Na prodloužený víkend v říjnu jsme se vydali opět prozkoumat další část úseku nádherné Vltavské kaskády. Ač námi vybraná lokalita neskrývá mnoho kaprů trofejních velikostí, vynahrazuje to božským klidem, krásnou přírodou a nižším rybářským tlakem. To přesně potřebujeme. Samozřejmě s námi znovu jel vášnivý rybář, Týnin strýc Luboš. Luboš je taková naše jistota, která s námi na ryby pojede za každého počasí a v jakémkoli ročním období. A vždy s dobrou náladou, čehož si moc vážíme.
Nastává den odjezdu a my vstáváme opravdu velmi brzy, abychom měli volný flek. Státní svátek samozřejmě využijí všichni rybáři, už z tohoto důvodu chceme být na místě první. Z postele do oblečení, rychlá hygiena a výjezd. Povedlo se! Na místě jsme první. Zabíráme si nejvzdálenější flek, který je i rozměrově větší. Jelikož na místě nebudou jen moje a Lubošove pruty, ale také Týniny pruty. Volám Lubošovi, že místo je naše. Týna dospává v autě a já již přemýšlím o budoucí taktice. Vody je dost. Luboš ani ne po hodince doráží za námi. Já již mám pruty vybalené. Týna vstala a hned se pustila do práce. „Musíme hlavně nejdříve nahodit“, povídá.
První co jsme tedy udělali, bylo rozmístění tripodů a vidliček a šup s nástrahami do vody. Uběhlo pár minut a modrý swinger se přilepil k prutu. Jízda a pořádná! Přisekávám a jsem nadšený, je tady první vlaštovka bez jakéhokoliv zakrmení. Kapřík měřil necelých 50 cm a vzal si dvě zrnka kukuřice.
Poté stavíme centrální stan, kde budeme mít s Lubošem pracovnu a v dalším rohu bude jídelna. Po pár minutách stan stojí a já s Lubošem se vydáváme zakrmit a zmapovat lovná místa. Týna nás pozoruje a vybaluje. Po zmapování nejsem moc nadšený, nikde žádná velká hrana, jen pomalý a táhlý spád do 10 metrů hloubky. Dále s Týnou umisťujeme bójku a zakrmujeme pás kýblem kukuřice, hrachu a pražené řepky.
Následovala snídaně a svačina dohromady s kávou. Po jídle koukáme jak voda pomalu a jistě ustupuje. V této části s vodou hýbou často, tak nejsme překvapeni a naše domněnky se uchylují k tomu, že ryby jsou zde na to zvyklé.
Něco málo ke zvolené strategii lovu. Vybrali jsme jedno krmné místo 80 metrů od břehu v sedmi metrové hloubce na kamenech. V krmáku máme nahozeny tři udice, většinou se jedná o jemnější montáže se dvěma zrnky kukuřice, nebo o popku obalenou v pastě. Kolem krmáku jsou většinou zavezeny dvě udice s nastraženým boiliesem. Já ještě olova obaloval METHOD-MIXem pro zvýšení atraktivity.
A jak jsme zpočátku byli překvapeni rychlým záběrem, tak jsme byli dost překvapeni i dosavadním průběhem lovu. Do konce povolené denní doby již žádný záběr nepřišel. Druhý den ráno budíček a rychle nahodit. Udice jsou na místech a nám nezbývá nic jiného, než si dát ranní kávu při rozednění a čekat na záběr. Záběru jsme se dočkali až v odpoledních hodinách z krmáku od malého kapra „násaďáka“, který neodolal „popce“ obalené v pastě CHERRY. Po puštění kapříka přišel na kus řeči rybář, který chytá o 300 metrů dál. Celkem znepokojeni aktivitou ryb se dozvídáme, že může být i hůř, protože on na první záběr od pátku ještě čeká.
Začíná se stmívat a já jedu ještě zakrmit. S myšlenkou, že buď to přijde, nebo ne. Do povolené denní doby lovu hlásiče mlčí. Udice vytahujeme a jdeme spát. Poslední den lovu vstanu ještě před budíkem a při vaření brzké ranní kávy se ke mně připojuje i Luboš. Při usrkávání horké kávy nás sem tam potěší nějaký ten šplouchanec ryb na místě, kde jsme intenzivně dva dny krmili. Byli jsme zvědaví, co přinese poslední den lovu této výpravy. Pruty na místech a první záběr přišel po půl hodině na dvě zrnka kukuřice. Kapří prcek byl obdobné velikosti jako poslední, ale také potěšil.
Při rozednění se konečně poprvé rozjíždí i montáž, kde jsou nastraženy dvě 18mm kuličky Rapid Champion B17. Záběr přišel ve chvíli, kdy proud vody táhl nejsilněji a tak nebylo divu, že zdolávání bylo o to složitější. Nakonec vše dobře dopadlo a Luboš mi podebral krásně stavěného a širokého lysce. Jeho váha 6,10 kg při délce 63 cm byla úctyhodná. Splnila mé skromné přání této výpravy, a sice zdolat alespoň jednoho kapra těžšího 5 kg. Pouštím kapra do vodní říše se slovy: „Pozor na kaprožrouty“. V tu chvíli se mi rozjíždí druhý nahozený prut, na jehož konci byl opět malý kapřík násaďák. Tento také ukončil sérii našich záběrů a my mohli v klidu dobalit.
Třetí den byl nejproduktivnější na záběry, o tom není pochyb. Bůh ví, jak by to na místě vypadalo, kdybychom tu mohli být o pár dní déle, nebo kdybychom si lovné místo předkrmovali. To už se bohužel nedozvíme. Dovolené je málo a práce je neúprosná.
Za Tým MIVARDI
Tomáš Kos
