Ještě se mi nesloupala spálená kůže ze zad a už píši těchto pár řádků. Je to pár dní co jsme se s přítelkyní Týnou vrátili z týdenní výpravy. Tato výprava se uskutečnila na jezeře nedaleko Ústí nad Labem. Musím napsat, že se jednalo o extrémní výpravu ve všech směrech. Při příjezdu nás potkala přeháňka, kterou jsme v pohodě přečkali v autě. Po dvou hodinkách čekání jsme nakonec vše suché naložili na čluny a jeli na místo v domnění, že už chvíli pršet nebude.
Bohužel online internetová předpověď počasí se neshodovala s přírodou a hned po dojetí na místo začalo pršet znovu a ještě více. Nikdy jsme neměli takhle rychle postaveno. I když mě to málem stálo vztah. Déšť se následně změnil v krupobití a z krupobití se stal opravdu silný déšť. Takto hektické vybalování mě ještě nikdy nepotkalo. Druhý den se počasí umoudřilo a mě už zbývalo jen pár věcí k úplnému doladění místa, které se stane na pár dní naším domovem.
Jedno ze tří zakrmených lovných míst začalo přinášet záběry okamžitě. Z toho rychlého nástupu jsem byl překvapen. Po dvou hodinách se rozjezdil i druhý zakrmený flek. Záběr střídal záběr a oba jsme měli plné ruce práce se dvěma udicemi, že jsme ani třetí nestíhali zavážet. Záhy došlo i k úpravě montáží, zejména k prodloužení vlasového přívěsu a zvětšování nástrahy. Také se dostalo na změnu krmné strategie a změnu lovného místa atd. Dokonce jsme se v průběhu týdne účastnili i svatby Týny otce. Jak to všechno dopadlo, i to jak jsme málem „vyhořeli“, bude popsáno v připravovaném článku.
Jediné co prozradím: Na boilies B17 se mi podařilo ulovit tři velmi zajímavé kapry, kterých si moc vážím.
Tomáš Kos
