství. V půl šesté ráno jsme na místě a krásný východ slunce nás vítá na této učebnicové, ale ne však zrovna lehké vodě. Jsme sice po cestě nevyspalí a unavení, ale vidina záběru a boje s pěknou rybou dává rychle zapomenout na vyčerpání. Centrálně krmíme jeden zlom na dně ze 3 m na 2 m velkým množstvím kukuřice a asi 20kg koulí Ananas +NBA, 2 montáže letí dvě do centra krmení a dvě trošku bokem jen s PVA. Za nástrahu volíme 2 zrnka kukuřice a plovku Ananas+NBA na dva pruty a na další dva boilie Ananas s plovkou na panáčka. Totálně vyčerpaní uléháme na narychlo roztažená lůžka pod širým nebem.
Budíček přichází v podobě ne záběru ale šíleně žhnoucího poledního slunce, je horko téměř k zalknutí, proto neváháme ani na okamžik a skáčeme se zchladit do vody. Po osvěžující koupeli stavíme bivak a uklízíme nepořádek, který jsme neměli sílu uklidit po nahození prutů. Po obědě (kuřátko na papričce s knedlíčkem) nezbytná káva, a začínáme přemýšlet, proč třeba už nebyl záběr. Z našich úvah nás vytrhává jekot mého levého hlásiče a za asi 5 minut podebíráme kapříka, asi 7 kilo. Je to krásný lyseček, ale kvůli těm jsme sem nepřijeli. Nezbytné foto a pouštíme ho s dovětkem, pošli kolegu amura. Asi mě svatý Petr vyslyšel, nebo kapřík, kterého jsem pustil, agitoval v amuří komunitě, přichází divný záběr nahoru dolů a zase nahoru, swinger skáče jak pominutý. Amur, blesklo mi hlavou, domotávám a sekám. Jooo je tam, křičím na celou vodu, a ryba bere metry silonu, pomalu tah ustává a já celkem v klidu přitahuji rybu ke břehu, ještě dva výpady a je v podběráku. Neměřím ho, ale váha ukazuje téměř 11 kilo, slušný chlapík. Panuje úmorné horko, proto rychle pár fotek a šup s ním zpátky. Kdo amury chytal, tak jistě ví, že není dobré, aby trávil na břehu delší čas než je nezbytné nutné, je zde velké nebezpečí, že to zkrátka nerozdýchá. Do večera se nic neděje, dokrmujeme kukuřicí a boiliesem, pak přichází kolegovi padák a na háčku visí asi 1,5 kg karas obecný. Opravdu nádherně vybarvená ryba, jenž svítí zlatě jako sluníčko. Já karasa obecného neviděl od dětských let, neboť u nás skoro vymřel na úkor stříbrňáků. Noc proběhla v klidu, jen mračna komárů nám dávalo najevo, kdo je tady po setmění pánem.
Nad obzorem se vyhouplo ještě krvavé slunce a kolegův hlásič dává jasným tónem najevo dalšího strávníka na montáži. Bleskově startuje ze spacáku, jak se sluší na špičkového závodníka a zdolává hezkého amura, kterému do 12 kil moc nechybí. Rychle ho fotíme a vracíme do vody se slovy: ,,pošli bábu nebo dědka“a ocasní ploutev mizí tiše v hlubině. Probíráme pod deštníkem další taktiku lovu. Zkusíme vyvézt dva pruty úplně bokem daleko od krmného místa lodičkou s plnou náloží krmení, co se do ní vejde. Tato taktika se kolegovi osvědčila a do dvou hodin má brutální záběr. Svou G50 drží vší silou, ta je v plné parabole a naviják jako by kvičel naposled. Náhle tah ustává, ryba je vázce, obtočila silon kolem rákosového ostrůvku a než stačíme cokoli udělat, povoluje šokovka. A je to v pr... Oba na sebe koukáme a nemůžeme vstřebat tu bleskovou akci ryby a její ztrátu. Tomáš chvíli sedí jako zařezaný, vůbec se mu nedivím, kdo toto někdy zažil, ví, o čem mluvím. Kolik tak mohl mít? Netroufáme si odhadovat, ale byla to každopádně hodně veliká ryba. Škoda, ale co naděláte, i o tom je rybařina. Na mojí straně krmného místa se usadili kapři, a poctili mě několika záběry, jsou to ryby od 8-11kilo, ale krásní a v perfektní kondici.
Další ráno má Tomáš padák, zase při východu slunce, rychle domotává a při záseku už je poznat, že jde o větší rybu. Podle výpadů se určitě jedná o amura z vyšší váhové kategorie. Největší problém nastává u břehu, kdy nám snad 10krát odjíždí prudkým výpadem skoro z podběráku. Zdolávání se zdá oproti předešlým rybám nekonečné, ale 15ti kilové tělo s obrovským ocasem už má nějakou páru. Rychle amura fotíme a honem s ním zpátky do vody, neboť ten ze sebe vydal úplně všechno a hrozí nebezpečné komplikace. Asi 10minut s ním Tom tráví ve vodě, pak zabere a majestátně odplouvá. Moc hezký pohled, děkujeme ti za krásný zážitek.
Panuje strašlivé dusno a k večeru přichází prudká bouřka, vítr má šílenou rychlost ale v našem bivvy se cítíme naprosto v bezpečí, pak prší, ne to už není déšť, to souvisle padá voda. Kolem půlnoci přestává pršet a následuje záběr na Tomův prut, ale ryba se hned vypíná. Během dne přišlo ještě několik záběrů od menších kaprů, ale my musíme pomalu balit, neboť zítra ráno musíme být v práci. Kdo ví, kdybychom zde mohli zůstat déle o 2-3dny jaký by byl další scénář, ale to už se nedozvíme. Každopádně máme další výzvu strávit na této vodě po dnešních zkušenostech delší dobu, určitě to bude lepší, alespoň si to myslím.
I když těžko loučíme se s touto nádhernou vodou a vyrážíme na dlouhou cestu k domovu.
Do polovu!
Za Mivardi Team Fiala Alois
