Do roku 2016 jsem si dal předsevzetí, jako každý druhý. Mé však bylo trochu jiné, chytit nějakého pořádného zimního kapříka. Jelikož se zima pomalu, ale jistě blíží ke konci, musel jsem se vydat konečně na výpravu. V polovině února jsem vyrazil na svou oblíbenou a několika lety ověřenou pískovnu, kde znám každý kout. Den předem jsem si vytipoval své lovné místo, které jsem hned zakrmil boilie Rapid Crazy Liver, silně zalitý Aminoliquidem, jelikož z mých zkušeností vím, že to pozitivně ovlivní mé lovecké úsilí.
V neděli hned po příjezdu jsem u vody nahodil své montáže s nástrahou Crazy Liver a novinkou na letošní rok kuličkové pelety Crazy Liver. Montáže, které používám, nejsou nijak zjemněné, používám je tak po celý rok. Snažím se je prezentovat s PVA punčochou, kterou jsem plnil drceným boilie a namáčel do dipu stejné příchutě jako nástrahy. Ani ne po dvou hodinách dostavám hezkou a plynulou jízdu, po podebrání je to pěkný kulaťoučký šupináč, který vážil krásných 10,10kg. Během chvíle nahazuji zpět přímo do zakrmeného místa a ani ne za 20 minut po náhozu přišel ten osudný záběr. Malé pípnutí bylo známkou toho, že to bude buď cejn, nebo malý kapřík, ale byl to velký omyl. Poté co jsem zvedl prut, a pocítil silný tlak, věděl jsem, že to bude obr. A nemýlil jsem se, bylo tomu tak. Při vážení se váha zastavila na krásných 13,40kg.
Takový zimní macek se mi zdál jen ve snech. Měl jsem neskutečnou radost, že můj únorový kapr byl tak velký. Druhý den jsem použil stejnou taktiku a ještě trošku přikrmil, jelikož ryby byly při chuti a hned od rána braly o sto šest. V průběhu dne se mi povedli ještě dva krásní dlouzí šupináči okolo 12 kg. Při zapadajícím slunci, kdy jsem hleděl na vodní hladinu, mi náhle přišel plynulý padák a po té, co jsem k tomu doběhl, se to rozjelo. Kapr to vzal s obrovskou silou a pálil pryč. Při záseku dále pokračoval s odmotáváním cívky a bral si nadále metry mého silonu. Jelikož se kapr stále nechtěl zastavit, byl jsem nucen ho zastavit sám a přibrzdit cívku.
Ano, povedlo se, kapr se otočil a zdolávání probíhalo úžasně. Asi po půl hodině jsem viděl mohutné bílé tělo a byl to krásny mohutný bílý lysec. Při vážení se mi klepali ruce, jaký to byl krasavec. Váha ukázala krásných 12,20kg a putoval zpět do vody. Ráno jsem nic neměnil a montáže tam jely zase zpět. Když jsem se po odpoledním šlofíku vzbudil, něco nehrálo. V tuto dobu jsem už dávno míval záběry, ale dnes ne. V můj prospěch nehrálo ani to, že se v noci silně ochladilo a slunce někam uteklo. Ryby byly aktivní jen díky sluníčku, proto jsem je mohl chytat cca 70m od břehu, ale jen co bylo pod mrakem, přestaly vyjíždět k blízkosti břehů. Do druhého dne jsem byl stále bez úlovku, ryby očividně nebyli na mém místě? Tak jsem zkoušel všelijak je najít, používal jsem taktiku šoulačku: vždy jeden prut na jiné místo a hrst boilie k tomu. Tato metoda mne velmi lákala, ale bohužel jsem neměl štěstí.
Poté jsem byl nucen vyzkoušet chytat na velkou vzdálenost. Nikdy jsem takto nechytal, tak že to bylo něco nového i pro mě. Takže jsem tak učinil a jeden prut tam poslal jen s přidaným PVA. Myslel jsem, že to bude nejlepší, ale bohužel byl jsem na omylu. Má panika začala stoupat a i přes všechny snahy se nic nezměnilo. Celý den sněžilo, pršelo, teplo šla z 8°C na 3°C razantně dolu a voda se stále ochlazovala. Vše co jsem zkoušel, bylo prd platné, ryby nereagovaly a dokonce své výpravy jsem už neměl jediný záběr. Domu jsem odjížděl přesto velmi šťastný, povedlo se mi udělat 12 záběru a z toho polovina byla přes hranici 10kg. Za mě to byl velký úspěch. Nejdůležitější podle mě je v zimě ryby najít, důvěřovat své nástraze, v sebe a nevzdávat to hned po neúspěšné výpravě. Musíte věřit, ono to jednou příjde.
Ondra Pokorný
