Abych tento příběh začal vyprávět úplně od začátku, budeme muset na chvíli do minulosti. Jednoho dne, tedy néé jednoho, bylo jich mnohem víc, jsme se s kamarády a mými spolužáky z Fakulty Rybářství a Ochrany Vod domlouvali na společné chytání o prázdninách. Někde, kde spojíme moje kapraření a jejich chytání sumců. Labe tedy pro nás byla jasná volba. Domluvili jsme se na lokalitě, termínu a v úterý 11. 8. jsem vyrazil na pro mě na 180 km vzdálené místo u řeky Labe. Nutno podotknout, že to byla moje první výprava na řece Labi.
Ráno asi kolem 10 hodiny jsme se setkali s mým dobrým kamarádem Kubou na předem domluveném místě asi 2 km vzdáleného od cílové lokality našeho lovu. Schválně jsme vybrali všední den dopoledne, neboť většina rybářů jde k vodě o víkendu nebo po práci. Nicméně první vytipované místo po našem příjezdu k Labi bylo již obsazeno, takže jsme cestovali podél řeky a hledali dobré místo, kde by se daly postavit bivaky a tak dále. Našli jsme perfektní místo u soutoku Labe a menší říčky, kde se také na protilehlém břehu vyskytovalo slepé rameno řeky, které bylo zarostlé stromy a stulíky. Břeh byl také schůdný, a proto jsme se rozhodli zůstat. Po příjezdu, vybalení věcí, nafouknutí člunu a postavení bivaku jsem konečně já i moji oba kamarádi Petr a Jakub začali navazovat své montáže. Kuba chytal sumce. Tomu moc nerozumím, tak jsem spíše jen se zájmem pozoroval.
Nicméně my se budeme věnovat kaprům. Své montáže jsem sestavil ze šnůrky Silky Core Skinline na 15 lb, která je velice jemná, nicméně její převlek je tužší. Dále jsem použil háček MTC D-rig vel. 4, který se mi později osvědčil asi nejvíce, i když jsem ho kvůli kamenům musel občas nabrousit, velikost montáže asi 30 cm, antitangle, kroužek, brok a občas i rovnátko. Později jsem však vyměnil šnůrku za 25 lb Stealth Skinline kterou jsem navazoval celou ztuženou kvůli bílé rybě a také vázkám, kamenům, škeblím, stulíkům apod. Jako nástrahu jsem zvolil boilies Cherry z řady Exellent, kterým jsem také bodově krmil u montáží cca 20-30 kuliček na jeden prut. Plošně jsem krmil kukuřicí cca 10 kg denně a peletami Rapid Halibut. Své montáže jsem vyvážel ne s olovem, ale s odpadávajícím kamenem na gumičce ze staré duše od kola. Je to dobré kvůli vázkám a také proto, že ryba nevyvádí a je klidná a můžeme skoro až dojet lodí nad ní a teprve pak ji začít zdolávat. Montáže jsem obě pokládal do hloubky 3,6 m na protější břeh těsně k porostu stulíků, ve vzdálenosti asi 15 m od sebe. Na jednu montáž jsem krmil hodně kukuřicí a méně boiliesem, kde jsem odchytával kapry okolo 50-60cm. K druhé montáži, díky proudu a lodím kukuřice splavávala a to bylo moje horké místo, kde jsem krmil svým boliesem Jahoda-Olihěn asi 0,5-1 kg denně. Zkoušeli jsme také chytat na korytu řeky, které mělo hloubku okolo 4 m, ale záběr odtud nepřišel. Kapři se nejspíše zdržovali na klidné straně řeky, kde jsme udělali několik záběrů.
Po nachystání věcí jsem se chvilku věnoval kamarádu Petrovi, neboť je začátečník v kaprařině, a tak jsem mu ukázal základní montáže a tak trochu vysvětlil, o co jde. Potom jsme se vydali prozkoumat echolotem dno našeho úseku. Jakub si našel na sumce místo, kde hloubka byla okolo 5,5 m asi 15 m od našeho břehu. Já jsem zvolil již zmiňované místo na protilehlém břehu. Poté jsem nasedl na svůj M-boat a jel si poprvé zakrmit a zavést své montáže. Do půlnoci ani po ní (Night fishing is not a crime J ) se nic nedělo. Asi kolem 8:30 mi v bivaku začal hvízdat přípalech. Zamotán do spacáku, netušíc kde jsou moje boty, jsem vyběhl k prutům. Záběr šel do padáku a tak jsem rychle namotal pár metrů vlasce a zlehka zasekl. Po asi 10 minutách se u břehu objevil krásný šupík 69 cm můj první labský. Natěšen z ryby jsem zavezl svou montáž s úspěšnou nástrahou Cherry 18 mm s plovákem, která mi udělala nejvíce záběrů (a později jsem již na nic jiného nechytal). Po pár vyvezeních jsem si začal všímat, že háčky jsou tupé. Jemná šnůrka byla zamotaná od cejnu a tloušťů, a tak jsem pravidelně montáže měnil, brousil a kontroloval.
Další dny, kdy byly vedra okolo třiceti a více stupňů jsme záběrů měli málo. Ve vodě chyběl kyslík a ryba nepřijímala potravu tak, jak bychom chtěli. Další dva dny jsme já i Petr byly bez záběru už jsem nevěděl, co dělat... Zkoušeli jsme vše: Zig-rig, panáčka, samotnou plovku, do mělčiny do hloubky a prostě nic. Labe si prostě řeklo ne! Čtvrtý den kluci dopoledne odjeli domů, neboť sumci nebrali a taky se muselo jít zase pracovat. Ještě než odjeli, vytáhl jsem lysce zase okolo 55 cm. Zůstal jsem tedy na břehu sám. Po dopoledni se obloha začala zatahovat, zakrmil jsem zbytkem krmení, co mi zbylo, asi cca 5 kg kukuřice a 1 kg koulí a pelet halibut. Jako bych tušil, že mám zůstat. Nakrmil jsem, zavezl montáže a čekal ve své stoličce s panákem rumu a kávou. Po asi hodině po zavezení začalo pršet, břeh byl úplně klidný všichni až na mě, odjeli domů, neboť hlásili přívalové deště.
V okruhu 500 m nahoru i dolů nikdo nebyl jen já. To bylo opravdu super, klid a zněna počasí. Do večera však záběr nepřišel a v 22:00 začal opravdu uragán. Kapky velké jako třešně mi dopadaly na bivak a já jen poslouchal hromy a bubnování. Po chvilce jsem usnul, ale jen na chvilku neboť spát se nedalo a tak jsem jen tak podřimoval zabalený v bundě a spacáku. Konečně to přišlo v jedenáct večer v největším lijáku, kdy jsem musel odhazovat vodu z vyjetých kolejí, aby mi nenatekla dovnitř bivaku, jsem uslyšel pípání od příposlechu. V pláštěnce jsem utíkal k prutu. Kapr šel tentokrát do pomalé jízdy. Zasekl jsem a ucítil větší odpor. Po asi 5 minutách jsem byl úplně promočený, protože gumové kalhoty jsem si nestihl obléct, obličej celý mokrý, ruce zmrzlé jsem zdolával rybu, která mi nedala ani metr vlasce zadarmo. U břehu jsem ji zdolával asi 15 minut, než jsem ji podebral. Hodil jsem prut na břeh a rybu dal na podložku, krásný šupík, říční ryba silná a nádherná, 81 cm a 10,5 kg, krása.
Prut už jsem dále nezavážel, neboť v lodi jsem měl asi 20 litrů vody možná i víc a byl jsem tak mokrej, že jsem se raději převlékl a šel spát. Další den ráno jsem zavezl oba pruty, po půl hodince mi přišli dva kapříci okolo 55 cm, nicméně muselo se jet domů. Rozloučil jsem se s řekou, poděkoval jí za to, co mi dala a naplněn vzpomínkami, které se již nebudou opakovat, jsem smutně odjížděl domů.
Neudělal jsem nijak závratný výsledek, ale na to, že jsem na řece chytal poprvé si myslím, že to celkem šlo. Dvě krásné ryby, které bojovaly jako málo který kapr ze stojáka stejné velikosti. Ale hlavně vzpomínky a zážitky, které jsem se svými kamarády zažil u řeky Labe, zůstanou v mé paměti již navždy. A to je pro mě to kouzlo a vášeň zvané kapraření, kterého se nikdy nevzdám a budu kapry chránit a s úctou je vracet vodě již navždy, aby i další ohleduplní rybáři mohli zažívat takové chvíle u vody.
Labe díky a doufám, že zase někdy budu moci sedět u tvého břehu
Andreas Andoniu.