V minulém roce jsme navštívili Kamýk nad Vltavou a letos jsme doslova také zůstali nad Vltavou a zamířili jsme si to přímo na Slapy. Dva víkendy strávené na lodi přinesly ovoce. Našli jsme zajímavé místo, kterému jsme věřili. Stačilo, aby si Tom vzal dovolenou v práci a mohli jsme vyrazit.
Ve středu večer po práci jsme se hned vydali na chatu zabalit věci a zakrmit si lovné místo. Druhý den brzy ráno, jako vždy s nacpaným autem, jsme dojeli k lodi. Všechnu bagáž jsme převozili na lodi, jinak se k místu nedalo dostat. A samozřejmě následovalo vybalování a rychlé zavážení prutů. První prut směřoval přímo před nás k zakrmené tyčové bójce a druhý prut měl nelehký úkol, byl zavážen ke kraji pod větve stromů. Po zavážení jsem šla vybalovat brolly a deštník. Tom mezitím odvážel tátu, který nám pomohl s převozem, k autu. Po rozbalení brolly slyším pípnutí! Zbystřím, kouknu na pruty a druhý prut, zavazený pod stromem, se rozjel. Brzda jela na plné obrátky. Přiběhla jsem a zvedám prut. To není možné, nevěřím svým očím! Zdolávám kapra a pískám na Toma, ať se vrátí. Když byli s lodí přede mnou, rozhodl si se mnou kapr pohrát a namířil si to přímo do větví potopeného stromu. Neváhám a podávám prut rovnou Tomovi do rukou a házím mu do člunu podběrák a odstrkávám ho. Následné zdolávání pozoruji dalekohledem a nemůžu se dočkat, co přiveze v podběráku.
Jsem nedočkavá, chci ho vidět! Tom provokuje a hlásí: „V klidu, je malej“. Rychle přiskakuji a přivazuji loď. Následně v postýlce ležel nádherný 78cm černý kapr. Byl to první krasavec naší výpravy, který po zdokumentování byl puštěn zpět do svého království. Odstartoval maraton v podobě hodinových jízd. Do postýlky se podívalo hodně kapříků a byli to opravdu krasavci. A bylo nám opravdu jedno, jak byli velcí. Byla to krása! Celé tři dny jsme se užili naplno. Mezi přestávkami jsme měli možnost pozorovat, jak srnec nahání srnu a ta před ním utekla do vody a čekala, až se srnec vzdálí. V podvečer se mezi námi producíroval lasičák, který si tam hopsal z místa na místo. Také samozřejmě připlula kačena se pochlubit svými 6 mladými. A nechyběla rodinka loudících labutí.
Nádherné místo, skvostná příroda a krasavci plující těmito vodami nás fascinovali. Náladu nám nezkazili ani nepřející sousedé, kteří se snažili nám ryby vyplašit a vůbec jim nebylo blbé jet přímo na lovné produktivní místo a házet tam kameny a řvát atp. Druhý soused si to následně jel zmapovat pro jistotu echolotem, aby zjistil, proč mi máme záběry a oni ne. Můj názor byl jednoduchý, kdyby se více zaměřili na chytání a ne na pití a řvaní možná by se jim tolik kapři nevyhýbali. Dále jsme prošli bojovkou v podobě hledání tyčovky, která se ztratila. Hodně se v tomto úseku hýbá s vodou a tyčovka si s námi opravdu pohrála. Tak jedenkrát denně se nám na hodinku až dvě ponořila a pak si vždycky ladně a pomalu vyplouvala zase zpátky.
Celkem se nám do postýlky podívalo 12 krasavců, kteří neodolali, novince tohoto roku, kuličce Crazy Liver s fluo plovkou obalené játrovou pastou. Zde musím podotknout, že nám na toto skóre stačil jeden prut a jedno místo. Kapři jezdili hlavně přes den a největším kaprem výpravy zůstal první krasavec. Následovali kapří miminka od 40 do 55 cm a také nechyběli čtyři kapři přes 60 cm.
Dalších 5 krasavců přelstilo návazec a povedlo se jim utéct. Z toho poslední, pro mě velká neznámá, byl opravdu těžký bojovník, který mi nedal šanci. Při zdolávání jsem ani jednou neotočila kličkou, jen jsem ho držela, aby mi nezajel do větví potopených stromů, a následně jsem mu povolovala, jakou vynaložil sílu. Bohužel byl silnější než já a z háčku se vymanil tím, že ho narovnal. Byla jsem zklamaná. Byla to opravdu větší ryba.
Každopádně z celého víkendu jsem zklamaná nebyla vůbec. Oba jsme spali v Brolly na jednom lehátku, bylo to nouzové řešení pro co nejmíň věcí, ale zvládli jsme to. Odpočinuli jsme si, zachytali a měli jsme možnost vidět krásu přírody jako na dlani. Ráda na to vzpomínám. =o)
za Mivardi team Týna
