Tento článek poukazuje na můj rozdílný pohled na naše soukromé a svazové vody ČR. Cílem není upřednostnit jeden druh vody, ale je možné se nad určitými předpisy, činnostmi a současnou situací zamyslet.
Před touto otázkou stálo, stojí a dále stát bude mnoho rybářů, jaký tip vody volit pro docílení úspěchu nebo požadavku na soukromí v místě svého lovného místa. Důvodů proč volit mezi svazovou a soukromou vodou je mnoho. Právě i v tomto případě platí přísloví“co člověk to názor“. Každý rybář v naší zemi má rozdílný pohled na lov na soukromých revírech a někteří jsou i přesvědčeni o faktu, že na soukromém revíru je úlovek jistý a všechny tyto vody jsou přes příliš zarybněné. Z vlastní zkušenosti, postřehů a poznámek o revírech, kde jsem lovil sám či s mým kamarádem Michalem mohu toto přesvědčení vyvrátit, ale nikomu názor na věc brát nebudu. I na soukromé vodě se stane, že prostě nenachytáte a nesplníte si svá očekávaní. Ovšem přerybněných soukromých revírů není v ČR zrovna málo, ale o tom už si udělá každý obrázek sám. Ve srovnání obou druhů těchto vod je na prvním místě samozřejmě cena za vydanou povolenku k lovu, která jednoznačně přebírá první místo na vodě svazové. Naopak první místo v počtu lovících u vody přebírá voda soukromá, která má stanovenou kapacitu a tím zajišťují tyto revíry ve většině případů i větší soukromí pro rybáře.
Takových to bodů pro srovnání bych mohl vypsat desítky díky tomu, že jsem několik let zároveň navštěvoval jak svazové tak i soukromé revíry a vždy jsem porovnával výhody a nevýhody obou tipů těchto vod. Co se týká vlastního lovu, náš úspěch je určitě závislý na několika faktorech, které můžeme ovlivnit a pak na faktorech které jsou pro nás dané a nemůžeme je ovlivnit žádným způsobem. Rozhodně si nemyslím, že lovit na soukromém revíru nám nabízí snadnější podmínky k lovu, jak si myslí určitá skupina lidí. V některých případech je tomu někdy naopak díky různým zvláštním předpisům, které si stanoví každý vlastník takového revíru dle svých potřeb. I přes některé větší zákazy a požadavky jsem rád, že tyto revíry vznikají a je v nich ve většině případů o ryby dobře postaráno, jak ze strany majitelů tak i lovících.
Nebavilo mne se koukat na přeplněné vezírky „svazovkářů“, kterým nestačí třeba 5 ryb za rok, ale pokaždé si prostě od vody musejí odnést co nejvíce ryb, aby se jim vrátily peníze zaplacené za povolenku. Z toho to důvodu jsem věděl, že něco musím změnit sám a zpříjemnit si tak moji zálibu. Právě proto padla volba na navštěvování soukromých revírů, na kterých platí především pravidlo „chyť a pusť“, což mne velmi těší a jsem rád, když vidím krásné, zdravé ryby jak se vracejí svými ladnými pohyby do svého živlu. Rybáři navštěvující tyto revíry se k rybám chovají šetrně, a na břehu se většinou o rybu dobře postarají, což právě na svazových vodách ČR moc nefunguje. Není nic horšího, když tahají rybu po trávě či písečném břehu, nakonec jim ještě ryba uteče zpátky do vody a tam po několika týdnech skoná díky nějaké infekci právě po takovém zacházení na břehu, kdy si způsobila rány na těle, poškodila oko, apod. Náš národ není ještě vychován skutečně tak, abychom si vážili přírody nejen všude jinde na světě, ale i u nás v naší zemi. Zároveň také neuznávám názor „lovec má právo na to, co udělá se svojí kořistí“ a lidé, kteří se takových názorů zastávají, by se měli nad sebou zamyslet.
Ve svazových vodách žijí krásné kapitální ryby a je smutné, když pak vidím v časopise fotku nějakého „lovce rádoby rybáře“, protože takový člověk není pro mne rybář, jak se chlubí s mrtvou štikou, která měří přes metr a dosahuje váhy kolem 15+ kg a je pyšný na svůj úlovek. Je mi takového člověka líto, že nemá soudnost a takovou krásnou rybu nevrátí zpět vodě. Dalším důvodem proč jsem začal navštěvovat soukromé revíry, je nepořádek na březích svazových vod a zplanýrované břehy z důvodu lepšího komfortu pro rybáře, kteří si je svévolně upravují i přes platný zákon zákazu úpravy břehů a pokud je nikdo nechytí při činu, nemůže se jim vlastně nic stát.
Na soukromých vodách je nepořádek na lovném místě jedním z důvodů k odebrání povolenky na tož jakékoliv upravování břehů, které je vysloveně zakázáno. Příroda kolem těchto vod je proto většinou okouzlující, břehy jsou upravené a majitelé se o revír dobře starají. Zároveň mají někdy majitelé v ceně povolenky zahrnuté náklady na úklid lovného místa, likvidaci odpadů. Jsou zde vyhrazená místa pro bivaky, rozdělávání ohně a v neposlední řadě i toalety. Nabízejí tak komfort pro rybáře za určitý poplatek, který mnoho z nás určitě ocení. Své služby rozšiřují zapůjčením podběráku a podložky, případně zakoupením rybářské bižuterie jako jsou háčky bez protihrotu, či olověné šňůry, protože bezpečí jejich ryb je pro ně na prvním místě. Kontroly vykonávají sami, nebo mají pověřené osoby, které tuto činnost vykonávají za ně a ve většině případů jsou ochotní ke všem rybářům a dovedou poradit spousty užitečných tipů a triků, jaké fungují na jejich revírech.
Já osobně revíry s nadstandardním komfortem nevyhledávám, ale pokud bych se měl rozhodnout mezi přeplněným břehem svazové vody, kde musím hledět na příbytky rybářů v podobě karavanů, tak bych raději volil opět soukromou vodu, kde mám soukromí a klid. Na svazovou vodu jsem určitě nezanevřel a plánuji na těchto vodách lovit opět v i příštích letech, ale budu vyhledávat místa hůře přístupná, až nedostupná tak abych měl kolem sebe pouze porostlé břehy rákosím, nad hlavou vzrostlé stromy a mohl si v klidu vychutnávat chvíle strávené u vody. Rád podotkl, nač zákazy jsou nočního lovu, když si rybáři lovící na svazové vodě odnášejí ryby přes den, nebo je ani nezapisují, aby mohli navštívit revír vícekrát, než jim stanoví vyhláška a místní úprava výkonu rybářského práva. Proč nezřídit více svazových revírů s 24 hodinovým lovem po celý rok s podmínkou lovu metodou „chyť a pusť“? Nebo stanovit horní míry všech druhů významných ryb jako je kapr, štika, okoun či sumec nebo candát?
V případě pokud by se jednalo o přemnožení určitým druhem, tak povolit nucený odlov ryb s ponecháním několika kusů na rybáře. Dokonce i povinné používání podložky pod rybu by nebylo marné, protože i ta podměrečná ryba vrácená vodě by ráda žila dál bez odřenin či jiného poškození. Při dnešním výběru všech možných doplňků k rybaření by mělo být o rybu u vody postaráno nejlepším způsobem, který je možný zajistit. Také rádi sedíme v pohodlných křeslech, spíme v teplém, lehkém spacáku na vypolstrovaném velkém lehátku. A proč? Protože chceme mít pro svůj pobyt u vody pohodlí, když si jej můžeme dopřát. Tak dopřejme i takové pohodlí i našim šupinatým kamarádům, ať jsou velcí nebo malí. V poslední řadě bych rád poznamenal, že mnoho rybářů v našich řadách, by si mělo uvědomit jednu věc. Vlastnit soukromý revír neznamená vlastnit něco. Většina lidí, kteří tyto revíry vlastní jsou především rybáři a mají svého koníčka jako zaměstnání a není třeba hanit jejich činnost. Díky vlastnímu úsilí a vynaloženým nemalým financím si splnily životní sen a postupně plní i sny některých rybářů.
Nakonec bych rád poděkoval těm, co se řídí takovým heslem jako já „Každá ryba vrácená vodě, je pro mne vítězství“.
Pro Mivardi Jakub Svoboda
